Dokumenty doby svedomi.cz

1968-1969: Odkaz Jana Palacha

V sobotu 14. ledna 2012 dopoledne i v pondělí 16. ledna po poledni hlásal veřejnoprávní rozhlas ředitele Duhana, stanice co prý je u nás doma jednička, o Janu Palachovi, že se upálil na protest proti okupaci. Uveďme tuto jistě dobře placenou pohádku na pravou míru - Jan Palach nebyl mladík s dlouhým vedením, který protestoval (upálením se) proti okupaci až 5 měsíců po okupaci. Naším podkladem jsou texty Adama Drdy v Příbězích bezpráví, příbězích vzdoru (ISBN 978-80-86961-72-9). Z nich se dovídáme:

V roce 1967 matka Libuše Palachová vstoupila do KSČ, aby její děti měly lepší posudek a mohly studovat. V roce 1968 se Jan Palach podílel na zakládání studentské stavovské organizace mimo dosud monopolní Svaz mládeže, a se studentskou výpravou odjel do Sovětského svazu. Odtud psal domů: „Udivilo a znepokojilo mne zde ovzduší strachu a obav mezi lidmi (například známý před rozhovorem pustil hlasitě rádio). Někteří sovětští představitelé se úporně snaží izolovat své lidi od ostatního kacířského světa, kam teď patříme i my." Po jeho návratu došlo k okupaci Československa „bratrskými vojsky".

Když v říjnu 1968 českoslovenští poslanci schválili smlouvu o „dočasném pobytu" sovětských vojsk a i A. Dubček prohlásil, že je třeba hledat cestu z krize ve shodě „se sovětskými soudruhy" okupanty, Palach se zúčastnil demonstrace k padesátému výročí založení republiky rozehnané příslušníky SNB.

Po neúspěšné studentské stávce z listopadu 1968, kdy studenti požadovali, aby i posrpnový režim respektoval svobodu shromažďování a svobodu slova a aby jednal o úplném odchodu okupační armády, si Palach podle svědků stěžoval na politickou i společenskou rezignaci.

Počátkem ledna 1969 na schůzi vysokoškoláků v aule Filozofické fakulty měl Palach napsal na papír poznámku, kterou poslal předsedajícímu Lubomíru Holečkovi: Navrhoval, aby malá skupina studentů obsadila rozhlas, protože „bez pomoci hromadných sdělovacích prostředků se nemůže vyvolat žádná účinná akce v celonárodním měřítku". Studenti měli zajistit odvysílání výzvy ke zrušení cenzury, s podporou tisíců dalších vysokoškoláků, kteří by se shromáždili před rozhlasem. Palachův návrh se však vůbec neprojednával, zůstal zcela bez odezvy.

Pak Palach přistoupil k radikálnímu protestu. 16. 1. 1969 se upálil, aby vyburcoval své okolí z prohlubující se letargie. Inspiroval se zřejmě protestním sebeupalováním buddhistických mnichů ve Vietnamu, články o nich se později našly v jeho pozůstalosti. Palachův poslední text je aktuální i dnes, protože objektivní informace, ne jednostranné komentáře jako v okupanty vydávaných Zprávách, jsou stále potřeba k rozvoji demokracie podle Masarykových představ. Palachův text podle zveřejněné fotokopie zněl:

Vzhledem k tomu, že naše národy se octly na pokraji beznaděje a odevzdanosti, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit svědomí národa.

Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát za naši věc upálit.

Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku, a tak jsem získal právo napsat první listy a nastoupit coby první pochodeň.

Naše požadavky jsou: 1) okamžité zrušení cenzury 2) zákaz vydávání "Zpráv". Jak vidno, naše požadavky nejsou přemrštěné, spíše naopak.

Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, to jest do 21. 1. 1969, a nevystoupí-li lid s dostatečnou podporou (časově neomezenou stávkou) našich požadavků, vzplanou další pochodně.

P.S. Věřím, že naše národy víc světla potřebovat nebudou. Leden 1968 začal shora, leden 1969 musí začít zdola (má-li začít).

Jan Palach zemřel 19. ledna 1969. Jeho požadavky byly před lidmi úzkostlivě tajeny. Prahou však prošel nejmohutnější průvod, jaký jsem kdy zažil.

(rof), 16.1.2012

 zpět na hlavní stranu             zpět na Dokumenty doby