Aktuality www.svedomi.cz, 24. 2. a 2.3.2011

Mene Tekel, slova a činy

František Rozhoň

Vedení KPV se v posledních dnech podílelo na mezinárodním festivalu proti totalitě Mene Tekel, 22.2.2011 i na pražské demonstraci proti totalitě, zlu, násilí. Hezká slova však zjevně zpochybnilo činy - když 23. 2. skončily závěrečné řeči soudního sporu dlouholetého předsedy KPV Přerov Františka Přesličky s ústředním vedením KPV, poznamenal jsem: „Tak nevím, zda v KPV vládne jen demokratický centralismus jako v druhé fázi bolševismu, nebo přímo fanatický aktivismus jako za fašismu a v první fázi bolševismu“. Vedle sedící občan G. mínil, že pravda je to druhé.

Za asistence předsedy politické komise KPV Leo Žídka (mezi „veřejností“) při jednání prezentoval demokratický centralismus v KPV člen ústředního vedení František Šedivý: tzv. Rada je prý mezi sněmy kompetentní rozhodovat o všem, co se v KPV děje; členstvo musí respektovat její rozhodnutí, zato Rada nemusí respektovat ani rozhodnutí revizní komise.

Ukázkou fanatického aktivismu v KPV je jednání Rady z 13.5.2009. Po emotivním příspěvku Jaromíra Stojana (ukázka zde) připomínajícím právo padesátých let  (ukázka zde) Rada aklamací „odsoudila rozvratnickou činnost“ a „přijala“ usnesení, že pana Přesličku (a také plk. Hejtmánka) nechce mezi sebou.

Pan František Přeslička si to nenechal líbit. Podle zákona o sdružování občanů došlo k soudnímu sporu, F. Přeslička se domáhal rozhodnutí, že „vyloučení“ Radou občanského sdružení KPV ze dne 13.5.2009 je neplatné. Celá revizní komise KPV přitom dává panu Přesličkovi za pravdu, že Rada ani mezi sněmy nemůže vše, např. nemá právo takto vylučovat.

Právník ústředního vedení KPV Mgr. Martínek se pokusil žalobu bagatelizovat - soudu tvrdil, že žádné usnesení nebylo přijato, jako svědka si pozval F. Šedivého. Pan Šedivý soudu potvrdil, že usnesení bylo přijato a pan Přeslička už není členem Rady a má „pozastavené členství“ v KPV. Pan Šedivý vychválil ústřední vedení KPV, jehož je členem - jak řeší sociální otázky bývalých vězňů a jak prý se velmi angažovalo na podporu nespravedlivě stíhaného V. Hučína (rozruch v sále naznačil, že většina přítomných údajnou „podporu V. Hučína“ vidí opačně).

Před soudem vypovídal i plk. Hejtmánek, postižený aktivismem Rady podobně jako F. Přeslička. Vypověděl, že v KPV ho nechtěli nechat k věci nic říct, a že minimálně dvakrát zjistil, že v zápise je uvedeno něco jiného než bylo řečeno – a on to vnímal jako snahu o podvod a podraz vysokoškolsky vzdělaných lidí. V tomto směru vedení KPV mezi dnešními českými „elitami“ není jediné, podobné zkušenosti, že je protokolováno něco zcela jiného než bylo řečeno, mám já z počínání JUDr. Káňové ze zlínské pobočky Krajského soudu v Brně. Tehdy 26. 10. 2010 se snad i talár JUDr. Káňové od takového počínání chtěl distancovat, Káňová s ním musela svádět průběžný souboj, aby jí neopustil. Z Krajského soudu v Brně místo vysvětlení přišlo poučení JUDr. Drahomíra Drápala, že takové jednání si mám nechat líbit jako normální.

Ve sporu o charakter KPV ústřední vedení nepodržela ani samosoudkyně soudní pře JUDr. Otilia Hrehová. Vyhověla žalobě Františka Přesličky a rozhodla, že je neplatné vylučovací usnesení Rady KPV o tom, že Fr. Přesličku nechce mít mezi sebou. Právník KPV se sice pokoušel slovy rozhodnutí Rady o vyloučení bagatelizovat, ale ústřední vedení ho opakovaně činy naplňovalo, např. nezvalo F. Přesličku na jednání Rady a písemně ho žádalo o vrácení průkazu člena s tím, že v roce 2011 bude moci podat novou přihlášku.

Zprávy z dění v KPV, jak zazněly u soudu, mně potvrdily, že i osvobozeným obětem honu na „rozvratné živly“ se nějaká jiná skupina dokáže jevit jako hlavní překážka vítězství dobra nad zlem a někdejší oběti samy začnou hon na „rozvratné živly“.

František Rozhoň, 24. 2. a 2. 3. 2011, na ilustračním fotu F.Přeslička

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit