E-mailový ZPRAVODAJ

Rubriky:

Chystá se

Stalo se ... (a naše glosy)

Apel Petra Pitharta a Arpáda Göncze (a PS Zpravodaje)

Vybrali jsme pro Vás (2 články o vlastenectví a nacionalismu)

O tomto zpravodaji

Chystá se

•    Revue Distance zve na přednášky Jiřího Fuchse. Cyklus „Kritické dějiny moderní filosofie“ pokračuje po celý rok 2002 každé úterý ve 20.00 hod a každý čtvrtek v 17.00 (opakování úterní přednášky) ve velké hovorně dominikánského kláštera sv. Jiljí v Praze. První a třetí středu v měsíci v 19.15 v dominikánském klášteře na Jiráskově náměstí v Plzni.

•   Bohoslužby Kněžského bratrstva sv. Pia X. v kapli sv. Anežky České, Žitná 50, Praha: 

07.07. 17:30 Mše sv. (chorální) a po ní Svátostné požehnání

14.07. 10:00 Mše sv. (chorální) a po ní Svátostné požehnání

28.07. 10:00 Mše sv. (chorální) a po ní Svátostné požehnání

•   Cyrilometodějská pouť Sady u Uherského Hradiště: 5. 7. 2002, 11:00 Mše sv. (hlaholská)

•   Vlastenecká liga pořádá 6. 7. 2002 od 12:00 připomenutí památky Mistra Jana Husa u Betlémské kaple v Praze.

•    Už pošestnácté otevře své pomyslné brány dnes už legendární open air festival Čtverec 2002. Stane se tak 28. a 29. června 2002 v areálu hostince U Zlatého buřtu v Pihelu u České Lípy. První festivalový den vystoupí hlavní host Čtverce - skupina Kabát. V pátek zahrají samozřejmě i další kapely - Krucipüsk, Krleš, Laniena Mentis, Cruel, Riviera Play Boyz. V sobotu 29. června od 12 hodin se představí v soutěžním klání 8 amatérských kapel, např. Dolores, W.K.M., No side, Jack si udělal hračku, The lingers a další. Odpoledne nastoupí rockoví bardi Kamil Střihavka a Woo-doo band, Michal Pavlíček a One season band, Abraxas, Ready Kirken atd. Vstupenka na pátek a sobotu stojí v předprodeji 300 Kč, na místě 350 Kč. Pouze sobotní vstupenku pořídíte v předprodeji za 200 Kč, na místě za 250 Kč.

•    Pozvánka na setkání členů a sympatizantů VPB. Pracovní setkání členů a sympatizantů VPB, na kterém budou vyhodnoceny výsledky voleb a projednáno další směřování strany vzhledem k podzimním komunálním a senátním volbám, se uskuteční v sobotu 29. června 2002 od 14 hodin. Místo konání: klub "Kino" v Humpolci (na náměstí vedle místního kina)

Program:

Vyhodnocení volební kampaně a výsledků voleb

Diskuse o dalším směřování strany v povolebním období

Informace o situaci v jednotlivých krajských organizacích VPB

Informace o podmínkách účasti v komunálních a senátních volbách

Informace o jednání s Konzervativní stranou, Volbou pro město a Humanistickou aliancí, které mají zájem o spolupráci v komunálních volbách.

Diskuse

Ukončení setkání: ve 20 hodin 

K setkání jsou zváni všichni zájemci z řad členů a sympatizantů VPB. Místo setkání bylo záměrně zvoleno tak, aby bylo dosažitelné i pro účastníky z Moravy.

V dopoledních hodinách se uskuteční na stejném místě zasedání Generální rady VPB.

•    Právě vyšla nová červnová Národní myšlenka. Obsah: Nová pravice ve Francii, Marquisova teorie zničené budoucnosti, Poslanec Giertych mluví a obviňuje, Rozhovor s Jurijem Kostarčukem, Užívání některých pojmů - teorie a realita, Co je vlastně EU?, Bída křesťanské demokracie, Kult sjednocených evropských stadionů, států a národů, Dvě pojetí národa, Národně radikální tábor, Dědictví Mladých, Měnící se pohled na JUDr. Emila Háchu, Kultura: Nové Jiřské náměstí, RIF - cesta z Ghetta. Objednávky zasílejte na redakce@narmyslenka.cz nebo NM - P.O. BOX 45 - pošta 512 - PRAHA 5 – 153 00. Cena za kus 15 Kč plus poštovné.

Zpracoval Milan Špinka 

•   DOBÝVÁNÍ HRADU v pátek 5.7. 2002 (zve Vlastenecký klub Ostrava)

Všem lidem dobré vůle a odvážného ducha na vědomost se dává, že v den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, pátého dne měsíce července léta páně MMII nastane již po šesté DOBÝVÁNÍ HRADU. Tahle krvavá řež (bez zranění a pláče) proběhne na hradě Vildštejně u Budišova nad Budišovkou.

Ženy i muži, starci i děti, křesťané i pohani, řemeslníci i měšťané!

Svou touhou dobýti tento hrad neopomeňte posíliti a náležitě se vybaviti. Zde je listina použitelných zbraní:

1 Obuch z látky hadrami vycpaný, ne delší než 80 cm.

2 Štít tvarem a velikostí bojovníkovi uzpůsobený, bezpečně zaoblený a nejlépe látkou po hranách zabalený.

3. Koule z látek libovolné velikosti vycpané hadrami v množství 3 až 7 kusů poslouží ženám, starcům a dětem.

•    V dňoch 18. až  21. 7. roku 2002 sa uskutoční výstup na vrch Velestur v Kremnických vrchoch (stredné Slovensko) spojený s uctením si našich slovanských predkov a stavbou kultovej svätyne slovanských bohov. Zraz pred výstupom bude dňa 18. Júla 2002 v doobedňajších a poobednajších hodinách na železničnej stanici v meste Kremnica a to v čase od 09.00 do 14.00. Keďže vrch Velestur je vysoký vyše 1200m nad morom, bude výstup naň trvať niekoľko hodín. Odporúčame preto vziať si sebou oblečenie vhodné pešiu túru lesom a samozrejme aj pevnú obuv. Nakoľko sa počíta s pobytom a dlhším nocľahom pod holým nebom, je potrebné si vziať so sebou stan (poprípade nepremokavú celtu) a spací vak. Samozrejmosťou by malo byť teplejšie oblečenie a pršiplášť v prípade nepriazne počasia. Odporúčame priniesť si so sebou aj zásobu jedla na štyri dni ako aj vhodné nápoje (pivo, medovinu, iný alkohol sa neodporúča). Prosíme účastníkov o slušné správanie sa počas cesty do Kremnice i počas výstupu na vrch Velestur.

Zpracoval a zve Petr Tryščuk

Stalo se ... (a naše glosy)

„Krátce“ ze stránek Národní myšlenky“

17. 6. 2002 - Demokracie je podivuhodný politický systém, v němž si občan volí stranu prosazující nikoli obecné dobro státu, ale určité partikulární zájmy. Někdy se potom zkrátka stane, že se do čela státu dostanou lidé, jejichž jediným zájmem je sáhnout do kapes úspěšnějších spoluobčanů, část peněz si ponechat a zbytek rozdat těm, kdo se přičinit nechtějí, nebo toho nejsou schopni. Je to zkrátka takový partikulární spolek zlodějů, ale když je natřete na rudo, třeba to na první pohled ani nepoznáte.

18. 6. 2002 - Svatovítskému zvonu Zikmund puklo v sobotu srdce, což podle pověsti nevěstí české zemi nic dobrého. Vzhledem k tomu, že přehled výsledků voleb je dostupný každému, si to Zikmund mohl klidně odpustit - víme to i bez jeho varování.

19. 6. 2002 - Unionisté všelijakým způsobem nutí lidovce, aby jim přenechali pár poslaneckých křesel pro neúspěšné náhradníky. Vyhrožují, že jinak budou blokovat sestavování nové vlády. Upřímně řečeno, odmítnutí vstupu unionistů do vlády se jeví jako nejrozumnější - nakonec to stejně skončí tak, že si ČSSD s podporou KSČM prosadí cokoli se jí zachce a rádobypravicová US se v roli cudné zástěrky takového svinstva zašpiní natolik, že se příště už do parlamentu nedostane.

20. 6. 2002 - Čest poraženým, sláva vítězům? Kdepak, toto heslo po letošních volbách neplatí, a už vůbec ne pro novinářskou žumpu v etablovaných médiích, zejména pak v Lidových novinách, MF Heute, Právu, ČT a Nově. Ihned po oznámení výsledků svorně započali novou (ono se jedná spíše o další pokračování staré) akci - štvanici na Klause. Kdy odstoupí? Kdy odejde z politiky jako Zeman? Do ležícího kopnout, poraženého dobít! Přitom tento novinářský póvl jaksi přehlíží, že poražena v těchto volbách nebyla pouze ODS, ale i US-DEU, tam však podobné otázky vůbec nepřicházejí v úvahu.

21. 6. 2002 - Rádobypravicoví novináři se teď předhánějí v nabádání, kdo z vedení pravicových stran má odstoupit. (tedy hlavně v ODS, jako by jim až teď došlo, že anarchoeuroliberální US a eurosociální KDU to s pravicovostí nemyslí zas tak vážně). Bohužel je nenapadá, že za prohru pravice mohou i oni sami tím, jak se průběžně snaží politické prostředí vytvářet, namísto aby o něm jen informovali své čtenáře. Slyšeli jste snad o tom, že by svazáci z Junge Front Heute uvažovali o demisi?

24. 6. 2002 - Tak nám Vladimír Železný prý možná už opravdu naposledy zamával z obrazovky TV Nova. Jak se povídá, odejde prý do bratrské televize na Slovensko. Odpusťte, přátelé Slováci, tohle skutečně není žádná pomsta - za tohle skutečně nemůžeme!

26. 6. 2002 - Na pět milionů lidí ze střední a východní Evropy čeká jen na vstup do EU, aby mohlo odejít do západní Evropy za prací. Jakpak se to bude líbit domácím? Že se jich nikdo neptá? Inu, nezbývá než začít koordinovat odpor proti molochovi se všemi jeho odpůrci z celé Evropy. Ještě je čas!

27. 6. 2002 - Přesně ve stejný den, kdy vítězové dětské soutěže předváděli ministru Grossovi své výrobky na téma "Jak jsem děsně odvázaný ze života v multikulturní společnosti", přinesly světové agentury zprávu, že už ne tak nadšení příznivci multikulturalismu z Al-Kajdy přivezli do Německa pětikilovou nálož, kterou hodlají odpálit v Německu na proslulé Love Parade. Tak děcka, jásejte si nad multikulturní společností, ale jen doma, u televize, kde vám všichni ti hodní lidé budou vysvětlovat její výhody. Nechoďte si ale hrát na ulici, abyste nepocítila ty výhody na vlastní kůži.

http://www.narmyslenka.cz/

Z naší vlasti :

•    Máme za sebou zase jedny volby, prý projev demokracie. Vyhráli sociální demokraté následovaní ODS, komunisty a x-Koalicí. „Malé strany“ si dohromady polepšily oproti minulým volbám o 1%, ale žádná z nich se nedostala do Sněmovny. Možná i proto, že - na rozdíl od vedoucí čtverky - nemají ve svých řadách takřka žádné protřelé bývalé komunisty. Připomeňme si pár „Nej“ spojených s těmito volbami:

Kdysi „volby“ vynesly nezpochybnitelně k moci Gottwalda, dnes Špidlu a Grosse. Posledně jmenovaný sice předkládá zákony, které naši zemi vrací do padesátých let (můžete být odsouzen, i když nic nespácháte), ale dbá na svůj mediální obraz tak dobře, že získal absolutně nejvíce preferenčních hlasů.

Nejvíce kandidátů z kandidátek na poslední chvíli stáhl Pravý blok (PB) bývalého disidenta a nyní halasného propagátora přímé demokracie amerického a švýcarského typu Petra Cibulky. Zatímco všechny ostatní strany stáhly dohromady 17 kandidátů, PB jich stáhl více než 70. Řada z nich přitom stála u zrodu Pravého bloku v roce 1996 (ještě bez P.Cibulky). Protagonista škrtů na kandidátce PB si tak vysloužil od Přemysla Vachalovského výrok "Petře, jsi prase a hovado", a od své základní organizace vyloučení z PB. S vyloučením ze strany Petr Cibulka nesouhlasí, prý jde o součást kampaně proti Straně…

Státní volební komise v čele se Stanislavem Grossem vyhlásila oficiální výsledky voleb a občané Heřmánek na Novojičínsku se začali divit. Ač většina z nich volila komunisty, Grossova komise vyhlásila, že všichni jednomyslně volili ČSSD. Anarchii dovršila starostka Heřmánek, když prohlásila, že potrestá členy místní volební komise zkrácením odměny, na kterou mají ze zákona nárok. Rozhodnout spor mezi vyhlášením Grossovy komise a skutečností může jen stížnost na neplatnost voleb k Nejvyššímu soudu, jinak bude „mít pravdu“ Gross.

Nejrozpornější hodnocení výsledků voleb předvedla x-Koalice. Těsně po volbách její lídři vysvětlovali volební propadák tím, že jako jediní byli pro bezpodmínečný vstup do EU a občané je proto odmítali, o pět dnů později člen x-Koalice a předseda Senátu Petr Pithart v MFD vyhlásil, že naopak „evropské směřováni ČR je vítězem voleb“…

Ty, kdo ještě věří, že disidenti opravdu bojovali proti komunismu a o Sametu jej zničili, nejvíce překvapilo, že bývalý disident a předseda Jazzové sekce Karel Srp (ČSSD) zašel po volbách do ulice Politických vězňů pogratulovat k úspěchu komunistům. Ještě dodal, že KSČM a ČSSD by na sebe měly být hodnější…

Poslanci Sněmovny mají na 4 roky od voličů pokoj, a tak mohou odhalovat, jak naplňují „vůli voličů“. Nejlépe se to povedlo Unii Svobody. Tlačí na koaliční spojence – lidovce, aby se někteří její poslanci vzdali mandátů a uvolnili cestu do Parlamentu lídrům US, kteří ve volbách propadli…

•    Jan Šula na základě výsledků voleb rezignoval na funkci předsedy ČSNS…

•    Na základě výsledků voleb si nárokují komunisté dobře placený post místopředsedy sněmovny. Hana Marvanová je proti – KSČM je prý nedemokratickou stranou. Můžeme se jen optat, proč se ozývá jen teď, když jde o dobře placené koryto. Proč nepodpořila návrhy na zákaz našich komunistických stran, zamítnuté Grossovým ministerstvem? Vždyť roku 2000 prohlásil soudruh Ransdorf v ČT, že jeho KSČM zachovává všech 21 původních podmínek Kominterny aniž, jak se zdá, by to kohokoli zajímalo. Mezi ty podmínky patří i budování ilegálních buněk v ozbrojených silách"!!!

•    Přání, aby komunista byl místopředsedou sněmovny, bude jistě naplněno. Jen není jisté, členem které strany ten komunista bude…

•    Klaus nevyhrál, a tak pan prezident odolal pokušení, které mu dává Ústava, pověřit jednáním o vládě někoho jiného než vítěze voleb…

•    Václav Havel opět ukázal. jak si představuje duchovní obnovu národa. Omilostnil osoby stíhané za vydírání a křivé obvinění...

•    Tři studentští aktivisté „Sametové revoluce“, odsouzení soudem a Petrem Uhlem za nedůvěru vyslovenou během Sametu komunistickému pedagogovi, se hodlají odvolat k Nejvyššímu soudu, případně na Evropský soud pro lidská práva. Obávám se, že v době kdy lidská práva už vytlačila morálku, uspěje bolševický pedagog...

•    Rozsudkem okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou o vrácení Opočna Colorado-Mansfeldům pokračuje proces faktické likvidace tzv. Benešových dekretů. Formálně dekrety sice nezrušíme, ale jejich aplikaci posoudíme jako nezákonnou a ve vhodném případě na základě nich zabavený majetek vrátíme…

•    Na doplněnou k propagandě o našem hospodářském růstu: Státní dluh, který v letech 1993-6 klesal a v roce 1996 činil 155,2 miliard Kč, se zvýšil na 358,4 miliard Kč. Jen za poslední rok úspěšného hospodaření ČSSD stoupl o 30% (84 miliard Kč).

Ze zemí „přátel nejvěrnějších“ :

•    Směrem k naši občanům naše vládnoucí elity volají „Již žádná Matiční“, „Žádné zdi mezi lidmi“. Pro „spřátelenou“ cizinu platí opak. Stačí sledovat, jak tiše souhlasí se stavbou se stavbou Velké izraelské zdi, dlouhé 350 km, vysoké až 8 m, viditelné z vesmíru a oddělující izraelské židy od území zatím ponechaných izraelským Arabům. Prvních 120 km Zdi má být postaveno do půl roku…

•    Izraelští židé zahájili trestné akce proti americké globální televizní společnosti CNN poté, co její zakladatel, Ted Turner, obvinil Izrael z terorismu. Někteří členové správní rady jedné z největších izraelských satelitních společností Yes  pohrozili, že vypnou signál CNN na čtyřiadvacet hodin anebo na delší dobu. Výbor Ješa, který zastupuje židovské osadníky na palestinských územích na západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy, zakázal reportérům CNN přístup do izraelských osad na tomto území, neboť je prý zpravodajství televize CNN „neférové a nevyvážené“.

•    Židovská armáda vstupuje do stále dalších a dalších palestinských měst a hodlá tam zůstat, pokud neustane ozbrojený odpor proti židovské politice. Tak připomíná slova Šimka a Grossmanna z roku 1968: Vlezl tchoř zajíci do pelíšku. Tam se mu zalíbilo, a tak zajíci dohodl: nějak to tu smrdí a já se odsud nehnu, dokud to tu smrdět nepřestane….

•    Americký prezident Bush konečně slíbil podpořit vytvoření „prozatímního palestinského státu“. Má ale podmínku: Palestinci se musí zbavit těch, kteří se aktivně staví proti židovské politice. Tedy prakticky celého národa. Není to nic originálního. Vůdci jiného světové četníka také chtěli ponechat na českém území jen ty hodné Čechy, schopné poněmčení…

•    V r. 1937 přišlo nacistické Německo s doktrínou preventivního úderu. R. 2002 doktrinu preventivního úderu vyhlásily USA… 

•    USA předložily Radě bezpečnosti OSN návrh rezoluce o nemožnosti stíhat jejich vojáky a politiky Mezinárodním trestním tribunálem. Věřím, že návrh neprojde…

•    Brežněv se v hrobě raduje, jak jeho doktrína o omezené suverenitě demokratických zemí žije dál. Havlův Saša Vondra vyřídil Slovákům podmínku USA: Zvolíte-li jinak, než si přejeme, nesmíte do NATO. Slovenský ministr zahraničí kontroval, že pokud národ bude volit jinak než si přejí USA a Vondra, bude to prohra celého slovenského národa. Já si myslím, že už teď je Sašův vzkaz prohrou demokracie jako takové…

•    Zástupci lidu zemí G8 se sešli izolováni od ostatního světa v Kanadě. Zástupci lidu zemí EU se izolováni sešli v Seville. Bavili se o „rozšíření EU“ a nelegálních přistěhovalcích. Rozhodli formálně učinit kroky proti nelegálním přistěhovalcům, současně učinili další kroky k likvidaci současných států. Do června 2003 „posoudí“ vznik „společné pohraniční stráže“…

Pokud jde o „rošíření EU“, předkládáme Vám hodnocení britského listu The Times: Pokrytectví je nezbytný olej, na kterém se točí motory Evropské unie od jejího založení. Znovu to ukázalo komuniké ze Sevilly, a to zejména v kapitole o rozšíření. The Times soudí, že kandidátské země by se měly vážně zamyslet, zda je pro ně za nynějších podmínek rozšíření výhodné. To všem nebrání našim politikům, aby po vzoru fotbalových chuligánů stále nekřičeli své „Do EU, jedině do EU, jinák to nevidím!...

•    Česká veřejnoprávní média usilovně připravují reklamní projekty propagující, jak spokojeně si žijí lidé v zemích EU. Proto jen nenápadně informují o odporu tamních lidí proti záměrům EUbyrokracie; nyní např. o stávce leteckých dispečerů, kterou alespoň prohlášením podpořili i čeští letečtí dispečeři…

•    Jedna zpráva trochu delší a optimističtější: V Bruselu proběhla ustavující konference Aliance pro Evropu národů (AEN), což má být pravicová konkurence pro evropské socialisty, křesťanské demokraty a liberály v Evropském parlamentu. Aliance se ustavila na základě programu Svazu pro Evropu národů, "euroskeptické" parlamentní frakce s 22 poslanci. Předsedá jí bývalý francouzský ministr vnitra Charles Pasqua, hlavní projev měl Gianfranco Fini, místopředseda italské vlády a předseda Národního spojenectví. Strany, jež se k AEN hlásí, se dnes podílejí na vládě v Itálii, v Portugalsku (CDS-Lidová strana), v Irsku (Fianna Fail) a v Dánsku (Lidová strana). AEN chce na evropské úrovni ponechat jen ty činnosti, které nemohou dělat samy členské státy. Je odhodlána bojovat proti všem pokusům Evropu sjednocovat tak, ze by to hrozilo setřít rozdíly mezi národy...

Ze zemí „kandidátských“ :

•    Maďarský deník Magyar Nemzeth otiskl sérii dokumentů uvádějících, že nový exkomunistický premiér Medgyessi byl agentem tamní komunistické StB. Medgyessi prohlásil dokumenty za falsa, spolupráci s rozvědkou částečně přiznal, vládnout ale chce dál, protože jeho minulost nevzbudila „u partnerů z EU“ žádné pohoršení…

•    Jedna zpráva pro propagátory multikulturalismu: V bulharském pohraničním městě Vidin se do sebe pustily dvě romské rodiny. Cikánské nepokoje si vyžádaly nejméně jeden život a uklidňuje je více než 400 policistů s obrněnými transportéry.

Výročí :

27.6.1944 zemřel Emil Hodža, první Slovák v čele československé vlády. Ve vlasti měl rozpory s Hradem, v pomnichovské emigraci s E.Benešem. Proto opustil exilovou vládu v Londýně a uchýlil se do USA, kde zemřel a byl pohřben na českém hřbitově v Chicagu. Před několika dny byly jeho ostatky převezeny na Slovensko.

1.7.1915 se narodil generálmajor ve výslužbě Rudolf Pernický. 1939 odešel přes Polsko do Francie, vstoupil do Cizinecké legie, posléze do československé zahraniční vojenské jednotky, s níž v červnu 1940 odjel do Velké Britanie, 1942-1944 instruktor pro výcvik československých parašutistů, 1.11.1948 zatčen, v březnu 1949 odsouzen Státním soudem ve vykonstruovaném procesu za údajnou velezradu na 20 let odnětí svobody, 1960 amnestován, 1990 rehabilitován a povýšen na plukovníka. 1991 povýšen do první generálské hodnosti, vyznamenán řádem M.R.Štefánika. 1990-1992 první předseda Konfederace politických vězňů, od 1993 čestný předseda KPV.

3. 7. 1897 se ve Štítině u Opavy narodil Heliodor Píka, český generál, popraven 21. 6. 1949 – Plzeň Bory. Za 1. světové války důstojník československých legií v Rusku a ve Francii, 1919 se účastnil bojů na Těšínsku a Slovensku, v československé armádě působil ve štábních funkcích a později jako vojenský atašé v Rumunsku, za 2. světové války významný zpravodajský důstojník (do května 1941 řídil zpravodajskou skupinu v Bukurešti a Istanbulu,  pak do r. 1945 náčelník československé vojenské mise v SSSR, kde prosazoval zájmy londýnské vlády). 1945 – 48 zástupce náčelníka generálního štábu, v květnu 1948 zatčen, obviněn ze špionáže a vlastizrady; 28.1.1949 ve vykonstruovaném procesu odsouzen Státním soudem v Praze k trestu smrti a popraven. 1968 rehabilitován, 1991 in memoriam vyznamenán řádem M.R.Štefánika a povýšen do hodnosti armádního generála. 

Zpracoval: František Rozhoň

Apel Petra Pitharta a Arpáda Göncze

Na počátku třetího tisíciletí,  po kruté balkánské lekci z nemohoucnosti Evropanů,  jsou dveře Evropské unie otevřené. Ze samého středu kontinentu se však ozývají hlasy,  které oživují traumata z dob válek minulého století, jitří staré rány a připomínají staré křivdy. Slibně započatá spojenectví směřující ke sjednocené, a tím mírové Evropě začínají podrývat temné národní mýty a manipulace se starými rivalitami.

Ozvěnou starých křivd však jsou připomínky ran a křivd ještě starších. Kterému národu evropského středu  nebylo ukřivděno? Ale který národ evropského středu se sám nedopouštěl křivd? 

Chceme však kvůli tomu dovolit, aby do sjednocené Evropy s námi znovu vešli také  vetřelci ze záhrobí dějin, soukmenovec Schicklgruber a soudruh Džugašvili?  Celá desetiletí Hitler a Stalin Evropu rozbíjeli. Nás Evropany tím paradoxně přiměli, abychom se konečně začali sjednocovat také tím, že hledáme, jak vyrovnávat vztah většin a menšin. 

Dnešní společná Evropa, šetřící národní identity, je jedinou spolehlivou obranou proti pokušení těžit z mocných ložisek starých křivd.  Takováto Evropa je a bude svazkem národních států, ať již v té či oné podobě. Dosud však končí tam, kde byla kdysi spouštěna železná opona. Proto se nenechme ukonejšit pocitem, že co vidíme a slyšíme zejména z řečnišť politických mítinků,  je jen starý obehraný film. Středoevropské tragedie přece začínají jako grotesky: kdosi s patosem řeční, rozhazuje rukama, ukazuje na nepřítele a dav nadšeně tleská. 

Vyzýváme proto všechny ty, jejichž hlas platí, jakož i politiky,  aby se doma, ve své zemi, ale i všude jinde postavili proti této tak říkajíc "národní" rétorice a podbízivému populismu, ať vyhlížejí sebevíc jako pouhý fraškovitý politický kýč.  Nenechejme se uchlácholit tím, že velké tragedie dějin se prý opakují jen jako frašky. 

Protože i  frašky často končí jako tragedie. 

"Apel" podpořili:

CZ: Petr Pithart, Karel Schwarzenberk; biskup Václav Malý, Jan Kasl, Petra Buzková

H: Arpád Göncz, György Konrád, Péter Esterházy, 

SK: Martin Bútora, Peter Zajac, László Szigeti, Béla Bugár, Ján Figeľ (státní tajemník ministerstva zahraničí)

A: Erhard Busek, kardinál Franz König, Heinz Fischer 

D: Gerd Weisskirchen, Günther Grass, Antje Vollmer, Wolfgang Thierse, 

PL: Adam Michnik, Bronislaw Geremek, Wladyslaw Bartoszewski, Jacek Kuroň

F: Daniel Cohn-Bendit, Jacques Rupnik

PS Zpravodaje: Není to tak dávno, co Sameťáci vymysleli petici STOP NACIONALISMU. O ní napsal Vladimír Přibský, místopředseda Unie českých spisovatelů. Obsahuje sice jen pár řádků, přesto však co slovo, to omyl, co věta, to matení pojmů. Pithartův apel má poněkud více řádků, ale i o něm platí, co věta to omyl a matení pojmů. 

Je půvabné, že po třinácti letech snah o vstup do otevřených EU nás před Schickelgruberem - Hitlerem začne varovat Petr Pithart, první státník ČR, který vstoupil do Sudetoněmeckého domu a uznal tak sudetské Němce za partnery českého státu. A před Džugašvilim – Stalinem varuje Petr Pihart, který si tak dobře rozumí s nejdéle sloužícím Džugašvilim dnešní doby Fidélem Castrem. A že vzdělanec Pithart, doktor obojího práva, se plete, když mluví o rozbíjení Evropy Hitlerem a Stalinem, ti dva ji naopak sjednocovali pod svou moc, a mnohé z toho, co vymysleli nacisté, realizují Pitharovi přátelé v dnešní EU. I to, že o skvělé funkčnosti EU jako svazku národních států nás přesvědčuje Pithart, který sám už jako předseda české vlády jeden svazek národních států dovedl k rozpadu. Pokud by si pan Pithart nepamatoval, Česká a Slovenská Federativní Republika se jmenoval ten svazek. Je dojemné, když Pithart naznačuje škodlivost „národní“ rétoriky, když pouze lidé oddaní vlasti a národu, třeba Britové a spolu s nimi i Češi, se postavili na odpor Schickelgruberovi-Hitlerovi.

Pithart s patosem apeluje, rozhazuje slova a ukazuje na „nepřítele“, dav tleskající Pthartovi však chybí. Pithartova slova vypadají jako fraška, ale ve skutečnosti  jsou tragedií. Osobní tragedií člověka a vrcholného politika Pitharta, který se při Sametu přihlásil k duchu mezinárodně platných zásad, vyjádřených především ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech - a nyní vyzývá "postavte se proti nim". Ať jde o práva jednotlivců na svobodu přesvědčení  a svobodu projevu, nebo o práva celých národů, garantovaná dvěma mezinárodními pakty o lidských právech. Jejich prosazování totiž není ničím jiným, než „hájením národních zájmů“.

Jsou tragedií země, které ústavní pořádek nedovoluje vázat se na výlučnou ideologii, ale jeden z nejvyšších představitelů – Pithart předseda Senátu a kandidát na prezidenta – žádá postavit se ve staletém sporu nacionalistických a internacionalistických idejí výlučně na stranu ideologie internacionalistické, s níž má naše vlast tak špatné zkušenosti. Petr Pithart se tak zjevně vydal na cestu odstraňování demokratického řádu lidských práv a základních svobod, založeného  Listinou základních práv a svobod.

Zpracoval: František Rozhoň

Vybrali jsme pro Vás

2 články o vlastenectví a nacionalismu
čtenářům Zpravodaje zaslali Josef Klas a Jan Hlaváč, Brno

Vlastenectví přežije modelky i monarchie

Autor: ZDENĚK ŠVÁCHA, politolog. Zdroj: MF DNES, 01.06.2002, trana: 05

Příkazem dne se stalo sebemrskačství, západní civilizace a pojetí národa byly intelektuály odsouzeny.

Bravurní propaganda v komunistické režii dosáhla v krátké době neuvěřitelných výsledků. Pojem vlastenectví jakožto úctyhodný postoj z uvažování zmizel.

Aby se člověk mohl cítit někde "doma", musí existovat místo, které v něm vzbuzuje trvalý pocit sounáležitosti. Tento pocit zpravidla nebývá spojen s rodnou postelí či prvním nočníkem. Spíše s určitými lidmi, krajem, jazykem a zvyky, které přirozeně považuje za své. Být "doma" znamená ztotožnit se s určitým souborem hodnot. Tam někde se v procesu sebeuvědomování rodí vlastenectví. Konzervativní filozof Roger Scruton vlastence charakterizuje jako člověka, který "si váží nejen státních institucí, ale zejména lidu, jemuž se těmito institucemi vládne. Patriotismus pak navíc znamená citové vztahy k danému území, má sklon sytit se vizemi krajiny."

Až potud je vše relativně průzračné. Tanečky a rvačky nastanou ve chvíli, kdy na scénu vstupuje divočejší bratr (?) vlastenectví - nacionalismus. Už to, že je těžké nacionalismus charakterizovat, uvádí ve zmatek. Je to opravdu bratr? Není to jen druhá tvář téhož? Scruton sám říká, že "je-li mezi vlastenectvím a nacionalismem nějaký významný rozdíl, pak patrně mezi přirozenými pocity a umělou, často násilnickou ideologií".

Klacek na nepřítele

Vlastenectví a nacionalismus patří mezi největší termíny evropských politických dějin už více než dvě stovky let. Jejich expanzi zajistilo mnoho faktorů. Jistě průmyslová revoluce, která otřásla absolutistickým řádem světa. Bezpochyby však i další okolnosti. Velkou roli sehrálo příšerné řádění francouzských vojáků v německých knížectvích za třicetileté války a pozdější pustošení Napoleonových kolon tamtéž. Typického reprezentanta nacionalismu, jednotnou německou říši, tak pomohl zrodit strach z vlastní nelehké historie. Vzniklý obr zas přirozeně probudil strach u svých sousedů - až do roku 1945 se předpokládalo, že vyspělé Německo nelze porazit jediným, jakkoli silným státem. Předpoklad se ukázal jako více než oprávněný. Mezi lety 1914-45 tak došlo k procesu, ve kterém se pojmy vlastenectví a nacionalismus tragicky promíchaly s miliony mrtvol. Výsledkem se stalo trvalé pošpinění pojmu vlastenectví. Tato realita měla na psychologii a politické rozhodování Západu ničivý vliv. Důraz na státní zájem, vodítko světovou diplomacií po celá staletí, byl odmítnut jako nemravný relikt nacionalismu. Bez rozumné náhrady. Západ se vydal na cestu filozofického blouznění, které v určitých mezích držela pouze skutečnost studené války. Prázdný ideologický prostor byl rychle vyplněn šarlatány s destruktivními postoji - bojovníky proti válce vystupujícími výhradně proti zájmům Západu, jaderné energii a průmyslovému rozvoji. Příkazem dne se stalo sebemrskačství, západní civilizace byla intelektuály odsouzena jako kořistnická a nemravná. Důsledkem bylo opouštění spojenců nebo alespoň strategických předmostí v horkých oblastech světa - Izraele, Jižní Afriky, Rhodesie, Indočíny. Západní univerzity se z nositelů kritického rozumu staly baštami relativistických utopií a zůstaly jimi dodnes.

Pojmu nacionalismu samého se s obdivuhodnou dovedností zmocnila levičácká propaganda. Pro široké spektrum hnutí od marxistů po pacifisty se nacionalismus stal klackem proti politické pravici. Bravurní propaganda v komunistické režii dosáhla v krátké době neuvěřitelných výsledků. Pojem vlastenectví jakožto přirozený a úctyhodný postoj z intelektuálního uvažování zmizel. Nacionalismus přestal být charakteristikou a stal se nadávkou. Kdokoli je takto označen, je automaticky chápán jako přívrženec totalitních metod a koncentračních táborů. Přestože jde o falešnou logiku (nacionální socialismus je stále socialismus), platí tato metoda politického nactiutrhání beze změny.

Trocha charakteristiky

Jsme dlouhodobě masírováni názory internacionalistické levice - od učebnic po kina. Proto může být složité smířit se s dramatickými charakteristikami, ačkoli nejsou nositelkami zla. Klidně říkejme vlastenectví nacionalismus. Je to totéž, jen se kvůli intelektuálům cítíme trapně. Být nacionalistou znamená vyznávat určité, ne vždy přenosné hodnoty. My nechápeme, proč mají Angličané rádi hon na lišku, Francouzi se smějí Němcům v kožených kalhotách, Belgičany děsí naše smradlavé syrečky a Švédy pobuřují španělské býčí zápasy. A všechny dohromady nás fascinují tetované obličeje tichomořských domorodců.

Jenže právě tyto zdánlivé drobnosti jsou pro národy důležité. Hon na lišku ztělesňuje předlouhou tradici britské společnosti stejně jako zavináče a olomoucké syrečky tradici české pohody. Mezi společné tradice patří kromě lovu a kulinářských specialit svátky, vojenské přehlídky, vlajkoslávy, vyznamenávání úctyhodných občanů hlavou státu, fotbaly, hokeje a mažoretky. Jejich prostřednictvím se utvrzujeme v tom, kdo jsme, kam kráčíme, co chceme, ale i nechceme. Neboť základní charakteristikou vlastenectví je negativní vymezení. Prostě k nám někdo patří, a někdo nikoli. Někdo je "náš" a někdo "cizí". Ten cizí sice může být přítelem, nikdy však nebude "náš". Je zbytečné se nad touto realitou pohoršovat, neboť není otázkou mravní volby, ale kulturní danosti. Správný nacionalista sice s úšklebkem hledí na podivné zvyky cizinců, necítí však potřebu vnucovat jim svoje vlastní. A očekává od nich totéž. I Čech by určitě uvítal německou životní úroveň, nechtěl by se však stát Němcem.

Evropo, Evropo

Současná Evropa se sjednocuje. Ale někdy se zdá, že zvolené prostředky mohou přinést hořké plody. Otcové unie - Charles de Gaulle a Konrad Adenauer - viděli Evropu jakožto souhru národních států pod francouzsko-německou patronací a jednotící křesťanskou ideou. Jestli byla tato představa naivní, ukáže historie. Současnost sází výhradně na technologii. V kurzu jsou finanční instrumenty, bujná byrokracie a nekonečné přerozdělování. Internacionalistická levice, která Evropu modeluje k obrazu svému, se snaží národní aspekt vytěsnit jako něco nepotřebného a nebezpečného. Historie nás však učí, že vytěsňování přirozených aspektů tvoří říše na hliněných nohou. Jako byla ta sovětská.

Brusel se dále příliš věnuje vlastním představám o vnitřním životě kandidátských států a uniká mu smysl pro celek. Nelze tvrdit že kvóty pro ženy, úpravy postavení minorit a slaďování syrečků s evropskými normami jsou zcela neopodstatněné. Jenže právě útoky na "detaily" vnitřního uspořádání a kultury středoevropských zemí mohou kandidáty myšlence Evropské unie vzdálit. Neboť zatímco lidé zpravidla oceňují svou vlastní nedokonalou zemi, nalézají málo sympatií pro byrokratického molocha, který nachází dostatek času na výstřednosti.

Neděsme se

Nacionalismus není ničím, čeho bychom se měli a priori děsit. Pro lidskou identifikaci je nezbytný. Nebezpeční nejsou lidé, kteří někam patří a jsou si toho vědomi. Nebezpeční jsou lidé s vykořeněným vědomím.

Vlastenectví má i své stinné stránky, jako ostatně všechno. Ty však mohou být drženy na uzdě realistickou politikou rovnováhy zájmů, slušnou životní úrovní a úctou k životu a kultuře jiných národů. V žádném případě blouzněním o globální civilizaci, přenosnosti lidských práv západního stylu či dopadu informační společnosti. Nacionalismus přežil evropské monarchie, evropskou koloniální moc, dvě války horké, jednu studenou a bolševismus. Přežije i éru computerů, vyzáblých modelek a mobilních telefonů. A naše civilizace to přežije vedle něj. Věřme tomu. I v 21. století budeme chtít být někde doma.

DNES SE TOMU LECKDO SMĚJE. Úcta k tradici však k životu národa patří. T. G. Masaryk na IX. všesokolském sletu v roce 1932.

*  *  *  *  *

Jaký mám zájem o národní zájem

Autor: MICHAL KOMÁREK, zdroj: MF DNES, 01.06.2002, strana: 04

Není přece žádný rozumný důvod, abychom podporovali sebezničení vlastního národa

Označit vlastenectví za hysterii je jednoduché. Když však český národ reálně existuje, má přece také nějaké reálné zájmy. Intelektuálové to nezmění.

Jako typ se mi líbí židovský intelektuál. Z doby národního obrození jsem před Kollárem, Tylem a Jungmannem dával přednost Máchovi, Němcové a Havlíčkovi. Když jsem byl mladší a víc to prožíval, fandil jsem v hokeji Švédům, ve fotbale Holanďanům a v ostatních disciplínách Francouzům. Mám rád Poláky, mimo jiné proto, že Balzac napsal: "Ukaž Polákovi propast a on do ní skočí." Líbí se mi slovenština, francouzská poezie, ruský román, rozhodně mě nedojímá vytahování vlajek a hraní hymny, tíhnu k ochraně menšin.

Má mě zajímat něco takového, jako je národní zájem? Zvláště v době, kdy se blížíme vstupu do Evropské unie a vcelku volně demokraticky se můžeme pohybovat jak doma, tak ve světě? V době, kdy záruky občanských svobod nejsou závislé na jazyku, kterým mluvíme?

A proč by tahle kategorie měla zajímat jiné mé spoluobčany, kteří rádi vydělávají eura a dolary, sledují americké filmy a mexické telenovely, jedí hamburgry, nosí americké kalhoty a švýcarské hodinky, perou v italských pračkách, jezdí ve španělských ojetých vozech, jezdí na dovolenou do Chorvatska a pracují v německých firmách? A dělají spoustu jiných netradičních věcí nečeskými produkty? Proč by měla zajímat lidi, kterým je dnes kolem dvaceti a začínají se cítit jako Evropané?

Přesto v posledních týdnech a měsících začínám snad poprvé v životě pociťovat, že snad nějaký národní zájem opravdu mám. Proč? Stal jsem se obětí předvolební politické propagandy? Nebo jsem se naopak jenom z revolty nechal někam dotlačit názory, které se mi nelíbí?

Když velryby, proč ne také Čechy?

Když jsem se přistihl při myšlence na národní zájem, přinutilo mě to přemýšlet tedy o tom, zda nějaký národ vůbec existuje a má-li to dnes nějaký smysl. Dospěl jsem k pracovní hypotéze: nějaká skupina lidí, která je výrazně víc Čechy než jakákoliv jiná skupina lidí, patrně existuje. Od těch ostatních skupin se v zásadě odlišuje jazykem, společnými dějinami a víceméně i teritoriem, společnou kulturou, možná i nějakými povahovými rysy.

Má taková skupina nějaký zájem? Tady samozřejmě hned na začátku narazíme na velký metodologický problém, zda totiž může mít skupina nějaký zájem, který je čímsi jiným než součtem zájmů všech členů této skupiny. Považuji za užitečné předpokládat, že ho mít může. Z toho pak jasně vyplývá, že skupina lidí, které pracovně označuji za český národ, může mít hned dva protichůdné zájmy - zájem na sebeuchování a zájem na sebezničení. A příslušníci této skupiny mohou tento zájem sdílet, podporovat, či naopak mu bránit a podobně.

Dospívám k dalšímu pracovnímu závěru: existují-li už Češi (pro jednoduchost používám tento termín v zastoupení i pro Moravany a Slezany) a žijeme-li v době, která se tolik zajímá o rozmanitost druhů a jejich uchování, není zřejmě žádný rozumný důvod pro to, abych podporoval národní zájem ve smyslu sebezničení národa. Náhle tedy přede mnou vyvstává překvapivá skutečnost, že sdílím národní zájem, který chápu jako zájem na uchování českého národa.

Uchovat ve skanzenu?

Jenže co to znamená? Mám trvat na tom, aby se mnou Angličan mluvil česky, oblékat národní kroj, posílit místní akcent a jíst pouze tuzemské jogurty? Mám tvrdit, že Jirásek byl největší autor historických románů, nenávidět soudce Collinu a neustále pročítat knihy o Žižkovi, Husovi a Komenském? Mám si přát, aby tady nežili a nepracovali cizinci, aby zahraniční firmy nekupovaly české fabriky, mám prosazovat vysílací kvóty pro české filmy? Mám odmítat slovo mail a zkratku SMS a trvat na obrozenecké podobě češtiny? Mám podporovat vstup téhle země do Evropské unie? Má mě vzrušovat diskuse o Benešových dekretech a otázka, zda v Německu vyhraje volby Stoiber?

Jsou tyhle otázky nesouměřitelné, nebo všechny zbytečné, nebo demagogicky nastavené?

Pomohu si další pracovní hypotézou - to, že se hlásím k národnímu zájmu, vůbec neznamená, že vyznávám vlastenectví devatenáctého století nebo nacionalismus století dvacátého. Neznamená to ani myšlenkový návrat do doby středověkého formování národů, ani myšlenkový návrat do doby formování moderních národů v době národního obrození u nás, sjednocování zemí jinde.

Národní zájem chápu jako vymezení určité vyjednávací pozice skupiny lidí, které pracovně označuji za český národ, ve vztahu k nepřebernému množství jiných skupin lidí, a to ve velice složité době. Složitost doby pro zjednodušení charakterizuji dvěma probíhajícími procesy - globalizace a evropská integrace. Oba tyto procesy totiž otřásají základními charakteristikami, kterými jsem národ pracovně shora vymezil, a tak dramatizují otázku, zda převažuje zájem na sebeuchování, nebo sebezničení.

Národní zájem je - opakuji to, aby to bylo zcela zřejmé - pro mne kategorií, která může být užitečná při chápání některých souvislostí současné situace. Není něčím o sobě daným, všeobecně platným. Jinými slovy řečeno - v některých situacích je to kategorie neužitečná nebo neproduktivní. Například: je to kategorie podřízená kategoriím demokracie, lidská práva a podobně, a není tedy například příliš užitečná při vymezování nějakých vyjednávacích pozic se skupinou vymezenou jako občané. Tady ztrácí ostrost, neboť obecně není národním zájmem nic jiného než zájem občanů žijících na určitém teritoriu.

Ještě jinak řečeno: jestliže se někdo přihlásí k tomu, že hájí národní zájem, neznamená to hned, že je nacionalista ve starém slova smyslu, že ohrožuje demokracii nebo sousedské vztahy nebo evropskou integraci. Znamená to vždy jen nějaké, více či méně užitečné použití této kategorie při vymezení vlastní pozice.

Matením těchto pojmů si vysvětluji zmatky, které diskuse o národních zájmech vyvolává v posledních měsících.

Hájit národní zájem prostě neznamená požadovat, aby český národ přežíval v nějakém skanzenu, neintegroval se do Evropy, natož aby upíral nějaká historická práva svým sousedům.

Užitečnost národního zájmu

Ale lze tuto kategorii vůbec použít užitečně? Tak, aby se nedostala do rozporu s kategoriemi silnějšími? Příklady diskuse o Benešových dekretech a vstupu do Evropské unie jsou testem této užitečnosti.

V obou případech si myslím, že použití této kategorie užitečné být může. Považuji za pokrytecké tvrdit, že pro obyvatele této země není významné, zda u sousedů vyhraje volby Edmund Stoiber, který ohlašuje výrazně jiný postoj v otázkách dekretů a vysídlení sudetských Němců než stávající vláda. Stejně není lhostejné, jaký tlak vyvíjí část rakouských politiků - vzpomeňme ostatně, jak se chovaly evropské vlády po posledních rakouských volbách - není lhostejný ani postoj některých evropských institucí či politiků. Vymezení vyjednávací pozice v rovině ohrazení národního zájmu je na místě. Nikoliv ve smyslu soupeření dvou národů, nýbrž ve smyslu stanovení pravidel hry. Asi takto: na základě mezinárodních domluv a smluv platí určitou dobu určité majetkové a teritoriální poměry ve střední Evropě.

Tyto poměry nám vyhovují a trváme na tom, že se nebudou měnit. Takto formulovaný národní zájem můžeme samozřejmě považovat za směsici zájmů státních, občanských, soukromých, politických a podobně. Tou také je. Nehraje si na nic jiného. A nechce být nacionalismem.

Není to hysterie

Označit tento postoj za hysterický, jak se také nyní děje, svědčí o hysterii. Podobně však platí i opak označit jiný postoj za zradu národních zájmů. Parafráze na Forresta Gumpa: pro hysterika každý hysterik.

Podobně se vstupem do Evropy. Bude mít Čech stejná práva jako ostatní Evropané? Bude pro něj členství výhodné? To je naprosto srozumitelná a naprosto užitečná formulace národního zájmu i přesto, že zahrnuje zájmy i těch občanů žijících v České republice, kteří se hlásí k jiné národnosti.

Čili: zkusme nepřikládat kategorii národní zájem obsah, který mít nemusí. Je vhodnější než například státní zájem, protože jde o lidi, nikoliv o instituci. A tyto lidi lze více či méně přesně a užitečně nazvat národem. Je to přesnější a hezčí, než je nazývat třeba lidem. A prosté označení za občany nestačí, protože je prostě třeba někdy vymezit různost mezi občany například Francouzské republiky a České republiky.

*  *  *  *  *

Zaujaly Vás tyto argumenty? Šiřte je, prosíme, dál !!!

Vznik tohoto Zpravodaje iniciovali zakladatelé Zpravodaje Vlastenecké Fronty

Redakčně zpracovali k 28. červnu 2002 :  František Rozhoň,  Milan Špinka a Petr Tryščuk

Další Zpravodaj pro Vás připravíme v polovině července 2002.

Adresa pro Vaše připomínky a příspěvky : informace@svedomi.cz