Obrana národa 5/prosinec 2003

Chraňme naše (velké) děti ?!

Josef Klas

V dnešní, až příliš hektické době je ze všech možných i nemožných úhlů pohledu propírané magické slovo „globalizace“. Pro někoho vysněná příležitost, pro jiného noční můra. Každopádně si každý její  účel a prostředky vykládá jinak- můžeme se bavit o chaotické změti kultur a etnik na malém prostoru vedoucí k nezadržitelnému babylónskému zmatení národů, jevu negativnímu a naopak multikulturalisty všech zemí prostředky vlivu na veřejné mínění podporovanému, můžeme však věc posuzovat i z jiného úhlu pohledu. Všechny globalizační aspekty totiž nemůžeme apriori označit za mentalitě národů škodící a vhodit je do jednoho kontejneru s nápisem zlo nového věku. Mám tímto na mysli internet, virtuální vesmír této doby.

Před 10 lety pouze záležitost počítačových nadšenců, nyní je znalost jeho ovládání považována bezmála za společenskou normu. Informace z celého světa proudí v tomto nekonečném kolotoči, kdo odejde po jejich vstřebání obohacen a koho naopak valící se mašina semele do beztvárné koule, již především záleží na nátuře a charakteru dotyčného. Tato globální informační dálnice se ale pro mnohé stává těžko stravitelnou, různá úskalí prý číhají na každém rohu. Ne, že bych žádné z nich neviděl, jen hledám elegantní a rovnou cestu k proplutí mezi Skyllou bezbřehé anarchie a neregulovanosti absolutně čehokoliv a  Charybdou státně direktivní slídící informační politiky. Pro jakéhokoliv byť třeba latentního totalitaristu stojícího v čele státního útvaru ovládajícího masy je takovýto proud syrových informací dozajista věcí nemilou vedoucí k jeho pozvolnému šedivění. Chapadla všemožných cenzurních zásahů nemají prozatím potřebnou sílu a razanci, jejich vlastníci musí ze všeho nejdříve zmapovat terén, do důsledků zvážit potenciality a teprve až po zvládnutí orientace v nových podmínkách začít jednat. Rovněž, jak jinak, dostatečně razantně. Státní omezování toku internetových informací ideologického a světonázorového zabarvení je znakem silného totalitarismu- není divu, že soudruzi v KLDR mají pod palcem prakticky každý počítač v zemi, kulturní šok, který by po intenzivním informačním přílivu nastal, by zatuchlým panstvím Kim Čong Ila zatřásl jako zemětřesení vysoké škály Richterovy stupnice, nemilosrdně a hlavně nezvratně.

Ovšem, Severní Korea je skutečným extrémem a živoucím politickým skanzenem, nejen ona však ráda přiškrtí kohoutky toku čerstvých informací proudícího k občanům. Co médium, to názor a neexistuje názor ten, aby se zavděčil lidem všem, vládců nevyjímaje, toť osvědčená pravda. Copak noviny, většinu jsme prodali spolehlivým a ty ostatní, po těch neštěkne ani pes, tohle zařídit už pro nás bude hračkou. Internet je naopak médiem svébytným a všeho schopným. Skutečně systematicky opoziční tiskovinu abyste na pultech trafik hledali s pomocí Sherlocka Holmese, zatímco internetový vyhledávač vás uvede přímo mezi „vyvrhele“ během chvilky.

A tak čas pomalu plyne a spolu se stále kupředu se řítícím vývojem technologie se vyvíjí i myšlení těch všeho schopných a za vším něco vidících. Nepřítel číhá všude, pomyslel si Velký Bratr a vyslal na průzkum své agenty s rozkazem naprosto jasným: vyhledejte, prohledejte, najděte, rozmázněte, zatrhněte, finito. „ Á, už jsme doma, paranoik“, řekne si pan Novák, abstraktní, ale někdy až k nesnesení konkrétní občan ČR. Jako bych ho slyšel: „Všechno zlé je k něčemu dobré, oni nás a naše děti chrání před různým nebezpečím, svobodu jenom těm, kteří si ji zaslouží. A basta. Koneckonců autor tohoto článku je přece známý demagog.“ Jenže. Tento většinový názor  totiž svědčí o notně pošramocené vizitce celé společnosti a potažmo civilizace, ta si nastavila takové trendy chování, že považuje za existenčně nutné se chránit před nebezpečím skrytým ve slovech. Raději vyměnit možnost nejistého rozletu za malý a jistý, zato smradlavý chlívek, o tom to je a zdaleka nejen v našich končinách. A tak mohl světlo světa spatřit třeba americký šmírácký program Patriot Act těžící z hysterie 11. září. Skutečně jen díky své přílišné absurdnosti a nelidskosti vyburcoval leckoho k odporu, tato otrávená kaše nemůže přece jen být podávána v příliš velkých množstvích. Prý ochrana, ale čí asi tak? Rozumného člověka? Těžko. A v ČR to není zase o moc optimističtější. Ty, které chytá za srdce rétorika dle posledních výzkumů stále nejpopulárnějšího politika v zemi Stanislava Grosse o za každým rohem čekajících nebezpečných vším možným (když ne náloží, tak alespoň názorem) ozbrojených teroristech, za rozumné moc nepovažuji. Ne, že by faktické nebezpečí vůbec neexistovalo, vždy zde bude určité procento rizika, lidé ovšem zapomínají přemýšlet, Miloš Zeman by možná použil termín deficit inteligence. A tak ambiciózní ministr vnitra přemýšlí a koná za ně: Víme, co je dobré, víme, co vám hrozí, naší povinností je vás ochránit a o to se také pokusíme. Ale proboha hlavně moc nefilozofujte, přináší to trable, setrvejte ve své blažené plebejskosti. K čertu s věčnými spekulacemi.

Plíživá totalita se mnohdy ukrývá i za hezkými a snad upřímně míněnými předsevzetími. „Chraňme naše děti“, když tento apel někdo vykřikne, najde se jen pramálo oponentů, leč praktická aplikace tohoto imperativu může mít i své stinné stránky a negativní dopady, cesta do pekel je zde lemována i dobrými úmysly. Chránit děti  po svém se před nějakým časem rozhodla společnost Microsoft a vyhlásila rušení svých veřejně přístupných diskusních fór, snaží se tím prý zamezit pedofilii, zneužívání dětí a chránit jejich bezpečnost obecně. Dítě je bytost naivní a jeho komunikace s virtuálním protějškem může v těch horších případech rezultovat v ohrožení jeho výchovy a třeba vyzrazení nepatřičných informací o rodinném bankovním účtu, v těch nejhorších v přípravu na osobní setkání a fyzické ublížení jakékoliv intenzity. Chránit své děti si dozajista musí každá společnost, a společenské nálady po medializovaných trestných činech na dětech jsou neúprosné, jediné oko nezůstane suché a není ani divu. Podobně špatným je rovněž ale fakticky dělat děti z dospělých- jejich rodičů a odsunovat je těmito rozhodnutími na stejnou kolej, jako jejich děti. Pevně věřím, že to není nutné. Každý rodič disponuje ve většině případů rodičovskou zodpovědností a v jejím rámci se rozhoduje, jak bude dítě vychovávat, co mu dovolí, jaké hodnoty mu bude vštěpovat. Stejně tak, jako mu je schopen vysvětlit nepatřičnost hlazení cizích psů, pojídání neznámých plodin a nevstupování na silnici v době provozu, by pro něj mělo být samozřejmé dítěti nějakou srozumitelnou a taktickou formou sdělit, že ta skvělá internetová kámoška Mařenka se kterou se nikdy nevidělo, může ve skutečnosti  být jako na potvoru  zlý strejda Opočenský. Dítě od rodičů ví, co lidem nemá říkat v reálu, nevidím proto důvod, proč by totéž nešlo i v případě komunikace virtuální, a rodič přece zná nebo by znát měl, co jeho dítě čte, komu píše, koho má za kamarády a v případě nepřístojností zakročit. Nedělejme proto děti i z rodičů. Rušením těchto komunikačních prostředků je v podstatě zpochybňována jejich autorita i schopnosti a navíc je omezována i svoboda společnosti.

V Americe oklešťují svobody ve vyšším zájmu, který má snad být zájmem všech, tzv. neocons, v ČR se prakticky o totéž snaží především levice nejrůznějších odstínů, a nutno říci, ne zase tak bezúspěšně. Ovšem všechno pěkně popořadě. Když jsem před několika týdny četl prohlášení Štěpána Kotrby z Britských listů útočící na diskusní fórum Městského úřadu Slaný, kde se údajně vyskytly některé názory naplňující skutkovou podstatu paragrafů 198, 260 a dalších notorických odrhovaček trestního zákona přirovnáváním nemalého počtu příslušníků cikánského etnika k parazitům, pomyslel jsem si něco o tonoucím svatou etnicky sociální válku vedoucím  lobbyistovi chytajícím se jednoho z posledních stébel v boji za pozitivní diskriminaci (čti rasovou nerovnoprávnost) v královském městě Slaný. Latentní anarchista Kotrba vyzval  MěÚ Slaný  ke zrušení internetového fóra či k vymazání „závadných“příspěvků, jinak že podá trestní oznámení. Městský úřad fórum stáhl, následně vrátil na své místo, jestli tam v současnosti je, čert ví. Z Kotrbovy hysterické právničiny ale vyplývá jedno: provozovatel diskusního fóra by měl podle něj být trestně zodpovědný za jeho obsah, a v případě vyskytnuvší se horké hlavy, která svůj názor namísto vyřvávání z plných plic zuřivě vyťuká na klávesnici, okamžitě mazat. Jinak trestní oznámení, tahanice, soud, pranýř, však si to už dokážete představit. Nevím, jestli se pan Kotrba hodlá sám stát strážcem názorové čistoty prostředí a honit webmastery po soudech, tuším však, že i kdyby k tomu mělo docházet, našly by se opět privilegované skupiny z tohoto postupu vyňaté. Kdyby totiž pan Kotrba byl příznivcem hesla „padni komu padni“, zákonitě by jedna padla i lidem, jeho srdci, předpokládám, názorově milým. „Zabijte všechny nácky!“, píší radikální antinacisté na vládou podporované stránkách www.panackove.cz. „Vy svině židovský“, odpovídá jim jiný, zřejmě nacistický, radikál. Obojí trestné podle § 198 trestního zákona, a podle právního názoru pana Kotrby i pro provozovatele,  ten je ovšem oním lidskoprávním filantropem, tudíž pro něj nemusí platit stejné právní předpisy, jako pro obyčejného smrtelníka. Věčné zatracení v pekle jednomu, věčná sláva druhému. Jak prosté, karty jsou odkryty, kostky vrženy. Podotýkám však, že v té době tuto Kotrbovu hru beru jako ojedinělý hlas pokrytce.

A najednou rána přímo na solar. Chystaný zákon o službách informační společnosti vytvářený myšlenkovým trustem z ministerstva informatiky obsahuje i pasáž o odpovědnosti poskytovatele internetových služeb za případnou protiprávnost obsahu jím poskytovaných služeb, diskusní fóra nevyjímaje a v případě neodstranění „závad“, ejhle problém, a to hned s výše zmíněnými následky. Podle tiskové mluvčí ministerstva informatiky Kláry Volné by byl poskytovateli prokazován nejen úmysl, ale i nedbalost. Vidím to dosti jasně, pouze netuším, jestli navrhovatelům postačuje forma přestupku anebo bude novelizován i trestní zákon. To, po čem Kotrba nyní ještě bez právního opodstatnění  volá, se může vbrzku stát realitou, což i dosti známým osobnostem (mj. Jana Dědečková, Ondřej Neff) pod nos moc nejde.

Anonymní fóra se pravděpodobně tedy v nedlouhé době stanou raritou, většina poskytovatelů podobné služby raději pro klid duše zruší a ten zbytek bude vyžadovat registraci pisatele vlastním jménem, rodným číslem a kdo ví čím ještě. Vždy se to dá koneckonců zjistit i podle IP adres. Pro mne osobně je to smutným apelem k úvahám o smyslu směřování lidské svobody. Ano, jistá míra kontroly je nezbytná, většinou ale selhává její zaměření. Monitorujme a trestejme dětskou pornografii, konspiraci skutečných (s důrazem na tohle slovo) teroristů, soustředit se však na omezování internetového plkání mi připadá poněkud slabší a lacinější. Přístup jak za bolševika neblahé paměti.

Společenská nebezpečnost provozovatele diskusních fór obsahujících různé politicky i citově zabarvené výrazy stojící na hranici zákona, je asi taková, jako člověka, jež si neuklidí svůj dvorek nebo neposeká na zahradě trávník- možná lenoch, možná pohodář, ale zločinec? Jeho nevýhodou zůstává, že na dvorek skutečný vám vidí jenom soused nebo návštěva, na ten imaginární celý svět. Svět=lidé a ti musí být  chráněni. Samy před sebou, ty dospělé děti.

A pak se máme divit lidem upozorňujícím na nebezpečí čipové totality (například i Karel Gott- vzhůru na něj!) a nazývat je paranoiky. Na sebe se podívejte, vy všichni ustrašení a ochránci ustrašených, na svých vztazích politik- zodpovědný rodič, občan- věčné dítě stavíte základy nové společnosti. „Jen malý číslo na čele a přes hubu pásku, tváříme se vesele, opětujem lásku“, zpívá jeden mladý vlastenecký folkový interpret. Co dodat, stačí se jen podívat do zrcadla, veselý pohled to určitě nebude.

Josef Klas

 zpět na hlavní stranu                     přehled článků z Obrany národa