(několik komentářů Marka Skřipského ke "Košickému vládnímu programu)
Přestože komunistická totalita v naší zemi začala teprve koncem února 1948, nedá se říci,že by tři poválečná léta za prezidentování „osvíceného demokrata“ Dr. Eduarda Beneše představovala dobu demokratického uspořádání poměrů v ČSR. Spíše se zdají být jakousi přípravou k úspěchu komunistické strany, před kterou velká část nekomunistických politikům zcela nepochopitelně zavírala oči.
Ona relativita poválečné demokracie je nejlépe viditelná již v samotném Programu československé vlády Národní fronty Čechů a Slováků, přijatého 5. dubna 1945 v Košicích , tzv. košického vládního programu.
Vláda, kterou nikdo nezvolil se v něm dohodla kam vést osvobozenou zemi, aniž by počkala na stanovisko zástupců domácího odboje, jimž Beneš ve svých rozhlasových projevech z Londýna několikrát sliboval, že oni budou mít rovněž co povědět k poválečnému vývoji.
Nejlepší je přečíst si košický vládní program celý, nicméně já si z něj pro tento článek vybral pouze největší perličky, které jsem si dovolil opatřit polemickým komentářem.
Perlička č. 1 – „…. ( rozuměj vláda ) chce ještě více upevňovat bojovou spolupráci čsl.armády s Rudou armádou a vidí v ní vzor pro budování nové, skutečně demokratické, antifašistické čsl. armády.“
O demokratičnosti Rudé armády asi víme každý své, vždyť byla, až na výjimky, vedena kovanými stalinskými důstojníky. O úrovni „demokratičnosti“ tohoto vojska výmluvně svědčí následující krátká historka – Když roku 1943 známý americký generál Patton v afektu uhodil zbabělého vojáka, zabírajícího v lazaretu místo raněným a musel se pak veřejně omluvit,v sovětských vojenských kruzích komentovali celou věc zhruba takto : u nás by toho chlapa mohl klidně zastřelit a nic by se mu nestalo.
Je taktéž zajímavé, že nová vláda nechtěla navázat na dobrou tradici moderní a odhodlané prvorepublikové armády.
Perlička č. 2 – „….budou organizace , výzbroj a výcvik nové čsl. branné moci stejné jako organizace výzbroj a výcvik Rudé armády.“
Asi netřeba komentáře… Snad jen dodám,že naštěstí tento bod nebyl naštěstí příliš dodržován, takže naše armáda používala dále některé kvalitní druhy západní výzbroje, jako např. britský samopal Sten – gun, britské a německé stíhačky Spitfire a Messerschmitt Bf – 109, americký automobil Jeep Willys apod
Perlička č. 3 – „…chce vláda jednou provždy skoncovat s t. zv. „nepolitičností“ armády u vědomí, že pod touto nepolitičností se skrývá podceňování morálního faktoru v boji a že pod její rouškou bují reakční, antidemokratické a kapitulantské tendence.“
Co dodat ? Jen zopakovat již tehdy známou poučku, že politizující armáda je znakem neustálých krvavých převratů v jihoamerických banánových republikách.
Ostatně odstranění apolitičnosti mělo za hlavní cíl dostat do armády osvětové důstojníky, což byli často komunisté, kteří se na frontě vyznačovali sezením v týlu, zatímco ostatní bojovali ( viz Reicin na Dukle )
(Tím nechci naznačit, že by naši vojáci na východní frontě horovali pro bolševismus, zpravidla tomu bylo naopak)
Perlička č. 4 – „Zvláštní pozornost nutno věnovat výchově a uvědomění velitelských kádrů.“
Ne, opravdu necituji z příručky padesátých let. Již tehdy měla „uvědomělost“ přebít vojenskou odbornost.
Perlička č. 5 – „….( rozuměj čs. armáda ) vyžádá si pro přechodnou dobu profesory a instruktory od Rudé armády pro vlastní vojenské školství.
Chápu, chápu. Zkušení českoslovenští důstojníci od Sýrie, Tobrúku, Kyjeva, Wrócanky nebo Dunkerque, s kvalitním vojenským vzděláním totiž nebyli dostatečně rudí.
Perlička č. 6 – „…bude vláda pokládat za neochvějnou linii československé zahraniční politiky nejtěsnější spojenectví s vítěznou slovanskou velmocí na východě.“
Později nepokrytě přejmenováno na známé – Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy ne jinak !
Perlička č. 7 – „ Vláda bude od počátku uplatňovat praktickou součinnost se Sovětským svazem a to ve všech směrech – vojensky, politicky, hospodářsky, kulturně…“
K zamyšlení – Součinnost nebo podřízenost ?
Perlička č. 8 – „ Vláda se bude starat o to, aby byla co nejdříve vyřešena otázka Zakarpatské Ukrajiny…“
Jinými slovy, vláda se postará o její předání SSSR a zničí tím prvorepublikové Československo, za jehož obnovu padlo cca 360 tisíc jeho občanů.
Také si prosím všimněte jak košická vláda používá pro tuto oblast sovětský termín Zakarpatská Ukrajina místo československého názvu Podkarpatská Rus.
Perlička č. 9 – „ Zjištění němečtí a maďarští provinilci tohoto druhu ( rozuměj ti, kteří spáchali válečné zločiny na občanech tzv.Protektorátu a zároveň SSSR ) budou předáni sovětským orgánům.“
Důkaz naprostého patolízalství vůči SSSR. Na základě tohoto bodu byla sovětům vydána m.j. tak velká ryba jako šéf Protiparašutistického referátu Gestapa, vrchní komisař Willy Leimer. Poté co jej Sověti roku 1947 „popravili“, zjevoval se občas coby důstojník NKVD, později KGB.
Perlička č. 10 – „ Jako velezrádce Republiky postaví vláda před Národní soud protektorátního prezidenta Háchu a všechny členy Beranovy vlády….“
Nepatřím mezi zastánce Háchy ani veškeré protektorátní reprezentace ( kromě gen. Ing. Eliáše ) , nicméně pokud by měla platit zásada právního státu padni komu padni, musel by stanout před soudem i prezident Beneš,který v září 1938 rozhodl o odstoupení pohraničních oblastí Německu, aniž by tento postup nechal schválit parlamentem.
Ostatně již v říjnu jej na to upozornil národnědemokratický poslanec, Dr. Rašín a Beneš tehdy sám uznal, že jeho jednání není v souladu s ústavou z roku 1920.
V rámci objektivity je nutno také upozornit, že Rudolf Beran měl spojení na některé složky odboje a pomáhal jim.
Perlička č. 11 – „Stíháni budou funkcionáři Kuratoria pro výchovu české mládeže, členové Vlajky, členové výboru a funkcionáři České ligy proti bolševismu, vedoucí funkcionáři Národní odborové ústředny zaměstnanců…“
Vše v naprostém pořádku až na tučně vytištěnou instituci,která do této kategorie spadala neprávem, neboť po celou dobu okupace patřila k centrům domácího odboje.
Jen jeden důkaz za všechny : „ Na přelomu let 1943 – 44 se také v rámci protektorátních odborů (Národní odborová ústředna zaměstnanců) vytvořila ilegální odbojová organizace Rada odborů. Měla spojení s Radou tří a později i s nově vytvořeným ilegálním vedením KSČ….“ ( Dr. M. Tejchman – Zdvihnout pušku a jít bojovat – II čs. odboj, 1992 )
Perlička č. 12 – „ …a nedovolí ( rozuměj vláda ) obnovení v jakékoliv formě těch politických stran, které se tak těžce provinily na zájmech národa a Republiky (agrární strany, její odnože tzv. živnostenské strany, Národního sjednocení, jakož i těch stran,které v r. 1938 splynuly s ludovou stranou)
Jednoznačně největší rána pro demokratický vývoj, kdy došlo k vědomému zlikvidování čs. politické pravice a tím pádem znemožnění rovnováhy sil.
. Absolutně „nevinné“ v tomto ohledu bylo Národní sjednocení, které vždy upozorňovalo na problémy s německou menšinou a hrozbu ze strany nacionálně socialistického Německa. Část jeho členů se aktivně zapojila do odboje. Nejznámější z nich je zmiňovaný Ladislav Rašín, největší odpůrce kapitulace v roce 1938 a do prosince 1939 ( svého zatčení ) jeden z čelných představitelů odbojové organizace Politické ústředí. V rezistenci ale působili i další, jako Dr.Hodáč, Dr. Klíma atd.
Pokud jde o agrární stranu, i ta měla své zástupce v Politickém ústředí,byť je pravdou,že její vedení se roku 1938 chovalo zbaběle a její pokračovatelé v pozdějších protektorátních vládách vysoký kredit zrovna neměli. To však nic nemění na skutečnosti, že jako strana se nikdy kolaborace nebo zrady zájmů národa nedopustila.
Živnostníci,hmm… V dobách ČSR známí coby nejzkorumpovanější partaj, ale organizovaní kolaboranti nebo vlčáci, lační urvat v krizové situaci co nejvíc politických výhod ? To zase ne, tito pánové si hleděli svých koryt a většinou se nepřiklonili ani ke kolaboraci ani k rezistenci.
U luďáků panuje složitější stav, nicméně domnívám se, že tato strana měla být pouze očištěna od vedení, funkcionářů a kolaborantů, načež by bylo možno vybudovat ji na staronovém základě. Musíme si totiž uvědomit rozdílnost mezi HSLS za první republiky a za „štátu“.
Konec konců, byl to Andrej Hlinka kdo v prosinci 1935 umožnil rozpad tzv. prosincového bloku a tím pádem i zvolení Eduarda Beneše prezidentem. ( V žádném případě nejsem sympatizantem HSLS )
Když už se bavíme o kolaboraci, nejeden aktivní kolaborant pocházel z řad komunistů ( Mlčoch, Lažnovský) nebo někdejších zuřivých stoupenců benešovské linie ( E. Moravec ).
Perlička č. 13 – „Zcela nově bude vybudován…náš poměr k největšímu našemu spojenci – SSSR….bude z našich učebnic odstraněno vše, co tam bylo antisovětského, mládež bude i náležitě poučována o SSSR. Ruský jazyk bude proto v novém učebním plánu z cizích jazyků na prvním místě. A bude postaráno i o to, aby naše mládež nabyla potřebných vědomostí o vzniku, zřízení, vývoji, ekonomii a kultuře SSSR.“
Komentáře, myslím, netřeba.
Košický vládní program tak ve svém důsledku pro Republiku znamenal výrazné okleštění demokratických principů, zavedení možnosti vyřizování osobních účtů s politickými oponenty z let 1918 – 1938,jednostrannou orientaci země na SSSR ( O USA se v programu píše dvakrát, o Velké Británii dokonce akorát jednou ), pokusy o sovětizaci a politizaci armády a školství a vlastně i rozbití předválečné ČSR ( viz otázka „Zakarpatské Ukrajiny“).
Tím vším pak ( zčásti nevědomky ) připravil dobrou půdu pro zakořenění komunistické diktatury.
Zvlášť bolestný je fakt, že pod tímto programem jsou podepsáni rovněž lidé, kteří nesporně vykonali pro naši vlast mnoho dobrého,osobnosti od nichž bych něco takového nečekal.
Oni sami již za pár let poznali „péči“ komunistů na vlastní kůži. Jedná se o následující :
Msgre. Jan Šrámek ( zemřel v internaci )
Jan Masaryk ( „sebevražda“, že ano )
Dr. Hubert Ripka ( zemřel v britském exilu )
Dr. Vavro Šrobár
Gen. Antonín Hasal ( zemřel v americkém exilu )
Gen. Dr. Mikuláš Ferjenčík ( zemřel v americkém exilu )