Pohledy dneška - o fašismu
Co se skrývá za slovem fašismus
Kdekdo věří, že fašismus je opakem demokracie, říká se
přece, že v roce 1945 demokracie vyhrály nad fašismem. Jenže -
Masaryk i
Mussolini se nezávisle na sobě nechali slyšet, že i ve
fašismu je
něco demokracie. Český filosof
Emanuel Rádl
usoudil, že nacionalismus, marxismus, fašismus a české pojetí demokracie pramení
z téhož zdroje – z německé romantické
filosofie. Jaké činy patří k tomu slovu, zkusil sepsat roku 1947 Ferdinand
Peroutka:
„Důkladně víme, co je fašismus: zanícená, zjitřená vůle k moci; sbírání
nespokojenců a ctižádostivců ze všech koutů a odsunování starosti
co s takovými lidmi až na druhý den po vítězství; postavení rozumu pod
cit; tak vytrvalé vtloukání předepsané ideje do hlavy, až v ní nezbude nic
než stranická spolehlivost; povýšení propagandy nad pravdu a organizace
nad ducha; antisemitismus; zálibné ponižování; systém jedné strany; lstivé
výklady, že nesvoboda nakonec přece jen je svoboda; boj proti korupci nejdříve
a obohacení vůdců potom; umělá hospodářská konjunktura na státní
útraty; okázalá, honosná režie schůzí a sjezdů; vysoké boty a uniforma; teror;
násilí jako hlavní prostředek; týrání vězňů a vyšetřovaných; cynismus
k svobodě, dobru a životu druhého; chtivost a loupení majetku; stádní
podrobení se autoritě; katastrofální vyvrácení lidského druhu z toho místa,
kam jej postavilo kritické a humanistické devatenácté století; nálada únavy
z užívání vlastního rozumu, jak ji vyjádřil básník: „Já dlouho jel a nyní
s chutí slezu, a zaklejte mne třeba do pařezu"; boj proti objektivnosti;
neúcta k inteligenci; vítězství revolveru nad diskusí; posměch humanitě;
spravedlnost vyrvaná z rukou soudů a vložená do rukou libovůle; výroky
jako „beru spravedlnost do svých rukou"; „trestní akci podle vlastního uvážení
jsem rozšířil"; „nemám co zkoumat, jestliže některý z těch bořitelů,
štváčů a travičů studní byl postižen osudem příliš krutým".
Vy, kteří
jste to poznali: není to fašismus? Různé jsou politické, hospodářské
a sociální stránky fašismu. Ale má hlavní rysy, které dávají základní
podobu - hnusnou - celé té změti. Má svou poznávací známku. Jest jí cynické,
surové, nelítostné zacházení s člověkem a z toho vycházející nedbání
práva. Snížení lidské posice na postavení vši. Kdo surově zachází s člověkem, je
fašista. Kdo nedbá lidských práv, je fašista. Překonávati fašismus
znamená toto překonávati.
Jest možno
postaviti krátkou a přece vyčerpávající formulku: nejsme fašisty,
pokud uznáváme lidská práva a jsme ochotni se pro ně exponovat."
(Peroutka F:
Tak nebo tak, Praha 1947; s. 135 n.)
Současnému
čtenáři text znovu zpřístupnil r. 2006 prof. Milan Nakonečný v knize Český
fašismus (str. 412), a na tyto stránky byl text vložen r.2007 k snadnějšímu
pochopení textu V.Pavlíka o ekonomických sebevraždách. Prof. Nakonečný text
doprovodil poznámkou „pokud
zde někdo shledá mnoho podobnosti mezi fašismem a komunismem,
je to důsledek dobrého postřehu a dobré paměti.”
zpět na hlavní stranu zpět na Dokumenty doby