Aktuality www.svedomi.cz, 30.10.2011

I Kalousek předvídá revoluci

František Rozhoň

„V základních parametrech žijeme v nejblahobytnější etapě našich dějin“, „krajně nešťastné a mimořádně riskantní je umělé stupňování sociálního napětí jako prostředku politického boje“, řekl mimo jiné při výročí vzniku Československa pan prezident. Já si při těch slovech vzpomněl na hlášku občana Hlustvisiháka, že v životě může být bordel, ale v statistikách musíme mít pořádek. Vidí-li tedy „ti nahoře“ ve výkazech vše OK, může se „dole“ rodit brzký průšvih. Potvrzuje to i příklad Řecka, kde se nejprve jen falšovaly statistiky.

Václav Klaus jako premiér ve výkazech „přehlédl“ aktivity Sdružení občanské solidarity (SOS) V 155, lidí postižených a ponížených zákonem ministra Vodičky. Na kritiku SOS V 155 se tehdy nereagovalo masarykovským pohledem, že kritika je potřebná, ale pohledem přijatým v euparlamentu „kritika je extremismus“.1) Nálepka, kterou dostali mluvčí, problém nevyřešila. Zvolený postup těch nahoře se mi zdál a zdá krajně nešťastný a mimořádně riskantní.

Od té doby postižených a ponížených přibylo v celém západním světě tolik, že i dlouholetý budovatel stávajícího stavu Petr Pithart zjevně zase převléká kabát a kritizuje současný „kasinový“ kapitalismus. Pithart připomíná, že když ti nahoře riskují, zisk (je-li jaký) patří zpravidla jim, zatímco případné ztráty jdou i s pomocí státu na účet těch dole. Ti nejen nemají možnost se bránit, vypojit se. „Také proto nemají, že my nemáme výstižná slova, jazyk, který by nemorálnosti velkých a mocných popsal, vysvětlil, odhalil. Jazyk, který nás mate, nejprve vnášejí a pak bezmyšlenkovitě reprodukují média - některá z nich jsou přece součástí světa těch velkých hráčů a ostatně zatím rovněž směřují k monopolizaci, kartelizaci.“2)

Tohle s klidem přehlíží ti, kteří si chtějí život především užít. Jiní si to dlouho líbit nenechají. Mnozí se už rozhodli proti tomu něco dělat, a tomu se jak známo říká revoluce. Ta revoluce začala i na Wall Street. Jen pár ulic od finančního distriktu napsal Tomáš Sedláček k protestům, že „jsou bezprecedentní a je třeba je brát vážně. Nejedná se totiž v marxistickém pojetí o proletariát, který si chce polepšit a skuhrá na své nuzné podmínky, ale o mladé, vzdělané a většinou i dobře situované jedince. A vskutku, nejsou sami, jsou podporováni drtivou většinou myslitelů: jen namátkou, schválně si prohlédněte současné ekonomické bestsellery třeba na Amazonu: jsou to všechno knihy kritické ke kapitalismu…“3)

Není divu, že za této situace už i Kalousek varoval před revolucí, kterou léta pomáhal podněcovat. Proto si nejen já kladu otázku jak dál. Podle mne je nejdůležitější, zda u nás bude vývoj pokračovat v duchu posledních šedesáti let. Zda zase bude uznáno, že došlo ke zločinům, ale viníci zůstanou nepotrestáni či budou vykopnuti výš. Viníci se pochopitelně budou hájit, že nic neudělali. Ale už E. Zola v 19. století (v proslulém „J'accuse“) a občané Islandu nedávno obvinili pro nečinnost, nezodpovědnost, nerozhodnost a alibismus ty, kteří z titulu svých funkcí měli konat.

František Rozhoň, 30.10. 2011

1) Tu tezi připomněl např. politolog a historik PhDr. Zdeněk Zbořil 8.10.2011 ve Frýdku na Vratimovském semináři, kde po 20.minutě hovořil na téma politika - boj o moc.

2) Petr Pithart: Morální? Hazard? Když Desatero nestačí - Hospodářské noviny, 6.10.2011, názory, str. 11

3) Tomáš Sedláček: Zombie a duchové aneb ekonomie a etika, Hospodářské noviny 6.10.2011, názory, str.11. Sedláček je hlavním makroekonomickým stratégem ČSOB a členem NERV.

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit