Aktuality www.svedomi.cz, 20.2.2011

Jak se Němci opakovaně stali obětí

František Rozhoň

Myslitelé jako německý filosof Johann Gottfried Herder (1744-1803) učili, že národnosti jsou „přirozenými orgány lidstva", ale přitom jsou všechny kultury rovnocenné - každá je projevem Boží vůle. Různorodost vlastní kulturnímu nacionalismu a obhajovaná Herderem byla pevně zakořeněna v představě o mezinárodní harmonii a univerzálním míru.

To dnes nacházím jen v starší literatuře. Dnes „elity" západního světa nacionalismus raději ztotožňují s postoji vyhrocenými až nenávistnými - šovinismem. Noël O’Sullivan v knize Fašismus připomíná, že to byly právě „elity" západního světa, které nejpozději v polovině 19. století začaly projevovat nadutost a považovat právě svou zem za morálně a kulturně nadřazenou ostatním, jejímž svatým posláním je spasit své „dekadentní" sousedy. Projevům nadutosti se nevyhnuly ani „elity“ české, například F. L. Rieger při kladení základního kamene Národního divadla (1868) pravil „jsme šlechtou mezi národy ostatními“.

V roce 1848 lidé, kteří měli mít ty nejliberálnější a nejosvícenější názory své doby, vytvořili frankfurtský parlament a chtěli vytvořit říši zahrnující všechny německy mluvící jedince. Vůdčí liberál frankfurtského parlamentu Schuselka tam prohlásil, že velký národ „vyžaduje prostor (Raum), aby naplnil svůj světový osud; raději tisíckrát zemřu, než abych se vzdal Terstu jen proto, že se tam mluví italsky." Pruský liberál připomněl problém polsky mluvící části Pruska: „Má mít půl druhého miliónu Němců německou vládu a správu, a tvořit tak součást velké německé otčiny," zeptal se, „nebo mají být odsouzeni k podřadnému postavení naturalizovaných cizinců podřízených jinému národu nižší kultury, než je jejich vlastní?" Prus odmítl nejen polský nárok na národní nezávislost, ale i všechny ostatní nároky na nezávislost: „Pouhá existence," prohlásil, „nezakládá ještě nárok na politickou nezávislost národa, (oprávnění vytváří) pouze síla prosadit se jako stát mezi ostatními."

Společně s rozšířenějším tvrzením o kulturní nadřazenosti Němců v 19. století existovalo i tvrzení o nadřazenosti rasové. Nacisté pak k této ideologii založené liberálním a progresivním myšlením přidali více fanatismu a bezohlednosti.

Po prohrané první světové válce Němce nadutost neopustila. Projevila se teorií, že Němci válku neprohráli, ale stali se obětí zrady. Nacisté Němce znovu přesvědčili o svatém poslání spasit „dekadentní" sousedy. Získali na svou stranu i vnitřně nejisté Čechy - aktivističtí psavci se ochotně vysmívali demokracii a formovali české veřejné mínění ve prospěch Třetí říše.

Když i ta prohrála válku, začalo nové kolo starého příběhu sjednocováním Němců v Německu. Dnešní „elity" nás často přesvědčují, že Němcům od té doby jde především o mezinárodní harmonii a univerzální mír. Hned po válce se však objevila teorie, že Němci jsou obětí – tentokrát vyhnání. Již 5. srpna 1950 byla podepsána Charta německých vyhnanců. Podle historiků mezi signatáři byli vysoce postavení důstojníci jednotek SS. V Chartě není ani slovo o příčinách války, o hromadných zločinech nacistů, o vraždách Židů, Poláků, Sintů a Romů, o sovětských válečných zajatcích a jiných pronásledovaných skupinách. V Chartě ,chybí slovo „smíření". Za požadavkem „práva na vlast" byla neskrývaná snaha o „revanš“, tehdy změnu poválečných hranic.

Před pár dny politici německé vládnoucí koalice z této Charty udělali zvláště významný dokument. Odhlasovali, že výroční den podpisu Charty mj. esesáky bude vzpomínkovým dnem na „vyhnance“. I tato politika nachází spojence mezi některými Čechy. Na stránkách českého aktivistického psavce, který se ve svém PF 2011 vysmívá demokracii a „naší nevyspělosti a malosti“, marně hledám informace o otevřeném dopise historiků. Nacházím však staronová slova „Německo je tak jako tak nejdůležitější evropský národ" a aby obstál v budoucnosti „musí německý národ vyvinout tu sílu, která v něm vězí". Aby nebylo pochyb, který směr vývoje je podporován, upřesňuje se, že zásadně nesprávný je názor, že původ německé identity by dnes měl být Auschwitz; v jednotné Evropě má být centrálním bodem „právo na vlast“.

Závěrem chci já čtenářům připomenout, že už v prvním kole nenechával prosté Čechy takový vývoj v klidu. Budeme snad v kole druhém horší?

František Rozhoň, 20. 2. 2011

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit