Aktuality www.svedomi.cz, 6.11.2011
Odreagovat
se útokem na extremisty
Po skončení prusko-francouzské války r. 1871
byl v Evropě více než 4 desetiletí
mír a političtí analytici a další
„odborníci“ hlasitě věřili, že válka mezi civilizovanými lidmi je už vyloučena.
Jejich „víru“ nenarušilo, že evropská impéria v té době vedla mimo Evropu války
plné masakrů nejen vojáků - například
Britové za búrské války shromáždili
tisíce búrských žen a dětí v sedmnácti
koncentračních táborech, aby nemohli sít, sklízet a starat
se o dobytek, internaci nepřežilo 28 000
búrských žen a dětí, počet zde zemřelých značně převyšoval počet padlých
na bojišti. Za historicky velmi krátkou dobu, v letech 1915-16 došlo v Evropě
například k hromadnému vyvražďování Arménů a „bitvám“
na Sommě a u Verdunu. Ty „bitvy“ se staly do té doby nejstrašnějšími (a přitom
zbytečnými masakry) v dějinách válek, podle odhadu za té války
zahynulo 5 000 000 civilních osob. Pro Čechy válka fakticky skončila vyvázáním
se z Rakousko-Uherska v říjnu 1918, pro další válka trvala do 11. 11. 1918, kdy
vyhlášeno příměří, které vždy 11. 11. připomíná „Den veteránů“.
O té válce pak „odborníci“ hlasitě
věřili, že ukončí všechny války. Nestalo se, a nejen
Viktor Dyk v Národních listech
22.2.1919 psal, že skončená válka je příčinou i poválečné nestability : „Bezmála
pět let žijeme v krutém rozrušení... Byli jsme svědky strašných brutalit
a hrozného utrpení. Lidé byli vražděni a lidé hynuli hlady. Život lidský klesl
v hodnotě neméně než rakousko-uherské koruny... Nervy lidí reagují jinak než
reagovaly za normálních dob; půda pro
psychózu je tu a půda strašně úrodná, zvláště u mládeže."
Jak známo, tehdy nevyšly
pokusy obvinit někoho z mocných z válečných zločinů a podílu na další
nestabilitě, neb podle historika Martina Gilberta
hrůzy, které zažíváme
dnes, se zrodily právě
z první světové
války.
28. 10. 2011 se k událostem roku 1918 a o něco pozdějším
vracely dokonce i zpravodajské pořady veřejnoprávního rozhlasu. Hodnocení
situace bylo zcela jiné než u Dyka – nebezpečím podle ČRo už tehdy prý byli
„extremisté“.
Všestranná frustrace spolu se strachem a nejistotou
z budoucnosti potřebuje ventil, nemá-li se projevovat způsobem pro ty nahoře
destruktivním.
A tak v čase další masové občanské nespokojenosti
předvedl za naše peníze veřejnoprávní rozhlas starý manévr manipulátorů běžný
za fašistů,
nacistů a bolševiků - usměrňování nespokojenosti občanů tak, aby se vybila na obětním beránku.
Aby se občané odreagovali útoky na poznamenané menšiny,
dnes na takzvané nepřizpůsobivé občany či extremisty.
Obávám se , že kdo dnes věří zmíněnému „odbornému“ výkladu
minulosti ve zpravodajství ČRo, přispívá k možnosti zažít opakování následků
dřívějších odreagovávacích aktů.
František Rozhoň, 6.11. 2011
zpět na hlavní stranu zpět na archiv aktualit