Aktuality www.svedomi.cz, 22.1.2012
Naučíme se žít jinak, než chtěli nacisté a bolševici?
Přijde-li jednou fašismus do Ameriky,
bude se mu říkat antifašismus.
Huey Pierce Long (1893-1935), americký
politik
Za Protektorátu bylo lidem vnucováno, že někteří lidé (árijci) jsou cennější lidi než druzí. Lidé údajně méně cenní tady sice byli doma, byli však „cennějšími“ považováni za nezvané hosty. Nejen árijci dnes prohlašují za strašný zločin, že „cennější“ sami spadli do jámy, kterou chystali druhým - tedy do odsunu. Málokdo oceňuje, že úředním pokynům navzdory se tehdy našli Češi, kteří se nedistancovali od lidí určených k odsunu.
Když Němce
odsunuli, systém v podstatě zůstal, dokonce byl vylepšen, aby se méně cenným mohl stát prakticky kdokoliv.
Podle spisovatele Jana Beneše méně cenným nebyl kulak, dokonce ani neexistovala
definice kulaka, méně cenným a tudíž rozkulačeným mohl být každý kdo dostal
cejch (nálepku) kulaka. Jeden ze spolupachatelů bolševické krutosti
chartista Zdeněk Mlynář v knize
Mráz přichází z Kremlu
se pak
omlouval tím, že jedinou zkušenost prý měli z časů nacistické poroby: „Tato
zkušenost plodila především černobílé vidění světa: na jedné straně nepřítel, na
druhé straně jeho protivník. Zvítězit může buď jeden, nebo druhý - třetí možnost
neexistuje. Jediná zkušenost proto vštěpovala představu, že vítězství správné
koncepce je prostě likvidací, zničením koncepce jiné.“
Od lidí se pak chtělo, aby se přidali, od lidí ocejchovaných jako méně
cenní se distancovali, udělalo
to i „elit“ plné Národní divadlo.
Pak komunisté „převlékli kabáty“ a zvolili prezidentem Václava Havla. Pohled do paláců „zastupitelů“ potvrzuje, že systém opět v zásadě zůstal. Opozice není považována za další zástupce masy lidu, který je dle ústavy zdrojem veškeré státní moci, snahám zkrotit ji cestou nejmenšího odporu se brání u Ústavního soudu. A že chytrý kritik mocných je i dnes ponižován jako méně cenný, potvrzuje mediální kampaň(nejen) proti T. Okamurovi. Mimo tyto paláce se nabízí „alternativy“ moci, které nejsou lepší.
Organizace Havlova kandidáta na prezidenta Š. Pánka a současného kandidáta na prezidenta a dlouholetého bolševika J. Fischera společně vydaly publikaci Nezvaní hosté. Ta názvem i obsahem dokazuje, že vstali „noví árijci“ oživující zvyk poražených árijců, že ti „cennější“ mohou „méně cenné“ prohlásit za nezvané hosty i v jejich domově. Prý v rámci boje proti fašismu tak ožívá fašistický princip, že jednotlivec pozbývá svých práv, nejsou-li v souladu se zájmy společnosti, jak je vyhlásili ti „cennější“. „Vědec“ z Univerzity Karlovy v publikaci po bolševicku blábolí, že ten kdo ve skutečnosti šel proti nacistům se zbraní v ruce, podle „vědcova“ výmyslu prý spolupracoval s neonacisty.
Pocity nadřazenosti mezi uchazeči o moc nacházím i na internetu. Sledoval jsem video ze 17.11.2011, jak zájemce o funkci ombudsmana veřejně hlásal, že z pohledu na levicové politiky, např. senátora Dienstbiera ml., se mu udělalo nevolno. V internetové diskuzi jsem naopak četl (od přispěvatele Britských listů), že jen levicovost má v zásadě pozitivní charakter, zatímco pravicovost usiluje, v extrémním případě, o návrat dávno zašlých časů.
„Dokážeme, aby u nás zase žili spolu bez problémů lidé různě smýšlející?", řekl jsem si a navrhl spolku na podporu alternativ, aby vyvolal osobní diskuze na téma co je demokracie. Chtěl jsem do nich přispět i názory Jana Masaryka popsanými ve Svědomí 10/2010. Mimo jiné, že demokracie není ani tak o vládě většiny, ale o uspokojení většiny lidí. Zjistil jsem, že dotyčný spolek nepovažuje za základ demokracie naslouchání jiným, a odmítl kladně reagovat na Holešovskou výzvu. Z místních lídrů jeden hlásá, že si nesedne s lidmi se špatnou nálepkou - místo aby řekl, co ti se špatnou nálepkou podle něj dělají špatně. Druhý se obává styku s někým, kdo se nedistancuje od lidí se špatnou nálepkou. Svobodně opakují, co žádaly úřady v časech perzekuce.
František Rozhoň, 22. 1. 2012
zpět na hlavní stranu zpět na archiv aktualit