Aktuality www.svedomi.cz, 14. 3.2011

Kalousek, Klaus, Klimeš a reforma

František Rozhoň

Kalousek není prvním politikem, který řeší důsledky rozhazovačnosti státu „reformou“. Před ním tak činil A. Zápotocký a jeho měnová a penzijní reforma je dnes hodnocena jako okradení jednotlivců i skupin obyvatel. Vzpomínal na ni Jiří Menzel „našetřili jsme si na kolo, nestačili jsme si ho koupit, po reformě koupili jsme si kedlubny“; připomínal ji i můj otec - penzijní připojištění i s jeho úsporami bylo označeno za přežitek a otec o úspory přišel.

Chemik Kalousek nejprve poslal občanům složenku, ale zásluhou podpory populárního knížepána se stal ekonomickým ministrem ve vládě Petra Nečase. Ta vláda předvádí, že politika je snad kulatá – tak dlouho o sobě vláda říká, že jedná pravicově, až vymyslela levicovou „reformu“. Ohlásila údajné snížení daní, ale prostřednictvím skutečně razantního zvýšení DPH, a vyřešení problému penzí ponecháním občanů v péči státu a fondů. Tuto „reformu“ v deníku E15 zhodnotil Miloš Zeman jako třetí nevětší tunel v dějinách české ekonomiky, tunel na budoucí úspory ve stáří. Týdeník Euro 7.3.11 otiskl varování Hospodářské komory „to nás zruinuje a my zruinujeme vás“. Přesto Kalousek oznámil že reforma musí být zavedena bezodkladně a DPH zvýšena před vánočními nákupy, jinak to povede k nedozírným následkům; tak Kalousek trumfnul Zápotockého, který se „reformou“ o zruinování hospodářství nepokusil.

Pak prezident Klaus napsal pro MF Dnes 8.3.11, že v průkopnickém státním sociálním systému kancléře Bismarcka vznikal lidem nárok na důchod ve věku o tři roky vyšším než byla tehdy průměrná délka života. Když byl Klaus premiérem, odcházelo se do důchodu 14 let před dosažením průměrného věku. Podle propočtů ministra Drábka prý u nás brzy budou lidé pobírat důchod v průměru 20 let. Nárůst počtu vyplacených dávek je tedy podstatně vyšší než nárůst daňové zátěže od Bismarckových dob, a tohle podle Klause stát není schopen ufinancovat. Vláda by podle Klause neměla říkat „budete v péči“, ale pečujte o sebe především sami, protože nechce-li stát rapidně zvýšit odvody na důchody, musí prodloužení doby výplaty vést ke snížení vyplácených částek. V souladu s názorem Hospodářské komory, že pro potřeby vlády stačí upravit DPH asi na 17%, dovolil si Klaus napsat, že vláda by  měla obhájit požadavek na DPH 20%, jinak bude podle Klause „pokrytecké zaměňovat zvýšení DPH za důchodovou reformu“.

Den poté v mladofrontovní E15 (9.3.11 na str. 18) vyšel článek Davida Klimeše „Hradní rána do zad“. Podle Klimeše je „tragedie“, že Klaus názorem „zasazuje Petru Nečasovi ránu do zad“ , „aniž by sám nabídl alternativní financování reformy.“ Podle Klimeše „pro Nečase zbývá jediné řešení: urychleně přehodnotit svou politiku appeasementu vůči Hradu a tvrdě si stát za vládní dohodou.“ V mladém Klimešovi tak ožilo staré poúnorové klima, že demokracie není diskuze, ale je třeba útočit na ty trochu jiného názoru. Že je nepřípustné mít jiné ekonomické názory znělo i v procesu s Miladou Horákovou a spol.

Nečas neakceptoval Klimešovy výzvy - nezačal válku politiků a přijal názory Hospodářské komory, že zdražení by nemělo být skokové a DPH by mohla být 17%. Ani novou verzi „reformy“ však nechce obhajovat, jen protlačit v parlamentu - hlasování spojil s hlasováním o důvěře vládě. Protože někteří socani už ohlásili, jaké změny provedou po svém volebním vítězství, začíná být jasné že místo pravidel platných řadu let nabízí vláda „reformu“ na pár měsíců.

Má tedy cenu dál diskutovat o penzích, obecněji i o právních jistotách občana za globální politiky, kdy jedno politické rozhodnutí může uvrhnout do krize miliardy lidí. Příkladem je rozhodnutí amerického FEDu tisknout peníze, které se dostaly ke spekulantům s komoditami, což zdražilo potraviny a vyvolalo nekoje v chudším světě. A to nejen v severní Africe a na Blízkém Východě. Zatímco u nás chceme trestat použití rudých praporů se srpem a kladivem, v únoru pod takovými prapory protestoval milion Indů proti vyvolané inflaci. Je stále snadné, jak u nás v třiapadesátém, masově připravit lidi o úspory.

František Rozhoň, 14. 3. 2011

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit