Aktuality www.svedomi.cz, 27.-30.8.2011

Téma: Mašínové

František Rozhoň

Komunistických zločinců mezi námi spokojeně žijí stovky. Těch, kteří zabíjeli komunisty, je pár. V debatách to vypadá obráceně. Jakoby komunisti nikdy nic neprovedli, zato Mašíni a spol. všechno. Zabíjení komunistů - to zní dnes odporně. Kolem vraždících komunistů rozpačitě našlapujeme, aby se staroušků něco nedotklo.
Karel Steigerwald, MFD 30.8.2011

Ctirad („Radek“) Mašín zemřel 13. srpna 2011 a 24. srpna byl s vojenskými poctami pohřben v USA. Na jeho pohřeb odletělo speciální letadlo českého ministerstva obrany. Na palubě mělo zejména metály „Zlaté lípy“, ministra Vondru a senátora Štětinu. Vondra je z posametové věrchušky, které si zemřelý nevážil. Bývalý komunista a dnes zasloužilý antikomunista Štětina se jako jediný dnešní Čech propracoval do knihy Benjamina Kurase „Jak zabít civilizaci“, neboť se snaží umlčet nejenom KSČM. Jiří Wolf takovou akci v deníku Metro glosoval: „Ctirad Mašin to poslední rozloučení bude mít opravdu s plnou parádou. A to mi připomíná tu strašlivou frašku, kdy na pohřbu Karla Kryla šlo za jeho rakví, hned za pozůstalými, rovnou dvacet agentů StB. Že se ti bolševici ani trošku nestydí!"

Ministr Vondra při té příležitosti v rozhovoru s Luďkem Navarou (MFD 25.8.2011) připomněl, že Mašínové nebyli jedinými ozbrojenými odbojáři: „V Litvě bojovali partyzáni s komunistickým režimem až do konce padesátých let. I v Polsku byl silný odpor. To, že ozbrojených odbojových skupin proti komunismu bylo u nás málo, není důvodem, abychom je pomíjeli. Základní otázka zní: Co je víc než lidská svoboda?“. Na přímou otázku, zda je lidská svoboda víc než lidský život, odpověděl Vondra „Víc je lidská svoboda.“

Naproti tomu prezident Klaus pro Právo 27.8.2011 k vyznamenání bratrů Mašínů řekl: „Považuji to za něco naprosto mylného a chybného. Je to podivný způsob uvažování, který se u nás zahnízdil. Ponechme Mašiny, jací jsou. Ponechme Mašínům styl života, který si zvolili. Ale není sebemenší důvod, abychom je vyznamenávali. Neudělal to mimochodem ani můj předchůdce Václav Havel. Opakovaně jsem říkal, že to neudělám ani já.“ Prezident nevysvětlil, proč neocenil ani bratry Mašíny, ani Milo Komínka. Snad je to tím, že uznává teorii, kterou se ohnání i sudetští Němci. Že kdo pomáhá vražednému režimu kopat jámu jiným, nemusí počítat s tím, že i on může do takové jámy spadnout; spadlým spoluviníkům krutovlády se pak říká „nevinné oběti“.

Příběh odboje bratří Mašínů zprostředkoval české veřejnosti poprvé Ota Rambousek roku 1990 v knize „Jenom ne strach“, nevysvětlil však čtenářům historické souvislosti a důvody odboje. 14.8.2011 podal zcela novou „historii" akcí bratří Mašínů na Britských listech Jiří Jírovec. Čtenář se od Jírovce dozví, že předsametové období je „považováno za vcelku úspěšné“. Že bratři Mašínové prý bojovali proti režimu už v době, kdy měli cíl zcela jiný – jako otec být vojáky a bránit vlast. Že prý Mašínové zabíjeli „v rámci své třídní nenávisti“, přestože měli komunisty v rodině. Z tak popletené historie Jírovec vyvozuje, že Mašínové tedy spadají do kategorie teroristů…

Středoškolský učitel Tomáš Pavlů v roce 2000 také nepodepsal výzvu exilu k vyznamenání bratří Mašínů. Pak se však seznámil se skutečnou historií Mašínů a padesátých let, a své NE změnil na spíše ANO, až ANO. V Hospodářských novinách 25.8.2011 pak Pavlů doporučil test národa s otázkami vyžadujícími znalost fakt „Mířil pokladník pistolí na Mašina, nebo Mašin na pokladníka?" i s otázkami obecnými: „Myslíte, že je správné proti tyranii povstat i se zbraní v ruce a bojovat za demokracii?" Nebo „jak je možné, že se bývalý redaktor stranického časopisu stal šéfem České televize?" Učiteli vůbec nepřipadá přehnané následující přirovnání: bývalý redaktor nacistického plátku se stal po válce šéfem veřejnoprávního média v demokratickém Německu.

Učitelka Martina Pavelková přečetla o Ctiradu Mašínovi snad vše, a zatoužila poznat ho osobně. Strávila s ním poslední měsíc jeho života a pak odpověděla na otázky magazínu Víkend Dnes z 20.8.2011 :

Učíte etiku. Jak se to slučuje s tím, že Mašinové při odchodu z Československa zabíjeli?
Musím vás opravit: Mašinové nezabíjeli při odchodu z Československa, zabíjeli vždy v ohrožení života. Z etického pohledu s tím žádnou potíž nemám. Zaprvé: než Mašinové komukoli zkřivili vlas na hlavě, komunisté už popravili desítky lidí. Zadruhé to byli právě komunisté, kteří říkali, že když se kácí les, lítají třísky. Ale ty třísky měly lítat jen jedním směrem. Vždyť všechny ty metody, které Ctirad Mašin použil, se naučil v branném kurzu v roce 1948, který organizovali komunisté. Akorát ty metody měli použít vůči třídnímu nepříteli, a ne proti samotným komunistům. Když jsem o tom onehdy přednášela studentům, ptala jsem se jich: „Lidský život a svoboda - co je víc?"
A co je víc? Myslím, že pro svobodu se lidský život může obětovat. Mašinové zabíjeli ozbrojené stoupence komunistického režimu - a kdo byl ochoten a připraven hájit komunistický režim se zbraní v ruce, nebyl nevinný člověk. Zbraň nebyla v padesátých letech svěřena nikomu, kdo nebyl prověřený.
Ale dokážete být k Ctiradovi kritická? Jenže být kritická neznamená kritizovat, to slovo pochází z řeckého krinein, tedy bedlivě pozorovat, zkoumat. A já bedlivě zkoumala a zvažovala argumenty, ověřovala si věci v archivech.
Takže jste došla k výsledku, že Mašinové jsou jednoznační hrdinové?
Samozřejmě. Kolik máme podobných vzorů? Myslím, že mladší generace budou dobu po roce 1989 hodnotit velmi přísně a budou se ptát svých rodičů, proč něco neudělali, proč stále existuje komunistická strana a bývalí estébáci nebyli potrestáni.

Vedle bratří Mašínů byl zmiňován i jejich otec, legionář a jeden ze Třech králů druhého odboje. Dnes je charakterizován jako „bojovník proti nacismu“, přestože podle pamětníků druhého odboje tehdy Češi vedli válku proti Němcům a Mašín otec sám psal v posledním dopise : „Bojoval jsem za naši drahou vlast a národ proti odvěkým našim nepřátelům – Němcům…“ Dnešní popletený pohled na staré události napomáhá Sudeťákům, aby mohli klást otázky, proč Češi po válce odsouvali Němce a ne jen nacisty…

Téma Mašínové nemůže pominout ani matku a strýce „bratří Mašínů“. Přestože strýc se vrátil z německého koncentráku jako přesvědčený komunista, a matka se stala členkou KSČ a Akčního výboru za politické vězně, stali se oba obětí perzekuce padesátých let. Kdyby přežili, byli by jako bývalí političtí vězni postihováni ještě dnes - Konfederace politických vězňů by jim odepřela členství. Proč členem KPV nemůže být odbojář, který „byl členem nebo kandidátem KSČ (KSS)", písemně vysvětlil roku 2011 bratr Zdeněk Kovařík.

"Mukl, který byl v protikomunistickém odboji říkám záměrně v odboji protože bývalí komunisté nebyli v odboji, byli jen v odporu proti svým spolustraníkům a to je podstatný rozdíl. (Známé jsou citáty „socialismus s lidskou tváří atd.") Nebojovali pro demokracii, jen pro jiný socialismus, i pozdější výroky „nejsme jako oni", nebo „tlustá čára, za minulostí" to jen potvrzují...“ Kovařík konkrétně uvádí, že by bylo výsměchem a plivnutím do očí starých politických vězňů, kdyby se stal členem KPV třeba soudruh Uhl.

Kdysi byla KSČ tak antiburžoazní, že se říkalo, že by nepřijala do svých řad ani buržuje Marxe s Engelsem. Dnes je KPV tak razantně antikomunistická, že by nepřijala ani bývalé politické vězně z řad rodiny Mašínů - předúnorové členy KSČ, kteří po poznání vývoje ve straně nesetrvali a ničeho zavrženíhodného se nedopustili. Důkazem razantnosti je skutečný případ Františka Zahrádky. Tak jako KSČ kdysi i KPV dnes se tím vyřazuje ze západní civilizace, založené (podle Benjamina Kurase) na svobodném přemýšlení, bádání a experimentování, s právem mýlit se a omyly napravovat. Zdeněk Kovařík ten necivilizovaný postoj obhajuje odvoláním na většinu, která prý rozhodla trestat nejen ty, kteří svůj omyl nenapravili. Souhlas většiny však nezbavuje dnešní KPV viny za to, že tak jako dříve KSČ trestá ty, kteří se ničeho nedopustili.

František Rozhoň, 27.-30. 8. 2011

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit