Z časopisu Obrana národa 2/2005

Exkurs o Zpravodajské brigádě

Marek Skřipský

V našem povídání o odboji  většinou sledujeme hlavní chronologickou i dějovou linii, která je v zásadě linií vývoje tří největších odbojových organizací (ON, PÚ, PVVZ) a jejích nástupců po rozbití ÚVODu. Proto bych se v tomto čísle rád zaměřil na odbojovou skupinu, která sice nepatřila k hlavnímu proudu, nicméně její význam je nepřehlédnutelný, zejména ve druhé fázi války.

Připomíná to dobrodružný film. Film o tom, jak parta kluků ve věku 14 – 17 let pod vedením pár dospělých založila odbojovku a vydržela do konce války. Ano, Zpravodajská brigáda byla snad jedinou velkou organizací, kterou se Němcům za pět let okupace nepodařilo rozbít. Konec filmu by však nebyl nejšťastnější. Poslední záběr by zřejmě probíhal na šibenici. Nikoliv však hnědé, nýbrž rudé…

Ale popořádku. V listopadu 1940 zakázala německá okupační moc Junáka, tedy českou verzi skautského hnutí. Zákaz samozřejmě postihl i pátý oddíl pražských vodních Skautů, prostředí z něhož se rekrutovalo nejvíce příslušníků Zpravodajské brigády. U zrodu stáli Skauti Jaromír Klika a Adolf Karlovský. Začínali s dalšími dvanácti kamarády, aby se jejich počet později zvýšil na tři sta osob. Prvních čtrnáct nadšenců prodělalo tajně, pod vedením instruktora četaře Jana Laštovky vojenský výcvik, načež před československou a skautskou vlajkou složilo slib věrnosti republice. Svou organizaci tehdy pojmenovali Zbojník, název Zpravodajská brigáda přišel teprve později. Jejich první akce „Označte Vlajkaře“ měla zneklidnit domácí kolaboranty, ale představovala pouhou maličkost oproti pozdějším aktivitám. „Zebáci“ jak si členové skupiny sami přezdívali, fungovali nejprve coby autonomní složka Obrany národa a byli nasazováni k destrukční činnosti spolu s lidmi okolo proslulých Tří králů. Již od počátku se intenzivně věnovali získávání zbraní, tudíž nepůsobili tolik odzbrojeně jako třeba PVVZ a spousta jiných. V roce 1941 se skupina začíná rozšiřovat o pozdější „velitelské kádry“. Přichází zebácká esa Josef Hyhlík, řečený Zepo a další. Asi nejdůležitějším momentem však byl příchod úředníka Veleslava Wahla v lednu 1943. Wahl  pocházel z velmi vlivné advokátské rodiny, přičemž jejích styků dovedl maximálně využít v odbojové práci. Tehdy se také zintenzivňuje zpravodajská aktivita skupiny. Wahl  disponoval kontakty na Přípravný revoluční národní výbor (PRNV), jenž vznikl koncem roku 1942 na troskách PÚ a PVVZ. To ovšem nebylo vše. Prsty nadějného mladíka vedly i k odbojářům z řad četnictva a zpravodajským důstojníkům pplk. Bürgerovi, pplk. Pýchovi a kpt. Wernerovi. Postupem času brigáda koordinovala své snahy rovněž s partyzánskou organizací Rada tří, v jejímž čele stál známý generál Vojtěch Luža. Zbojníci chytře využili i toho, že někteří z nich byli povoláni do Německa „budovat Novou Evropu.“ Vzhledem k faktu, že se jednalo o středoškolsky vzdělané mladíky z dobrých rodin, mnoho z nich vykonávalo v „Říši“ profesi úředníků či kreslířů, a tak se snadno dostávali k informacím. Do roku 1943 musela brigáda informace posílat do Londýna kurýrně přes Bratislavu (tam navázala spojení s ilegální organizací FLORA) a Ženevu, poté získala vlastní radiotelegrafické spojení. Činnost zebáků byla velmi vysoce hodnocena. O její kvalitě jasně svědčí i poválečné vyjádření gen. Zdeňka Nováka z PRNV. Ten ještě v roce 1946 považoval muže Zpravodajské brigády za předmnichovské studenty vojenských škol (!) Preciznost a propracovanost vnitřních mechanismů brigády i konspiračních metod skutečně udivovala. Taktéž přehled radiových zpráv ukazuje široký zpravodajský záběr zbojníků  - vojenské zpravodajství, průmyslová špionáž, informace o náladě obyvatelstva….Jen podotýkám, že tyto zprávy zahrnovaly téměř celou oblast protektorátu a informovaly též o situaci v některých německých městech. Jejich charakter rozhodně nelze označit za povrchní nebo nedůležitý. Spíše naopak. Nebylo nijak výjimečné, když americká a britská letadla bombardovala protektorátní cíle právě na základě údajů pocházejících od Zpravodajské brigády. Podle historika Jindřicha Marka odeslala brigáda za dobu své existence až osm tisíc zpráv. To je bezesporu protektorátní rekord!

V srpnu 1943 se gestapu podařilo zadržet vojenského instruktora Laštůvku, avšak ten své kolegy neprozradil a práce ZB mohla pokračovat nerušeně dál. Sám Laštůvka utekl koncem války z Terezína, znovu nakontaktoval zebáky a zabojoval si po jejich boku v pražském povstání.

Do květnové akce brigáda rozhodně nevstoupila bezhlavě. Než povstání vypuklo, pečlivě shromažďovala zpravodajský materiál o německé posádce. Poté konečně zakusila přímý boj s okupantem. Brigáda se už tehdy rozdělovala na prapory, roty a čety podle vojenského členění. Tyto oddíly bojovaly odděleně od sebe a úspěšně se účastnily střetů v Podbabě, Tróji a Dejvicích, kde použily i kulomety a pancéřové pěsti, které se jim podařilo ukořistit na Němcích. Druhá rota Zpravodajské brigády pak zajala náměstka primátora Dr. Pfitznera, který patřil k předním kolaborantům. Odloučená třetí rota zase zabránila německým jednotkám ve vyhození tří pražských mostů. Bez zajímavosti jistě není ani zničení čtyř německých tanků příslušníky brigády. Ztráty byly vzhledem k tak veliké aktivitě překvapivě malé. Brigáda ztratila během povstání pouze deset osob. Také tento fakt dokládá kvalitní přípravu zbojníků. Ke cti zebáků je nutné přičíst i jejich pacifikaci členů Revolučních gard, v podstatě samozvaných existencí, které se stávaly odbojáři většinou až pět minut po dvanácté.

Po skončení války někteří z řad zebáků vstoupili do armády či SNB a podíleli se na akcích proti werwolfu a banderovcům. Jiní studovali  vysoké školy nebo se věnovali svému zaměstnání. Po „vítězném únoru“ k němuž se dodnes komunisté hrdě hlásí, se stali terčem perzekucí, přičemž jejich bývalí velitelé – Hyhlík, Karlovský, Laštovka, Feiferlík, Bret a mnoho jiných – skončili v komunistických kriminálech. „Mozek brigády“ Veleslav Wahl byl odsouzen k trestu smrti a popraven. Prapor Zpravodajské brigády měl údajně osobně spálit neblaze proslulý šéf Obranného zpravodajství, Bedřich Reicin…

 zpět na hlavní stranu                     přehled článků z Obrany národa