Z díla politických vězňů

Novoroční přípitek

Jiří Herzinger na Pankráci 1952

Až dvanáctou Věk odtroubí a dozní jeho krok,

až zazvoní číš v přípitku na Šťastný nový rok,

pak vzpomeňte si přátelé, že já bych také rád,

tam pod větvičkou ze jmelí chtěl vám všem štěstí přát.

Až zhasnou světla na chvíli a dají temnu moc,

až miliony polibků posvětí první noc,

pak vzpomeňte si, přátelé, že já bych také rád

tam pod větvičkou ze jmelí chtěl políbení dát.

Až víno proudem poteče a písně budou znít,

až při polibku se rtů žen budete touhu pít,

pak vzpomeňte si, přátelé, že já bych také rád

tam pod větvičkou ze jmelí ten příslib chtěl si brát.

Až amorův šíp vetne vám do srdce slastný žár,

až něžná ruka ženina se spojí s vaší v pár,

pak vzpomeňte si, přátelé, že já bych také rád

tam pod větvičkou ze jmelí chtěl její ruku hřát.

Až opojí vás ženy ret, polibku dravý proud,¨

až budou ňadra bělostná se ve vzrušení dmout,

pak vzpomeňte si přátelé, že já bych také rád

tam pod větvičkou ze jmelí chtěl ženu objímat.

Až diskrétní šat odhalí půvaby Venuše,

až jas andělské nahoty dá ďábla do duše,

pak vzpomeňte si, přátelé, že já bych také rád

tam pod větvičkou ze jmelí vše mít chtěl beze ztrát.

Až uchvátí vás v náruč svou to křehké tělo žen,

až vrchol sladké rozkoše dá retům něžný sten,

pak vzpomeňte si, přátelé, že já bych také rád

tam pod větvičkou ze jmelí chtěl stenům naslouchat.

Až unaveni lásky hrou na ňadrech usnete,

až všechny její půvaby si do snů vezmete,

pak vzpomeňte si, přátelé, že já bych také rád

tam pod větvičkou ze jmelí chtěl takto usínat.

Vás jitro zbudí polibky v tom něžném objetí,

mne vzbudí bachař výkřikem do světa prokletí,

pak vzpomeňte si, přátelé, že já bych také rád

měl malou jmelí větvičku a jí směl žalovat.

Jiří Herzinger: Pankrác 1952;
ze sbírky Květy koridorů; pramen archiv Muzea III. odboje

 zpět na hlavní stranu              zpět na archiv aktualit