Aktuality www.svedomi.cz, 1.5.2011

Knížepanští jsou standardní politici

František Rozhoň

V roce 1968 tu skoro nikdo nechtěl vojska „bratrských zemí“. V jedné scénce M. Šimka a J. Grossmanne tehdy tchoř vstoupil do zajícova pelíšku, zalíbilo mu tam a dohodl zajícovi, že se odtud nehne, dokud to tu nepřestane smrdět. Ta scénka je znovu aktuální dnes, kdy skoro nikdo nechce naše „politiky“.

Mnozí vykroužkovaní z kandidátek dostali vysoké funkce ve stranických aparátech či posty poradců. „Politici ODS a ČSSD“ v parlamentu ponižují ty z Věcí veřejných a socanští se navíc ještě hádají mezi sebou, média již léta s politiky spřízněná se snaží pro ně zachránit co se dá. „Schwarzenbergova TOP 09 nebyla do skandálu zatažena“ píše výrazně týdeník Euro 17/2011. „Už se o tom mluví. Padne-li Nečas, může být premiérem Schwarzenberg“ přidávají na netu Parlamentní listy. Fakt, že se Schwarzenberova TOP 09 držela stranou při ponižování Věcí veřejných, však podle mne není důvodem k tvrzení, že knížepanští nejsou zataženi do skandálních standardů „politiky“.

Knížepanská strana přijala princip aktivistické mystifikace (dříve zvané prolhanost), že pravdou je co se právě hodí. Před volbami TOP 09 slíbila nezvyšovat daně; po volbách se podílela na zvýšení DPH na základní potraviny a učebnice „kompenzovaném“ snížením daně na mercedesy, i na výmyslu daně 50% napařené se zpětnou platností na stavební spoření.

V kauze „důchodové reformy“ ministr J. Drábek nejprve oznámil,, že k reformě důchodů se už diskutovalo až dost a je třeba reformu rázně zavést, aby o dva dny později prohlásil, že teď teprve nastává čas na diskusi o reformě – připomněl Jan Keller (Právo 10.3.11). M. Kalousek nemínil jako aprílový žert, když jeden den údajně měl tajnou nahrávku diskuzí šéfredaktorů masmédií a druhý den ji nikdy neměl. Tyto dva ministry TOPky trumfnul ministr třetí, zdravotnictví. Mluví o reformních krocích, ale zjevně nedělá nic proti plýtvání zbytečnými nákupy drahých zařízení a nákupy zbytečně drahých léků. Mluví o tom, jak „odborníci“ stanoví standardy péče, i když se na nich odborníci neshodují (proč musí být standardy jednotné pro celý stát, proč nemůže mít každá pojišťovna svou strategii péče?). Mluví dál o „regulačních poplatcích“ za pobyt v nemocnici, i když „zákonnými“ úpravami (zvýšením sazeb) přenáší na občany důsledky Kalouskova zvýšení DPH i pro zdravotnictví. Tento princip, že chyby „politiky“ se „napravují“ odíráním občanů, byl použit již při „reformě“ v roce 1953, na níž vzpomínal režisér Jiří Menzel „našetřili jsme si na kolo, nestačili jsme si ho koupit, po reformě koupili jsme si kedlubny.“

Když teď „politikům“ Ústavní soud zrušil bezdůvodně ve stavu legislativní nouze přijatou padesátiprocentní daň zavedenou se zpětnou platností, Kalousek nenavrhl, aby za chybu „politiků“ nesli zodpovědnost oni, oznámil, že v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu navrhne odrat lidi jiné. Netroufnu si odhadnout, kolik jednotlivců a firem postihne aktuální Kalouskův nápad nedat krajům dávno schválené dotace na regionální dopravu. Souboj občanů se „standardní politikou“ však není jen o odporu proti daním vycucaným z prstů „politiků“, jaké si vymýšlí nejen „politici“ naši, rakouští si vymysleli daň z letenky, němečtí selektivní daň na některé jaderné elektrárny.

Každému, kdo pamatuje že převedení absolutní moci krále bez omezení na Národní shromáždění proměnilo francouzskou revoluci v jakobínskou totalitní demokracii, musí mrazit v zádech při pokusech politiků s podporou médií zlehčovat ústavní pojistky bránící politikům, aby dělali co se jim zlíbí.

Ústavní soud v posledních letech několikrát odmítl jako nezákonné způsoby, jakým „politici“ v parlamentu přijali „zákony“. Proto mně připomněl totalitní způsoby na Neviditelném psu Aston (Ondřej Neff), když odváděl pozornost od viny „politiků“ jinam a v komentáři k poslednímu rozsudku napsal, že Ústavní soud rozhodl, že se příspěvek na stavební spoření letos nesníží a právě to bude stát šest miliard. Jan Macháček z Respektu zase ochotně připouští, že je legitimní „kulturu“ přijímání zákonů přenechat na parlamentu; „politici“ bez kontroly Ústavního soudu mají mít právo sami dohodnout lidem jako tchoř Šimka a Grossmanna, jak zareagují na to, co sami zavinili. A mně v té souvislosti napadají jen nedávná slova advokáta Johna Boka, že se obloukem vracíme tam, odkud jsme utekli.

František Rozhoň, 1. 5. 2011

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit