Z časopisu Obrana národa 1/2005

Vytunelovaná demokracie
aneb Absurdní revoluce přináší absurdní plody.

František Rozhoň

Motto: „V případě slova jako demokracie nejen neexistuje žádná definice, na níž bychom se shodli, ale pokusu stanovit ji se vzpírají všechny strany. Téměř všeobecně se pociťuje, že řekneme-li o nějaké zemi, že je demokratická, chválíme ji. Z toho plyne, že obhájci kteréhokoli režimu tvrdí, že je demokratický, a bojí se, že by museli přestat toto slovo používat, kdyby se omezilo na jeden přesný význam. Slova tohoto typu se používají vědomě nepoctivě. Osoba, která je používá, má totiž svou soukromou  definici, ale dopustí, aby si posluchač myslel, že má na mysli něco docela jiného. V naší době je politický projev a psaní především obhajobou neobhajitelného. Existuje-li předěl mezi skutečnými a deklarovanými cíli člověka, zřejmě se instinktivně uchýlí k dlouhým slovům a vyčerpaným idiomům, jako když sépie vypouští inkoust.“

Z eseje Politika a anglický jazyk (1946) George Orwella.

Kdykoli poslední dobou pomyslím na „demokracii“, vytane mi na mysli varšavské Staré Město. Vypadá krásně – staře i zachovale, přestože bylo před 60ti lety zničeno. My obdivujeme staré fasády, za nimiž jsou zcela nové stavby. I „demokracie“ je vydávána za standardní a léty prověřenou, přesto je nová. Pouhou fasádou je konání voleb, které už nejsou soutěží programů, ale reklamních agentur. Fasádou je i údajně „rovná“ soutěž politických stran, z nichž pár dostává pravidelně prostor ve veřejnoprávních médiích a stamiliony z kapes daňových poplatníků, zbylé obrací každou korunu a téměř nic se o nich nedovíte. Mizí pilíř demokracie - vzájemná vazba mezi občany a jejich zástupci. Že už zase se „zástupci“ cítí být rozhodující, zatímco zdroje moci by měly držet hubu a krok, dokazují násilné zásahy se zraněnými doma (v říjnu v Přerově při „soudu“ s V.Hučínem) i v centru pravdy, lásky, míru a přátelství – Evropském parlamentu. Ten se měl vyjádřit k tzv.Evropské ústavě a to co se přitom dělo, náznakem připomínalo osud jiného Ústavodárného shromáždění. Lenin dal kdysi prostřednictvím „Kanceláře 75“ postřílet poslance strany kadetů, kteří s rozpuštěním ÚS nesouhlasili (včetně dvou právě hospitalizovaných v nemocnici), a palba Rudé gardy smetla dělníky, kteří proti tomu pod rudými prapory protestovali v ulicích. Ve Štrasburku dnes socialista Borell všechny ujistil, že poslanci mohou vyjádřit své názory, ovšem demokraticky a civilizovaně. Povolil transparenty ANO evropské ústavě, ochrance dal za úkol zlikvidovat transparenty nesouhlasné. Když dívka odmítla vydat transparent NE mým jménem  (NOT in my name), porazili ji bodyguardi na zem, zkopali a transparent jí vyrvali. Tak to bylo vylíčeno V. Železným (PRÁVO 13.1.05). A tak při druhém pokusu o budování Nové Evropy mám pocit, že opět platí stará Háchova slova že jsme zavřeni beze zbraně společně s vyzbrojeným šílencem. Ale na téhle evropské tragédii máme podíl i my, dali jsme polistopadovou legitimizací budovatelů totality Evropě najevo, že totalitní praktiky vlastně nejsou tak špatné…

V Listopadu’89 byla zopakována zásada kdo má moc, musí nést i zodpovědnost, ale pak byla vytunelována její podstata – že demokraticky zvolení politici ztrácejí mandát při podezření ze zneužití/nezvládnutí moci. U nás zůstala přísnost na chudý lid, ale ti, kteří zneužili/nezvládli moc, stoupají vzhůru. Příkladem je Stanislav Gross, důvodně zvaný prolhánek. Jeho měněná vysvětlení kterak Grossovi k milionům na byt/dům přišli jsou především osobní tragédií člověka, u nějž moc předstihla schopnosti. Gross však zašel dál. „Náhrady“ - prostředky určené pro výkon funkce – prohlásil za součást osobního příjmu a tudíž zneužití funkce za normu. Soukromý policejní tým Mlýn vydával za tým pod veřejnou kontrolou, což muselo popřít (v době naší uzávěrky) i státní zastupitelství. Gross mlčel a stále mlčí k tomu, co v prosinci vyšlo najevo: příslušníci české (tehdy Grossem řízené) policie posílali do vězení nevinné, ale policistům nepohodlné lidi, některé i brutálně mučili. R. Král na Zvedavci.org píše o pálení genitálií, přejíždění autem a bití končícím smrtí. Někteří státní zástupci měli vědět o kriminalizaci nevinných už od prosince 2003, ale přesto neučinili žádný zásadní krok k jejímu prošetření, a „nezávislé soudy“ měly některé nevinné odsoudit až k pětiletým trestům, někteří jsou možná ještě ve vězení. Zprávu o tom musel šéf speciálního policejního týmu na žádost nadřízených potlačit!!! (Zdroje PRÁVO 22.12.04, 8.1.2005 a později).

Podobné zprávy by otřásly tradiční demokratickou společností. U nás asi nadchly prezidenta Klause (pozval Grosse znovu do Lán, tentokrát i s dětmi) i Grossovy spolustraníky (chtějí jej za předsedu). Média obvykle vytvářející velký kult malé osobnosti, tentokrát dala přednost zprávám o líbánkách českého diplomata s běloruskými chlapečky. Mlčely strany koaliční i „opoziční strany“ tvrdící že kvůli nepravostem šlapou vládě po krku. Prosím vás buďte hodní nařizoval lidem totalitní systém v Huxleyově vizi Konec civilizace, bylo jen náhodou že lídr opozice Topolánek 1.1. při TV setkání s Grossem také uvedl, že budou hodní? Mlčením „demokratická opozice“ prokázala, že není opozicí a Listopadem 1989 neskončila doba zvůle, v níž není vůle trestat podíl na zločinech.

Pokračuje arogance úředníků: Když občan Jiří M. na Úřadu ve Frýdku-Místku špitl, co by rád, odsekla mu Bc. Naďa S. „mohu, ale proč bych to dělala“. Ožívá špiclování: vůdce apolitického a neziskového občanského sdružení mluví o kamarádství, ale plísní „kamaráda“ (současně člena politické strany) za údajně radikální (politický) projev 28. 10. 2004, čímž vyzrazuje, že mu na „kamarády“ donáší informátoři. A jiného dlouholetého kamaráda vykazuje z akcí sdružení, kvůli dávným názorům a „špatným přátelům“ by škodil klubu. Jak krásně podobné smýšlení ztvárnil Rudolf Hrušínský ve filmu Spalovač mrtvol.

Strany všudypřítomné a z daní dotované bez rozpaků předvádí jánabráchismus. Když při hledání pojistek proti renesanci totality opět padly věty o nutném (byť opožděném) zákazu komunistické strany, vystoupil na její obranu i místopředseda ODS Petr Nečas: komunisté podle něj získali legitimitu od voličů. Není pak na místě otázka: kde lidé vzali tu drzost netolerovat legitimní nacisty?

Demokracie je diskuse – to neplatilo pro představitele naší vytunelované demokracie při semináři na pražské Novotného lávce. Předvedli zde kousek hodný skansenu totality. Za asistence politologa Z.Zbořila, dlouholetého komunisty V.Komárka a ředitele židovského muzea L.Pavláta zde hlavní poradce premiéra Grosse a poslanec ČSSD Jan Mládek pouštěl písně opěvující Che Guevaru. Ten je pro mnohé mladé, zmatené propagandou, symbolem boje za svobodu. Že pravdou je opak, uznávají i silně levicové Britské listy: Che Guevara řídil první kubánské popravčí čety. Založil na Kubě koncentrační tábory… pro odstranění …disidentů a obětí nemoci AIDS... Vyjadřoval se takto: "Nenávist je součástí boje; neomezená nenávist vůči nepříteli, která donutí člověka, aby překonal svá přirozená omezení, takže se stane efektivním, násilným, selektivním   chladnokrevným strojem na zabíjení. A takovými stroji na zabíjení se musejí stát naši vojáci..." A jelikož absurdní revoluce přináší absurdní plody, na člověka, který při „semináři“ našel odvahu se postavit proti propagaci ideologie, která už vedla k tolika tragediím, tu hleděli jako na „hnědého“ (neonacistu) !

Letitý systém vlády spřátelených stran, které si jen zdánlivě jdou po krku, lze napravit. Třeba tak, jak navrhl St.Moc v Novém Polygonu: Samozřejmě úplně nejlepší by bylo, kdyby se domluvili voliči, To by bylo překvápko! Kdyby zkrátka volili jinak, než jim odborní šíbři nepostradatelných odborníků doporučují. Ne, že by ti noví a nezkušení, kteří by se k moci tak dostali, byli zárukou kvality, ale určitě by byli varováním lidu. S námi se už vabank hrát nebude! Volíme my! Otázkou je, jestli je toho český volič vůbec schopen? Jestli je ochoten přestat na politiku kálet. Zvednout se a jít volit JINAK. Do té doby se nic nezmění, bohužel...

ROF , foto internet

 zpět na hlavní stranu                     přehled článků z Obrany národa