Z díla politických vězňů

Písně bez melodie

František Sutnar 

Číše jedu

Dělnický ředitel

Srdce národa

STB

Bory

Soud

Ruské krajky

Pod Svatou horou

Procenta

Rozhlas

Ztroskotanci

Čenda

Civilové

Tajemství

Bomzák

Jarda - Franta

Romel

Lora

Kluci malovaný

Bunkr

Hlídači

Kalich hořkosti

Tři panny

Lepší score

Kamenná milenka

Můj dík

Číše jedu ( Únor 1948 )

Vám všem, drazí, věc je známá
jak Pán Bůh stvořil Adama.

Já znám, prosím, pravda jistá
jak se rodí - komunista.

"Vezmi čísi plnou jedu.
Vraž do toho Sovět vědu.
Urvi kde chceš lež a podvod,
toto všecko nacpi do bot,
zalévej to nenávistí :
vyrostou ti - komunisti."

Jak už to na světě chodí
lež a podvod zlo jen plodí.
Komunisté blízcí Hradu
ušili na národ zradu.
Ve zradě jsou velmistři,
slupli to i ministři.

Soudruzi už sedí v sedle !

Ti ostatní to šlapou vedle,
šlapou v rytmu dvoutaktu
komunistům do taktu.

Soudruzi jsou na koni,
oni tvoří zákony :

"Kdo nejde s námi, ten jde proti !
Toho náš kriminál už zkrotí.
Na třídního nepřítele
rovněž máme recept v těle:
Dle leninského učení
do úplného zničení."

Ku stihání nám stačí důvod,
že nemá dělnický původ.

V tom je smysl revoluce:
POLITICKÁ PERSEKUCE.

Znárodnění, konfiskace,
Tábory nucené práce.
Na rozvraty rodiny
strana dává hodiny.

Vyakčnění, emigrace,
ženy do otrocké práce.
Nestraníkům degradaci,
pro ně jen podřadnou práci.
Na vedoucí místa patří - komunista.

Zde, pro malou ukázku
jeden z mnoha obrázků :

"Soudruhu, strana tě volá.
Stavíme své kádry zdola !
Znárodněné podniky potřebují straníky,
Strana vkládá v tebe víru
zalepíš nám tuhle díru ! "

"Tak koukej, soudruhu, hele :
zde máš dekret ředitele ! "
"Copak na tom, že jsi kočí,
i tady se kola točí.
Hlavní věc , že ty jsi náš
a leninismus ovládáš.
Nezapomeň v každé práci
pro SSSR agitaci."
"Čest práci" „Čest práci" .

-   -   -   -   -   -

Dělnický ředitel

"Copak na tom, že jsem kočí !
I tady se kola točí.
Tomu přece rozumím,
Marx-Leninismus umím !
Ted mám svoji fabriku
a v ní stovky dělníků.
Za to, že má velká strana
udělala ze mne pána
ostruhy si vysloužím.
Já už s nima zatočím."

Teď poznají, kdo je pánem.
Kdo jde proti, s tím je ámen.
Ať zvedne hlavu nepřítel.
Ten pozná, kdo je ředitel.

"Nejdřív pana majitele nakopnu já do prdele.
I když se mu odtud nechce,
toho vyrazím já lehce.
Že se za něj lidé staví ?
I tohle se nějak spraví !
Ty jsi byl asociál, pro tebe je kriminál ! "

"Nemoh jsem to dělat líp l
Já už mám i jeho byt."

To se to teď loupí - krade!
Soudruh má ochranu všade.

Kdopak sedí na koni, kdopak dělá zákony ?

Z živnostníků jsou teď psanci,
zvlášť, kde byli zaměstnanci.
Stejně tak i sedláci - nový titul: kulaci.
Učení Ježíše Krista neuznává komunista.
Církev katolickou škrtí,
faráři jsou štváni k smrti.
Z klášterů jsou věznice,
těch je třeba nejvíce.

Dneska vládne novy duch:
"Velká strana je tvůj bůh".

Divadlo, film, rozhlas, škola
stále stejná hesla volá,
jedno, z které rotačky čteš tytéž oblbovačky !

"Teď, když dělník je svůj pán,
zvedne normu, plní plán ! "
"Jen ten rolník správně jde,
když vstoupí do JZD."

"Úředníci od stolů, na brigády do dolů".

A po měnové reformě jsou všichni
tak ve formě, že když nechtěj hladem mřít,
musí jít i matky dřít.

TAK VYPADÁ TEN RAJSKEJ DAR,
CO NÁM "DRAHÝ" VÝCHOD DAL.

U pánů to začalo a na všechny se dostalo.

-   -   -   -   -   -

Srdce národa

Jak už to ve světě chodí
síla opět sílu rodí.
A tak proti teroru se zdvihla vlna odporu.

Srdce národa se zvedá -
cestu ku svobodě hledá.
První krok, ne jediný - ilegální skupiny.

Kolik je jich, nikdo neví.
To se jednoho dne zjeví.
Jistě jsou jich tisíce po celé republice.

Ale je věc těžká rukou zabít ježka !

Vláda ku své ochraně
má techniku, má zbraně.
A na špinavou práci jsou tu ESTÉBÁCI.

Ani my však nejsme sami,
snad i Západ jede s námi.
A tak my se Západem připravujeme náš DEN.

Zatím, co se venku zbrojí, my zde
dávno už jsme v boji.

Nové zbraně, atentáty,
ilegální tisk, plakáty.
Partyzáni, sabotáže, vysílačky, špionáže.

Vlna za vlnou se zvedá !
Tento boj zastavit se nedá.

Proti strachu, bídě, hladu
už i dělník zvedá hlavu.
Leckteří i komouši o převrat se pokouší.

Vláda ku své ochraně má techniku, má zbraně.
A na špinavou práci jsou tu také ZRÁDCI.

Tisíce životů padlo.
Statisíce už nás „spadlo".

NAD KONCENTRAČNÍMI TÁBORY
VLAJÍ RUDÉ FÁBORY.

-   -   -   -   -   -

S T B

Jednoho dne, po půlnoci, venku bylo zima
přišli pro mne tři pánové, že prý půjdu s nima.

Jsou zastánci nové víry, ne však víry Krista.
Že jsem hřešil proti víře, to prý je věc jistá.

Že to myslí doopravdy, natáhli své rámě
a ohromným revolverem namířili na mě.

Děti spaly. Žena u mne. Rozloučení snadné.
Bez líbání. Bez mávání. Zavazadlo? Žádné.

Že jsou páni, dokázali: do auta jsme vlezli,
třeba to bylo pár kroků, i ty jsme se svezli.

Že jsou slušně vychovaní tu je doklad malý :
všude cestou do vězení vždy mně přednost dali.

Tenhle "hotel" na Nábřeží stojí pár let pouze
ale o své historii moh by mluvit dlouze.

Napřed, dle příkazu Říše, vládli tu gestapáci.
Dneska, dle linie Moskvy, řádí tu ESTÉBÁCI.

V jejich práci, na mou věru, skoro rozdíl není.
Stále jsou tu zavíráni titíž lidé, stejní.

Za lásku k Vlasti. Ku svobodě. Proti diktatuře.
Nejeden z nás po rozsudku na „špagátě" umře.

Ale než nás "hoděj" k soudu, než nás pustě'j z drápů,
často si tu užijeme víc než na gestapu.

Bitím, hladem, vyčerpáním měsíce nás mučí :
"dobrovolně“, po soudružsku, vypovídat učí.

V jejich spárech na právní řád lepší nevzpomínat :
zůstalo ti jen jediné – PRÁVO VYPOVÍDAT.

Běda tomu, na koho si referenti sednou.
Pomoc Pan Bůh.
Tomu pěkně jeho mandle zvednou.

Vodili mne ku výslechu když už luna bledne,
o půlnoci, za večera, či dokonce ve dne.

"Řekni všechno ! Jak to bylo ? MLUV, prolhaná svině !
Važ si toho, že já s tebou jednám takhle vlídně."

"Víc už nevíš ? To je všechno ? LZEŠ prolhaný prase !
Už to píšu, do temnice, k ledu dám tě zase.“

Jako doktor píše recept na má další muka.
Tvář se při tom pošklebuje, zeleného kluka.

Čistou práci referentů možno snadno poznat:
musí, co jim v hlavě chybí, surovostí dohnat.

Už mě vede bachař dolů, do betonu kobky.
Už mě zase zavírají do ledové hrobky.

"Dle rozkazu, ve dne v noci, tady na tom místě
v pozoru budete stát ! To Vám radím, jistě!

"Však tady nejste po prvé, co vás čeká víte,
jestliže se při výkonu trestu něčím proviníte."

Stěny chladem ojíněné. Celé zařízeni...
v rohu vědro „na potřebu", jinak nic tu není.

Vím, že čas je spravedlivý : stejně dlouhé kroky.
Leč, prostá ta noc v tomto hrobě dlouhá' je jak roky.

Čím víc spěcháš, tím líněji zmučený čas teče.
Jako chromý invalida svoje nohy vleče.

Každou chvilku bleskne světlo. Špehýrkou sem čumí.
Neslyšně se k dveřím přikrást : tohle bachař umí.

Tři dni a tři noce stojím v této blbé kobce.
Je mi bídně. Rozsypu se. Jde to se mnou s kopce.

Z nosu teče „Niagara". V zádech mám „mravence".
Nohy se mi nalejvají jak z jara pupence.

Nohy, tělo zimou ztuhlé. BOŽE, kéž jsem kámen.
Dlouho už to nevydržím a svalím se na zem.

Zůstat ležet na kameni? To jsou další muka.
Vysvlékne a poleje tě bachařova ruka.

"Tak se pěkně osvěžíte, tak přijdete k sobě.
Co je s Vámi, že padáte po tak krátké době ?"

Budík zvoní. Čtvrté ráno v díře plné smradu.
Hlava se mi zatočila ze sprostého hladu.

Dva měsíce jsem už v TRESTU : ni člověk ni zvíře.

Když počítám, skoro ob den bručím tady v díře.

Někdy jsem tu jeden dva dny, někdy tři. Dnes čtvrtý.

Čert, aby vzal tenhle život svrabový a krutý.

Dva měsíce neholený. Dva měsíce nekoupaný. Dva měsíce prádlo!
Nemoc v těle, starostí moře, poloviční žrádlo.

JEŽÍŠI KRISTE, dnes je výročí, co jsi z mrtvých povstal.
Mě by vůbec nevadilo, kdybych se tam dostal…

-   -   -   -   -   -

Všecko možné i nemožné se mnou už dělali.
Teď na mou celu spoluvězně - danajský dar dali.

Dosud jsem byl jak trosečník : sám, opuštěn v moři.
Jen tíživá osamělost plula se mnou v bouři.

Zachránil mě od samoty, to je jeho přednost.
Nevím kdo je.Pozor na něj, radí opatrnost.

Tuto svoji nedůvěru poněkud jsem ztratil
po tom, co se zkrvavený od výslechu vrátil.

Viděl jsem, že i na něm zkoušejí své žerty :
"Mimo jiné, byl popálen ohněm cigarety."

Svoji roli nehrál špatně, získal si můj soucit.
Mnohé jsem si moh ušetřit, kdybych byl dřív procit.

Tři týdny jsem toho hada na svém těle hřál,
než jsem u výslechu zjistil, že mne zrazoval.

Snad poznali kati, že znám jejich bič.
Když jsem se na celu vrátil, konfident byl pryč.

-------------------------

Jeden měsíc, dva měsíce, rok mě vyslýchali
a pak ještě pár měsíců, než všechno sepsali.

Stokrát jsem byl u výslechů. Referentů tucet.
Ten byl ale vypečený, co mě zbyl "na ocet".

Jednal se mnou sice slušně. Všecka čest a sláva.
Vždy mě vykal, i když po "Vy" bylo další slovo "krávo".

"I vy šlenger, vy dobytku, vy prolhaný prase !
Myslíte, že jsem tu pro srandu? To jenom vám zdá se.

Já jsem dělník - ZÁSTUPCE LIDU - já chci jednat slušně,
nezačnete-li hned klopit, tak vám dám po kušně.

Já se s vámi srát nebudu, měsíce se drapat.
Cha cha, ho ho, co vás vede, cha cha, ani nápad."

"Já to s vámi vemu bleskem. Věřte, na mou duši.
Nezačnete-li hned klopit, ukroutím Vám uši !"

Nyní svačí. Nohy na stůl. Čekám kdy se zuje.
Teď se zase šťárá v zubech. Nehty okusuje.

Flp. Flp. Plivá nehty. Jak by plival po mně.
Vůbec se tu mile chová. "Jak pán ve svém domě."

Tak vypadá ZÁSTUPCE LIDU, co na mne pouští hrůzu.
Ten by tak moh zastupovat přinejlepším LůZU.

Do jakých rukou jsem padl, to jsem brzy poznal,
když mě nutil, abych změnil, co jsem dříve doznal.

"Je to tak, jak já to říkám! Snad mi rozumíte.
Nyčko to chci slyšet od vás. Tak mi odpovíte ?

Vy už si to rozmyslíte. My prostředky máme.
Eště dneska do vězení vaši ženu dáme.

Až ji šoupnou do temnice - ona bude vědět.
Možná, že ví i to, co nechcete povědět."

Vráží do mě. "Stůjte rovně!" Chvilkami mi škrtí.
Ranou pěsti do žaludku vnitřnosti mi drtí.

Bez ohledu k mé nemoci, nedbaje rad lékaře,
zločinně a sadisticky hraje si na primáře.

"Nyčko, když já vás mám v prádle ? Já vás zfrutýruju.
Já vám ledvinovou nemoc rychle zkurýruju.

Za tejden se nepoznáte po tý mojí kůře.
Jestliže to nepomůže, bude ještě hůře!"

"Celej den se s vámi seru. A Nic. Na mou víru.
Eště dneska zahájíte velkej pochod míru!"

"Celej tejden VE DNE, V NOCI na svý cele CHODIT !
Jestliže ne, hned vás nechám do temnice hodit."

Už to píše. Už mne vede. To je nadělení!
Z jeho spárů mimo smrti jiný unik není.

-------------------------

Na tohleto nadělení mám však trénink v těle.
Dávno chodím po celý den od zdi ke zdi v cele.

Je tomu již pár měsíců, co vzali zařízení.
Místo lůžka, stolu, židlí - dali nařízení:

"Všichni vězni bez rozdílu, po celý den chodit.
Okna zatřít bílou barvou. Z cely vše vyhodit.

Jíst na zemi. Spát na zemi." Hle, jaký to pokrok.
Vidíš, jak tě povýšili. Z vězně se stal otrok.

Chodit! Chodit! Řvou bachaři, katů pomocníci,
pendrekama plní normu jako úderníci.

Stokrát denně kontrolují, jak se mi tu chodí.
Každou chvilku pokřikují, jak se jim to hodí.

"Cože? Zas sedíte na hajzlu! Krávo! Rychle vstát!
Jak je možné z tak mála žrádla dvakrát denně srát."

V tom má pravdu, můj pan bachař, že je málo žrádla.
Zato on je vypasený. Plný pupek sádla.

My tu z hladu nevyjdeme. Žaludky nám kručí.
K smrti moc a k žití málo, bez ustání skučí.

Vždyť v tomhle hladovém režimu lze jen litovat,
že jsem vězeň a ne KRÁVA, té dají víc nažrat.

Nemyslete, že jen v bibli zázraky se dějí:
I tady nás jedním chlebem třicet nakrmějí.

Tím však, že jsou porce malé, není kuchyň vinna,
podle pravdy musím přiznat, vaří se tu prima.

Už jsem leckdes leccos jedl, ve světě i doma,
nikde jsem však nenalezl to kouzelné aroma.

„SUCHÝ BRAMBOR, ba i slupky jsou tady tak chutný,
že když mám poslední v ruce, jsem nevýslovně smutný.

-------------------------

Jako budík tikám kroky ve dne v noci v cele.
Konečně mám půlku týdne "NADĚLENÍ" v těle.

V těch prvých dnech jsem ještě jakž takž" prochodil i noce,
ale v téhle druhé půlce jsem s dechem u konce.

Nic nevidím, nic nevnímám. Jen tělo řve CHCI SPÁT,
strašná touha tělem zmítá. Padnout a víc nevstat.

Neúnavnost rytmu času těžko napodobím.
Statisícem hořkých kroků každý den rozdrobím.

Dík horečce zapomínám. Vidím se jít světem.
Každý krok mě nese domů. Z dlouhé cesty - k dětem.

-------------------------

Chodím. Chodím. Padám. Vstávám. Krev mi z nosu teče.
Chodím. Padám. Nemohu vstát. Chytily mi křeče.

V bolestech na zemi sedím. To bude zas řečí.
Ztvrdlé nohy masíruji. Chci se zbavit křečí.

"Vstaňte! Vstaňte! Chodit! Chodit!" Pendrek v dveře buší.
Každá rána nervy drásá. Bože, proč mám uši.

"Nic Vám není. Nelžete mi. To pozná i slepý!
Za to, že se ulejváte, budete dělat dřepy!"

-------------------------

Všecko na světě má konec: Dnes končím svou chůzi.
Už mne vedou k referentu: Ku zástupci - LůZY.

Oči šátkem zavázané. Nohy sotva vleču.
Za límec mě drží bachař. Dnes mu neuteču.

"Sundejte ten hadr z očí a támhle si sedněte.
Všecko, co jste dosud neřek, ze sebe vyžvejkněte!"

"Co je s Vámi ? Nechcete sedět ? No tak teda vstaňte !
Stoupněte si tam do rohu! Jenom mi nežvaňte!"

"To, co vy tu blábolíte, to i němý poví,
nemelte pořád to staré! Já chci slyšet nový!"

"Víc nevíte? I vy šlengr! Že se Vám chce spát?
Já vás vzbudím! Už to píšu. Do temnice - STÁT.

Aby vám tam nebylo horko: svlékněte si prádlo.
Já vám zatím předepíšu dietu na žrádlo."

"K snídani STUDENOU VODU. Půl krajíčku chleba.
Na poledne se vám vydá půl dávky oběda.

Večeři vám povoluji, jen když budete řádně STÁT,
jinak, dle mého rozkazu jen jednou denně žrát."

-------------------------

Mě už je to všechno jedno, co se se mnou děje.
Mě je jedno, když upadnu a bachař mě poleje.

Chvilkama už "CVOKOVATÍM". V hlavě prima zmatek.
Nevím co je: zda den, či noc, středa, nebo pátek.

Zima, nemoc, hlad i bolest. Vyčerpán jsem k smrti.
Nekonečnost utrpení tělo, duši drtí.

Co mne drží při životě? Jen má víra v život.
Matka, žena. Moje děti. Ty jsou hlavni důvod....

-------------------------

Páté noci do temnice sám velitel přišel.
Moc milý pán. Velké zvíře. Jakoby můj přítel :

Nevím, zda byl na kontrole, či jaký měl důvod.
To se ví, že nešel sám. Byl s ním celý průvod.

Když se dveře otevřely, zlatem se tak třpytí,
že vskutku nevím, zda on, či světlo svítí.

Já tu stojím jako TROSKA u pyšného hradu.
Jsem špinavý, rozcuchaný, fousů plnou bradu.

"Ale ale můj přiteli. Copak to děláte ?
Copak, že se ze svých hříchů nevyzpovídáthe ?

Jenom prosím neříkejte, že jste všecko řekl.
Tím byste se nepříjemně moji cti dothekl."

Dhokud všecko neřeknete na ssebe i druhé
do té doby charakter vám navrácen nebude.

Já vás přeci chci zachránit. CHARAKTER VÁM VRÁTIT!
Vy nevíte, jak mne bholí, když musíme vás mlátit.

Ja znám celou vaši rodinu: Mhatku, ženu, děti.
Vždyť JIM nemoh bych takhle do očí pohleděti."

-------------------------

Mě už je to všecko jedno co se se mnou stane,
Ale na tyhlety řeči odpověď dostane :

"Milý pane veliteli, jak otec se mnou jednáte,
 myslím ale, že mým dětem tuto zprávu dáte:

Chtěl jsem vám zachránit otce, ale on bohužel,
když jsem mu charakter vracel, tak to nevydržel.

Neznat vás, snad bych věřil, že celý jste ze zlata.
Zatím to, co vám tu visí, to jsou ruce kata."

Co se potom se mnou dělo, jsem se nedozvěděl.
On mě to pan bachař nikdy nepověděl...

-------------------------

Čas odvál jaro, bouřlivé léto i podzim utrpení,
když jednoho dne, nečekaně, přišlo překvapení.

"Dneska s vámi zakončuji své vyšetřování,
připravte se v jiné věci na pokračování."

I když jste nám všecko neřek a šil na nás boudu,
tady máte ku podpisu protokoly k soudu!"

"Že není pravda v protokolech? Nechte si ty řeči !
O tom už vás prokurátor u soudu přesvědčí!''

"Kdybych to měl napsat tak, jak vy líčíte věc,
určitě by vás pustili a na mě spadla klec!"

"Nemyslete, že svedete se z něčeho zout.
Vy budete postavenej před veřejnej soud.

Váš trest rozhodne můj posudek, co dám JÁ soudu o vás.
Budete-li se chovat zpupně, muže to bejt i PROVAZ."

"Protokoly podepište! A připojte: četl,
DOBROVOLNĚ, BEZ NÁTLAKU, PODLE PRAVDY ŘEKL."

"Dále máte právo vědět, co jsme vykonali :
Váš majetek i auta jsme do svých rukou vzali.

Vaši matku i rodinu už jsme stěhovali.
Taky jsme vám DO RACHOTY vaši ženu dali.

O děti se nestarejte. Ty my vychováme !
My z nich RUDÉ PIONÝRY brzo naděláme.

Věřte, eště budete rád, až vám řekne chlapec:
Táto, jaks to moh udělat? Tos byl ale BLBEC!"

-------------------------

Vydržel jsem horší věci. Vydržím i řeči. ALE
nejradši bych mu vrazil jednu rovnou mezi oči.

Častokrát mi v mém zoufalství horečný sen vyvstal :
"Zab ho, skrčka. Sraz ho z okna !" K TOMU JSEM SE CHYSTAL.

Ale, to je hrozně málo, jenom jeho přežít.
Ve smrt všeho moru věřím. Chci vítězství se dožít.

Dokud budou RUDÍ vládnout a zvedat své pěstě,
tak jsme všichni v kriminále: MY ZDE - VY VE MĚSTĚ.

-------------------------

Bilance:

Kdyby se mi někdo zeptal, co se v base dělá,
klidně bych mu odpověděl: ejhle, brachu, ČEKÁ.

Od prvního okamžiku, co na tě spadne klec,
čekáš, až tě zase pustí! To je známá věc.

Čekat na dobré i špatné. To je kriminál.
Sotva jednoho se dočkáš, na druhé čekáš dál.

Ráno čekáš na budíček, na kávu a chleba.
Pro hlad nemůžeš se dočkat chudého oběda.

S obavami na večeři. S radostí na spánek.
Čekáš, kolikrát tě vzbudí. Kdy zarachotí zámek.

Drhnout, větrat, holit, koupat. Čekáš ve svém čase.
Nevíš, co se děje doma. Čekej! Vždyť jsi v base.

Na výslechy, na temnici, na skončení trestu.
Dva měsíce na lékaře - čekáš jak na nevěstu.

V to čekání bez ustání myšlenka se žene:
Kdy to začne, kdy to praskne. KDY TO KONEC VEME.

I když ze střepů zabitých dnů mozaiku času skládáš,
přec jen VÍRU - NADĚJI I LÁSKU do čekání vkládáš.

-------------------------

Před Vánoci se má konat soudní přelíčeni.
Čekám na ten slavný cirkus. Chodím na cvičení.

Ve vichru času jsem po druhé Vánoce tu přečkal
a teď jsem se Velikonoc místo soudu dočkal.

Dávno už mám nacvičené moje vystoupení.
Co se to jen s PÁNY děje? Proč ten cirkus není?

Snad - PRINCIPÁL - prokurátor, déle než se sluší
DRAVÉ ŠELMY - soudce z lidu z paragrafů zkouší.

Či na zdržení zahájení zas ARTISTÉ maj vinu?
Kdopak asi, vzpomínám si na naši skupinu.

Přesně nevím, co se děje. Ale jít to takhle dál,
bez soudu bych asi přečkal mor i kriminál.

-------------------------

Bylo pátek odpoledne, když zarachotil klíč:
"Seberte si svoje věci, jdete k soudu, pryč."

Zmatek se mnou trochu mává: věřit se mi nechce,
že přišel den, kdy vzlétnu ven z této bídné klece.

Tisíckráte jsem v marné touze pohlížel ku dveřím,
kdy kouzelná tato slova konečné uslyším.

Ni koncentrák, ni rychlá smrt nemůže horší být
než ve spárech ESTEBÁKů zmírat a živořit !

-   -   -   -   -   -

Bory

Jako malí, slepou bábu se mnou opět hrají.
Vůbec smysl pro legraci dneska páni mají.

Místo k soudu, jedem z města. Silnicí na hory.
I po slepu musím poznat, že vezou mne na BORY.

Na Borech teď poustevničím, nemám jinou práci.
Jako zasažený morem, jsem v přísné isolaci.

Ani na krok z cely nesmím, nikoho uvidět !
Dírou ve dveřích mi krmí. Jsem zakletý pro svět.

V tom zakletí DUCH VĚZENÍ po kobkách se vznáší
navzdor přísné isolaci zprávy nám roznáší:

S kamarády ze skupiny, jež stihl stejný Osud
spojení jsem navázal. Šlo to dobře dosud.

Náhoda, čas, morseovka, "motáky" na šálku.
To jsou DUCHA pomocníci pro spojení na dálku.

"Ahoj, Vašku, jak se daří ? Copak je s Pepíkem ?
"Tady Míla", "tady Franta" ze zdí vane tichem.

Bohužel, už nám to spadlo. Zaslechli ťukání.
Nikdo z nás však neprozradil tajné vysílání.

Zuřili a nařídili další isolaci :
Ob celu nás rozházeli – a máme po legraci.

V prázdných kobkách mezi námi však není jenom vzduch:
jako my, tam v base bručí sám vězeňský DUCH.

-------------------------

Když mě týden před procesem "dolů"k soudu brali
jak by všechno dohnat chtěli: náramně spěchali.

Teprv na mé nové kobce pozdě jsem si vzpomněl,
že jsem se svými druhy rozloučit zapomněl.

Měl jsem tam totiž své hosty: zpěv přítele kosa.
Někdy mě též navštívila muška, nebo vosa.

Kosův zpěv, či hostů bzukot vždycky mě byl milý.
Pomáhal mě zapomenout moji dlouhou chvíli.

Cítím se být ošizený o tu serenádu.
Místo kosa tady slyším jen hukot reterátů.

Ani z hostů nemám radost: byl tu prokurátor.
Jak CHIROMAT mi Osud věštil ten soudní informátor.

Po něm přišel můj referent : v ruce protokoly.
Musel jsem ho přesvědčiti, že znám svoji roli.

Den před soudem mě navštívil EX OFFO obhájce.
Vidím na něm, jak je to proň nepříjemná práce.

Nakonec jsem také přijal PANA VELITELE.
Jeho zlato ozářilo opět stěny v cele.

"Thak vidíte, můj příteli, přece jste se dočkal.
Cophak dělá vaše zdraví? Jak pak jste to přečkal?

"Nebyla to moje vina, to dlouhé zdržení.
Vaši členi ze skupiny to maj na svědomí."

"K ukončení přelíčení, jak máte právo poznat,
můžete si, jestli chcete, vaši ženu pozvat."

-------------------------

Soud

Konečně vše přichystáno zvednout cirku bránu.
Propagandou pověřili známou "VELKOU STRANU"

"Státní soud, národní podnik, lidu oznamuje
že cirkusová představení zítra zahajuje.

Uvidíte nevídané! Co jinde v světě není.
Soudruhům jsme připravili kulturní představení.

Představíme vám skupinu, až přijde její čas,
jejíž krkolomné kousky krev zastaví ve vás.

Ženy, muži té skupiny Vás v úžas uvedou,
se šelmami před vaším zrakem krvavý boj svedou.

Přijďte shlédnout dravé šelmy, pravé SOUDCE Z LIDU
krotitele, HLAVU SOUDU však nepřivedou z klidu.

Jako další uvidíte, jen v závoj zahalenu
tajemnou MADAME PRAVDU, neviditelnou ženu.

Čarostřelkyně, slepkyně, střílí paragrafem.
Připomíná SPRAVEDLNOST svým zastřeným zrakem.

Smíchu bouře. Vtipů moře, báječná legrace.
Uvidíte naše ŠAŠKY. EX offo obhájce.

Pořad řídí osvědčený principál DIKTÁTOR.
Jinak se mu také říká : Státní prokurátor.

Úderníkům, brigádníkům a krmičkám z chlévů
VELKÁ STRANA povolila poloviční slevu.

Udavači, konfidenti, referenti, zrádci,
čestná místa vyhrazena mají za svou práci.

-------------------------

Čtrnáct vězňů do ARÉNY k dravým šelmám vedou.
I když nesou hlavy vzhůru, mnohý tvář má bledou.

V jejich očích utrpení i hrdost se zračí.
ŠELMY opět přimhuřují svoje "světla" dravčí.

Prokurátor bouří sálem: SMRT PRO POLOVINU.
"Lid to žádá, nešetřte jich! Doznali svou vinu."

Jak možno nazvat soudem, ten výsměch Lidským právům?
Když na soud si tu hraje smečka bratrovrahů.

Jak dlouho ještě budou lotři na soudce si hrát?
Jak dlouho ještě bude náš výkvět umírat?

Jak dlouho ještě bude STRACH s BÍDOU u moci?
Jak dlouho ještě BUDEME OTROCI?

-------------------------

Ruské krajky

První krok.

"Než zapadneš v koncentrák
musíš projít "ÚSTŘEĎÁK"."

"Abys věděl, proč to je,
zde se MUKL formuje."

"Těch záplat hochu se neboj,
to je teď náš nový KROJ."

"Abys dostal MUKLA formu,
natáhni si UNIFORMU."

Zde máš deky, šálek, lžíci.
To jsou všechny tvoje věci."

"S kterým půjdeš transportem,
to se dovíš raportem."

"Hochu, ochraňuj tě Bůh.
Šťastnou cestu a ZDAŘ BŮH."

-------------------------

Všude, kde se URAN těží
koncentráky kolem leží.

Na jeden z takých táborů
zapadl jsem do DOLŮ.

-------------------------

Pod Svatou horou

Vprostřed lesů, pod Svatou Horou, na mírné stráni
jsme jak v táboře zlatokopů ubytováni.

Asi tucet ubikací tvoří ulici.
Na světnicích, po dvaceti, žijí MUKLÍCI.

Život tu jde v rychlém tempu stále dokola.
Ve dne v noci, na tři směny, šachta nás volá.

Mezi lesem a táborem pevná stojí hráz.
To je proto, aby nikdo nemoh jít na nás.

Z RUSKÝCH KRAJEK řada plotů stojí utkána.
KORIDORY bílým pískem je cesta sypaná.

Střelecké věže ŠPAČKÁRNY hlásají svou moc.
Světla stovek reflektorů září každou noc.

Mezi světem a táborem stojí TŘI brány.
Ty jsou rovněž ESENBÁKY dobře hlídány.

A tak proto, kamarádi, klidně můžem spát,
nám se tady v té pevnosti nic nemůže stát.

Autobus nás nepřejede. Ani děvče nás nesvede.
Ani vlak nám neujede. Nemusíme do JÉZÉDÉ!

Frontu na lístky do kina nemusíme stát.
Beze strachu, na co chceme, můžem nadávat.

Za to Ti tam na svobodě často strachem mrou.
Nám už je to všechno jedno!

NÁS UŽ NEZAVŘOU.

-------------------------

Procenta

V jaké péči tu žijeme? Nemáte ponětí.
Esenbé se o nás stará líp, než o děti.

Jak o zdraví se starají, nemáte zdání.
Dietou jsme velitelstvím kurýrováni.

Dietu nám předpisují podle VOZÍKŮ :
kolik si jich NAFEDROVAL, tolik knedlíků.

Přivést kuchyň do maléru nikdo z nás nechce,
za jeden plátek knedlíku navíc je týden KOREKCE.

Když je nemoc tvrdošíjná, jdeš "do ústavu"
Tam tě "v zeleném baráku" napraví hlavu.

Dokud nesplníš svou normu a nemáš procenta
musíš zůstat na léčení v rukách "DOCENTA."

PROCENTA jsou tady všecko! Procenta jsou PÁN.
Procenta jsou bič na lidi. BIČ jak plnit plán.

V stravování do třech skupin jsme rozděleni:
Ti, co mají pod sto procent: TO JSOU ZELENÍ.

Podle procent píšeš domů, bereš kapesné.
Podle procent máš návštěvu. Nebo také NE.

Cigarety máš dle toho, jak jsi splnil plán.
Když bereš dvě BRKA denně, jsi už velkej pán.

Všecko toto hodnocení však je věc náhody.
Abys dostal všecko správně, to je málo kdy.

Někdy na tom něco trhneš. Jindy dřeš jak VŮL
a když ti to spočítali, tak máš toho půl.

Proto z toho poučení jedno vyplývá:
"DŘÍT JAK VŮL PRO NEPŘÍTELE CHYTRÉ NEBÝVÁ."

Kde to jde, má TUŽKA pomoct v pracovním výkaze.
Tak dělají se procenta ze všeho nejsnáze.

-------------------------

Rozhlas

Dnes už nevím kdo si vzpomněl, či odkud to byl hlas:
"Až se budou prachy dávat, vyberem na ROZHLAS.

"Jak to tady bude krásné až hudba bude znít,
my budem na trávě ležet a o domově snít."

Bohužel se tak stalo a rozhlas máme.
Na ty krásné chvíle ticha smutně vzpomínáme.

Místo hudby rozhlas volá různá hlášení.
Snad ni jedno se neobejde beze strašení.

Ráno o čtvrté to začne budíčkem pro "ranní"
Za chvíli už je z baráků na šachtu vyhání.

Sotva vzbudí "odpolední" na nástup volá
a tak to jde po celý den stále dokola.

"Na velitelství se dostaví" teď jde stovka jmen.
"Kdo se ihned nedostaví bude předveden!"

"Do soboty bude "tábor" dohola ostříhán!"
U koho se vlasy najdou, ten bude potrestán.

"Celá směna Šachty "jedna" na úklid kasáren.
Kdo se ihned nedostaví, ten bude oznámen."

Aby se nic nepřeslechlo, hlásí vše dvakrát.
Vydržet to, musíte mít nervy jak špagát.

Kdyby k tomu křiku hudba měla hrát,
nemohly by noční směny ani chvilku spát.

A na konec přidám ještě toto hlášení:
Velitelství zakázalo ležet na zemi.

Na té tvrdé skutečnosti nic se nezmění.
Ze všech našich ideálů zbylo nám snění.

A to máme ještě štěstí, že způsob neznají.
Kdyby mohli, i na SNĚNÍ zákaz vydají.

Co nám rádi povolují : jít na "brigádu"
Uklidit jim jejich špínu, umýt podlahu.

-------------------------

Ztroskotanci

Před velitelstvím se zastavil transport s PŘIBYLCI.
Z náklaďáků seskakují noví MUKLÍCI.

Jako blesk taková zpráva tábor proletí.
Na novinky jsme zvědaví jak malé děti.

Za okamžik se nás hemží u "první brány".
Mezi dráty prokukujem, kdo přijel známý.

Když na Ostrov Ztroskotanců připluje další vrak
vypadá to na táboře asi zrovna tak.

Nahoře pár rukou mává, hlásí se sami.
To zpět na tábor se vrací naši staří známí.

"Nahoře" je spočítali. Do tábora jdou.
Ještě musí ku "STARŠÍMU", než se rozejdou.

Před kanceláří tábora dobu musí stát,
nežli jim STARŠÍ oznámí, kdo kam půjde spát.

Ve chvilce jsme rozděleni v malé skupinky
a se zájmem posloucháme různé novinky.

Kdybys mohl všecko slyšet a měl ten postřeh
za chvíli bys poznal život na všech táborech.

Odkud kdo na tábor přijel nemusíš se ptát
To je podle jejich tváří velmi dobře znát.

Bledí, slabí, zakřiknutí jedou od soudu.
Ti druzí, co jim to mluví, jsou z jiných táborů.

Zde vypráví jeden MUKL, přijel z Bytýzu,
jaký je tam lotr starší, jaký je "fízl".

I když je to také mukl, táborem vládne.
Proti jeho "BUSERACI" zastání žádné'.

Ku své ochraně si drží "MLÁTÍCÍ GARDU".
Kdo se proti nim postaví, dají mu "dardu".

Co jsou platné na táboře bouře odporu,
když VELITELSTVÍ podporuje tuhle potvoru.

V tomto kroužku hovoří dva: jsou z Nikolaje,
jak tam vaří, jak se daří, jaké to tam je.

Jinde zase vypráví se ze světa novinky.
Tam se můžeš dozvěděti poslední "LATRINKY".

Vprostřed kruhu bledých tváří je můj kamarád.
Copak jim to tam přednáší? Jdu se podívat.

"Tady jsou jen velké tresty. Však to poznáš hned.
Dvacet, třicet, doživotí. Nejmíň patnáct let.

Nás zde, na táboře VOJNA je státních nejvíce.
Trochu je tu kriminálních, trochu retribuce.

Na tom však tak nezaleží, jaký že soud máš.
Pro tábor je důležité, jak se zde chováš.

Všichni jsme zde donuceni pohromadě žít,
chovej se jak slušný člověk a budeš mít klid.

Musíme být sobě bratry. Sobě pomáhat.
Jeden druhého chránit. Ne si nadávat.

Jít BOMZOVAT ? To tě nesmí ani napadnout!
To by mohlo pro tebe moc špatně dopadnout.

Naopak, když budeš vždy na naší straně stát,
potom budeš pro nás všecky dobrý kamarád."

-------------------------

Čenda

Marně hledám v nových tvářích svého známého.
Již odcházím, když tu slyším volat své jméno.

Jeden z nových ztroskotanců s úsměvem na líci
spěchá ku mě a podává mi svoji pravici.

Chvilku pátrám v své paměti. Nevím kam ho dát.
ČENDA, přítel z vojny, starý kamarád.

"Čendo, drahý kamaráde." To je shledání!
Dvacet let, co jsme se neviděli, leží za námi.

"Čendo - milý kamaráde, budem si povídat,
teď však musím ku staršímu, bys moh u nás spát!

Ve svých vzpomínkách se vracím do vojenských let,
jak to tehda bylo krásné. To byl jiný svět.

Tenkrát ČENDA ? Krev a mlíko. Chlapec jak panna.
Optimista. Zlaté srdce. Legrace sama.

Dneska vidím, že zub času mu leccos ohlodal.
Optimismus a zlaté srdce má však Čenda dál.

Smích i rozruch přines s sebou do naši rodiny.
Na co však byl "SPECIALIST", byly "LATRINY".

Z každé směny přines domů tolik nových zpráv,
že i největší "LATRINÁŘI" zůstávali paf.

Pro latrinky se k Čendovi chodilo denně.
Někdy to tu vypadalo jako v ústředně.

Paříž, Londýn, Amerika. A jaké zprávy!
Kde jen to ten Čenda bere, nám nešlo do hlavy.

I když to byly jen zprávy z naší domoviny,
vždycky je měl Čenda dřív, než přišly noviny.

Za to v práci! To byl kanón. Radost pohledět.
Být takových na šachtě půl, tak nemohla jet.

V hlubině prý nemoh dělat. Prý má vadný sluch.
Aby se ho "ŠTAJGR" zbavil, dal ho na "povrch".

Na povrchu ho na krku mistr "CIVIL" měl.
Na práci mu skoro nešáh. A procenta chtěl.

"Vy myslíte, že já vám tu budu jak vůl dřít?
Já sem chodím jenom proto, že sem musím jít."

"Vy myslíte, že vaše hvězda mi tu poručí?
Jen počkejte, co budete, až se to otočí."

"Já se vůbec pane mistře nemám čeho bát!
Ale vy jo! Jestli chcete, děte bomzovat."

"Řeknete mi, pane mistře, viděl jste mi stát?
Tak koukejte ta procenta ňák šikovně psát."

V tom měl pravdu, že u práce stát ho neviděl.
Mistr často celou směnu Čendu neviděl.

Kdo však Čendu pozoroval a znal situaci
viděl jej po celou směnu v usilovné práci.

Zde má prkno na rameně. Jde do truhlárny.
Tu nese železo v ruce. Jde do kovárny.

Tam tlačí prázdný vozík k lidem na haldě.
Již opět stojí dole ve frontě, ve skladě.

Čenda vskutku nepromarnil ani vteřiny.
Výsledek práce byl vidět. JEHO "LATRINY".

Pravé tajemství mě však prozradil jeden MUKL plukovník:
"Čenda kdysi býval náš nejschopnější ZPRAVODAJSKÝ DŮSTOJNÍK.“

-------------------------

Civilové

Okolnost, že s námi "fárá" řada civilů,
znamená pro velitelství těžkou kontrolu.

My však v této situaci výhodu máme,
zvláště pak, když mezi nimi najdem své známé.

Mnozí z nich jsou donuceni jít pracovat do dolů.
Ti jsou na tom skoro jak my. Tak držíme pospolu.

V této době LŽI A KLAMU však často se stane
že nevíš, komu můžeš věřit a komu zas ne.

Jeden civil od nás muklů "ČERNOCHY" psaní bral.
Na rodinách, kam je nosil, pak prachy vydíral.

Naši drazí doma v hrůze strachem zmírali,
aby se nám nic nestalo, tak mu je dávali.

Zde těžil ON ze situace dobře mu známé,
že pouze dva dopisy za rok povoleny psát máme.

Prachů měl dost a na práci skoro ani nemák.
Byl to na nás nasazený KONFIDENT ESTÉBÁK.

Co nás na něm překvapilo ze všeho nejvíce:
když ukrad plány ze všech šachet, zdrh ZA HRANICE.

U dálnovrtu byl civil, tak zvláštní chůzi měl,
že jinak jsme mu neříkali, než náš TÁTA KAČER.

Usměvavý, vždycky vlídný, dobře nám rozuměl.
Sám pár růčků koncentráku ve svém těle měl.

To bylo to nejmenší, že "brka" rozdával.
Kde poznal, že je to možné, i jinak pomáhal.

Dobře věděl, co znamená pár řádek od táty
pro NAŠE ŽENY, NAŠE MATKY, PRO NAŠE CAPARTY.

Byl šťastný, když slyšel našich dětí smích
a uklidnil naše ženy : VDOVY PO ŽIVÝCH.

Věděl, co znamená své drahé nevidět,
matku, ženu, svoje děti, často i kolik let.

A když po letech konečně návštěvu povolí,
že deset minut, pod kontrolou, za dráty dovolí.

Dobře věděl, co nás trápí: že to není hlad.
Že je to touha po domově. A ten nám nemoh dát.

V jeho milé, vlídné tváři však šťastný úsměv hrál,
když aspoň občas kus domova nám do rukou dal.

Tolik dobrého vykonal, že jiný by se bál.
Náš starý TÁTA KAČER, kde byl, tam pomáhal.

-------------------------

Tajemství

Jestliže se o zdech tvrdí, že mají uši,
prozradím vám o HLUBINĚ, ta že má oči.

Ani v nejtemnějším koutě jisté nebývá,
zda se někdo za pažením na tě nedívá.

Když je to zrak přátelský, tak to nevadí,
jako když se ZRÁDNÝM OČÍM tajemství prozradí.

Jarka s Pepou vedle sebe měli postele.
Denně jsem je spolu vídal. Byli přátelé.

Oba velcí nimrodi. Kudy chodili,
"šoulali" se ve vzpomínkách, jak zvěř lovili.

Jarka patřil k české šlechtě. Byl aristokrat.
Zde se choval kamarádsky. Každý ho měl rád.

Na DOBÝVCE, kde pracoval, slušně vydělal.
Svým "zeleným" kamarádům zdatně pomáhal.

Pepíček, pan nadlesní, se z toho dobře měl,
neb za svoje procenta moc toho neviděl.

Jak to mezi přáteli obvykle bývá
svěří jeden druhému, co světu skrývá.

Tak i Jarka se Pepovi s tajemstvím svěřil,
že v zahradě pod trpaslíkem zlato, šperky skryl.

To bylo to jediné, co jemu zůstalo,
když dle znění rozsudku i jmění propadlo.

Cenu mnoha milionů měl tento poklad,
který pro svou rodinu chtěl Jarka uchovat.

Nadlesnímu Pepovi však spát to nedalo.
Jak se toho zlata zmocnit, mu hlavou vrtalo.

Puzen svojí chamtivostí svému bratru psal,
kde ten poklad v zemi leží, by ho vykopal.

I když pro schůzku s CIVILEM temný vybral kout,
muselo je zrádné oko přec jen zahlednout.

"Černý dopis" VYFILCNULI u kolektora,
když ho bomznul esenbákům BOMZÁK, potvora.

Ani Jarka , ani Pepa poklad nemají.
Nad zlatem se esenbáci mlsně chechtají.

-------------------------

Bomzák

Že v každé lidské společnosti je lidí různý druh
proto nám tu pár BOMZÁKŮ otravuje vzduch.

Svoji zradu snaží se krýt v plášť inkognita.
Jejich pravá tvář však bývá často odkryta.

Sotva se z nich maska strhne, výsledek známý,
nemaj cenu ani pro nás - ani pro pány.

Zatím proti jejich jedu prostředek jediný
dát jim pěknou NAKLÁDAČKU, nadělat modřiny.

"Hoši pozor! Bomzák řádí zde na "Kamenné".
Musíme si dávat "bacha". Ať ho chytneme.

Nedávno "spad" operatér. Dnes prohání důlního.
Že se s námi kamarádí. Že máme "brka" od něho.

U zámečníků byl "filcunk". Mistr je zatčený.
Esenbáci šli na jisto! I to je "shozený".

Z naší směny byl kolektor. I z našeho patra.
Jestli je to někdo od nás, tak to se vypátrá.

Abysme ho nedostali? To by v tom byl ďas.
Buďto je to kurva civil, nebo někdo z nás.

Když nám toto VLÁĎA říkal, již svou stopu má.
Jako ohař jde po stopě, krok za krokem šel.

To bývaly horší věci, které vyřešil,
když policejním komisařem svého času byl.

Dneska dělá KOLEJÁŘE na čtvrtém patře,
ale svoje povolání ani zde nezapře.

Jak se chovat na noční směně? Každý dobře ví,
že v celém světě řádný člověk řádně v noci spí.

Zvláště, když je dobrý ŠTAJGR a je ČISTÝ VZDUCH,
každý zapadne do kouta, ztratí se jak duch.

To pak nevíš, zda jsi přišel mezi havíře,
či jsi "zapad" do Blaníku, mezi rytíře.

Nám však i v tom našem spánku vždy jedno oko bdí,
zatím co naši rytířové v Blaníku tvrdě spí.

"Vláďo, když jsem nedávno za "šaluňkem" spal,
viděl jsem, jak esenbáku "MALÍŘ" papír dal.

Od toho okamžiku, aniž by měl tušení
nebyl "Malíř" bez dozoru ni jediné vteřiny.

"Malíř" dělal údržbáře a kde pracoval,
Vláďa poblíž, nedaleko, kolej spravoval.

Týden jsme ho neviděli po celou směnu
až najednou se objevil a přines novinu:

"Hoši, viděl jsem, jak "Malíř"opět něco psal
a do pravé kapsy kalhot pak ten papír dal."

"To psal jistě udání pro esenbáka!
Musíme si "posvítit" na toho ptáka."

Aniž by koho z nás viděl, rychle ze zadu
hodili jsme bomzákovi "FÁRÁK" přes hlavu."

"Jestliže hned nepřestaneš, stane se lehce,
že jednoho dne budeš "fárat" ale BEZ KLECE.

Když se probral z bezvědomí věděl na čem je:
u důlního hlásil úraz: SPAD NA KOLEJE.

Takto spadnul tento bomzák. Odkryta jeho tvář,
když masku jeho inkognita strh VLÁĎA KOLEJÁŘ.

Víte, co na papír napsala tahle potvora?
UDÁNÍ na našeho TÁTU KAČERA.

-------------------------

Jarda - Franta

Obvykle ve funkci STARŠÍHO TÁBORA
bývá jeden dobrý — ten druhý potvora.

Toho jednoho maj páni na práci
a toho druhého na BUSERACI.

Jak se to jen mohlo stát, to nikdo neví,
že jsme jednou měli oba dva DOBRÝ.

Častěji se stalo mnohému táboru,
že místo DOBRÉHO měli POTVORU.

Nejklidnější byla doba, v které tábor žil,
když starší TÁBORA Jarda a Franta byl.

Jarda nebyl jenom STARŠÍ, byl i diplomat:
ovládal umění, jak s lidmi jednat.

"Třicet lidi do kasáren Vám nemohu dát.
To bych musel budit noční a ta musí spát."

"Ale abysem vám pomoh, nějak to udělám,
dneska vám jich, pane štábní, aspoň 15 dám."

"Honzo, tebe hledám. Jdi do kasáren,
vobhlídni, jak to tam chodí, až budeš mejt zem."

Dobře jsme mu rozuměli, proč to "filmoval".
Aby to tak nebolelo, hrot olamoval.

Franta, jeho zástupce Vltavou křtěný,
byl pro tuto funkci jako stvořený.

Trpělivý, vždycky mírný, báječný měl klid.
Dát náš NÁSTUP dohromady musel nervy mít.

V každém jednání s námi tak slušný byl hoch,
že bez osloveni PANE obejít se nemoh.

"Pane, dostupte tu "pětku", vyrovnejte řad,
udělejte pátou řadu, ať mohu počítat."

Svoji práci konal přesně. Ve všem pořádek.
Kdy, kdo, kde byl na "brigádě" znal týden nazpátek.

"Pane, dnes je na vás řada na brigádu jít.
Vykonejte tuto práci a máte týden klid."

Byli to naši kamarádi, "basu" drželi.
Bomzáci k nim s něčím přijít nikdy nesměli.

Velitel byl spokojený. My jsme měli klid.
Nebýt ve světě zrady, dál to mohlo jít.

-------------------------

Romel

Na starosti prádelnu jeden Němec měl.
Kdysi sloužil GESTAPU, s přezdívkou ROMEL.

Tento Romel z prádelny takovou moc měl,
že se před ním často třás i sám velitel.

Pro něj kuchařům nařídil: "Co chce, bude mít.
Když bude chtít sedm řízků, tak je bude mít."

Když na pány z velitelství přijela kontrola,
vždycky nejdřív navštívili PANA ROMELA.

V čem vězela jeho moc, bylo mnoho dohadů
až kus jejich rozhovoru vysvětlil tu záhadu.

"To neny dobše co dělala pan velitel,
on je tady s tým chlapama moc velký pšitel."

"Oba starši se chovat moc kchamarádšaft k táboru.
Any jeden nechodyla informovat nahoru".

Jako prvý následek, co tento hovor měl,
že táboru se představil - NOVÝ VELITEL.

Jako druhý následek, poněkud horší,
že přijel "táta" z Bytýzu.

-------------------------

"Lora"

Kdo k nám přijel z Bytýzu, kde "LORU" dříve znal,
tak svým očím věřit nechtěl. Zde "Loru" nepoznal.

Na Bytýzu fackoval, řval a bomzoval.
Tady byl jak beránek. Slušně se choval.

Udělat z lotra beránka, to něco znamená!
Poslechněte, jak se stala ta velká proměna.

Jak nového STARŠÍHO tábor uvítal,
to si "LORA" za rámeček určitě nedal.

Sotva za ním zapadla tábora brána
mnozí hoši poznali svého tyrana.

Ještě se ani nerozhléd, ani neohřál,
aniž věděl, co se stalo, pořádně dostal.

Hned s tím běžel k veliteli. Tam to všecko prásk.
Jen se na tábor vrátil, dostal výprask zas.

Krátce na to, při nástupu, když tábor v řadách stál,
před zraky šesti esenbáků třetí díl dostal.

Snad si myslel, když za ním stoji řada esenbé,
že nás může buserovat a nic se nestane.

Teď se pustil do FRANTY VRÁNY, co vedle mne stál,
za to, že na jeho "KECY" zareagoval.

"To tu hubu otvíráš, když máš kolem zástup,
ale pojď ven, hrdino, vystup sem před nástup."

"Já tu s tebou zatočím, ty poznáš, co jsem zač.
Tobě nic nezůstane, než oči pro tvůj pláč."

"To jste všichni hrdinové, na jednoho sto!
Teď mi ukaž, co dovedeš. Tady máš místo."

"FRANTA VRÁNA", černý chlapík, klidně vzadu stál,
ještě než rozhrnul řady, tak ho varoval:

"Já ti radím, nevolej mě, bude s tebou zle!
TAK TEDA JDU. Ať je pokoj. Sundej si brejle."

Na ten výprask, co dostal "LORA" před zraky esenbé,
jistě do nejdelší smrti nezapomene.

Když mu MUKL doktor druhého dne zuby spravoval,
tak ho také - jako přítel rozumně varoval:

"Jo , hochu, to je jiný tábor, nech si poradit,
jestli nechceš hanebně v botách ze světa odejít..."

-------------------------

Kluci malovaný

Možná, že mi nevěříte, či nemáte zdání
jací jsme my - MUKLOVÉ - kluci malovaní.

Na módu si potrpíme, to je paráda,
tři pruhy si namalovat barvou na záda.

Kdo však má pruh na rameně: to je hodnostář.
To smí nosit, prosím pěkně, jenom ÚTĚKÁŘ.

Kdyby Pepík za každý útěk jen jeden proužek měl,
byl by našich útěkářů nejmíň velitel.

Prvně utek za "kopečky". V Německu už byl.
Esenbákům pad do rukou, když v lese zabloudil.

To mu bylo dvacet roků. Chlapec jako květ.
Za sebou měl maturitu. Toužil poznat svět.

"Že v tom lese houby hledal", mu nikdo nevěřil.
Za ten jeho první pokus soud ROK mu naměřil.

Když na půdě věšel prádlo, bachař ho zamknul,
vyboural ve střeše díru a tudy "fouknul".

Ještě z mokrých prostěradel navázal provaz.
Než se pro něj bachař vrátil, šel do světa zas.

Krátce na to, poblíž hranic, ho chytli ve vlaku,
rozsudek zněl na patnáct let do koncentráku.

V koncentráku se pořádně ani neohřál,
když se skupinou dvaceti znovu "paly" vzal.

Tenkrát zcela nečekaně se "PROSTŘELILI",
když ZA RUDĚNKOU ku povrchu komín razili.

Bylo krátce před Vánoci. První padnul sníh.
Ten prozradil esenbákům stopy mnoha z nich.

Za tento útěk vyfasoval dalších dvacet let.
Zatím dělá jeho konto šestatřicet let!

Že to nebyl poslední útěk, jistě tušíte,
jak provedl brzy další, hned uslyšíte:

Do tábora vjel náklaďák. Přivezl zboží.
Pepík ani nečekal, až všechno složí.

Ještě s dvěma kamarády do auta skočil,
naštěstí, jak nastartoval, motor naskočil.

Jednička, dvojka, plný plyn, takto na to šel,
když vzhůru naším táborem na první bránu jel.

Z kulometů pálily stráže u brány.
Z kulometů pálili i z blízké "ŠPAČKÁRNY".

V této smršti olova na druhou bránu jel,
druhou bránu prorazil i třetí projel.

Žádný filmař na světě by tohle netočil,
neb tak šílené odvaze by nikdo nevěřil.

Esenbáci za nima. Každý "STŘÍKAČKU".
V životě jste neviděli takovou honičku.

Z motocyklů, z auťáků po nich pálili,
naši chlapci jeli dál, nezastavili.

Pepík silnici "šněroval" - předjet se nedal.
Až na návsi vesnice se esenbákům vzdal.

Všichni byli prostřílení, každý řadu děr.
Doktor je pak slepoval několik neděl.

Pepík věděl, proč až v obci auto zastavil,
že tím sobě i kamarádům život zachránil.

Musím dodat, že týden před tím, člověk by nevěřil,
se stejný útěk na Bytýzu báječně podařil.

Dnes by Pepík s náklaďákem z tábora neujel,
brány jaké postavili, tank by neprojel.

-------------------------

Bunkr

Nad táborem, u strážnice, pod střeleckou věží
jako poklad zakopaný "BUNKR" v zemi leží.

Poblíž něho je korekce, v létě dům oddechu,
kouzlo zimy to však změní v dům hrůzy a vzdechu.

Vyfasovat měsíc BUNKRU či týden KOREKCE,
na to není zapotřebí obzvláštní protekce.

O "rekreační poukaz" nemusíš se bát,
kterýkoliv z PŘÍSLUŠNÍKŮ má právo ti ho dát.

Když padneš na zvlášť štědrého a jsi na tom bídně,
tak ti k tomu předepíše stravu dvakrát týdně.

Anebo ti předepíše v zimě ŠPORTOVAT!
To tě nechá ve spodním prádle pod ŠPAČKÁRNOU stát.

Jen to nejlepší vysvědčení můžu jim klidně dát.
O to se jim nemusí říkati dvakrát.

Tehdy, jak těch dvacet zdrhlo, hrozně řádili.
Kdyby mohli, tak nás všechny do bunkru zavřeli.

Vojáci a esenbáci po stopách jejich šli.
Celé týdny. Ve dne v noci, než jich pár našli.

Na táboře vyhlásili PŘÍSNĚ STANNÉ PRÁVO.
Mimo směnu jít z baráku - nebylo zdrávo.

Ve dne v noci táborem šly řady esenbé.
Venku byl mráz. Vítr skučel, my byli v teple.

Na šachtě však tento stav způsobil zděšení:
z žádného "patra" nepřišel ani vůz k těžení.

Do práce se chodilo, nikdo ani nemák.
To moh přijít naddůlní, anebo rusák.

"Až bude prodej v kantině. Dřív se nedělá.
Bez kouření a bez chleba dělat se nedá."

-------------------------

Hlídači

Řeknete mi, zda esenbák je vůbec ňáký pán.
Vždyť pro ten jeho psí život měl by být litován.

Na ŠPAČKÁRNU jak do psí boudy denně musí
nebo lítat kolem MUKLŮ jako vzteklý pes.

Nemyslete, že k esenbé se hrne smetánka.
To je lůza a spodina. Nejhorší sebranka.

VELKOU STRANU nezajímá, kdo či co je zač.
Zda zloděj, cikán, dobrodruh anebo flákač.

Naopak, strana uvítá, když jeho hříchy zná.
Tím líp ho může vydírat, tím víc ho v hrsti má.

Mezi těmi hlídači však zvláštní druh je:
to jsou naši pánové na velitelství.

Vám o jejich kvalitě postačí poznámka:
je to ze vší té sebranky sebraná sebranka.

Dříve než náš "kašpárek" se stal náčelník
měl poctivé povoláni: byl vrchní číšník.

Tehda patřil mezi BRATRY. Dnes k nim chová zášť.
To vše kvůli kariéře: kam vítr, tam plášť.

ZDRAVOTNÍ RADA "Myšilov" dbal o marodku.
"To je ale náhodička, tolik Františků."

Nepoznal, že zkratka FR frakturu znamená,
ve všech viděl pacienty stejného jména.

Jeden marod dostával mléčné injekce.
Byl to případ ischiasu. Kvůli horečce.

"Koukněme se. Vám dávají injekce s mlékem?
Kdyby vám to nestačilo, doražte se chlebem."

"Zdravotní rado" mě říkejte, jen když jdu úředně.
Jinak pane strážmistře, když nejdu služebně."

Na strážnici první brány jsme měli človíčka,
kterému jsme dali jméno "FERDA LAMPIČKA".

Na každého, kdo se přisel hlásit k okénku,
Ferda nikdy nezapomněl rožnout baterku.

Tento FERDA LAMPIČKA dobrou firmu měl,
leccos pro nás udělal, žertu rozuměl.

Jeden z nových "přibylců" branou projít chtěl,
u strážnice smutně stál, co dělat, nevěděl.

Ferda seděl u okénka. Koukal na něho.
Podle jeho bledé tváře poznal "nového".

Aby MUKLA nevyplašil, vyšel po špičkách:
"Dovolte, abych se Vám představil: jsem FERDA LAMPIČKA.

"Kampak račte, blahorodí? Smím Vaše jméno znát?
Promiňte mi mou zvědavost, ale já to musím psát."

Jak projde branou "příslušník", to jedno znamená,
táborem letí aviso "POZOR, jde škodná".

Stalo se však, že Lampičku MUKL nepoznal
a z plných plic do baráku ŠKODNÁ-PÉRÁK řval.

Jen to zaslech, vlít na barák jako lasička
"Nevěřte mu, hovno PÉRÁK, FERDA LAMPIČKA."

-------------------------

Kalich hořkosti

Snad v celém světe jsou Vánoce svátky radosti.
Pro nás však je kouzlo Vánoc KALICH HOŘKOSTI.

Co platno vzpomínat na ženu, na děti,
když vzpomínka na domov srdce ti rozdrtí.

Co platná útěcha, sladké to koření,
když marně si nalháváš "zde jsou to poslední."

Jak možno uniknout tomuto prokletí?
Než vrátit se k svým drahým. Obejmout své děti.

Tu noc, před Štědrým večerem padla řídká mlha.
Sníh ještě neležel, ale zima byla tuhá.

Bylo krátce po půlnoci, tábor tvrdě spal,
když dvakrát do ticha noci samopal "zaštěkal".

Za okamžik rozhlas volá všeobecný nástup.
Branou vchází do tábora esenbáků zástup.

Dva z nich za nohy vlečou nějaké mrtvé tělo.
"To je Martin, Jirkův bratr" od úst k ústům znělo.

Jirka, bledý jako stěna v přední řadě stál
a na mrtvolu svého bratra tiše se díval.

Svatá Hora slyšela té noci jeho křik,
jak nad mrtvolou řval a řádil náš KAŠPAR, NÁČELNÍK.

"Tento chlap byl zastřelen jako útěkář.
Pochodujte podél něho, ať poznáte tvář."

"Kdo z vás ho chce následovat, jen ať to zkusí.
Tak zastřelen bude každý, kdo se pokusí."

Dlouhý zástup tábora na pochod se dal.
Každý mlčky čapku sejmul. Poslední poctu vzdal.

"Tak vy chcete té zdechlině ještě poctu vzdát?
Dám vám teda příležitost do rána u ní stát."

"Nebojte se, budete mít VESELÉ VÁNOCE!
Já se vám o to postarám, že bude legrace."

Tentokrát pan velitel, pro nás bohužel,
na co nám své slovo dal, také dodržel.

Každou noc nám několikrát dal zahrát koledu,
když nás rozhlas vyháněl na NÁSTUPY, do ledu.

Ani ráno nezapomněl dát zvesela hrát,
když nás hnali NA PAŘEZY – ze zmrzlé půdy rvát.

Jak nám Jirka prozradil, i ON za bratrem šel.
Než Martin dráty prostříhá, za pařezem ležel.

Martin se mlhou proplížil pod první špačkárnu,
už dva ploty měl za sebou, když dostal ránu.

Ihned ruce vzhůru dal a bez pohnutí stál,
když ze tří kroků esenbák mu druhou dávku dal.

Martin v touze po domově životem pohrd.
Místo ženy a svých dětí má V NÁRUČÍ SMRT.

-------------------------

Tři panny

Nedaleko tábora jsou tři těžné jámy.
U nich stojí těžné věže jak tři sličné panny.

Naše chlapce ty svůdnice k sobě lákají.
Ani ve dne, ani v noci pokoj nedají.

Co je platné, že chodíme všichni za nimi,
když svá srdce již zadaly frajerům z ciziny.

Jenže tito CIZÁCI nejezdí k nim z lásky,
ale pro jejich bohatství, pro jejich oblázky.

Zlato, nafta, démanty dnes ztrácejí svou moc.
Světu se zrodil nový PÁN: URAN. Nová velmoc.

Co tento vzácný bílý kov pro svět znamená,
mnohý z vás drazí přátelé, představu nemá.

Kaloricky vyjádřeno: JEDNO KILO URANU
představuje energii TISÍCE TUN BENZINU.

Jen málokterý stát se může chlubit pokladem,
jaký ve svém lůně chová naše Česká zem.

Cenu zlata má rudný kámen, co se těží z hlubiny.
Žel, že se tento rudný poklad odváží do ciziny.

To však není těžba, co se zde děje.
To je sprosté DRANCOVÁNÍ, to se rabuje.

Bez ohledu na bezpečnost, životy horníků
stále slyšíš Rusáků křik: Davaj RUDĚNKU!

Krví nejlepších synů je ruda zbrocena.
KOLIK ŽIVOTŮ PADNE, NEŽ JE ZTRACENA.

Vlak za vlakem s tím bohatstvím mizí v cizí svět.
STRACH A BÍDU, UTRPENÍ přiváží nazpět.

A jak nám se odvděčili za ten rudný boj?
ČLOVĚKA V NÁS ZABILI. NECHALI SI STROJ.

-------------------------

Lepší score

Jakmile sfáráš do šachty, obzvlášť v této době,
všude na tě číhá smrt: jsi jednou nohou v hrobě.

Zával. Výbuch selhávky. Pád do hlubiny.
Utonutí. Rozdrcení. Otrávené plyny.

Být zavřeni, smrt na krku a ještě smutný být?
Ba ne! My se nedáme. I tady chceme žít.

Jenže v té hře života prohrává dobré:
Smrt a úraz vítězí. Má lepší skóre.

Razit chodbu ve skále není legrace.
To je těžká, nebezpečná lopotná práce.

Vrtat, pálit, vyfedrovat je denní norma,
kdo ten cyklus nesplní, tak něco pozná.

Lamači a fedráci víc než se skalou
svádí proto tvrdý boj s ďábelskou normou.

Na východním překopu pět postav stojí,
ve svých rukách vrtačky pevně svírají.

Dlouhá ocelová kopí noří do skály,
právě v tomto okamžiku svůj boj začali.

Pekelný řev vrtaček však rázem umlkl,
když zbytek jedné SELHÁVKY prudce vybuchl.

Strašný výbuch skálu drtí, hoří plameny.
Mrtvá těla překopářů padají k zemi.

Že to tělo bez hlavy, co pod skalou leží,
je Karel, můj kamarád, poznal jsem jen stěží.

Včera dělal odbíhače. Dnes prvně s nimi šel.
Jak poprvé bor zavrtal, svoji smrt našel.

Kolikrát ve svém životě tváří tvář smrti stál,
že takto život ukončí jsem přec jen nečekal.

Na pankrácké cele smrti čekal den co den
šest měsíců na popravu, než se dostal sem.

V okupaci jeden z prvých na Západ odešel.
Romela hnal v Africe. Invasí prošel.

Když se vrátil do vlasti, tak jsme se poznali,
v mnohém rychlostním boji jsme se utkali.

Svůj vůz vodil mistrně. Ledový měl klid.
Beze strachu o život dovedl se bít.

Když mne VÍTR OSUDU po druhé s NÍM svál,
tak jsem s Karlem na šachtě vozy ODBÍHAL

-------------------------

Kamenná milenka

Život za životem padá. Rok za rokem jde dál.
Snad není dne v roce, by úraz se nestal.

Kolik životů padne, nic neznamená.
Hlavní že se točí kola ŠACHTY "KAMENNÁ".

Kamenná milenko moje. Jak hrozná je tvá moc,
ač nechci, přec denně spěchám v tvou náruč noc co noc.

Kamenná milenko krutá. Strašné tvé objetí.
Koho k svým ňadrům přitiskneš, kámen ho rozdrtí.

Kamenná milenko drahá. Největší z nevěrnic.
Do tvého klína ti fárá milenců na tisíc.

Kamenná milenko zrádná. Co pro mne znamenáš,
když poklady ze svého lůna cizákům vydáváš.

Kamenná milenko naše. Zatím jsme v tvé moci.
Dokud nás v objetí svíráš, jsme tvoji otroci.

-------------------------

Můj dík

Jednoho dne, dopoledne, po "noční" jsem spal,
když mě posel z velitelství ze sna vzburcoval.

"Vstávej, jedeš na ESKORTU, hoď šaty na sebe,
"nahoře" čekají PÁNI. Jsou tu PRO TEBE.

Boty, kabát, kalhoty. Oblékání snadné.
Kolem všechno tvrdě spí. Rozloučení žádné.

U auta TŘI PÁNI stojí, jen jsem na ně mrk,
"ŽE mě vezou na estébé", vsadím na to krk.

Na uvítanou mně dali stříbrný dáreček.
Abych ho z rukou neztratil, zamkli zámeček.

Poslední pozdrav posílám na Svatou Horu,
když mě tábor ZLATOKOPŮ zmizel z obzoru.

PLZEŇ, moje rodné město, měl bych tě mít rád.
Za to, jak se ku mně chováš, víc tě nechci znát.

O všechno’s mě oloupila. Svobody zbavila.
Matku, tchána, ženu, děti z domovů vyhnala.

Proč mě ještě k sobě voláš? Nechci tě vidět.
Kdybych moh, tak hned se vrátím pod Svatou Horu zpět.

Tenhle "Hotel" na nábřeží také dobře znám.
Vždyť kus svého života v něm zakopán mám.

Že se vracím po letech znovu jako host,
z toho nemám na mou věru pražádnou radost.

Prý jsem pánům všecko neřek! Hloupá legrace.
Opět výslech za výslechem. Či konfrontace.

Měsíc za měsícem tvrdnu na své samotce.
Kilo za kilem jde dolů. Zas jedu z kopce.

Nakonec však musím PÁNŮM vyslovit svůj DÍK,
že si mne sem vůbec vzali. Že zde mohu být.

Vždyť nebýt v jejich vzorné péči, kde bych ten čas vzal,
abych to své VYPRÁVĚNÍ ZESUMÍROVAL.

Tužku, papír mně však PÁNI ZAPOMĚLI DÁT.
MUSEL JSEM TO, KUS PO KUSE, DO HLAVY NACPAT.

Co dál bude se mnou, nevím, leč přežít bych to chtěl.
ABYCH VÁM TO, DRAZÍ DOMA, JEDNOU VYPRÁVĚL.

-------------------------

»»» konec «««

 zpět na hlavní stranu              zpět na archiv aktualit