Obrana národa 3/2004, rubrika Historie

Výlety do české historie (VI.)

Ladislav Svoboda

Měsíc se s měsícem sešel a my se opět setkáváme v novém čísle Obrany národa nad bohatou českou historií. Dnes je to v pořadí již po šesté. V krátkosti si připomeneme, co jsme si minule zde řekli. Představili jsme si člověka a vladaře veskrze zlého a krutého, který se neštítil snad ničeho. Ano, byl to Boleslav III. - Ryšavý. Další výtečník, který se sice jen mihnul, ale stihl toho napáchat i do budoucna opravdu hodně - Vladivoj. Ten, aby se zalichotil mocnému sousedu (Jindřichu II.), chtěl po něm, aby mu udělil Čechy v léno. Od té doby, si tento mocný soused i v budoucnosti velmi rád na tuto událost vzpomněl. Nástupce Boleslava III. - Boleslav Chrabrý (byl Polák) situaci v rozbouřeném státě uklidnil, ale měl mnoho co vysvětlovat, a nejen slovy, silnějšímu sousedu ohledně udělení léna... Na trůnu se střídají Jaromír a Oldřich a posledně jmenovaný zakládá Sázavský klášter. Ještě jsme si minule řekli něco málo i o poustevníku Prokopovi a legendě, která se k jeho postavě váže. Tolik tedy k připomenutí a nyní se již vrhněme do samotných dnešní výletů. Jste zváni.

Po období zmatků a nesrovnalostí na trůn dosedá konečně panovník hodný toho označení. Je jím syn Oldřicha a „bájné” selky Boženy. Církev jejich sňatek neuznala (Oldřich byl ženatý!!!), proto i nástupnictví jejich syna v budoucnu mohlo mít komplikace. Ten syn se jmenuje Břetislav a nese označení I. V posloupnosti je to již desátý Přemyslovec, kníže, který mimo číselného značení má také označení nový Achilles. Jeho vládnutí bylo veskrze úspěšné, snad i proto, že v dětství viděl pravý opak. Narodil se snad roku 1005, tedy v době, kdy přemyslovský stát byl v naprostém úpadku. Vládl v letech 1034 - 1055. V době jeho života se přemyslovské panství rozrostlo o sesterskou zemi - Moravu. Od té doby sdílíme společný osud. Dá se říci, že jako muž nezahálel, měl pět synů a dvě dcery. Dost dětí na to, aby v budoucnu bylo zaděláno na mnoho příbuzenských problémů. Nezapomínejme na to, že se jedná o Přemyslovce!

Ale zpět na počátek. O dětství a dospívání Břetislavově toho mnoho nevíme, možná proto je o to více znám příběh o únosu krásné Jitky. Pakliže pomineme pověst, myslím, že se to mohlo klidně udát tak, že Břetislavovi, vědomému si svého, mírně řečeno, komplikovaného původu, což mu jistě znesnadňovalo výběr manželek, nezbylo tedy, než zvolit tuto cestu. Unesl z kláštera německou šlechtičnu Gutu - Jitku a vzal si ji za ženu. Sňatek byl uznán, což bylo pro stát hlavní. Toto se ovšem událo v době, kdy již byl údělným knížetem na Moravě- sídlil v Olomouci.

Zde je nutno udělat ještě vsuvku, zkrátka a dobře naše dějiny, nejsou jednoduché, zvláště v tomto období. V roce 1033, kdy vládl jeho otec Oldřich, došlo k roztržce mezi ním a německým panovníkem. K čemu přesně došlo, když jinak byl Oldřich povolný, nevíme. Víme ovšem, že Oldřich byl povolán na vysvětlenou ke Konrádovi II. Konrád to pojal zvláštně, dal Oldřicha zatknout a to tak, že jednoho vězně pustil, druhého přijal. Ano, vzpomínáte, kdo je ten první? Je jím Jaromír. Konrád II. předal vládu v Čechách Jaromírovi a ten přijímá. Za čas se podaří Oldřichovi z vězení uprchnout a zde je Konrád postaven před volbu co dělat. Řeší to diplomaticky, ale hlavně výhodně pro Říši. Část Čech přidělil Oldřichovi a část Jaromírovi. Břetislav zůstal na Moravě. Dalo by se říci, taktika porcování moci. Ovšem nezůstalo jen při tom. Oldřich se začíná mstít. Jaromíra dává oslepit ( ! ) a uvěznit. Dokonce i jeho syn Břetislav se musí spasit útěkem. Kdo ví, jaký vývoj by to vše vzalo, kdyby Oldřich v roce 1034 nezemřel. Pravdou je, že Oldřich byl svému bratru Boleslavu III. - Ryšavému více než podobný a proto asi lid příliš jeho odchodu neželel.

Naskytla se teď otázka, kdo na místo Oldřicha. Uchazeči byli v podstatě dva. Jaromír a Břetislav. Tady je nutno ocenit státnický postoj Jaromírův, který u něj ale příliš častý nebyl, protože se vzdal trůnu ve prospěch Břetislava. Celé se to událo jako povedená divadelní hra. Jaromír se při oficiálním nastolovacím aktu do úřadu veřejně vzdal trůnu a přivedl k němu synovce. Poté doporučil českým pánům Břetislava do jejich přízně a Břetislava upozornil na proradnost rodu Vršovců. Zanedlouho v roce 1035 Jaromír umírá, hádejte čí rukou?

Mezinárodní situace, do které Břetislav I. nastupuje na trůn, není pro něj zase až tak špatná. Sousední Polsko se zmítá ve vnitrostátních zmatcích, v Uhrách zemřel král, německý císař má dost svých starostí. A tak se stalo, že Břetislav I. byl po dlouhé době zase panovníkem, který nemusel poníženě prosit o léno českých zemí a dokonce ani platit, což už asi muselo být v Říši hodně vážné. Konrád II. „zapomněl” na lenní slib, ale zase spoléhal v budoucnosti na vojenskou pomoc od Břetislava. Ten ji slíbil a jako jistinu Konrádovi II. ponechal jako jakési „rukojmí” syna Spytihněva. Břetislav zase vycítil změnu vztahů a dokázal ji náležitě využít. V roce 1038 vtrhnul do Polska. Jako důvod měl zmocnění se ostatků svatého Vojtěcha. Svatý Vojtěch našel jako místo svého posledního odpočinku v polském Hnězdně. Právě tam také vzniklo polské arcibiskupství, doslova nad jeho hrobkou.

Břetislavovo vojsko se nesetkalo s velkým odporem, dobylo několik hradů, jak už to tak bývalo, vyplenilo několik vesnic a pobralo co šlo. Kosmas (1) vypráví, že kořist byla na stu těžkých spřeženích. Do Hnězdna se dostali bez boje. Arcibiskupský chrám doslova vydrancovali. Po tom všem biskup Šebíř vykonal nad hrobem svatého Vojtěcha velkou pobožnost. Vojáci a všichni účastníci pokorně jako beránci poklekají a dávají najevo lítost nad svou někdejší hříšností (vzpomeňme, proč Vojtěch odešel!). Pro nás je také důležité, že právě zde, nad hrobem svatého Vojtěcha formuloval a vyhlásil Břetislav I. naše první zákony, tzv. Břetislavova dekreta (2).

Ale vraťme se zpět k nájezdu Čechů do Polska. Ten se tedy setkal s nečekaným úspěchem a spolu s nimi se vracel domů po více než čtyřiceti letech také svatý Vojtěch. Ostatky jsou sice jedna věc, ale mezinárodní ohlas věc druhá a nutno podotknout, že pro tento svět zkrátka důležitější. Od Konráda II. již reakce přijít nemohla, protože umírá, uvidíme co jeho syn Jindřich III. Také se nedočkavě čekalo na reakci papeže. Ten se ozval velice brzy a velmi pobouřeně. Do Říma se tedy vydalo poselstvo a před kardinálským sborem a papežem Benediktem IX. se obhajovalo. A obhájilo se více než dobře. Nepovedlo se sice prozatím zřídit v Čechách arcibiskupství, ale zase na druhou stranu nebyly žádné vážné postihy. Ostatky zůstaly, kořist zůstala, papež dokonce Čechům přiznal, že jednali v dobrém úmyslu, ale nařídil jim vcelku logicky pokání. Jako pokání bylo uloženo zřídit nový klášter. A tak v roce 1046 byl slavnostně vysvěcen klášterní chrám ve Staré Boleslavi.

Po této stránce byl papež menším protivníkem než Jindřich III. Tomu se tato výprava nepozdávala podstatně více a tak na udělení nějakého pokání jako papež nepomýšlel. Požadoval po Břetislavovi, aby vrátil polskou kořist. Břetislav ovšem odmítl, což se už dost dlouho ve vztahu k německému císaři nestalo. Nezbývalo tedy jiné řešení než válečné. V roce 1040 vpadlo do Čech dvěma proudy Jindřichovo vojsko. U Brodku nedaleko Domažlic císař utrpěl katastrofální porážku. Jistě si dokážeme představit jaká zuřivost asi Jindřicha popadla. Chvíli na trůně a už takový debakl! To, že se nejedná o poslední slovo, muselo být asi každému jasné. O rok později se dostavila odveta. A byla to katastrofa, žel ale naše. Němečtí vojáci prý dokonce sekali i úrodu na polích. Jindřich III. začal obléhat Prahu. Obléhání asi muselo být dost vytrvalé, vyhořel dokonce i knížecí palác. Tak jako mnohokrát, i teď došlo na zradu. Mezi jinými zradil dokonce i biskup Šebíř, který se mimochodem velmi aktivně podílel na výpravě do Polska.

Břetislav I. je donucen žádat o mír. Ještě v Praze vydal Jindřichovi zajatce a slíbil, že se do čtrnácti dnů dostaví do Řezna, aby sjednal kapitulační (mírové) podmínky. Jak se dalo čekat, přijel, vstoupil bos a v kajícím rouše. Takto oděn žádal německého císaře Jindřicha III. o odpuštění. Odpuštěno mu samozřejmě bylo, i když ne zadarmo, Český stát musel zaplatit ohromné množství peněz. Co je ale zvláštní, polská kořist zůstala v Čechách. Pravdou je, že od této chvíle měl Jindřich III. věrného spojence – Břetislava I.

Nutno říci, že přes to přese všechno, když v padesáti letech Břetislav I. 10. ledna 1055 umírá (3), zanechává zemi konsolidovanou a v mnohem lepším stavu, než to bylo v minulosti obvyklé. Není bez zajímavosti, že umírá na vojenském tažení do Uher. Mrtvice jej ovšem zchvátila ještě zde v Čechách, u Chrudimi. Ještě poslední věc je třeba k tomuto velkému panovníkovi říci. Na smrtelném loži varoval své syny před nesvorností a stanovil takzvaný stařešinský řád, což znamená, že zemřelého vladaře automaticky nahrazuje nejstarší žijící nikoli nutně syn, ale představitel dynastie.

Přichází čas k tomu, abychom si řekli, jaký osud otec, tedy Břetislav I. plánoval pro své děti. Nutno zdůraznit - plánoval. K vládě povolaným se stal Spytihněv II., jako nejstarší a prvorozený syn. Vratislavovi, Konrádovi a Otovi otec přidělil úděly na Moravě na hradech v Olomouci, Brně a Znojmě. Pátému synovi, Jaromírovi, otec vybral dráhu duchovní. Měl se stát pražským biskupem a taky se jím skutečně po smrti biskupa Šebíře v roce 1069 stal.

Na trůn tedy nastupuje v roce 1055 nejstarší syn Břetislava I. - Spytihněv II. Narodil se někdy v roce 1031. Mnoho výrazných stop za sebou zanechat nestihne, protože panuje vcelku krátce. Na trůně je v letech 1055 - 1061. Panuje jako jedenáctý přemyslovský vládce. Ví se, že byl ženatý a za manželku měl Iddu Vitinskou. S ní měl s jistotou syna Svatobora. Ten je postavou sice okrajovou, ale o to více zajímavou, protože se dal na duchovní dráhu a stal se prvním českým arcibiskupem, i když ne v Čechách, ale v Aquileji. Žel zanedlouho umírá.

Zpět ke Spytihněvovi II. Od kronikáře Kosmy se toho o tomto panovníkovi příliš nedozvídáme, ale něco přece. Popisuje jej jako muže nadmíru krásného, maximálně zbožného a vlastenecky zaměřeného. Byl prý prvním Přemyslovcem, který z Čech vyhnal Němce! Zde se zdá Kosmovo svědectví mírně komplikované. Mohl by si dovolit takto vystupovat proti Říši? Navíc, nezapomínejme, jeho manželka byla Němka. Jistě, asi k nějakému vyhnání došlo, ale spíše to bylo lokálního charakteru. Dalším důvodem, které svědčí proti hromadnému vyhánění Němců je to, že to byl právě Spytihněv, kdo vyhnal slovanské mnichy ze sázavského kláštera a dosadil místo nich mnichy latinské a opata Němce. Z Čech ale odešla i manželka Břetislava I. Judita, Spytihněvova matka (Kosmas tvrdí, že byla vyhnána).

Jak dalece byl zbožný, těžko posoudit, co ovšem víme, byl krutý a mstivý. Za starou urážku dokonce vypověděl ze země abatyši kláštera svatého Jiří. Zdá se tedy, že Kosmas Spytihněvovi, pro nás již vcelku nepochopitelně nadržoval. V rozporu s přáním svého otce se dokonce pokouší zbavit údělu své tři bratry na Moravě. Vratislav z Olomouce prchá do Uher a Spytihněv si bere jeho manželku jako rukojmí. Za čas ji na stížnost biskupa propustí a ta na cestě za svým manželem při předčasném porodu umírá. Další z bratrů Konrád opouští Brno a je donucen Spytihněvovi u dvora sloužit jako lovčí, Ota opouští Znojmo a je v Praze správcem knížecí kuchyně. Snad jen dvě kladné stránky jeho krátkého vládnutí. První bylo udělení pravomoci nosit biskupskou mitru, kterou mu udělil papež, druhou počátek stavebních prací na románské bazilice svatého Víta na Pražském hradě. Spytihněv II. za ne zcela vyjasněných okolností umírá a je pohřben vedle svého otce ve svatém Vítu.

Tímto dnes Výlety do české historie skončíme, příště se setkáme s prvním českým králem, Vratislavem II. Máme se tedy jistě na co těšit.

(1) Zde snad pro zajímavost: mezi kořistí, kterou Češi pobrali byli i otroci. Jedním z potomků těchto otroků byl v Čechách narozený nám známý kronikář Kosmas.

(2) Co to vlastně ta Břetislavova dekreta jsou? Jedná se o nejstarší soubor našich zákonů. Břetislav v nich vyhlásil nerozlučitelnost monogamních manželských svazků, přikázal svěcení nedělí jako dnů svátečního klidu, zakázal a stanovil tresty pro pohřbívání mrtvých v lesích a na polích (pohanský zvyk), stanovil dnes bychom řekli trestní sazby za vraždy, alkoholismus, nedovolené prodávání alkoholu apod.

(3) Pozůstatky Břetislava I. můžeme dnes nalézt v katedrále svatého Víta na Pražském hradě.

Ladislav Svoboda

 zpět na hlavní stranu        na předchozí Výlet...        na další Výlet...        přehled článků z Obrany národa