NÁŠ ZPRAVODAJ

Krátce ze světa:

●   Vítejte u prvního Zpravodaje druhého roku třetího tisíletí, který je také druhým rokem tzv. Války proti terorismu.

●   Letos uplyne 60 let od atentátu na R.Heydricha - zveřejní některý český list v cizích rukou úvahu, že šlo o teroristický čin? Proč se ptám? Válka proti terorismu mi zatím připomíná právě tu nacistickou odvetu za onen atentát.Posuďte sami:

Udávaný počet obětí 11.září 2001 poklesl na asi 3 300. Počet civilních (!) obětí odvety podle amerického zdroje (prof. Mark Herold, New Hampshire University) za pouhé dva měsíce amerických náletů (7.10.2002 - 7.12.2002) je nejméně 3 767 Afghánců. Profesor dodává, že toto číslo pravděpodobně bude daleko vyšší, nemá informace ze vzdálených oblastí, které byly také terčem humanistických náletů. Nezapočítává úmrtí způsobená tím, že humánní pomoc odřízla civilisty od přístupu k potravinám či lékům...

Prezident Bush uctil památku prvního Američana, který padl v Afghánistánu - seržanta Nathana Rosse Chapmana. Jeho fotka proběhla snad všemi našimi sdělovacími prostředky. "Chapman položil život za důležitou a spravedlivou věc - za bezpečnost amerického lidu a za svobodu v civilizovaném světě. Naše válka je válkou proti zlo, je to jasný případ boje dobra proti zlu." - pravil Bush. Ani slovem se nezmínil o zvláštnostech tohoto jasného dobra - např. 10 dní starém masakru v čistě civilní oblasti Afghánistánu - při náletu B-52 a dvou vrtulníků podle vesničanů zahynulo 107 lidí, kvůli rozsahu škod je velmi těžké oběti identifikovat... 

●   Jak probíhá boj proti terorismu v samotných USA? Patnáctletý Charles Bishop se Cessnou 172 trefil do 42poschoďového mrakodrapu bank of America. Americká armáda poslala 2 stíhačky F15, aby chlapce zadržely, ty jej ale dostihly až po nárazu do Banky...

●   Mnozí západoevropané museli začít platit Eurem, o kterém se v roce 1999 předpokládalo, že bude tvrdší než dolar, ve skutečnosti je o třetinu slabší. Jeho zavedení je dalším pokusem politických inženýrů jak dosáhnout pocitu "evropské sounáležitosti". O zavdení Eura rozhodli politici, o jeho úspěchu rozhodne trh.

Z ekonomického hlediska nebylo Euro nutné. Jeho přínos pro občan, kteří cestujíce nebudou muset měnit peníze je minimální, protože většina cestuje 1-2x ročně. Hůře na tom budou ekoniky jednotlivých zemí. Místo dosavadních devalvací a revalvací podle situace a výkonu ekonomiky budou muset použít jiné nástroje. Slabší snížení mezd, zvýšení nezaměstnanosti a export pracovních sil do zahraničí. Bohatší by měli tuto levnější pracovní sílu přijmout, čímž dojde tlaku na snížení mezd svých občanů, což zase povede k volebním prohrám... Podle některých prognóz by se krize Eura měla projevit do pěti let.Uvidíme... 

●  Zpráva z tisku: BERLÍN - Srbské oběti války proti Jugoslávii chtějí prosadit soudně své nároky na odškodnění od Německa. Berlínský právník Ulrich Dost podal na sklonku minulého týdne žalobu na Spolkovou republiku u berlínského Zemského soudu.

Jde o známý případ, kdy bojová letadla NATO zaútočila 30. května 1999 na most ve městě Varvarín. Útok se odehrál ve dvou vlnách. První začala za jasného, bezmračného nebe ve 13 hodin, druhá o šest minut později . Při ní letadla vypálila rakety na most, na němž civilisté pomáhali zraněným z prvního úderu. Při náletu zahynulo deset civilistů a více než třicet utrpělo zranění, z toho 17 těžká.

Tehdejší mluvčí NATO Jamie Shea označil útok na most za "vojensky legitimní". Advokát Dost ho naopak považuje za těžký válečný zločin a opírá se při svém hodnocení o zprávu Amnesty International, podle níž Varvarín ležel daleko od vojenských zařízení jugoslávské armády a vojáci most vůbec nepoužívali pro armádní transporty kvůli jeho nedostatečné nosnosti. Dost zatím nevyčíslil výši požadovaného odškodného.

Vražedná aliance NATO až dosud označuje za přísně tajnou informaci, z jaké země pocházela útočící letadla. "Původ letadel není pro naši žalobu podstatný", říká naopak Dost. "Rozhodující je, že Spolkový sněm a vláda schválila zapojení země do války proti Jugoslávii. Tím nese SRN právní odpovědnost za porušení pravidel vedení války."

●  Jak vyzrát na ekonomické uprchlíky? poučme se z Belgie: Počet žádostí o azyl v Belgii činil za rok 2001 pouze polovinu počtu žádostí  z roku předchozího. Tento pokles je pozoruhodný už tím, že v západní Evropě jako celku je trend spíše opačný-počet žádostí v roce 2001 oproti roku 2000 vzrostl. Co způsobilo tento belgický zázrak? Nejspíše holý fakt, že z rozhodnutí vlády Belgie od počátku roku 2001 nedává žadatelům peněžní podpory, ale poskytuje jim pomoc ve formě ubytování, stravy a ošacení. To by mělo být inspirací i pro nás, jen co zbavíme moci "své představitele" jako je JUDr. Pavel Rychetský, který v rozporu s míněním většiny prohlásil, že každý "žadatel o azyl je hoden úcty, neboť je doma perzekuován".

Z naší vlasti :

●   Asi i vy jste před Novým rokem dostali přání "moudrých rozhodnutí" od pánů Špidly a Grosse. Pan Špidla nám už oznámil jedno ze svých moudrých rozhodnutí. Chystá další etapu kolonizace naší vlasti, získání nových plátců daní z řad pokud možno mladých vzdělaných cizinců. My už máme své zkušenosti s dvěma vlnami kolonizace německé, v nové době zase s krutostí cizinců pro nás nepochopitelnou. Ať již zde o vzájemnou střelbu Albánců při jediné demonstraci na podporu humanitárního vraždění páchaném NATO v Jugoslávii, či ještě krutější vyřizování účtů mezi asijskými (nejčastěji vietnamskými) "obchodníky". Dopis pánů Špidly nás přiměl otisknout i následující zprávu, kterou bychom jinak asi do Zpravodaje nezařazovali.

Asi před měsícem adepti na Špidlovo pozvání z obchodní školy v thajské metropoli Bangkoku zaútočili na budovu tamní školy technické. Študáci ze školy technické jim to oplatili-vyzbrojeni pistolemi, granáty a noži, ze 210 zadržených útočníků jich bylo 93 pod vlivem alkoholu či psychotropních látek. Následky těchto studentských šarvátek? Jeden mrtvý, desítky zraněných. Mezi přání pánů Špidly a Grosse bylo i bezpečí v neklidném světě. Obávám se že Špidlův plán je v rozporu s novoročním přáním ŠpidlyGrosse...

●   Charta 77 a my dnes.

Uplynulo 25 let od prvního prohlášení Charty 77. Jeden z chartistů-Petr Uhl, připustil, že chartisté jsou vnímáni jako ti, kdo připravili a zpackali "pád komunismu" v roce 1989. Očekává však jakousi rehabilitaci Charty 77.

Pokusem o "rehabilitaci" Charty má být možná výrok dalšího bývalého chartisty Jiří Dienstbier, po Sametu předsedy Občanského hnutí, Občanských demokratů a ministra zahraničí, který pak ještě zopakoval Václav Havel. Ti mi ohromili sdělením, že současná morální krize české společnosti je důsledkem toho, že česká společnost nepřevzala morálku Charty 77. Obávám se, že (jak už je v Havlových Čechách pomalu tradicí) je pravdou opak toho, než co řekli politici (V.Havel, Jiří Dienstbier).

V Obraně národa 1/2001 a na www.vfronta.cz je zpověď disidenta a chartisty, který po doporučení StB raději emigroval do Vídně. Pro ty, kteří ji nečetli, ji přetiskujeme v závěru tohoto Zpravodaje. Líčení života a morálky chartistů obsahuje vše, co lidem vadí v dnešních Havlových Čechách. Bývalí komunisté, kteří nesli vinu za počiny komunistů u nás a pak prohráli svůj boj o moc nyní v čele <protikomunistického> odboje, život bez práce a za cizí peníze, ostré útoky proti člověku, který chce poctivě pracovat, služba cizím zájmům (v článku jde např. o vývoz materiálů dodaných jakousi Němkou, domluvený Petrem Uhlem). Encyklopedie Diderot to popisuje jinak-prý tak prosazovali myšlenky dialogu a tolerance.

Jejich služba cizím zájmům zašla již tak daleko, že v naší vlasti pod chartistou Havlem je dnes hájení národních zájmů veřejně vyhlašováno za něco nedemokratického, za extremismus, a na stránkách www.tolerance.cz je nacionalismus označen za jednu z největších hrozeb pro stabilitu současného světa. Pravdou je však zase opak.

Musíme chartistům a jim podobným osvěžit paměť. Již zmíněné první prohlášení Charty 77 začínalo slovy: "Dne 13. 10. 1976 byl ve sbírce zákonů ČSSR (č. I20) zveřejněn 'Mezinárodni pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech', které byly jménem naší republiky podepsány v roce 1968, stvrzeny v Helsinkách roku 1975 a vstoupily u nás v platnost dnem 23. 3. 1976. Od té doby mají naši občané právo a náš stát povinnost se jimi řídit. Svobody a práva, jež tyto pakty zaručují, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí, a jejichž uzákonění může významně pomoci humánnímu vývoji naší společnosti." A první dva články obou mezinárodních paktů, kterými se před čtvrt stoletím dnešní vládci oháněli, zní:

Článek 1: Všechny národy mají právo na sebeurčení. Na základě tohoto práva svobodně určují svůj politický statut a svobodně určují svůj hospodářský, sociální a kulturní rozvoj.

Článek 2: Všechny národy mohou pro své vlastní cíle svobodně disponovat svým přírodním bohatstvím a zdroji bez újmy na jakýchkoli závazcích vyplývajících z mezinárodní hospodářské spolupráce, založené na vzájemné výhodnosti a mezinárodním právu. V žádném případě nesmí být národ zbaven svých vlastních prostředků k životní existenci.

Připravil 7. ledna 2002 :  František Rozhoň

Vyšlo i jako součást Zpravodaje Vlastenecké Fronty 1/2002

Adresa pro Vaše připomínky a příspěvky : informace@svedomi.cz

Chystáme i rozesílání Zpravodaje zájemcům do e-mailových schránek.