Z časopisu Obrana národa 3/2005, rubrika Polemika s režimem

Příběh už celkem normální

Mojmír Zapletal

Více než 10 let shromažďovala učitelka Jitka Gruntová informace o pobočce koncentračního tábora Gross-Rosen v Brněnci, nedaleko jejího bydliště. Když v souvislosti s uvedením filmu Stevena Spielberga začala ve světovém měřítku oslavná „schindleriáda“, nesouhlasila s tvrzením, že šlo o jakýsi „fingovaný“ koncentrák, ani s šířenými bajkami a mýty o Schindlerovi, zachránci 1 200 židů. Její pochybnosti vzrostly, když poznala spisovatele a novináře Janusze Roszeka. Ten se desítky let přátelil s jedním z těch, kteří přežili válku i v zmíněném „fingovaném“ koncentráku, a přesto nikdy neslyšel o Oskaru Schindlerovi a jeho zásluhách! Jitka Gruntová pak začala pátrat přímo po osudech Oskara Schindlera. Mnohé česky psané noviny jí vracely články, její dílo Legendy a fakta o Oskaru Schindlerovi (Naše vojsko 2002, ISBN 80-206-0607-6) se stalo základním pramenem pro náš výběr podstatných fakt ze života a díla člověka slaveného málem jako jeden z největších Čechů.

Svitavský policejní strážník německé národnosti Rudolf Huschka ohlásil v červenci 1938, že se jej Schindler (foto vpravo) mj. snaží získat pro zpravodajskou práci ve prospěch Německa. Schindler byl zatčen a jak je zmíněno v rubrice Putování, chlubil se, že ho Češi odsoudili k smrti. Mohl být odsouzen za velezradu a závažné porušení jiných zákonů, ale trest smrti mu v době míru nehrozil. Z jeho rejstříku trestů plyne, že byl v letech 1931-38 nejméně 6krát soudně trestán (rvačky, nebezpečné vyhrožování), navíc byl např. r.1933 obviněn moderně řečeno za spoluvinu krádeže spáchané ve spolupachatelství.

Protokoly brněnského policejního ředitelství z 22.7. a 25.7.1938 potvrzují, že Schindler se přiznal ke spolupráci s Abwehrem s cílem „vydělat peníze“ potřebné pro nákladný a luxusní život. Jeho vášní byly ženy, rychlá auta a alkohol. V době, kdy učitel vydělával měsíčně 800-1 000 Kč, universitní profesor a poslanec 5 000 Kč, auto Škoda Populár stálo 16 000 Kč, vydělával tehdy Schindler 6 000-10 000 Kč měsíčně. Schindler byl členem SdP a 1.11.1938 podal přihlášku do NSDAP, zaregistrován byl 10.2.1939 pod členským číslem 6 421 477.

Po propuštění z českého vězení se přestěhoval do Moravské Ostravy (bydlel v hotelu Palace, později ve vile v Sadové ulici – Parkstrasse) a pracoval jako civilní zaměstnanec abwehru v Opavě (od února do července 1939) a agent abwehru Ostrava, snad i jako hlavní důvěrník. Skutečnost, že mladý a zdravý Schindler nikdy nebyl povolán do armády či zbraní SS nutně svědčí o tom, že pracoval pro Vůdce na jiném, neméně důležitém úseku. Schindlerův životopisec Robin O’Neil uvádí, že Schindlerův ostravský byt sloužil jako přechodné skladiště, v němž byly uniformy, zbraně a polské cigarety. Není prokázáno použití Schindlerovy dodávky při akci v Glivicích, podle PhDr. Mečislava Boráka je dostatek důkazů o podílu Oskara Schindlera na společné akci našich bolševiků a jejich třídních bratrů – dělníků v nacistických uniformách – při obsazení tunelu v Mostech u Jablunkova v noci na 26.srpna 1939.

Legenda o šlechetném nacistovi Schindlerovi praví, že pak se Schindler dostal do Krakova, kde koupil továrnu na výrobu smaltovaného nádobí a zaměstnával v ní Židy z krakovského ghetta. Po zrušení ghetta v roce 1943 a přemístění Židů do koncentračního tábora Plaszow Schindler usiloval o zřízení malého podtábora pro své dělníky, prý aby je uchránil od nacistické agrese v koncentračním táboře.

A skutečnost? Nacista Schindler přichází do Krakova asi 6.9.1939. V patách wehrmachtu tehdy ovšem nechodili dobráci investoři ani podnikatelé prahnutí po zbohatnutí, ale příslušníci gestapa a abwehru – podle jednoho z dokumentů byl Schindler i v Krakově vedoucím německé zpravodajské služby AST, podle Keneallyho v době svého pobytu v Krakově uspokojoval Canarisův štáb zprávami o chování jeho soupeřů od SS. V polském dokumentárním filmu z r.1994 Oskar Schindler, zachránce a světák, zaznělo z úst přeživšího vězně Michaela Garde „Schindler nepřijel do Krakova proto, aby město obdivoval, ale proto, aby zde něčeho dosáhl, něčeho, co by prokázalo jeho příslušnost k nadřazenému národu. Je to přece obsazená země a z toho se dá něco vytěžit. Tohle je velmi důležité vědět, protože on nepřišel do Krakova s předsevzetím: Já budu zachraňovat židy. Nepřišel jako svatý, ale naopak…“

Abwehr tradičně kryl své aktivity různými obchodními společnostmi či závody, i Schindler se stal továrníkem, který se nestaral o provoz továrny a nerozuměl výrobě. Peníze ke koupi vlastního (!) závodu mu poskytl jeden z budoucích tzv. Schindlerjuden, obchodník Abraham Bankier. Pomohl mu navázat kontakty i na černém trhu a poradil, že levnou pracovní sílou jsou židé. Schindler zaplatil jen zlomek ceny, než byl židovský majetek vyvlastněn. Výrobu zahájil se stovkou zaměstnanců, z nichž jen 7 bylo židů. Když rozšířená továrna přešla na výrobu munice, pracovalo v ní (r.1942) na 800 lidí, z toho pouze 370 židů, za každého platil Schindler 30 zlotých (15 marek) denně. Práce ve zbrojovce chránila zaměstnance před deportací. V té době už o Schindlerovi věděla sionistická organizace American Jewish Joint Distribution Commitee, která po válce ocenila jeho zpravodajskou činnost neuvěřitelnou částkou 150 000 dolarů. Není jasné, jakou roli v tom hrál Abwehr, či zda Schindler hrál dvojí či trojí hru (snad i pro Intelligence Service).

Po rozhodnutí zrušit krakovské gheto byl (dle rozkazu z 27.11.1942) pod Krakovem vybudován Arbeitslager v Plašově - nenáležel do táborů řízených SS a jeho část byla vyhrazena pro Poláky uvězněné za kontakty s odbojem. V srpnu 1943 další rozkaz zakázal poskytovat židovské pracovní sily mimo obvod tábora. Proto se nejen Schindler rozhodl „na vlastní náklady“ zřídit a provozovat pracovní tábor, v němž by bydlely jeho levné a už kvalifikované pracovní síly, a za ubytované odvádět poplatek do pokladny SS. I u Schindlera vězňové trpěli podvýživou, což věděla i konspirační Rada pomoci židům (Žegota), a dle svědka až od počátku roku 1944 lidumil Schindler laskavě projevil souhlas vpustit na území tábora jednotlivé koňské povozy s chlebem a dřeváky.

Protože sám ředitel Schindler vedl rozmařilý život pijáka a hýřila, stojí za to z knihy Jitky Gruntové odcitovat zaslechnutý rozhovor naznačující jakými způsoby nacista Schindler nabýval svého značného jmění:

Schindler: „Pane Bankiere, velmi potřebuji peníze.“

Bankier: „Kolik?“

Schindler:“Pětasedmdesát tisíc zlotých. Ale potřebuji je okamžitě…“

Bankier: „Pane řediteli, ale to je velmi mnoho peněz…“

Schindler:“ Tak, tak, mnoho. Ale já je musím mít za 15 minut.“

Žid Abraham Bankier odešel do baráků a za 15 minut dal Schindlerovi žádanou sumu.

Dle legendy v roce 1944 přemisťuje svoji továrnu i vězně do Brněnce u Svitav, a pomocí seznamů, na kterých měli být vězni uváděni pod fingovanými profesemi, Schindler měl převézt do Brněnce celkem 1 100 lidí. Ve skutečnosti ten první Schindlerův lágr byl uzavřen v létě 1944 - část vězňů skončila v Mathausenu, další (hlavně ženy) v Stutthofu. Lidumil Schindler, stojící u brány, si za velkého křiku (každý chtěl být vybrán) vyselektoval 50-60 vězňů do Brněnce, pouze ty můžeme nazývat Schindlerjuden.

Na podzim 1943 v důsledku německých válečných porážek a v rámci akce Reinhard docházelo k rozpouštění a likvidaci táborů. Přestože podle bajek Petra Uhla koncentrák rovná se genocidium, tehdy si vězni bývalých pracovních táborů moc přáli, aby se „jejich“ lágr stal „jen“ táborem koncentračním, ve kterém byla větší šance přežít. Firma Oskara Schindlera se evakuovala do Brněnce, asi 20 km od Svitav při železniční trati Brno-Svitavy-Česká Třebová. Zde na Langrově louce pod školou vznikl druhý Schindlerův koncentrační tábor. První židé byli dovezeni v zimě 1943-1944, a 7 jich při transportu zmrzlo.

Při stěhování zařízení továrny jeden vagón otevřeli v Opavě - a po spatření bohatství gestapo zahájilo vyšetřování. V jeho rámci gestapáci odhalili v Brněnci skladiště 40x100 metrů plné cenných věcí. Zabavili koňak a zatkli i Schindlera. Chtěli zabavit i nábytek, ale Schindler byl proti; a gestapáci odešli; od té doby se o Schindlerovi hovořilo jako o někom, kdo má větší moc než oni. Jeho kolega Goeth, bývalý šéf plašovského lágru, se ocitl před soudem SS a policie za přivlastnění si majetku zabaveného židovským vězňům.

U Schindlerova koncentráku byly zvenku výstražné cedule – zákaz zastavení – střílí se bez vyzvání. Jedna z obyvatelek Moravské Chrastové vzpomínala, jak si tam chtěl zavázat botu 13letý hoch – zastřelili ho. MUDr.Lopour po válce vzpomínal na život uvnitř: když jedna z žen prostrčila za slunného dne otvorem v drátěné síti svou roční holčičku na chvilku nad slunce, řvala na ni hned dozorkyně: Sonne ist nur für die deutschen Kinder!“. Slunce bylo tehdy jen pro německé děti… MUDr.Lopour také dodal: „Procházíme-li mezi … pryčnami, máme dojem, že jsou to skladiště na smrt znaveného, ještě živého, sušeného masa. V přízemí dlouhý sál s hučícími soustruhy vysával z nich poslední energii pro wehrmacht.“ V táboře se podařilo dobudovat sociální zařízení dříve než vypukly epidemie střevního tyfu – vyskytlo se tu pouze 5 případů. Většina vězňů se dožila 9.5.1945, kdy našinci spolu s Rusy násilím otevřeli bránu koncentráku.

Zatímco Schindler a prominentní židovští vězni už byli u Američanů, zde osvobození vězni opravdu krutě ztrestali bývalého německého kápa, a mlátili i okrádali nevinné německé zajatce. Ta údajná česká krutost, o níž se mluví na Sudetoněmeckých dnech jako o začátku nejhorších etnických čistek, zde byla důsledkem nahromaděného ponížení. 12.května byl tábor rozpuštěn, odejít mohlo 800 mužů a 300 žen, především polských občanů z okresů krakovského, lublinského a varšavského.

Schindler, jak je zmíněno jinde, zmizel do Argentiny, ale vrátil se do Německa, kde zemřel r.1974. V knize J.Gruntové najdeme kopie různých dokumentů o zájmu čs. úřadů o Schindlera. Dokument ministerstva spravedlnosti v Praze z března 1966, adresovaný plk. Klímovi na ministerstvo vnitra, dobově hovoří o Schindlerovi jako o býy. podnikateli vykořisťujícím internované osoby a pokračuje:

Při vyhodnocování odpovědí.zaslaných ústředím VVN ve Frankfurtu n.M., které se týkaly zpráv o tom, jaká opatření byla v NSR učiněna na základě dokumentačních materiálů, zasílaných tam ÚV SPB v Praze, zjistili jsme i tyto poznatky:

Ve Frankfurtu n.M. žije dosud jistý Oskar  S c h i n d l e r, údajně narozený 24.8.1908 ve Svitavách, který je neustále oslavován jako příklad typického hodného Němce, který byl za okupace velice laskavý k internovaným osobám židovského původu, které byly přidělovány do jeho továrny. Podporoval prý je materielně, zejména jídlem a dovoloval i aby bylo pečováno o nemocné osoby. Nedávno prý mu bylo dokonce uděleno vyznamenání „Bundesverdienstkreuz 1. Klasse“.

Ústředí VVN naproti tomu tvrdí, že jmenovaný byl již v době I. ČSR agentem německé špionáže u nás a spolupracoval se služebnou Abwehru v býv. Breslau. Měl snad být u nás i několikráte odsouzen a vrátil se na naše území až po Mnichovu. Po pádu Polska získal v Polsku továrnu na smaltované zboží, kterou později přemístil (koncem války) do Moravské Chrastavé a Březové u Svitav. V obou podnicích zaměstnával až 1.100 osob židovského původu, k nimž se choval až po pádu Stalingradu krutě a měl zneužívat i židovské ženy. Teprve koncem války svoje jednání obratně změnil, takže prý je nyní dokonce i v Israeli oslavován jako „zachránce“ židů. Schindler měl také zavinit smrt býv. obecního strážníka Huschka (Hušek?) ze Svitav, kterého nechal zatknout…

V době jeruzalémského procesu s Adolfem Eichmannem, který dopodrobna představil světu mechanizmus holocaustu, byly doslova objeveny a představeny světu i ty zcela jiné, jedinečné (?) Schindlerovy zásluhy.

Mojmír Zapletal

 zpět na hlavní stranu                     přehled článků z Obrany národa