Dokumenty doby www.svedomi.cz

Všeobecná deklarace lidských práv

přijatá Valným shromážděním OSN, New York 10.12.1948

Preambule

U vědomí toho,

že  uznání  přirozené  důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv všech členů lidské  rodiny je  základem svobody,  spravedlnosti a míru ve světě,

že  zneuznání  lidských  práv  a  pohrdání jimi vedlo k barbarským činům, urážejícím  svědomí  lidstva,  a  že  vybudování světa,  ve kterém lidé, zbaveni strachu a nouze,  budou se těšit   svobodě projevu a přesvědčení,

bylo prohlášeno za nejvyšší cíl lidu,

že je nutné,  aby lidská práva byla chráněna  zákonem, nemá-li být člověk donucen  uchylovat se, když  vše ostatní selhalo,  k odboji proti tyranii a útlaku,

že  lid  Spojených  národů zdůraznil  v Chartě  znovu svou  víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu  lidské osobnosti; v rovná práva  mužů i žen a rozhodl  se  podporovat sociální pokrok a vytvořit lepší životní podmínky ve větší svobodě,

že je nutné podporovat rozvoj přátelských vztahů mezi národy,

že  členské  státy  převzaly  závazek  zajistit  ve  spolupráci  s Organizací spojených národů všeobecné  uznání a zachování lidských práv a základních svobod a že   stejné chápání  těchto práv  a svobod  má nesmírný význam pro dokonalé splnění tohoto závazku.

Valné shromáždění vyhlašuje

tuto Všeobecnou deklaraci lidských práv  jakožto společný cíl  pro všechny národy  a  všechny  státy  za  tím  účelem,  aby se každý jednotlivec a každý orgán společnosti, maje  tuto deklaraci stále na  mysli,  snažil vyučováním  a  výchovou  rozšířit úctu k těmto právům a svobodám a zajistit postupnými opatřeními vnitrostátními i mezinárodními jejich všeobecné a účinné a uznávání a zachovávání jak mezi lidem členských států samých, tak i mezi lidem území, jež jsou pod jejich pravomocí.

Čl.1

Všichni  lidé rodí  se svobodní a sobě rovní  v důstojnosti i právech.  Jsou nadáni  rozumem a  svědomím a  mají spolu  jednat v duchu bratrství.

Čl.2

1) Každý má všechna práva  a všechny svobody, stanovené touto deklarací,  bez  jakéhokoli  rozdílu rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo  jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.

2) Dále  nebude  činěn  žádný  rozdíl  z  důvodu politického, právního  nebo mezinárodního  postavení  země  nebo území,  k nimž osoba  náleží,  ať  jde  o  zemi  nebo  území  nezávislé, nebo pod poručenstvím,  nesamosprávné  nebo   podrobené  jakémukoli  jinému omezení suverenity.

Čl.3

 Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost.

Čl.4

Nikdo nesmí být držen v  otroctví nebo v nevolnictví; všechny formy otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány.

Čl.5

Nikdo  nesmí být  mučen nebo  podrobován krutému,  nelidskému ponižujícímu zacházení nebo trestu.

Čl.6

Každý  má právo  na to,  aby byla  všude uznávána jeho právní osobnost.

Čl.7

Všichni jsou  si před zákonem  rovni a mají  právo na stejnou zákonnou ochranu bez jakéhokoli rozlišování. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci.

Čl.8

Každý má právo, aby  mu příslušné vnitrostátní soudy poskytly účinnou ochranu  proti činům porušujícím základní  práva, jež jsou mu přiznána ústavou nebo zákonem.

Čl.9

Nikdo nesmí být svévolně zatčen, zadržen nebo vyhoštěn.

Čl.10

Každý  má stejné  právo, aby  byl řádně  a veřejně vyslechnut nezávislým  a nestranným  soudem, pokud  jde o  určení jeho práv a povinností nebo o jakékoli trestní obvinění proti němu.

Čl.11

1) Každý,  kdo  je  obviněn  z  trestného  činu, má právo být považován  za  nevinného,  pokud  není  prokázána  jeho  vina ve veřejném  řízení,  v  němž  mu  byly  zajištěny  veškeré  možnosti obhajoby.

2) Nikdo nesmí  být odsouzen pro čin  nebo opominutí, které v době, kdy byly spáchány,  nebyly trestné podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva. Rovněž  nesmí být  uložen trest  těžší, než jakého bylo možno použít v době, kdy byl trestný čin spáchán.

Čl.12

Nikdo nesmí být vystaven  svévolnému zasahování do soukromého života, do  rodiny, domova nebo korespondence,  ani útokům na svou čest a  pověst. Každý má  právo na zákonnou  ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.

Čl.13

1) Každý  má  právo na svobodu pobytu a na volbu bydliště uvnitř určitého státu.

2) Každý má právo opustit kteroukoli  zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země.

Čl.14

1) Každý má právo  v jiných zemích hledat a  požívat tam azyl před pronásledováním.

2) Toto  právo  nelze  uplatnit  v  případě  stíhání skutečně vznikajícího  na  základě   nepolitických    trestných  činů  nebo jednání,  která  odporují  cílům  a  zásadám  Organizace spojených národů.

Čl.15

1) Každý má právo na státní příslušnost.

2) Nikdo  nesmí být  svévolně zbaven  své státní příslušnosti ani práva svou státní příslušnost změnit.

Čl.16

1) Muži i ženy, jakmile  dosáhli plnoletosti, mají právo, bez jakéhokoli omezení z důvodu  příslušnosti rasové, národnostní nebo náboženské,  uzavřít   sňatek  a  založit  rodinu.   Pokud  jde  o manželství, mají za jeho trvání i při jeho rozvázání stejná práva.

2) Sňatky  mohou  být  uzavřeny  pouze  se  svobodným a plným souhlasem nastávajících manželů.

3) Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu.

Čl.17

1) Každý  má právo  vlastnit  majetek  jak sám,  tak spolu  s jinými.

2) Nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku.

Čl.18

Každý  má právo  na svobodu  myšlení, svědomí  a náboženství; toto právo zahrnuje  v sobě i volnost změnit  své náboženství nebo víru,  jakož i  svobodu projevovat  své náboženství  nebo víru sám nebo společně  s jinými, ať veřejně  nebo bohoslužbou a zachováním obřadů.

Čl.19

Každý má  právo na svobodu přesvědčení  a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu  pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat,  přijímat  a  rozšiřovat  informace  a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice.

Čl.20

1) Každému  je  zaručena  svoboda  pokojného  shromažďování a sdružování.2) Nikdo nesmí být nucen, aby byl členem nějakého sdružení.

Čl.21

1) Každý má právo, aby se  účastnil vlády své země přímo nebo prostřednictvím svobodně volených zástupců.

2) Každý má právo vstoupit  za rovných podmínek do  veřejných služeb své země.

3) Základem vládní moci budiž vůle lidu; tato  vůle má být vyjádřena pravidelně konanými  a správně  prováděnými volbami  na základě všeobecného a rovného  hlasovacího práva tajným hlasováním nebo jiným rovnocenným postupem, zabezpečujícím svobodu hlasování.

Čl.22

Každý  člověk  má  jako  člen  společnosti  právo na sociální zabezpečení  a  nárok  na  to,  aby  mu  byla  národním  úsilím  i mezinárodní součinností a v souladu s prostředky příslušného státu zajištěna hospodářská, sociální a  kulturní práva, nezbytná k jeho důstojnosti a svobodnému rozvoji jeho osobnosti.

Čl.23

1) Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé  a uspokojivé  pracovní  podmínky  a na  ochranu proti nezaměstnanosti.

2) Každý, bez jakéhokoli rozlišování, má nárok na stejný plat za stejnou práci.

3) Každý, kdo pracuje, má nárok na spravedlivou a uspokojivou odměnu, která  by zajišťovala jemu  samému a jeho  rodině živobytí odpovídající lidské  důstojnosti a která  by byla doplněna,  kdyby toho bylo třeba, jinými prostředky sociální ochrany.

4) Na ochranu  svých zájmů má  každý právo zakládat  odborové organizace a přistupovat k nim.

Čl.24

Každý má  právo na odpočinek  a na zotavení,  zejména také na rozumné  omezení  pracovních  hodin   a  na  pravidelnou placenou dovolenou.

Čl.25

1) Každý  má  právo  na  životní  úroveň  přiměřenou zdraví a blahobytu  jeho  i  jeho  rodiny,  čítajíc  v to potravu, šatstvo, bydlení, lékařskou  péči a nezbytné  sociální služby; má  právo na zabezpečení   v   nezaměstnanosti,    v   nemoci,   při   pracovní nezpůsobilosti, při  ovdovění, v stáří nebo  v ostatních případech ztráty   výdělečných  možností,   nastalé  v   důsledku  okolností nezávislých na jeho vůli

2) Mateřství a  dětství mají nárok na  zvláštní péči a pomoc. Všechny  děti,  ať  manželské   či  nemanželské,  požívají  stejné sociální ochrany.

Čl.26

1) Každý má  právo na vzdělání. Vzdělání  nechť je bezplatné, alespoň v  počátcích a základních  stupních. Základní vzdělání  má být povinné. Technické a odborné vzdělání budiž obecně přístupné a rovněž  vyšší  vzdělání  má  být  stejně   přístupné  všem  podle schopností.

2) Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení úcty k lidským právům a základním svobodám. Má pomáhat ke vzájemnému  porozumění,  snášenlivosti  a  přátelství  mezi  všemi národy a skupinami  rasovými a náboženskými, jakož  i k rozvoji činnosti Organizace spojených národů pro zachování míru.

3) Rodiče mají přednostní právo volit druh  vzdělání pro své děti.

Čl.27

1) Každý  má právo  svobodně se  účastnit  kulturního  života společnosti, těšit se  z umění a podílet se  na vědeckém pokroku a jeho výsledcích.

2) Každý má  právo na ochranu morálních  a materiálních zájmů vyplývajících z  každé vědecké, literární  nebo umělecké činnosti, jejímž autorem je.

Čl.28

Každý má právo na to,  aby vládl takový společenský mezinárodní řád, ve kterém by  práva a svobody v této deklaraci byly úplně uskutečněny.

Čl.29

1) Každý  má povinnost  vůči společnosti,  v níž  jediné může volně a plně rozvinout svou osobnost.

2) Každý  je  při  výkonu  svých  práv  a svobod podroben jen takovým omezením, která stanoví zákon  výhradně za tím účelem, aby bylo  zajištěno uznávání  a zachování  práv a  svobod ostatních  a vyhověno  spravedlivým  požadavkům  morálky,  veřejného  pořádku a obecného blaha v demokratické společnosti.

3) Výkon těchto  práv a svobod  nesmí být v  žádném případě v rozporu s cíli a zásadami Organizace spojených národů.

Čl.30

Nic  v této  deklaraci nemůže  být vykládáno,  jako by dávalo kterémukoli  státu, kterékoli  skupině nebo  osobě jakékoli  právo vyvíjet  činnost  nebo  dopouštět  se  činů,  které by směřovaly k potlačení některého z práv nebo některé ze svobod v této deklaraci uvedených.

  zpět na hlavní stranu                                         zpět na Dokumenty doby