Obrana národa 5/2004, rubrika Historie

Výlety do české historie (VIII.)

Ladislav Svoboda

Právě se pouštíte do čtení dalšího dílu našich “Výletů po české historii”, v pořadí jsou již osmé a také v tomto roce dílem posledním. Dovolte mi připomenout, čím jsme končili minule. Sedmé “Výlety” byly hlavně věnovány prvnímu českému králi Vratislavu, toho jména prvního. Po jeho smrti usedá na trůn jeho syn Břetislav II., v pořadí čtrnáctý Přemyslovec. Jeho hlavním kladem je, že na svém území dokázal skoncovat s pohanstvím. Dopustil se ale také mnoha chyb, mezi kterými byla také ta, že porušil stařešinský princip, který zaručoval nástup na trůn nejstaršímu žijícímu Přemyslovci. Jak jsem již řekl, toto porušil a zajistil nástupnictví svému bratru Bořivoji II.⁽¹⁾ Tímto tedy sedmé “Výlety” končily a my poosmé volně navazujeme dalšími Bořivojovými osudy.

Jak v popisu panování Bořivoje II. sami uvidíte, jednalo se o dobu těžkou a zlou. Starý kronikář by ji popsal asi takto : “Nastala pro Čechy doba zlá, až trudno jest o ní vypravovati. Čechové spustivše se lehkomyslně zákona, na němž stát jejich jako na pevných základech spočíval, dožili se nejhlubšího pokoření. Nastaly vzájemné úklady a války, Čech stál proti Čechu a cizí mocnáři rozhodovali, kdo má panovati v Čechách. Byla vlast naše zmítána ctižádostí jednotlivců, kteří ne dobro její, ale prospěch svůj na zřeteli měli.” Popis, jak sami uvidíme, velmi přesný.

Příjezdem Bořivoje II. z Moravy do Prahy začíná období doslova sebedestrukčních sporů mezi Přemyslovci. Když na chvíli ještě odskočím ke knížeti Břetislavu II., nedá mi, abych nepoložil otázku, proč tak nepochopitelně prosazoval za svého nástupce právě knížete Bořivoje? Pokud čekáte uspokojivou odpověď, musím Vás zklamat, neznám ji a obávám se, že ani podstatně větší znalci historie. Možným důvodem může být snaha po zachování knížecího majestátu pro nejbližší okruh rodiny. Ovšem jistě to říci nelze...

Odpověď na povahové rysy knížete Bořivoje II. nám může dát hned jeho převzetí moci. Tak velmi spěchal z Moravy do Prahy, že nepodnikl vůbec žádné obranné opatření. Zkrátka a dobře, vůbec nepamatoval na zadní dvířka. Toho pochopitelně dokázali využít jeho protivníci, v tuto chvíli Oldřich a Litold. Možná, že právě zde, vůči svým protivníkům, mohl udělat gesto dobré vůle a nabídnout jako kníže smír. Nu což, toto neučinil, kdoví, jakým směrem by se naše historie poté ubírala. Oldřich ovšem nemínil nechat věci tak, jak jsou a odjel do Řezna za císařem Jindřichem IV. ⁽²⁾ Po příjezdu Oldřich obvinil Bořivoje z toho, že se trůnu zmocnil neoprávněně (toto bylo pochopitelně pravda). Argumentoval, že on, jako nejstarší žijící z dynastie, měl právo a povinnost nastoupit na uprázdněný stolec. To sice po právní a morální stránce jsou argumenty dostatečně vypovídající a průkazné, ovšem v politice vládly kdysi, stejně jako dnes hlavně peníze. Nabídl proto císaři Jindřichu IV. “ohromnou” sumu peněz. Po císaři chtěl, aby udělil Čechy v léno jemu - Oldřichovi. Císař podlehl jistě “pádným” argumentům a Oldřichovi vyhověl. Jenže chyba lávky, tím pro něj celá věc skončila. Nechal na něm, tedy Oldřichovi, jak celou záležitost bude řešit. Vojensky nebo diplomaticky?

Oldřich se pokusil řešit spor vyjednáváním, ovšem to zkrachovalo, protože Bořivoj nemínil ustoupit. Žádný z významných českých velmožů nebyl na Oldřichově straně, nechtěl proti Bořivoji vystoupit. Nezbývalo tedy, než se pokusit řešit celý spor vojensky. Hned v roce 1101 vypukla válka o knížecí trůn. “Jmenovaný kníže” Oldřich si penězi vykoupil vojenskou pomoc za hranicemi v Německu. Jak to tak ovšem u najatých vojáků bývá, ti bojují pro peníze a ne pro přesvědčení. Tomu asi odpovídaly také jejich výsledky, protože když se na vojenském poli objevil kníže Bořivoj II., tak se Oldřichova armáda rozprchla. Vskutku jak udatné! Zde ovšem dochází k několika zajímavým skutečnostem. Za prvé, Oldřich svou prohru, spíše ovšem debakl uznává a pro další rezignuje. V poklidu se navrací na svůj brněnský úděl. Druhá zajímavá skutečnost je ta, že kníže Bořivoj II. mu nečiní žádné překážky a nikterak jej netrestá. Pravdou je, že tato dobrosrdečnost se mu pro tentokrát nevymstí.

Větším sokem než Oldřich je pro Bořivoje II. jeho bratranec Svatopluk. Ten měl úděl v severní části Moravy. Povahově byl ovšem značně odlišný od Bořivoje. Byl tvrdý, neústupný, nemínil se vzdát. Je zajímavé, proč Svatopluk proti knížeti Bořivoji II. vystoupil. Opět se dá říci, že právo bylo na straně Svatoplukově. Na vojenské výpravě v Polsku, ve které byl spor nástupnictví, oba bratranci bojovali na stejné straně. Bořivoj ovšem za úplatek zradil původní cíl tažení a tím pochopitelně i svého bratrance Svatopluka. Ten mu to nemínil zapomenout a přísahal pomstu.

Svatopluk spíše než prosbami a poklonkováním na císařském dvoře spoléhal sám na sebe a začal vyjednávat s českou šlechtou, dokonce přímo na pražském dvoře. Hlavní úder nastává v době nepřítomnosti knížete Bořivoje II. V roce 1105 Svatopluk táhne proti Praze. Pokus nevychází, protože brána, kterou měli projít, zůstává pevně uzavřena. Že by zrada? Ještě dříve, než se Svatopluk rozhodne, co podnikne, stojí proti němu mnohonásobná vojenská přesila knížecího vojska. Svatopluk reaguje okamžitě. Chápe dobře, kam by vojenský spor v tuto chvíli vedl, proto se stahuje a vyklízí pole. Zase se projevuje Bořivojova absolutní neprozíravost, protože netáhne za Svatoplukem, aby jej za jeho opovážlivost ztrestal. Celou záležitost ovšem bez povšimnutí neponechá, protože ze dvora zapuzuje zrádce, ale mezi nimi i spojence. Dokonce také i mladšího bratra Vladislava, pozdějšího knížete Vladislava I. Došlo k tomu, k čemu pochopitelně dojít muselo. Ty, jež zapudil, se dali na stranu Svatopluka a osud Bořivojův byl tímto zpečetěn.

Bořivoje opustila většina přátel s vlivem a při dalším tažení do Prahy Svatopluk nenarazil na větší obtíže. V roce 1107, když se objevilo moravské vojsko před branami Prahy, Bořivoj bez snahy o odpor vyklízí Svatoplukovi pole. Svatopluk se chopil moci a Bořivoj využívá zmatku a prchá do Polska. Spolu s Bořivojem odchází do emigrace také jeho bratr Soběslav. Naopak již zmiňovaný Vladislav ⁽³⁾ spojuje svůj další osud s osudem Svatoplukovým.

Bořivoj v sobě nachází dostatek odvahy a pokouší se jednat. Zapuzený vladař se vydává za císařem Jindřichem V., hodilo by se podotknout zase! Bořivoj, vědom si reality, za pomoc nabízí 5000 hřiven stříbra a zlata. Císař pochopitelně neodolá a rozhodne, že povolá Svatopluka, dnes bychom řekli k “podání vysvětlení”. Svatopluk není naivní a tuší, co jej čeká. Proto správu země svěřuje bratru Ottovi II. Ihned po příjezdu k císařskému dvoru je uvržen do žaláře. Svatoplukův vojenský doprovod císař vybízí, aby se vrátil zpátky do Čech spolu s Bořivojem. Celá fraška nemá dlouhého trvání, neboť na cestě zpět zastavuje kolonu vojsko Otty II. -  bratra Svatoplukova. Zde opět, již po několikáté, se ukáže pravá Bořivojova povaha. Když zahlédne vojsko, všeho nechá a prchá opět do Polska.

Zrekapitulujme nastalou situaci. Český stát má dva panovníky. Jeden ve vězení, druhý v emigraci. Svatopluk se odhodlává k činu, který je z našeho pohledu odporný a odsouzeníhodný. Pokouší se vykoupit a nabízí císaři Jindřichu V. obnos, který je astronomický a jen tak mimochodem jej stejně k dispozici nemá! O jakouže částku se jednalo? Rovných 10 000 hřiven stříbra a zlata. Výměnou za to, svobodu a Český stát v léno. Císař na výhodnou finanční transakci přistupuje a Svatopluka propouští. Ten plní slovo a ihned po návratu začíná celý obnos shánět. Žel nasbírá “pouhopouhých” 7000 hřiven. Císař projeví pochopení a zbytek mu odpouští...

Svatoplukovi ovšem již mnoho času nezbývá, ale dokáže jej využít beze zbytku. Prokáže svou odvahu v několika bitvách, čímž oslní císaře tak, že ten mu nabídne, že bude kmotrem pro jeho narozeného syna.

Ovšem dějiny nestojí a Svatopluk jede spolu s císařem na vojenskou výpravu do Uher. Doma se schyluje ke zradě, pravděpodobně je do ní namočen také Bořivoj. Vršovec Mutina naváže kontakt z Poláky a právě o tomto vyjednávání se dozvídá Svatopluk. Ten to pochopí asi správně jako zradu a rozhodne se ukázat tvrdost. Svatopluk se rozhodne po informaci o “zradě” přerušit výpravu a vrací se nazpět do Čech. Probíhá exemplární soud, hodilo by se říci, něco jako lidový v padesátých letech dvacátého století, a padne rozhodnutí o vyvraždění všech Vršovců, a to dokonce včetně dětí. Tato nesmyslná a krutá odplata se odehrála 27. října 1108 ⁽⁴⁾.

Ani ne za rok, přesněji 21. září 1109 dochází k atentátu na Svatopluka. Je napaden kopím a vrah je nepoznán. Kdo to tak asi mohl být? K vraždě dochází při společném tažení Svatopluka a císaře Jindřicha V. do Polska. Obviňován z vraždy je jakýsi Jan, syn Česty, jednoho z přežilých Vršovců. Nutno podotknout, že útočník nebyl nikdy dopaden. Vraždou Svatoplukovou ⁽⁵⁾  byl Český stát opět postaven, jako již po několikáté, před kritickou otázku nástupnictví.

V první chvíli, nutno říci, že asi logicky, byl provolán za nástupce Svatopluka jeho bratr Otta II. To se ovšem nelíbilo Vladislavu, který se v Praze přihlásil o svá práva. Připomeňme, že nástupnictví mu slíbil Svatopluk. Aby toho nebylo málo, na to, že kdysi seděl na trůnu, si vzpomněl také Bořivoj II. Tentokrát ovšem neváhal, vzal vojsko, přitáhl ku Praze a na chvíli dokonce obsadil Pražský hrad. Situace se nadále komplikuje a pod Pražským hradem a Vyšehradem se scházejí všeho všudy tři vojska. Vojsko Břetislavovo, Ottovo a Vladislavovo. Kdo s kým vlastně bude bojovat, a proti komu? Sváry neberou konce, spor se pokoušejí urovnat Poláci, ovšem bezúspěšně. Ke slovu přichází tedy císař a ten v roce 1110 vtrhne do Čech. Ujímá se rozhodčí role a rozhoduje takto : Bořivoj, zkrachovanec, je zatčen a držen v Německu. Trůn je opět za úplatu svěřen Vladislavu, teď již prvnímu.

Očekávaný klid ještě stále nepřichází a nový kníže se mstí svým odpůrcům. Vladislav I. si vyřizuje dokonce účty i s Ottou, kterého uvěznil. Vojenský odpor neustal, protože proti Vladislavu I. bojuje Soběslav, který hájí zájmy polozapomenutého Bořivoje. Za pomoci polského panovníka vtrhl v září 1110 do Čech a získal dílčí vítězství. Neklid trval v Čechách až do roku 1115, kdy smírem byly všechny rozbroje ukončeny.

Kníže Vladislav I. vládl v letech 1109 až do roku 1125. Nutno ovšem podotknout, že s krátkou přestávkou, která trvala tři roky (1117 - 1120). Kosmas ve své kronice říká, že Vladislav ve své ušlechtilosti na tyto tři roky přenechal vládu Bořivojovi II. Ten byl v té době propuštěn ze žaláře. Proč se Vladislav I. sám a dobrovolně stáhl a přenechal trůn Bořivojovi II., je otázka, na kterou odpověď opět nedostanete. Faktem ale je, že když viděl Bořivojovu neschopnost, sám jej odstranil a Bořivoj musel opět (po kolikáté již?) emigrovat. Tentokrát se ukrývá v Uhrách, kde také v roce 1124 umírá.

Za připomenutí snad stojí, že vcelku průměrný, sedmnáctý Přemyslovec - Vladislav I. byl na císařském dvoře tzv. říšským číšníkem (arcičíšník)⁽⁶⁾, z kteréžto funkce se později vyvinulo právo českého krále náležet mezi kurfiřty, kteří volili císaře.

Příště se povíme o konci Vladislava I. a jeho nástupci Soběslavu I. 

⁽¹⁾ Dle stařešinského principu měl na trůn nastoupit kníže Oldřich, údělný kníže na Moravě.

⁽²⁾ Pokud se podíváte do minulého čísla Obrany národa, tak zjistíte, že Jindřich IV., je tentýž císař, za kterým se vypravil Břetislav II. a kterého poníženě prosil, aby udělil Český stát v léno svému bratru Bořivojovi, kterého označil za svého právoplatného nástupce. Co císař udělal? Samozřejmě, že s radostí potvrdil.

⁽³⁾ Zde se Vladislav projevil jako pragmatický politik, protože na svém bratranci si vymínil slib, že až zemře, tak se stane jeho nástupcem. Tato chvíle přišla zanedlouho...

⁽⁴⁾ Sluší se podotknout, že vyvraždění této starobylé šlechtické rodiny nebylo ojedinělé. Připomeňme si, že Přemyslovci v historii napadli Vršovce již dvakrát. To se událo v roce 1003 a 1014.

⁽⁵⁾ Svatoplukova vláda netrvala dlouho, ale byla relativně úspěšná. Panoval v letech 1107 - 1109. Měl jednoho syna Václava, prvního toho jména mezi Přemyslovci.

⁽⁶⁾ Funkce říšského číšníka se řadila mezi čestné služby, které byly říšskému králi nebo císaři prokazovány při slavnostní hostině. Další úřady byly: stolník, komorník a maršálek.

Ladislav Svoboda

 zpět na hlavní stranu        na předchozí Výlet...        na další Výlet...         přehled článků z Obrany národa