Obrana národa, 5/2003, prosinec 2003
Řetězový dopis
Podle dnešních pravidel a zákazů
by jsme my, jako děti narozené v 60. a 70. letech,
vůbec neměly šanci přežít.
Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo.
Neměli jsme doma léky v lékovkách s bezpečnostním uzávěrem.
Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole nebo na koloběžce,
neměli jsme helmy.
Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne filtrovanou a
upravovanou vodu z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem, a
přesto jsme nebyli obézní, protože jsme to stačili vyběhat venku. Klidně jsme se
rozdělili o jednu flašku a pili s druhými, aniž by z toho někdo umřel. Několik
hodin jsme se mořili a stavěli trakaře ze starých nepotřebných věcí, jezdili
jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve
po několika tvrdých dopadech jsme ji domontovali.
Brzo ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, až se
teprve venku rozsvítily lampy. A nikdo se nás nedovolával - žádný mobil při
ruce! Neměli jsme Playstation, Nintendo eller X-box, vlastně ani televizní hry,
žádný z 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, mobilní telefony, počítače,
chatrooms a Internet.
Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!
Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu,
vyrazili si zuby, ale nikdo nebyl žalován po těchto úrazech. Byla to přeci naše
hloupost a nikdo nebyl vinný - jen my!! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale
naučili jsme se to překousnout.
Našli jsme si hry s tenisáky, klacky a jedli jsme i trávu
(hlavně šťovík).
I když nás dospělí varovali, hráli jsme si s nůžkami a noži a
nikdy jsme si nevypíchli oko. Jezdili jsme na kolech, chodili jsme domů k druhým
kamarádům, tloukli jsme na dveře, vlezli jsme dovnitř a pletli se dospělým do
řeči.
Někdo, kdo nebyl ve škole tak chytrý, musel opakovat ročník.
Dnešní rodiče vychovávají skleníkově chráněné, nesamostatné, zchoulostivělé a
suverénní děti a budoucí chytráky. My jsme byli poslední generace, která ještě
měla volnost. Zažili jsme fiasko i úspěchy a naučili jsme se chovat se odpovědně
a se vším si poradit. A ty jsi jeden(a) z nich.
Blahopřeji !!!
Pošli tento dopis každému, kdo zažil toto velké
štěstí, a žil jako dítě v době, kdy naše životy ještě neovládali politici a právníci.
Ten lepší život byl jen náš!!!
zpět na hlavní stranu přehled článků z Obrany národa