Dokumenty doby www.svedomi.cz

Postoj USA k československé krizi v únoru 1948
(výběr z US dokumentů)

Příloha číslo 2 z knihy: Ota Hora: Svědectví o puči

Americké ministerstvo zahraničních věci vydalo po dvaceti pěti letech obsáhlý svazek tajných dokumentů, týkajících se též Československa. V kapitole "Czechoslovakia" jsou uveřejněny na dvaceti stránkách dokumenty, obsahující tajné depeše amerického velvyslanectví v Praze od 28.ledna 1948 do 1.září 1948. Dokumenty vyšly v roce 1974 v obsáhlé knize Foreign Relations of the United States 1948, Volume IV.

Pro závažnost některých tajných depeší jsem z nich s pomocí přítele Lubora Drahotského vybral alespoň nejdůležitější úryvky. Některé depeše potvrzují, co jsem vyslovil jako svůj názor v této knize, jiné si navzájem odporují, což je vysvětlitelné rozmanitostí zpráv, které velvyslanectví získávalo. Zvláštní úvahy by vyžadovaly depeše obsahující kritiku povahy a chování českého národa. Zčásti kritika je pravdivá, zčásti nespravedlivá, ba i urážející. S ohledem na rozsah této knihy od podrobné citace tu bylo upuštěno. Pozoruhodná je depeše, v níž americké velvyslanectví - po puči a důkladnějším rozboru -přiznává, že Československo bylo v Mnichově spojenci opuštěno a že Spojené státy se dopustily ke konci druhé světové války chyby tím, že se soustředily jen na cíle vojenské, zatímco Sovětský svaz kombinoval akce vojenské s ohledem na cíle politické, takže Spojené státy ztratily vliv na střední a východní Evropu.

1) 28.ledna 1948 americký chargé ďaffaires v Praze (Bruins) ministru zahraničí Marshallovi:

"...Komunisté zahájili kampaň, aby získali ve volbách většinu 51% hlasů... Věřím, že 80% českého národa dává přednost západní demokracii před komunismem, a jejich bázlivost je činí neschopnými své přesvědčení otevřeně vyjádřit. Měli bychom bez prodlení: 1. Uzavřít obchodní dohodu. 2. Uzavřít kulturní dohodu. 3. Vydat americké dokumenty o tom, jak Praha byla ve skutečnosti osvobozena."

2) 26.února 1948 americký velvyslanec L. Steinhardt ministru zahraničí Marshallovi:

"2. ...Podle mého názoru komunisté, na základě dlouhých a pečlivých příprav datujících se od Marshallova plánu v červenci 1947, zastrašováním a zásahem ozbrojené moci převzali vládní moc a odstranili oposici. Nyní se snaží zamaskovat bezohledné převzetí moci tím, že jmenovali do nové vlády levicové sociální demokraty, nohsledy, a kolaboranty z nekomunistických stran, z nichž všichni budou poslušní jejich rozkazů. Zničili veškeré zbytky skutečné demokratické vlády a chystají se zbavit 62% voličů, kteří v roce 1946 nevolili komunisty, jakéhokoliv vlivu ve vládě. Zastrašili veřejnost a všechny protikomunistické vůdce a jejich zatýkáním a hrozbou zatčením odstranili veškerou působivou oposici. Obsazením rozhlasu a šířením lží a výlučně komunistické propagandy rozhlasem, potlačením nekomunistického tisku anebo jmenováním kolaborantů do 'nekomunistického' tisku, naprosto umlčeli veškerou kritiku jejich metod a znemožnili jakýkoliv způsob provolání k veřejnosti. Vůči presidentu Benešovi použili metod duševního nátlaku a balamucení, jež jsou překvapivě podobné těm, jež používal Hitler vůči hlavám států... Stručně řečeno, komunisté použili týchž metod k dosažení puče, které byly původně použity nacisty a později komunisty v jiných satelitních státech..."

3) 27.února 1948 americký velvyslanec L. Steinhardt ministru Marshallovi:

"227. V rozhovoru dnes dopoledne Masaryk mi řekl, že president nebyl informován o tom, že dvanáct ministrů mělo v úmyslu rezignovat a že tím byl velmi překvapen..."

4) 30.dubna 1948 americký velvyslanec L. Steinhardt podává ministru zahraničí Marshallovi podrobnou analýzu toho, co se v únoru 1948 odehrálo:

"2. Únorová krize byla pravděpodobně nevyhnutelným výsledkem československo-sovětské smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci z 12.12.1943. Abychom mohli pochopit původ této smlouvy, vyžaduje to krátký pohled do historie a psychologické povahy československého národa... 3. Češi jsou 'malým' národem ('little people').

5. Jsouce zatíženi jako 'little' people,  Češi vždy potřebovali silného spojence, aby se zachovali. Jejich přizpůsobivá, ohebná povaha je nutí k tomu, aby popuzovali souseda proti sousedovi, aby si libovali v dvojakosti (viz výroky Jana Masaryka během minulých dvou let), a aby sázeli na obě strany. Tento způsob se jim osvědčil za druhé světové války, kdy se jim podařilo uniknout zkáze, rozvinout svůj průmysl a skončit na straně vítězů. Ale jejich spojenectví s Ruskem a jeho nynější výbojnou politikou v Evropě jim však zatím zabránilo v tom, aby jim to vyšlo na obě strany, jak to nedávná krize ukázala. Jejich příležitostná schopnost  hrát  na obě strany jim pomohla dosáhnout výhodné pozice a neodůvodněného pocitu důležitosti. Dnes jsou proto jako národ skleslí...

6. Češi měli špatné zkušenosti se svými spojenci. Francouzové a Angličané je opustili v době Mnichova v r. 1938. Náš veliký omyl byl v tom, že zatímco náš cíl byl čistě vojenský, Sovětský svaz kombinoval vojenské cíle s politickými, což zřejmě přispělo ke ztrátě našeho vlivu ve střední a východní Evropě. Češi jsou pevně přesvědčeni o tom, že jsme je 'odepsali', jinými slovy, 'postoupili jsme je do sovětské sféry' v roce 1943... Naše pozdější akce jen dokázaly správnost o mínění Čechů o nás... V každém případě, pro Čechy nebyla jiná možnost  než se podřídit Sovětům. Náš postoj na Jaltě a v Potsdamu ve věci hranic a reparací jen potvrdil to, co si o nás Češi myslili. Pohled nazpět ukazuje, že náš větší zájem v době války o politické dění byl by nám umožnil rozhodný vliv nad střední Evropou za minimálních obětí...

7. Sovětsko-československá smlouva z 12.12.1943 bezpochyby dočasné zabránila, aby se poválečná situace v Československu vyvinula tak, jako v Polsku, což prospívalo Československu jen do té doby, pokud Sovětský svaz se vědomě vyhýbal výbojné politice v Evropě. Ve skutečnosti Sověty ve výbojné politice pokračovaly a byla to jen otázka času, kdy bude v Československu vyvolána krize. Dojde-li ke krizi v únoru, v květnu, v srpnu anebo příští rok, bude to částečně otázkou příležitosti, ale v základě o tom rozhodne Moskva. Téměř všichni čs. političtí vůdcové věřili, že v únoru krize nehrozí, protože je v zájmu Sovětského svazu udržovat v Československu klid a tím zabezpečit plynulé dodávky surovin do Sovětského svazu. Tato skutečnost podle dr. Huberta Ripky, ministra zahraničního obchodu, po jeho návratu z Moskvy v prosinci 1947, byla plně známa sovětskému ministru zahraničního obchodu Mikojanovi a dalším sovětským činitelům. Krátký pohled nazpět by asi ukázal, že čs. nekomunističtí ministři se neuvědomovali, do jaké míry jejich země je pouhou figurkou na sovětské celoevropské šachovnici. Je zřejmé, že Moskva došla k závěru, že politické výhody převyšují jakoukoliv možnou hospodářskou ztrátu pro Sovětský svaz, z poměrně brzkého puče v Československu... Kromě toho demise dvanácti nekomunistických ministrů vytvořila vakuum a komunisté je vyplnili. Ačkoliv komunisté nedali podnět ke krizi (třeba ji bezpochyby plánovali), plně ji využili tak, jako to učinili v Bogotě.

8. Nyní je zcela zřejmé, že dvanáct ministrů strany národně socialistické, lidové a slovenské strany Demokratické, se rozhodlo podat demisi s povzbuzením a souhlasem presidenta Beneše. Existují podstatné důkazy, že během pěti dnů, kdy tyto demise byly podány ale nepřijaty, příslušní ministři anebo jejich zástupci nejméně čtyřikrát se snažili přesvědčit presidenta, aby demisi nepřijal. Ačkoliv postup jakým to učinili se nyní ukázal nesprávným, je zřejmé, že porážka, která následovala, byla výsledkem presidentovy slabosti, což však lze sotva omluvit jeho chřadnoucím zdravotním stavem.

9. Pokud se týče sovětských zásahů a zastrašování, je teď jasné, že president Beneš byl poděšen sovětskou hrozbou. Je mnoho zpráv, které potvrzují, že Gottwald a odbory (ÚRO), které nařídily pochod na Hrad, vykonaly takový nátlak na presidenta, že ho přesvědčily o možnosti občanské války a z toho vyplývající nezbytnosti zásahu sovětské armády ze sousedních zemí, aby zavedla 'pořádek'. Není však žádného důkazu o soustředění sovětské armády na čs. hranicích.

12. Komunisté byli agresivní, drzí a dostatečně organizovaní k tomu, aby využili této situace. Nekomunisté nebyli organizovaní jako sjednocená skupina, a stále dávali přednost stranické loajalitě a osobním ambicím před bojem proti komunistům. Tato situace, spolu se slabým vedením vedoucích činitelů, obzvláště se strany presidenta, způsobila zhroucení. Z hlediska amerického se jeví opovržení hodným, že s výjimkou několika studentů ani jeden občan od presidenta počínaje až po nejprostšího občana se nepostavil na obranu politických práv. Několik Čechů, nakloněných přátelsky velvyslanectví, soukromě prohlásilo, že - když vlastní lidé nebyli ochotni za svobodu bojovat - nezaslouží si ji..."

Foreign Relations of the United States 1948, Volum IV Eastern Europe; The Soviet Union. (United States Government Printing Office Washington: 1974), str.733—758

 zpět na hlavní stranu                                         zpět na Dokumenty doby