Ze vzpomínek politických vězňů

Co zavinil Kipling

Karel Starý

Příbram - důl Bytíz. Na podzim sychravého rána v 57 r. vyfáralo z pátého patra Příbramských rudných dolů komando vězeňského pracovního tábora. Jako vždy tak i tenkráte ještě někdo scházel a tak ostatní vězni, nevyspalí, promočení a pochopitelně i promrzlí, museli za bránou čekat na opozdilce, neboť podle vězeňského řádu nesmělo žádné pracovní komando, dokud nebylo úplné, vpochodovat do tábora. Mezitím dole ještě podzemí na pátém patře v temné chodbě ukrýval na svém těle jeden vězeň čtyři balíčky kávy, které získal od civilních zaměstnanců. Přestože už mnohokráte přenesl ledasco do tábora, nikdy nic tak pečlivě neukrýval před nepovolanými zraky jako tentokráte. Vypadalo to tak, jako kdyby tento vězeň měl šestý smysl, který jako kdyby ho varoval, že bude dnes po příchodu do tábora určen dozorcem k osobní prohlídce na "filcunk". Když konečně, jak se sám přesvědčil pohmatem svých rukou po svém těle a ujistil se, že balíčky kávy přečkají povrchní pohmat cizích rukou, nastoupil s ostatními spoluvězni do klece a vyfáral na povrch. Měl štěstí, že nebyl ještě zcela poslední, neboť podle nepsaného vězeňského zákona, kdo vyfáral poslední na povrch, musel za trest skočit do bazénu plného vody, aby pro příště si pospíšil a fáral včas. Konečně asi po půlhodině, když se všichni sešli, zařadili se a parťák před bránou na dispečinku ohlásil dozorcům na dispečinku příchod pracovního komanda pátého patra a pak teprve mohlo celé komando vpochodovat dovnitř. Po jmenné prověrce jednotlivých vězňů bylo pravidlem, že vždy bylo několik vězňů určeno dozorcem, majícím službu na dispečinku, na "filcunk". Tito se museli u brány postavit v rozestupu třech kroků od sebe do řady, vyjmout všechny své věci ven z kapes, položit vše do čepice před sebe na zem a kapsy obrátit na ruby ven. Potom se musel každý vězeň podrobit osobní prohlídce konané dozorcem, nechat se tak zvaně "rentgenovat" a po prohlídce věcí, které se nalézaly v čepici, mohl si již rentgenovaný" vězeň tyto věci opět nastrkat do kapes a odejít do tábora na svůj barák. A skutečně mezi vězni, kteří byli určeni k prohlídce, nalézal se i náš kávový vězeň a jak vidět, jeho šestý smysl ho i tentokrát neoklamal. Snad mu bylo přece jenom trochu úzko, ale alespoň navenek se choval zcela klidně. Když vyjmul všechny své věci z kapes ven a položil před sebe na zem, lhostejně vyčkával, až přijde na řadu. A co tak čekal oddán zcela svému osudu, jak vše dopadne, koutkem svého levého oka zaznamenal, jak dozorce stál již před vězněm, stojícím v řadě vedle něho. Tu viděl jak dozorce při prohlídce osobních vězňových věcí ležících před vězněm na zemi vyjmul z jeho čepice nějaký papír, který se snažil přečísti, ale ať dozorce točil tímto listem papíru kolem dokola, jak bylo vidno byl z toho jelen.

D: Kdo vám to dal, co jest to za moták - ptal se dozorce.

V: To není žádný moták - vězeň na to.

D: Jak to, že to není žádný moták, vždyť je to psané tou vaší vězeňskou hantýrkou, nedal se zmást dozorce, já mám na ty vaše šmejdy přece čich, tak mě nevěšte na nos žádné bulíky nebo vás zavřu do korekce a nepustím vás spíš ven, dokud nebudete mluvit jako písmo svaté.

V: Pane veliteli, ale skutečně to není žádný moták, to jest anglická báseň "If", Když.

D: Nežvaňte nesmysly a říkám Vám naposled, mluvte pravdu a řekněte mě, kdo to napsal a já vám slibuji, že vám nic neudělám, nechce dozorce stále kapitulovat, vždyť kdo to může lepší vědět, než-li on, od toho je přece ve funkci kulturního referenta.

V: Napsal to Rudyard Kipling,  odpověděl poslušně vězeň.

D: No vidíte a to jste nemohl říci hned, že to napsal Kirink, pronáší dozorce slavnostně...

V: Ale ne, pane veliteli, žádný Kirink, ale Kipling.

D: Tak si ze mne nedělejte blázny, křičí dozorce, vždyť to opakuji po vás tak, jak jste toho mukla jmenoval, Kilink, a když vám říkám Klilink, tak jest Kilink, rozumíte ?

V: Ale ne pane veliteli, opět vězeň na to, Kipling, Ká-i, pé-el-i-en-gé!

D: Aha, však vám stále povídám Kipling a jestli špatně slyšíte, tak si nechte na marodce propláchnout uši a teď už zmizte, nebo budete vidět, jak s vámi zatočím. Já si teď zavolám toho Kiplinka a odpoledne vás budu s ním konfrontovat a pak se uvidí, jak s vámi naložím, vynesl dozorce svůj rezultát.

Pak se dozorce otočil ke zbývajícím dvěma vězňům, jen tak v klusu je prohlédl a aby snad nezapomněl jméno Kiplingovo, propustil je do tábora a vzápětí na to se již ozývalo z táborového rozhlasu:  Odsouzený Kipling dostaví se ihned na dispečink, odsouzený Kipling dostaví se...

Asi tak po desáté výzvě se teprve rozhlas na chvíli odmlčel a místo volání Kiplinga, zazněl z rozhlasu rozkaz k sčítacímu nástupu. Rozkaz ještě ani nedozněl a již službu konající dozorčí vyháněli z jednotlivých baráků všechny vězně ven před baráky. Vězňové, někteří sotva najedení, někteří ještě ani neumytí, zimou zcela prokřehlí, museli všeho nechat a odebrat se na nástup. Jedni pochopitelně brblali, druzí je utěšovali, že bude alespoň brzo po nástupu a přijdou o to spíše do postele. Jenže toho dne trval nástup výjimečně dlouho, neboť páni dozorci bez přestání hledali odsouzeného Kiplinga. Ještě štěstí, že v tom rozčilení pana kulturního referenta tento zapomněl jméno vězně, u kterého našel podle jeho vyjádření "moták".

A dost možná, kdyby toho dne nebyl v táboře přítomen náčelník, o kterém tvrdili svorně všichni vězňové, že byl jediným kulturně vzdělaným člověkem, byl by snad tenkráte trval nástup až do večera. Teprve on, když si nechal dát hlášení od pana kulturního referenta, se usmál a nechal dát rozchod na baráky. Zda-li měl ještě nějaký pohovor s panem kulturním referentem, nebylo nikomu známo, ale jisto je, že už ani odpoledne ani v příštích dnech nepadlo ani slovo o Kiplingovi.

Jest docela možné, že pan náčelník doporučil kulturnímu referentovi, aby si přečetl některou Kiplingovu knihu pro mládež, nebo dokonce onu báseň " KDYŽ ". Rudyard Kiplinng jistě netušil, že svojí básní "Když" způsobí po letech takový rozruch v jedné z československých věznic.

Vzpomínku na inteligenci mnohých dozorců v československých věznicích napsal Karel Starý, který prošel vězeními Leopoldov, Bytíz, posledně bydlel v Českých Budějovicích, kde zemřel dne 22.9.1988.

Vzpomínky bývalého politického vězně z archivu Muzea III. odboje

 zpět na hlavní stranu              zpět na archiv aktualit