Aktuality www.svedomi.cz, 17.4.2011

Co je normální

František Rozhoň

Co je zlo, co dobro a co normální, v tom máme v západní civilizaci zjevně nejasno. V Gruzii ještě desetiletí po odsouzení v Moskvě bylo normální ctít Stalina protože byl „rodák“. V Chorvatsku považují za normální oslavovat jako hrdinu brutálního generála, který zachránil „celistvost státu“. O Pražském jaru 1968 našinci považovali za normální ctít pachatele Února, kteří byli v mezičase odstaveni od moci. Nedávno si všiml a ozval se Miroslav Kopt z KPV, že v Lidových novinách Petr Zídek považoval za normální slova madam Margoliusové o generálním tajemníku KSČ z let 1945-1951 Rudolfu Slánském a jeho spolupachatelích „vím nade vší pochybnost, že Rudolfovy (Slánského) úmysly, včetně jeho lidí, byly čisté a dobré." Všiml jsem si a ozval jsem se já, že „sudetoněmecký krajan ze středočeského Žebráku“ Jan Šinágl považoval za normální trumfnout velkohubého nacistického ministra propagandy Josefa Goebbelse. Goebbels tvrdil, že život v protektorátu vzkvétá zejména v kontrastu s ostatními okupovanými či připojenými teritorii, ale přiznal, že Heydrich Slovany ponižuje. Šinágl s Tomášem Pecinou po boku se přímo ztotožnil s názorem „protektorát byl zkrátka takovým malým rájem na zemi“. A tak nám naši domácí „sudetoněmečtí krajané“ poslali první vizitku – jeden (Šinágl) s odvoláním na demokracii zakazuje komunistům chválit zrůdná období bolševismu, druhý (T. Pecina) mi píše s odvoláním na tutéž demokracii, že jejich chvála zrůdností nacistického řešení je normální.

Ani v otázce shromažďovacího práva nemá společnost jasno, co je vlastně normální. Milo Komínek často připomínal, že v Kanadě je normální shromáždění občanů ani neohlašovat, Komínkovic protibolševické demonstrace v Kanadě byly nahlašovány jen když se organizátoři sami obávali napadení od probolševických aktivistů, ohlášení jim zajišťovalo policejní ochranu. Kanadská policie tedy standardně zvládala situace, když se dvě antagonistické skupiny ocitly poblíž sebe.

Takové situace se začínají objevovat i u nás, kde shromažďovací zákon vyžaduje ohlášení většiny shromáždění a dává přednost těm, kteří je ohlásí dříve. Zákon však nepožaduje oznámení shromáždění pořádaných církvemi nebo náboženskými společnostmi v kostele nebo v jiné modlitebně, procesí, poutí a jiných průvodů a shromáždění sloužících k projevům náboženského vyznání.

Tak se antagonistické skupiny ocitly blízko sebe v Novém Bydžově a v Krupce, kam přijela po předchozím ohlášení Dělnická strana sociální spravedlnosti. Té média běžně dávají nálepku „neonacisté“ a strana proti tomu zjevně nic nedělá, i když část členů už se předsedovi ozvala „my přece nejsme žádní neonacisté“. A tak jako se v éře Slánského někteří kněží postavili proti nástupu bolševismu, dnes se našli kněží ochotní formou náboženského shromáždění postavit se do čela odporu proti ohlášeným neonacistům tím, že jim zablokovali aspoň jednu ulici bohoslužbou. Masmédiím ta situace nestála za širší zaznamenání, probírala se spíše na internetu. Alexandr Bátora na fragmenty.cz neuznal, že kněžími vedená akce má také oporu v zákoně, naproti tomu František Kostlán psal, že „státní úředníci a policie porušují zákony, aby mohli pomáhat neonacistům“. Každopádně Policie České republiky sice má „antikonfliktní týmy“, ale v situaci kdy se octly poblíž sebe dvě antagonistické skupiny jednající legálně podle shromažďovacího zákona, nedokázala víc než vyhrotit konflikt a proti jedné skupině zasáhnout. Použila proti mladým lidem tutéž dnes „normální“ strategii jako proti starým politickým vězňům v Přerově 6. října 2004 - zaútočit na lidi „kteří neuposlechli“ úřední osobu. Po zásahu v Přerově však úřady všechny policií obviněné vyvinili, protože příkaz „úřední osoby“ byl nezákonný; nestalo se teď něco podobného?

Problémem dneška není jen fakt, že občané, v dobré víře, posloužili k uspokojení osobních potřeb a ambicí politiků. I Policie ČR se chová, jako by mohla vše, dokládá to můj zážitek z ostravských Bazalů, kde policisté bez omluvy dusili tisíce lidí slzným plynem při zásahu poblíž stadionu. „Normální“ chování těch nahoře  se mi zdá stejně ponižující jako politika normalizační či protektorátní.

František Rozhoň, 17. 4. 2011

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit