Jan Kapras
Tento převzatý seriál je více než 70 let starý. Vyšel ve sborníku Armáda a národ, vydaném Národní radou
Československou v roce 1938. Materiál
věnoval redakci zemřelý doc. Tomáš Pavlica.
Dodatek: Studentské legie a měšťanské ozbrojené sbory
Studentské legie
i měšťanské ozbrojené sbory souvisí jednak se starým osvobozením studentů
a měšťanů od služby vojenské, jednak s dobrovolným se hlášením k ní, když v době
žoldnéřského vojska toto nestačilo k bezpečnosti města. Kdežto však studentské
legie jsou pouze přechodným zjevem, vytvořily měšťanské ozbrojené sbory ze sebe
trvalou instituci.
V obou případech jde
však nesporně o mimořádnou vůli lidu projevenou pro obranu vlastního státu.
Legie studentské
nebo akademické byly zřizovány někdy ve válečných dobách a konávaly služby
vojenské nejen místní, policejní, nýbrž i ve spojení s vojskem a měšťanskými
sbory na obranu země.
U nás máme první legie
studentské ve válce třicetileté, a to v Praze roku 1639 a 1648. V prvním roce
zřízen byl studentský prapor, který pod vedením děkana filosof, fakulty, P.
Grobendoncqua, hájil s úspěchem proti švédskému generálu Bannérovi „studentskou
šanci" při obležení Prahy. Po druhé při dobytí Malé strany a Hradčan švédským
generálem Königsmarkem osm studentských setnin (celkem 312 mužů) pod P. Jiřím
Plachým zasloužilo se význačně o uhájení pravého břehu Vltavy.
V téže době v Brně
studentská legie s úspěchem hájila město 1643 proti útoku švédského vůdce
Torstensona a znovu 1645 setnina 66 studentů se účastnila bojů. Olomouc patrně
v té době legie neměla, poněvadž byla v 1. 1642—50 v moci švédské.
Po druhé vystoupily
legie akademické v Praze za válek pruských o Slezsko. V říjnu 1741 proti útoku
Bavorů a Francouzů na Prahu účastnily se boje statečně čtyři divise studentské
po 400 mužích a znovu v září 1744 při dobytí Prahy Prusy bojovalo studentstvo
statečně, třebas marně, na její obranu. V době válek pruských ani v Brně, ani
v Olomouci o studentské legii zmínka se neděje, zato máme některé zmínky
i z venkovských měst českých, že studentstvo z nich mělo účast na akademické
legii, ze které mu zůstaly některé výsady (merenda novobydžovská).
Po třetí tvoří se legie
studentské za válek napoleonských, a to jednak po prvé v roce 1800—1801 legie
česko-moravsko-slezská, jednak r. 1809 po druhé. První z r. 1800 slula také
legií arcivévody Karla a účastnilo se jí v největší míře studentstvo pražské
ve čtyřech setninách o 638 mužích, vedle toho studující z lycea olomouckého
a dokonce i 14 studujících z gymnasia těšínského. Druhá byla budována v rámci
vše obecné domobrany tehdy tvořené; z Prahy měla 237 mužů, řadu dalších
z Olomouce.
Konečně pak poslední
legie studentské jsou z roku 1848, kdy vznikly v duchu doby všude tam, kde byla
universita nebo filosofie. Přirozeně nejvýznačnější byla zase pražská, která
v době největšího rozkvětu měla až 3600 členů, dělíc se podle universitních
fakult, techniky, gymnasia a reálky, a nezanikla ani na barikádách svatodušních,
nýbrž reorganisována podle městských okresů s úkolem stříci vysoké školy
a vědecké ústavy trvala až do nového roku 1849. Kdežto pražská legie byla
převahou třebas ne úplně česká, brněnská a olomoucká (o dvou setninách) byly
převahou německé sympatisující s hnutím velkoněmeckým a vídeňským.
Měšťané měli původně
povinnost hájiti svého města, což od začátku většinou činili najatými silami.
Teprve ve válkách husitských bojovnost měšťanů přechodně velmi silně vzrostla,
aby brzy po nich zase upadla. Města se vrátila k systému nájemních vojáků. Jen
malé skupiny střelců si libovaly v XVI. století ve městech v zacházení se
zbraní. Takoví střelci jsou v Hradci Králové (1597), v Jihlavě (XVI. stol.),
v Olomouci (1538), při čemž dálo se střílení většinou pro zábavu. Střelci
pražští odvozovali svá práva z privilegia lučištníků a kušařů z r. 1360 a organisováni
cechovně jako střelečtí mistři a tovaryši vykonávali službu strážní a občas
dvorskou.
Válka třicetiletá svým
dlouhým trváním, střídáním se vlády stran a poměrně malými posádkami ve městech
nutila měšťany, že se znova organisovali v ozbrojených sborech měšťanských, aby
hájili svého města. Městské sbory hájily proti Švédům roku 1639 a 1648 Prahu,
roku 1639 (sbor 300) a 1645 Hradec Králové, r. 1637 (4 měšť. sbory) a 1645
Jihlavu, r. 1643 a 1645 Brno (2 setniny 524 čl.), 1626 Uničov, 1642 Olomouc. —
Třebas vždy ani s pomocí vojska města neuhájily, přece jen celkově měšťanské
sbory války třicetileté si vedly statečně.
Po válce se zdálo, že
měšťanské a střelecké sbory se stanou hlavně slavnostními sbory městskými, avšak
slezské války s Pruskem přivedly je zase k novým úkolům. V Praze roku 1741
městský ozbrojený sbor tvoří tři setniny jízdy, setnina kupecká, a 15 setnin
pěchoty, v tom jedna setnina granátníků, celkem na 4000 mužů rozdělených podle
pražských měst — Pražský sbor měšťanský osvědčil se pak znovu 1744.
V Olomouci městský sbor
vynikl zvláště 1758, v Brně 1742 (2 setniny o 600 mužích).
Josefínské reformy
správy městské zdály se zase ukončovati vývoj těchto měšťanských sborů. Nestalo
se však tomu tak. V Praze došlo tehdy (1780) naopak k přetvoření mistrů
střeleckých se zřízením cechovním v důstojnický sbor a ke sloučení všech sborů
v jednotný sbor měšťanský při utvoření jednotné Prahy za Josefa II. Války
napoleonské volají měšťany znovu všude do zbraně, ze zbytků ozbrojených sborů
trvajících skoro ve všech větších městech tvoří pak reforma vojenská roku 1809
všeobecně ozbrojené sbory měšťanské v rámci zeměbrany. Sbory ty pozbývají sice
dalším vývojem svého vojenského významu, přetrvávají však ať již pod jménem
ozbrojených sborů měšťanských nebo c. k. privilegovaných měšťanských
ostrostřelců nebo jen společností střeleckých celé století XIX. až do světové
války, tvoříce ve městech na Moravě většinou dlouho oporu němectví (Jihlava,
Brno, Olomouc).
Bouřlivý rok 1848
vytvořil skoro ve všech městech našich národní gardy, někde dosti značného
rozsahu (Praha, Brno). Kdežto v Čechách v českých městech byly gardy ty oporou
české tehdejší politiky, na Moravě byly namnoze nositelkami velkoněmecké
politiky (Brno, Olomouc) anebo alespoň i v českých městech (Přerov, Vsetín) měly
německé velení. Národní gardy se dosti rychle rozpadaly a poslední jejich zbytky
zanikly začátkem absolutismu bachovského. Zůstaly pak nadále jen sbory měšťanské
a ostrostřelecké.
Teprve po převratu jméno národních gard zase bylo vzkříšeno (1930) a utvořen i Svaz národních gard.
zpět na hlavní stranu na předchozí díl seriálu... na závěr seriálu..