Aktuality www.svedomi.cz, 29.5.2011

Politici a lůza

František Rozhoň

Občané musí umět říct, co politikům dovolí udělat. Tady prostě lidi musej chodit do ulic, vymyslet způsob, jak se bránit.
Jan Kraus, moderátor přesvědčený, že česká demokracie je jen kamufláž mafiánského systému, poklop, který zakrývá ohromný zločin propletený do celé země.

Přelom května a června, to jsou výroční dny politiky totalitního režimu, kdy KSČ dovedla Československo k hospodářské krizi a v roce 1953 reformou/loupeží přenesla důsledky na občany. Neúspěšná poválečná hospodářská politika vyvrcholila tím, že Strana mobilizovala síly policejní, armádní, pohraniční stráže i své milice, prezident Zápotocký v rozhlasovém projevu ujistil, že naše měna je pevná a pravdivé informace o chystané reformě jsou fámy šířené třídním nepřítelem. Pak Strana odstartovala reformu/loupež, která postihla prakticky všechny, pozdější režisér Jiří Menzel vzpomínal našetřili jsme si na kolo, nestačili jsme si ho koupit, po reformě koupili jsme si kedlubny. Celkový zisk z reformy/loupeže překročil částku 14 miliard korun, pomohl umořit obrovský státní dluh a ještě vytvořit rezervu.

V neděli 31. května 1953 se lidé většinou snažili pochopit, co se stalo, v pondělí 1.6.1953 shromáždění v továrnách přerostla ve stávky (těch bylo 130) a v řadě měst i ve veřejná vystoupení - například v Plzni občané ovládli radnici, soud i městský rozhlas. Straně za pomoci médií se podařilo nespokojené občany izolovat jako ty, kteří stojí na straně třídního nepřítele. Sám dělnický prezident Zápotocký vyzýval ke stupňování teroru proti nespokojeným dělníkům : „Zde je boj a my se musíme všichni soustředit na to, abychom ten boj vyhráli. A jaké budou oběti, to nesmíme připustit. A že ten na druhé straně, který je také dělník, že bude zabit a podobně, no tak to, soudruzi, bychom žádnou bitvu nevyhráli.“ Demonstrace a stávky měly pro pracující aspoň ten efekt, že jak za Heydricha pro stabilizaci režimu bylo násilí brzy doplněno sociálními opatřeními (snížení některých cen a zvýšení některých platů, rozšíření lázeňské péče).

Samet zastihl Československo téměř nezadlužené. Ten žádoucí stav nevydržel dlouho, například proto, že hlavním zdrojem příjmů státu jsou daně a kde je brát, když „politika konkurenceschopnosti“ posiluje daňové prázdniny firem a platy lidí udržuje nízké. A tak dnes zase politici mluví o problému obrovských dluhů státu a „reformou“ popuzují statisíce lidí. Konkrétně k penzijní reformě zveřejnily Hospodářské noviny 26. 5. 2011 analýzu ekonoma Tomáše Prouzy, ekonoma a spolumajitele Partners, že pro tuto „reformu" se vžil název mejdan bankovních domů a že při zoufale nízké finanční gramotnosti národa čeká ty, kteří špatně zváží vstup do systému a chování v něm, při odchodu do důchodu slušná kocovina. Podle Prouzy v podstatě jediným argumentem „elit" na obhajobu navržené podoby důchodové reformy je to, že... máme být rádi, že se rozhádaná koalice vůbec dokázala na něčem shodnout. Někteří politici dokonce tvrdí, že za úspěch budou považovat samotné schválení reformy a bude jim jedno, kolik lidí do systému vstoupí, či nikoliv. A této podivné filozofii, kdy se dělá reforma kvůli čárce u Evropské komise a snaze o záchranu pošramocené pověsti vlády, neschopné za rok pohodlného vládnutí prosadit zásadní změnu, bohužel odpovídá i celé nastavení důchodové reformy. Podle analýzy vláda by měla současný návrh hodit do koše a přijít s novou, levnější variantou. Prouza v textu nepředložil žádný návrh reformy, jen konstatoval, „že vláda svou komunikační neschopností poštvala proti důchodové reformě stovky tisíc lidí, kteří by ji jinak podporovali a rádi by do systému vstoupili. V jejich očích přináší pouze zvýšení cen kvůli vyšší DPH.“ Tato slova nerozdurdila naše „elity“, možná i proto že nebyla zdarma k přečtení na internetu.

„Elity“soustředěné kolem pánů Nečase a Schwarzenberga však popudilo, že něco podobného zaznělo veřejně před desítkami tisíc občanů v Praze, pod koněm. Protestující jako Prouza nenavrhli svou verzi reformy, ale jim to vyčetl kdekdo; a doporučili vládě, aby svou verzi hodila do koše. Pod koněm zaznělo, že vláda prosazuje zájmy finančních skupin, finančního kapitálu, a jejím záměrem že je uzákonit rozkrádání veřejných zdrojů, proto upozornili vládu na článek 23 ústavní Listiny, že nemusí poslouchat „elity“, nevládnou-li demokraticky, tedy dle vůle lidu. Potrefení spustili teror slova: knížepán Schwarzenberg totalitně vzkázal „Ať všichni drží hubu“, Nečasův kolega Michal Doktor obvinil protestující z povzbuzování extremismu, reakce „elit“ shrnuly Parlamentnílisty.cz v titulek, že protestující jsou nenávistná lůza.

Na to se dá reagovat mnoha způsoby. Já chci okomentovat fakt, že autor článku Parlamentních listů Lukáš Petřík, kdysi mladý pravičák, tvrdí, že za lůzu občany mají politici (poslanci) pravice. S tím nesouhlasím.

Po desetiletí jsem byl vychováván, že pravice nechává lidem svobodu k vyjádření a své postoje prosazuje diskuzí, proč bych teď měl věřit, že pravice jsou ti, kdo proti sobě popudí statisíce, umlčují je a degradují je na lůzu? Po desetiletí jsem poslouchal ze západního rozhlasu, že stávky a protestní demonstrace k svobodné společnosti patří; proto „elity" ponižující demonstranty nepovažuji za demokratické politiky; spíše za lupiče bezdůvodně žijící z peněz občanů. Je asi nutné takovým „elitám“ připomenout, jak to dopadlo v 1989, když M. Štěpán protestující degradoval „jen“ na děti.

František Rozhoň, 29. 5. 2011

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit