Aktuality www.svedomi.cz, 16.5.2011

Šabatová tahá za culíky

František Rozhoň

V životopise Mgr. Anny Šabatové, PhD. čtu povolání disidentka, signatářka Charty 77. Takovou dámu u nás jistě nemine ocenění „Hrdina třetího odboje“...

Šabatová ale také oživuje strategii, před níž mě varovali rodiče už v šedesátém osmém. Tehdy se pachatelé Února 1948 (Smrkovský a další) znovu dostali k moci a rodiče se báli, že Strana možná jen sleduje, co svobodně uděláme, pak vše vyhodnotí a nehodné potrestá. Rodičovské varování bylo důvodné, komunistické strany už předtím tuto taktiku užily, kdo nevěří ať si přečte Devět komentářů ke komunistické straně věnovaných způsobům čínské komunistické strany.

Mao Ce-tung se v padesátých letech minulého století poučil z maďarské zkušenosti, kde účast diskutérů z Petöfiho kroužku na různých diskusních fórech a debatách povzbudila Maďary k revoluci. Mao Ce-tung pak svolal čínské vzdělance a dohodl jim, aby pomohli Čínské komunistické straně se napravit. Akce dostala název Hnutí sta květů, slogan ať sto květů rozkvete a sto myšlenkových škol zápasí burcoval ke svobodné diskuzi. Diskutující se neměli obávat následků žádných stupňů, ani bití holí (fyzického či psychického trestu), ani tahání za culíky (silné kritiky), ani pouhého nasazení čepce (negativní nálepky). V dopise venkovským stranickým šéfům však Mao psal o záměru takto vyvést hady z jejich děr. Zanedlouho Strana iniciovala „antipravicové“ hnutí, 270 tisíc lidí, kteří se předtím odvážili myslet odlišně, bylo bito holí tím že ztratili práci ve státní správě, dalším statisícům byl přinejmenším nasazen čepec pravičáka.

I u nás po Srpnu 1968 normalizace začala taháním za culíky (silnou kritikou pravicových sil) a pokračovala bitím holí v podobě čistek.

Po Sametu jako první Východoevropanka dostala Cenu OSN za obranu lidských práv právě Anna Šabatová. V letech 2001-2007 tato dáma byla zástupkyní českého veřejného ochránce práv. Byla jí tak nasazena gloriola „ať sto květů rozkvete a sto myšlenkových škol zápasí". Šabatová tedy jistě zná závazek plynoucí státu ze Všeobecné deklarace lidských práv a dalších podobných paktů „každý má všechna práva  a všechny svobody… bez  jakéhokoli  rozdílu rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo  jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.“ Takové závazky jsou obecně málo známé, podobný veřejně vystavuje snad jen Muzeum III. odboje v Příbrami.

Nyní je Šabatová předsedkyní Českého helsinského výboru a řečeno výše zmíněnou rétorikou mocné čínské strany se zapojuje do antipravicového hnutí. Nasazuje čepce mnohým, zejména však Ladislavu Bátorovi. Bít holí chce i ministra školství - vyzývá ho k rezignaci, že si dovolil Bátoru zaměstnat jako poradce. Zaplať Bůh zatím Šabatová nedokázala víc, než tahat za culíky politické elity za to, že Bátoru z pozice rádce ještě nevyštvaly, což je podle Šabatové tristní a zároveň velmi nebezpečné.

Mně tím Šabatová připomněla song Josefa Nose o tom, že země je kulatá a kdo jde dlouho doleva přijde zprava – Šabatová tak dlouho šla v čele lidských práv, až lidským právům vpadla do zad. Závazek z lidsko-právních paktů umožňující zápas myšlenkových škol sice ponechala v muzeu, v praxi už ho „nelze dovolit“. Zásluhou Anny Šabatové, povoláním prý signatářky Charty 77, je možno doplnit slova Petra Žantovského o Chartě jako „přímém dědici metod února 1948 i srpna 1968“: Charta 77 vychovala i pokračovatele metod Mao Ce-tunga.

František Rozhoň, 16. 5. 2011

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit