Obrana národa 4/září 2003

Nepřítel ženy - muž nebo feministka?

Josef Klas

Jsem si vědom svých konzervativních názorů na tuto tématiku a jsem srozuměn s tím, že na někoho mohou působit až možná trochu staromilecky, nicméně je to už asi můj úděl a bez mučení se přiznám, že v lecčems ani moderním být nechci.

Klasický rodinný model soužití muže a ženy je často stigmatizován jako zastaralý a patřící někam hluboko do 19. století. V módě jsou nyní alternativy, byť tento termín není zrovna z nejpřesnějších - alternativy mohou být z jazykového významu slova pouze 2, nám je jich ale jaksi nabízeno požehnaně. Pomalu jsme tlačeni k poznávání proklamované relativnosti, zpochybňovány jsou téměř všechny pilíře, na kterých vždy neoddiskutovatelně evropská společnost stála. Dobře, nebuďme dogmatiky a připusťme jistou míru nečernobílosti sociálních vztahů i věcí veřejných, pokud však odstraníme i ty nejzákladnější konstanty, zákonitě nastává situace, kdy se člověk ocitne v hodnotovém vzduchoprázdnu, marně lapá po dechu a snaží se zachytit pevných bodů. X není Y a Z není totožné s Q, tvrdím a snad ne osamoceně, někde prostě kompromisy na úrodnou půdu padnout nemohou. Biologické determinanty, ať se nám to líbí nebo ne, vždy budou v nemalé míře rozhodovat o postavení sociálním. Tento fakt se snaží mocně popírat různé feministické skupiny zabývající se dnes populární tématikou s módním názvem gender studies. Cílem těchto studií, jestli jsem dobře pochopil, je co nejvíce popírat přirozenosti biologicky dané domu kterému pohlaví a vytvářet nová „pohlaví“ ovlivněná čistě  sociálnem - tzv. gender. Operují zde i s mně zcela nepochopitelným termínem „třetí pohlaví“ (homosexuálové? transsexuálové? Nebo snad zcela nová kategorie?) Stoupenci těchto studií se snaží o předefinování vlastností automaticky připisovaných mužům či ženám a zcela tímto přetvořit jejich vzájemný vztah včetně přístupu k témuž pohlaví.

Výše zmíněné produkty hodnotového liberalismu vycházejícího téměř výhradně z levicových pozic trpí klasickou nemocí své ideologie, jelikož ta vyzývá k respektu chování vybočujícího z určité normy, ale již netoleruje kritické pohledy k těmto postojům. Právě veškerá podstata  současného konfliktu katolické církve a levicových liberálů je v netoleranci těch, kteří si neohroženě vetkli do štítu toleranci. Protože se považuji za národoveckého konzervativce, sdílím na rozdíl od levice názor, že nepatřičným rozšířením a zvágněním dosavadních práv a svobod jsou tato omezována a krácena, rozhodně ne prohlubována. Pakliže určitý, a nebojím se toho slova, výhradní model chování ztratí na své exkluzivitě, nebude již oním chráněným modelem- morálním apelem a ztratí se v přehršli modelů jiných, čímž vlastně dojde k situaci, kdy nebude  de facto určité chování chráněno, jelikož bude chráněn i jeho neslučitelný protipól a v reálu budou zvláště mladší generaci bude servírována široká škála všech možných odchylek a úchylek od letitých norem prověřených pozitivními předsudky.

Nežijeme již v 19. století a chtě nechtě musíme akceptovat jistý posun v mezilidských vztazích a své konstanty přizpůsobovat reálným poměrům, je však důležité si uvědomit, že žádný strom neroste do nebe a ne vše, co je vydáváno za pokrok, musí mít ještě pro společnost pozitivní dopad a že žádný stroj či systém se neobejde bez brzdných mechanismů. Dříve byly mužské a ženské role ve společnosti poměrně jasně vymezeny, nyní se ale ženy během svého života ocitají několikrát na rozcestí nuceny řešit volbu téměř Sophiinu- většinou mezi kariérou a rodinným životem, přičemž v poměru čím dál tím častěji jejich volba vyzní pro kariéru, k čemuž jsou ostatně také častokrát vybízeny. Před nějakým časem část českých feministek vzbudila kritickou polemiku v masmédiích  ohledně podle nich stereotypního zobrazování mužských a ženských rolí v učebnicích pro žáky 1. stupně ZŠ. Prostě se jim nelíbily statě, ve kterých byly uvedeny věty typu „maminka peče buchty, zatímco tatínek se právě vrací z práce a usedá ke stolu, aby si přečetl noviny.“Mnohem radši by viděly charakterizování žen jako řídících pracovnic a vrcholových manažerek, trochu tento postoj, byť možná nechtěně, ale v podstatě podobně, připomíná postoj k ženám v dobách „budovatelského rozkvětu“, kdy všemožné Anny proletářky a Mařky údernice ve statistikách překračovaly plán o 200% a snažily se tímto vyrovnat mužům. Nehodlám upírat mnohým ženám právo na kariéru, nejsem si ale zas tak úplně jist, zda její apriorní zdůrazňování je správné, mnohem spíše bych přivítal, kdyby se v obecném myšlenkovém klimatu společnosti dostávaly do popředí názory respektující možnost volby kariéry s tím, že je to skutečně jen jedna z variant a role ženy v domácnosti není o nic méně respektováníhodná nesnižujíc její společenskou ani intelektuální hodnotu a naopak přispívajíc k harmoničtějším vztahům ve společnosti.

Rozhodně se necítím být mužským šovinistou a tudíž ani nesouhlasím s platovou ani jinou diskriminací žen, tato diskriminace však musí být skutečně existující a nikoliv například nějakou ženou vyprovokovaná, proto je třeba velmi opatrně zacházet s určitými paragrafy, například s § 133a občanského soudního řádu, kdy ve věcech pracovních se diskriminace považuje za prokázanou. Může zde dojít k nechutným tahanicím a onen předpokládaně diskriminující se bude u soudu jen těžkou vyviňovat vzhledem k tíži důkazního břemene. Feministky z povolání ale vidí diskriminaci i jinde a to i tam, kde by ji normálně uvažujícího smrtelníka ani nenapadlo hledat. Při brouzdání na některých feministických a různých gender serverech jsem se nestačil divit, z čeho všeho prý vykukuje mužský šovinismus: například když jistý supermarket uveřejnil nabídku „při nákupu nad tolik a tolik korun získává každá žena malý dárek zdarma“, cítila se feministická veřejnost dotčena, protože prý tato nabídka může evokovat představu chudé ženy

nedisponující dostatkem finančních prostředků. Zde tedy opravdu nevím, selský rozum mi napovídá, že touto nabídkou je diskriminován mnohem spíše muž, když nedostane onen prezent, rozhodně by mě ale nenapadlo proti tomu nějakým způsobem protestovat, vidím to pouze jako galantní gesto. Galantnost, úcta a rytířskost, tedy vlastnosti dříve ženami od mužů požadované, jsou zde fanfarónsky a s přílišnou rigidností odmítány ve prospěch mezipohlavního rovnostářství, jež má podle feministek nahradit dle mě mnohem přirozenější harmonii. Takže pokud budou vztahy v budoucnu pokračovat podle tohoto klíče, můžeme se v případě uctivého pomáhání ženě do kabátu dočkat leda tak její facky s odůvodněním: a. jedná se o sexual harrasment, b. jedná se o projev neúcty k ženě, popřípadě odůvodnění obou. Přestaneme uctívat ženy květinami a namísto nich jim věnujeme například motorový olej nebo třeba automatickou pušku, pokud zde ještě bude existovat možnost legálního ozbrojování se. No, nesmějte se,  je to sice trochu přitažené za vlasy, připouštím, nicméně v takovém Švédsku již zvažují uzákonit povinnou vojenskou službu bez rozdílu pohlaví. Až tedy budou švédské ženy zažívat bojové scény jako vystřižené z nejhorších nočních můr, začnou si možná  pokládat otázku, jestli je jejich nepřítelem skutečně muž anebo spíše aktivistická feministka.

Další bouři nevole ve feministických kruzích vyvolal reklamní slogan na KFC „Šťavnatá prsíčka, křupavá stehýnka“  ve spojení s patřičně dvojsmyslně vyvedeným vyobrazením. Mně to urážlivé a machistické nepřipadá, podobné příměry jsou užívány  i ženami vůči mužům a co se poodhalených ženských těl v reklamách a na billboardech týče, nevidím v tom žádný problém do té míry, dokud jimi nebudou znevažovány vyšší hodnoty a morální základ. Prakticky řečeno: neměly by vadit vkusně vyvedené ladné tvary, na druhou stranu opravdu ke zvážení je hodnotový relativismus hlásaný některými periodiky. „Užijte si sex na jednu noc- zničte puritány!; Co si myslí muži o ženách? Šokující anketa mezi primitivy; Nemáte s ním orgasmus? Vyměňte ho!“ Konec citace titulků z jednoho ženského časopisu povalujícího se na pultě jedné trafiky. Dosti nechutné, nezdá se vám? Možná touto rétorikou ovšem zrcadlově obrácenou hovoří i některé časopisy pro muže, nevzpírám se, podobné záležitosti nevyhledávám a všiml jsem si pouze namátkově.

S feministkami souhlasím v jednom: soutěže typu Miss ČR jsou opravdu obchod s bílým masem. Na druhou stranu smlouva je dvoustranný právní úkon a slečny se zájmem o přehlídková mola se mohou rozmyslet, většinou však do tohoto kolotoče stejně vstoupí vedeny touhou rychle zbohatnout, bohatě se vdát a stát se celebritami. Jako protiústavní bych však viděl případné vymáhání smluvní pokuty za porušení smlouvy s agenturou Miss models, v níž se vynachází klauzule hovořící  o nepřípustnosti otěhotnění v následujících čtyřech letech. Rozpor s morálkou očividný, z právního hlediska porušení důstojnosti člověka, kterážto je pod ochrannými křídly Listiny základních práv a svobod.

Ženy mají právo rozhodovat o svém těle, křičí svorně liberálové všech zemí. Ano, zcela souhlasím, všichni lidé by skutečně měli disponovat právem o svém těle rozhodovat i právem rozhodnout, koho si k tělu připustit. Nyní se ale naskýtá otázka vpravdě kardinální: co je skutečně jejich tělem?  Rozhodně nedávám rovnítko mezi zárodek dítěte a tělo ženino, jelikož zárodek je předurčen k samostatnému životu a není jen ledajakým shlukem buněk, z mého pohledu představuje jakousi potencialitu, zhmotněný vývoj, proto potrat vnímám netoliko jako zabití zárodku a kritický nedostatek zodpovědnosti, ale i jako zabití možnosti se všemi jejími důsledky. Položenou otázku prostě odmítnete zodpovědět a jedním rázným pohybem ji jednou pro vždy smetete ze stolu. Lidé neoddělitelně slučující svobodu se zodpovědností jsou jejich protivníky nazýváni podivíny, ba co více, inkvizitory. Přesně takto útočila publicistka Kateřina Poslední v Lidových novinách na zastánce protipotratového zákona- poslance Karase, Kasala a Plevu zároveň s trestuhodným nedostatkem argumentů libujíc si v pustých frázích a argumentaci ad personam. Takto se publicistika nedělá, paní/slečno Poslední, až příliš si berete příklad z JX Doležala.

Rozbouření poklidných vln Baltského moře  nizozemským „válečným křižníkem“ Langenort u přístavu Wladyslawowo bez skrupulí odhalilo kořistnický přístup hodnotových liberálů a socialistů k nemnohým existujícím výspám konservativních hodnot v současné euroamerické civilizaci. Najdi a znič. Naše hodnoty a lidská práva nového věku musí být celosvětově rozšířena. Více, než cokoliv jiného, z toho čiší Trocký. Čistě z hlediska pozitivního mezinárodního práva veřejného jsou nizozemské aktivistky zřejmě nesankcionovatelné, protože vody, v nichž loď brázdila širé moře, jsou mezinárodní, diplomatický poklesek je to však nemalý a troufám si užít i termínu mezinárodní provokace.

Naše legislativa právo na potrat do určité doby, jak zřejmě víte, zákonem uznává ve všech případech, nejenom těch eticky akceptovatelných, proto nám zatím nehrozí přemístění nějakého podobného institutu k našim hranicím. Provedení potratu je tu chráněno zákonem č. 66/1986 Sb. a prováděcí vyhláškou 75/1986 Sb., ačkoliv jsou dle mého právního názoru v rozporu s článkem 6 Listiny základních práv a svobod, kde je deklarováno právo na  život, zákaz zbavení života v jakékoliv formě a ochrana života i před narozením. Mezinárodní smlouvy závazné pro ČR tuto věc explicitně neřeší, zastánci potratů v právním státě si musí vystačit s modifikovanou interpretací zmíněného ustanovení, vyjádření Ústavního soudu podle mých informací chybí, jasnou odpověď zastáncům „práva ženy na tělesnou integritu“ nedávají ani odborné právnické texty, proto zřejmě z pohledu českého práva jsou potraty za současného stavu na hranici legality, pokud již nejsou za ní, interpretace je však mocná čarodějka.

Západní civilizace je ve v rámci Nového věku ve stádiu pokání, vztahy jsou přehodnocovány, hranice bourány. Zůstanou i ve 3. tisíciletí zachovány přirozenou zvyklostí generací ovlivněné role a vztahy ve mezi mužskými i ženskými protiklady anebo zbouráme i hranice zdravého rozumu?

Josef Klas, Brno

 zpět na hlavní stranu                     přehled článků z Obrany národa