Aktuality www.svedomi.cz, 10.7.2011

O „pravdě“

František Rozhoň

Husovo „Miluj pravdu, mluv pravdu, braň pravdu!“ se učilo ve školách i po Únoru. Zda je pravdou, co bylo a je za pravdu vydáváno osobami a institucemi, které by měly být vážené, od 50. let minulého století po současný soud s Johnem Bokem zpochybňují příklady.

Pro ovlivňování dospělých propagandisty (agitačními důvěrníky) v 50. letech vydával sekretariát ÚV KSČ příručky „Říkáme lidem pravdu“. Lidé brzy poznali, že taková „pravda“ je často převlečená lež.

Takové lži tehdy oponoval západní rozhlas. Letošní výstava o Rádiu Svobodná Evropa (RFE) citovala Pavla Tigrida, že ve Svobodné Evropě byla sice novinářská činnost jasně propagačního zaměření, propaganda však byla byla „chytře schována“ a „ve zpravodajství se nelhalo." Těm slovům oponují vzpomínky pamětníků, například ty ze stran 84-86 knihy Barbary Masin Odkaz:

Třiadvacet vysílačů chrlilo tisíce hodin rozhlasového povzbuzování z Frankfurtu, Mnichova a Lisabonu a hlasatelé neustále ujišťovali zoufalé občany za železnou oponou, že Západ na ně nezapomněl. Vykládali Východoevropanům o „boji za národní čest", o „zatlačování" a o „osvobození". Tón vysílání RFE byl agresivní a mesiášský. Obyvatelé východní Evropy každý den slyšeli na vlnách Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy, že Spojené státy činí poslední přípravy na konfrontaci se Sovětským svazem…

Co podle Tigrida nebylo lží, bylo v těchto případech utěšitelnou lží - USA se spojenci se stavěli proti ozbrojenému střetu se SSSR. I zástupce ředitele CIA Allen Dulles připustil při neveřejném zasedání zahraničního výboru Sněmovny reprezentantů „cítím, že jsme v Československu rozdmýchali až příliš mnoho nadějí, aniž bychom měli vojenskou moc něco z toho splnit.“

Výše uvedené přispělo k tomu, že jedním z požadavků lidu vznesených v roce 1968 bylo, aby čeština znovu sloužila k vzájemnému pochopení a ne k dezinformacím. Situace se však nezlepšila ani po vítězství pravdy a lásky. Například týdeník Euro píše o „směšné“ nálepce „protikorupční“ u vlády, kde jen během prvního roku je či bylo hned několik ministrů prověřováno policií kvůli podezření z korupce.

Nejhorší v tomto směru je, že i strany „demokratické“ po volbách bez skrupulí změní volební programy v činy opačné, příkladem je přístup ODS a TOP 09 ke zvyšování daní. V demokracii vládne lid a ty programy jsou zásadním vodítkem lidu při volbách. Proměna programu v opačný čin tak rozvrací vládu lidu, páchající strany se tak hlásí k odkazu nacistů, že volební program nemusí být upřímný, stačí když přiměje lid dát nám hlasy. České politiky při tom neočistí ani fakt, že podobně jednají i mocní v USA. Barack Obama před volbami mluvil o krutých pravdách, které lid potřebuje slyšet – ale pak ani nezavřel Guantánamo, ani neukončil zaoceánské války, ani nedošlo k vzletně slíbenému rozvoji vzdělání a vědy... Současný Obamův republikánský vyzyvatel Tim Pawlenty opět slibuje „kruté pravdy“, které však vypadají jako zbožná přání - dle týdeníku Euro ze 4.7.2011 například počítají s hospodářským růstem v míře, která v moderních amerických dějinách nebyla dosažena…

V aktuální diskuzi o stavu české společnosti se píše o vzpouře českých byrokratů (včetně Úřadu vlády) odmítajících respektovat rozsudek Nejvyššího správního soudu, že nesmí tajit výši svých odměn plynoucích z našich daní. Jan Kraus mluví o přímém ohrožení naší demokracie, které se projevuje nefunkčností policie, rozsudky na přání a pod. Premiér Nečas na to odpovídá, že jeho vláda pracuje dobře a on sám nemá vliv na to, jak si rozhodnutí soudu právně vyloží byrokracie. Řečeno stylem Občanského fóra z r. 1989 premiérova „pravda“ vede naši zemi do krize, protože se opět nedodržuje samozřejmá zásada, že kdo má pravomoc zjednat nápravu nechce nést zodpovědnost.

Podobný způsob „pravdy“, zdá se, předvádí i strážníci pražské městská policie u probíhajícího soudu s Johnem Bokem. Strážníci vypověděli „pravdu a jen pravdu“, že jednali klidně, v souladu se zákonem, a že jednomu z nich bezdůvodně ublížil na zdraví John Bok. Údajně napadený strážník dokonce projevil i schopnosti nadpřirozené, když nechal během pár desítek hodin zmizet hematom (krevní podlitinu), takže jej lékařka při podrobné prohlídce neobjevila. Na druhé straně svědectví civilistů hovoří, že „policista“ napadl staršího muže a jednal jakoby nebyl při smyslech. Jeden civilní svědek vypověděl, že takové chování u „policisty“ neviděl poprvé.

Nebylo by možná poprvé, kdyby „pravda“ vylovená těmi kteří mají lidem pomáhat a chránit je, ublížila nevinnému. Mezi veřejností u soudu totiž zazněla i vzpomínka na brněnský soud s Lumírem Šimečkem - podle ní se tehdy u soudu svědčící policisté prý v kuřárně nahlas chlubili tím, že svým „pravdivým svědectvím“ obelhali soud a přispěli tak i nespravedlivému trestu. 

František Rozhoň, 10. 7. 2011

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit