Dokumenty doby www.svedomi.cz
Prohlášení
ke Svatováclavské rotě
SS, tedy Schutz Staffel,
původně Hitlerova ochranka, vznikla v roce 1925 z osmi mužů, mezi kterými byli
hodinář, drogista, koňský handlíř. V roce 1929 čítala 200 mužů, na počátku roku
1945 měla téměř milion (910 000). Její příslušníci byli jak nacističtí fanatici
(mnozí ani nepocházeli z Říše), tak i ti, kteří chtěli bojovat proti bolševismu.
Německou armádu na východní
frontě koncem války tvořili až z 15 procent právě bojovníci proti bolševikům,
zejména z neruských národností SSSR od Pobaltí přes Kavkaz až
po střední Asii. Začátkem roku 1945 němečtí poradci i K. H. Frank dali souhlas,
aby i z Čechů vznikla tzv. Dobrovolnická svatováclavská rota, která by podléhala
pravomoci SS Brigadeführera Vosse, cvičila ji však armáda. První (a poslední,
navíc nedokončený) výcvikový turnus začal 21. března 1945 v areálu bývalých
lázní Čeperka u Unhoště. 5. dubna 1945 vydal prohlášení ke Svatováclavské rotě
MuDr František Teuner, bývalý vlajkař, člen Kuratoria pro výchovu mládeže,
vynikající internista a asistent slavného profesora Pelnáře. Prohlášení pro jeho
historickou hodnotu stojí za zveřejnění:
„Kamarádi, válka
rozhodující o bytí či nebytí evropských národů dostupuje nejvyššího vrcholu.
Německý voják a spolu s nim mnoho desetitisíců dobrovolníků různých evropských
národů, stojí dnes v těžkém obranném boji. Nebojují jen za záchranu a trvání
vlastních národů, ale společně za život celého evropského společenství, do
kterého také náš národ náleží svou slavnou tisíciletou historií. Česká mládež
již téměř 3 roky svou prací a jednáním ukazuje, jak mnoho ji záleží na vítězství
Říše a Evropy, jež zajistí také budoucnost našeho národa.
Mnoho kamarádů se však nechce spokojiti jen tímto postojem a vyslovují
opětovné přání, aby také se zbrani v ruce pomáhali chránit vlast, trvání a
budoucnost českého národa. Ve svatováclavské idei vidí tito mladí ušlechtilou
tradici českého vojáctví, božího bojovnictví a ve svatém Václavu příklad
vznešeného bojovníka, který osobní statečnosti ukazoval nám vždy převahu nad
hmotou a svou duchovní sílu nadřadil již tenkráte přesile fysické. Ti, kteří si
přejí uchopit zbraň v této válce, ví, jak tento se svými spojenci jedná a co za
osud také připravuje pro náš národ, kdyby jeho východní hordy rozbořily pevnou
baštu evropanství - obranu Velkoněmecké Říše. Nejmladší vývoj v těchto národech
a státech, které se octly pod bolševickou hrůzou ukázal, že bolševický režim
nejenom nemilosrdně odstraňuje své politické protivníky ale především ničí a
rozleptává národní podstatu každého národa, vraždí systematicky nejcennější jeho
vedoucí vrstvu, zabíjí přímo v duši člověka vrozenou evropskou velkomyslnost,
šlape v prach lásku k Bohu i k lidem, ničí víru v božský řád světa, v jeho
zákonitost a spravedlnost a rozvrací veškeré zákony národní evropské vyšší
rasové pospolitosti.
Dílem bolševismu
je robot, zbavený své lidské hodnoty, robot, který nezaslouží jména evropský
člověk. Jestliže snad někteří naši lidé ještě nemají pravou představu o
bolševismu, pak by si tuto v krátké době udělali, až by bolševismus pronikl do
Čech a Moravy a obsazoval naše drahé země. Pak by všichni naši lidé byli
fanatickými protivníky tohoto moru.
Jestliže tedy
nechceme zůstat bezbrannými tváří v tvář bolševické příšeře, pak proti asijskému
robotu, zbavenému lidské tvářnosti i oné vládě, kterou nám věčně dodává tradice
národní, náboženská, umělecká a vůbec duchovní, musíme postavit vedle své práce
také bojovníka s jehož zbraní září znamení spásy. Proti lavinovitě se řítící
příšeře stmelené ze strojů, z kovu, krve a bídy může Evropa a každý člověk
zrozený pod jejím nebem postavit jen bojovníka a jeho rytířský štít ducha, který
ví, zač bojuje. Jen takový duch a takový bojovník a takové stmelení všech
uvědomělých Evropanů je schopno odolat a také odolá přívalu moderního
Džingischána.
Pro ty české
jednotlivce, uvědomělé kamarády z řad naši mládeže, pro ty české chlapce, kteří
znají velikost nebezpečí a jsou si vědomi povinnosti vůči svému národu, pro ty
byla povolena německým státním ministrem Svatováclavská dobrovolnická rota, jež
má sdružit české dobrovolníky k ochraně národa i vlasti k boji na území Čech a
Moravy proti bolševickému nepříteli. Ti, kteří opravdu dobrovolně a bez
jakéhokoliv nátlaku i nucení budou se chtít postavit do řad svatováclavské roty,
pro ty pak platí příkaz nejvyšší osobní statečnosti, vůle k nasazeni a odvahy k
sebeobětování pro národ a vlast. To jsou vojácké ctnosti, které si musí každý
dobrovolník přinést s sebou.
Každý opravdový
Čech, který má odvahu k boji a kterému budoucí život národa leží na srdci,
přijme tuto zprávu se srdcem naplněným radostí a hrdostí.
Vy všichni,
kamarádi, kteří jste žhavými vlastenci a kteří chcete pro vlast vše obětovat,
hlaste se do Dobrovolnické svatováclavské roty. Pamatujte, že nic není
čestnějšího a nic vyššího, než oběť, kterou přinesete přítomností svého národa i jeho
krásnější budoucností ve světě, který se zrodí z utrpení
a hrůz této velké války.
Věříme, že
Všemohoucí Bůh je s námi a nedá zahynouti nám ni budoucím."
Počátkem května 1945 dostali příslušníci Svatováclavské roty uniformy Vládního vojska s černou páskou s nápisem Svatováclavská rota. Na seznamu přihlášených bylo na 170 jmen, na Čeperce se nacházelo 77 příslušníků mužstva, z toho minimálně jeden odbojář s úkolem zjistit na Čeperce složení a skutečný účel roty. 5. května 1945 Svatováclavská rota kapitulovala, složila zbraně a odvedena do internačního tábora v Kladně. Část mladíků byla propuštěna a někteří se prý účastnili pražského povstání již na české straně. Příslušníci roty podléhali Mimořádným lidovým soudům v souladu s 1. a 2. paragrafem retribučního zákona.
Prameny: Ivo Pejčoch: Armády českých politiků (České polovojenské jednotky
1918-1945); Milan Syruček:
Banderovci - hrdinové, nebo bandité?
zpět na hlavní stranu zpět na Dokumenty doby