Z časopisu Obrana národa 2/2004

A jak to bylo dál

(další osudy velitelů obrany místeckých kasáren 14.3.1939)

Historii 8. pluku slezského jsme zakončili poznámkou, že velitelé ozbrojeného odporu proti Wehrmachtu, poručík Martínek i velitel kasáren kpt. Pavlík, byli odvlečeni gestapem. Pavlík se již nikdy nevrátil domů do Frýdku-Místku. Po propuštění se zapojil do odboje v Praze, byl popraven při heydrichiádě. Jeho vdova pak ve čtyřicátém osmém propouštěla jako vyšetřovací soudkyně („dočasně“) z pankráckého bolševického kriminálu dnešního vydavatele Obrany národa M.Komínka

Martínek se vrátil, a pokud Vás napadlo, že i on skončil v bolševickém lágru, máte pravdu - režimy příbuzné přeci měly mnohé stejné podporovatele i nepřátele. To, co se zde dočtete, vypověděl Karel Martínek o vánocích 1949 v trestnici na Borech Milo Komínkovi. Nenapomohla náhoda, která by umožnila tohle jejich setkání, jen se podařil trik, při němž si dva vězni vyměnili celu - bachaři na noční směně byli jiní než ti na denní a spokojili se s tím, že jim souhlasil počet vězňů.

Cesta Karla Martínka na Bory začala již za války. O tom, že Karel vyhazoval do povětří nacistický vlak v Lískovci u Frýdku, stožáry vysokého napětí v Kunčicích u Ostravy a u Lipníku, dálkový telefonní kabel u Hranic atd., věděl jeho přítel Jichnovský, také poručík 8. pěšího pluku slezského v Místku. Karel věděl, že Jichnovského bratr je v NSDAP a otec v nacistické Arbeitsfrontě a později i Volksturmu, ale kamarádovi, který mu přinášel zprávy (možná Němci podvržené) věřil. Až když stáli proti sobě na gestapu, poznal, že je zrádcem. Karla odvezli do Mathausenu, kde dostal silný zápal plic. Spoluvězni ho však několik dnů ukrývali, a pak je osvobodila americká armáda. Po vyléčení byl repatriován do ČSR a umístěn ve Vojenském technickém ústavu. Jako důstojník studoval na Vysoké škole technické v Praze inženýrství a železniční dopravu a byl přeložen jako velitel pancéřových vlaků do vojenského tábora Milovice. Zde velel generál Vladimír Přikryl, velitel 2. paradesantní brigády, účastník SNP a autor knihy „Pokračujte v horách“. Kniha vzbudila u komunistů nemilost, nemluvilo se v ní o hrdinství komunistů. Přikryl byl po únoru 1948 přemístěn do Brna, zatčen a odsouzen na pět let žaláře.

Armáda nebyla smířena s komunistickou diktaturou. Přes dozor politických „osvětových“ důstojníků byl škpt. Karel Martínek, známý odporem k nacistům a jakékoliv diktatuře vůbec, na generálním štábu v Praze tajně vybrán jako jeden od útvaru v Milovicích k podílu na vojenském povstání. Jeho přímým „povstaleckým velitelem“ na generálním štábu v Praze byl major Tupý. Tupý byl tajným velitelem povstaleckých jednotek v Milovicích, které Karel neznal. Tupý byl nejen slabě nemocen na srdce, ale chyběla mu i odvaha. Když měla být v květnu 1949 vyhlášena hodina „H“, předal velení mladému poručíkovi Hruškovi a odjel na horu Špičák pozorovat, jak to dopadne. Dopadlo to katastrofálně. Por. Hruška viděl příležitost k postupu a vyznamenání a vyrozuměl šéfa obranného zpravodajství (OBZ) soudruha generála Rajcina. Následovala infiltrace obezeťáků a hodinu „H“ vyhlásila Státní bezpečnost. Na Václavském náměstí stály tanky připravené k akci, poslední povel však nedošel a velitel tankového útvaru kpt. František Schleis byl u tanku zatčen. Škpt. Karel Martínek dostal rozkaz vyjet s pancéřovým vlakem z milovického tábora na již odříznutou hlavní trať Milovice-Lysá-Praha. Vlak se rozjel, ale Karel byl odvolán do kanceláře, a když přebíral další falešný telefonický rozkaz, objevili se ve dveřích obezeťáci (vojenská policie) se samopaly. Velel jim major Jichnovský. Ten jistý Jichnovský, který za války udal gestapu Karla, jeho manželku, tchyni a všechny spolupracovníky. U bolševiků už měl nacistický udavač hodnost vyšší než nacisty vězněný Karel Martínek. Za tuto poslední akci byl Jichnovský opět povýšen a Karla Martínka odsoudil vyšší vojenský soud na 15 let těžkého žaláře. Jeho komplici pplk. Josef Gonic, mjr. Miloslav Jebavý a kpt. Karel Sabela byli popraveni 18. července 1949.

Tolik vzpomínky Milo Komínka z knihy „I pod oblohou je peklo“. Podle úmrtního oznámení, které mám před sebou, zemřel Karel Martínek 26.února 1975 ve věku 64 let.

A jak dopadl velitel „pozorovatel“, major generálního štábu Tupý? I ten skončil na Borech a před Novým rokem ležel v nemocnici. Do nemocnice na prohlídku přišel i Milo Komínek a zaslechl část hovoru o něm a radu přicházejícího dvojnásobného vraha chodbaře Herajna: „To máte jednoduchý, pane doktore. Horká koupel, votevřený okno a ráno ho máte v márnici.“ Po pár dnech major Tupý skutečně zemřel.

(ze vzpomínek M.Komínka zpracoval rof)

 zpět na hlavní stranu                     přehled článků z Obrany národa