Pohledy dneška - o fašismu

Co se skrývá za slovem fašismus

Kdekdo věří, že fašismus je opakem demokracie, říká se přece, že v roce 1945 demokracie vyhrály nad fašismem. Jenže - Masaryk i Mussolini se nezávisle na sobě nechali slyšet, že i ve fašismu je něco demokracie. Český filosof Emanuel Rádl usoudil, že nacionalismus, marxismus, fašismus a české pojetí demokracie pramení z téhož zdroje – z německé romantické filosofie. Jaké činy patří k tomu slovu, zkusil sepsat roku 1947 Ferdinand Peroutka:

„Důkladně víme, co je fašismus: zanícená, zjitřená vůle k moci; sbírání nespokojenců a ctižádostivců ze všech koutů a odsunování starosti co s takovými lidmi až na druhý den po vítězství; postavení rozumu pod cit; tak vytrvalé vtloukání předepsané ideje do hlavy, až v ní nezbude nic než stranická spolehlivost; povýšení propagandy nad pravdu a organizace nad ducha; antisemitismus; zálibné ponižování; systém jedné strany; lstivé výklady, že nesvoboda nakonec přece jen je svoboda; boj proti korupci nejdříve a obohacení vůdců potom; umělá hospodářská konjunktura na státní útraty; okázalá, honosná režie schůzí a sjezdů; vysoké boty a uniforma; teror; násilí jako hlavní prostředek; týrání vězňů a vyšetřovaných; cynismus k svobodě, dobru a životu druhého; chtivost a loupení majetku; stádní podrobení se autoritě; katastrofální vyvrácení lidského druhu z toho místa, kam jej postavilo kritické a humanistické devatenácté století; nálada únavy z užívání vlastního rozumu, jak ji vyjádřil básník: „Já dlouho jel a nyní s chutí slezu, a zaklejte mne třeba do pařezu"; boj proti objektivnosti; neúcta k inteligenci; vítězství revolveru nad diskusí; posměch humanitě; spravedlnost vyrvaná z rukou soudů a vložená do rukou libovůle; výroky jako „beru spravedlnost do svých rukou"; „trestní akci podle vlastního uvážení jsem rozšířil"; „nemám co zkoumat, jestliže některý z těch bořitelů, štváčů a travičů studní byl postižen osudem příliš krutým".

Vy, kteří jste to poznali: není to fašismus? Různé jsou politické, hospodářské a sociální stránky fašismu. Ale má hlavní rysy, které dávají základní podobu - hnusnou - celé té změti. Má svou poznávací známku. Jest jí cynické, surové, nelítostné zacházení s člověkem a z toho vycházející nedbání práva. Snížení lidské posice na postavení vši. Kdo surově zachází s člověkem, je fašista. Kdo nedbá lidských práv, je fašista. Překonávati fašismus znamená toto překonávati.

Jest možno postaviti krátkou a přece vyčerpávající formulku: nejsme fašisty, pokud uznáváme lidská práva a jsme ochotni se pro ně exponovat."

(Peroutka F: Tak nebo tak, Praha 1947; s. 135 n.)

Současnému čtenáři text znovu zpřístupnil r. 2006 prof. Milan Nakonečný v knize Český fašismus (str. 412), a na tyto stránky byl text vložen r.2007 k snadnějšímu pochopení textu V.Pavlíka o ekonomických sebevraždách. Prof. Nakonečný text doprovodil poznámkou „pokud zde někdo shledá mnoho podobnosti mezi fašismem a komunismem, je to důsledek dobrého postřehu a dobré paměti.”

(rof), 15.6.2007

 zpět na hlavní stranu                                         zpět na Dokumenty doby