Aktuality www.svedomi.cz, 15.9.2011

Česko jako totalitní Sparta

František Rozhoň

Po Sametu jsme se „vrátili k Západu“, ale opouštíme některé pilíře západní civilizace. „Demokracie“ je u nás hubou proklamovaná, ale činem opovrhovaná – napsal už Karel Kryl. Také potřeba stavět se zlu a pomáhat zlem ohroženým bližním je u nás proklamována, zejména myšlenkou německého teologa Martina Niemöllera „Když zavřeli komunisty, nepletl jsem se do toho, nebyl jsem komunista. Když brali sociální demokraty, držel jsem se stranou, nebyl jsem sociální demokrat. Když rozjeli hon na Židy, nebyla to moje věc, nejsem Žid. Když pronásledovali katolíky, díval jsem se pasivně, nebyl jsem katolík. Když sebrali mě, nenašel se nikdo, kdo by mě bránil…“. Z těch, kteří se staví zlu nejen finančními příspěvky, se nejeden dostal do konfliktu se státní mocí.

Poznala to Kateřina Jacques, když v duchu proklamovaného „postavte se hnědému moru“ na pražském Palackého náměstí křikla na pochod Národního odporu. Povolené shromáždění nenarušila ani trochu, přesto byla zbita; ne „neonacisty“, ale příslušníkem Policie ČR T. Čermákem. Za policistovo právo mlátit se postavil jak český soud, tak i aktivista Jan Šinágl, který chce být českým ombudsmanem. Poznal to i John Bok, když činem naplnil proklamované „postavte se rasismu“.

John Bok byl kdysi spolu se Zdenou Mašínovou důvěrníkem V. Hučína nesmyslně obviněného ze sedmi trestných činů. 28. 5. 2010 v pražském Karlíně při procházce s vnukem a psy považoval za své občanské právo a povinnost osočit se na městské policisty, kteří zneužili řešení dopravního přestupku spáchaného řidičem k tomu, aby zjevně bezdůvodně (a tudíž nezákonně) perlustrovali celou osádku auta a navíc přítomné Romy posílali do Anglie (což u nás bývá hodnoceno jako rasismus). Mladý silný zdravý strážník Vít Novák situaci vyřešil tak, že došlo k „pošťuchování“ mezi ním a důchodcem s nemocnou páteří Johnem Bokem, při němž prý strážník přišel „k modřině“. 19. 1. 2011 na dění z 28. 5. 2010 navázala sama náměstkyně Obvodního státního zástupce pro Prahu 8 Gisela Vojtěchová, píšící si JUDr. Podala na J. Boka ponižující „obžalobu“ začínající nesmysly, např. že Bok prý na strážníky vyrazil z křoví, a končící žalováním, že Bok se dopustil agrese a „zločinu násilí proti úřední osobě".

Kauzu soudil Obvodní soud pro Prahu 8, senát Petra Nováka také si píšícího JUDr. I v poslední den líčení 15. 9. 2011 zněla svědectví, že konflikt odpovídal popisu J. Boka, a že Bok nebyl agresorem, ale škrcen strážníkem. Pak se ujali hlavní role soudci a státní zástupkyně.

Senát Petra Nováka ponížil jednu svědkyni obhajoby tvrzením, že je nedůvěryhodná jen proto, že kdysi dříve s Bokem mluvila. Zamítl, že by (dle žaloby) Bok byl vinen 42 denní pracovní neschopností strážníka Nováka. Petr Novák uvedl, že senát prý se soustředil na to, zda facka padla či nepadla, a potrestal J. Boka podmíněným trestem za to, že prý udeřil hromotluka strážníka V. Nováka. Protože údajný Bokův úder nikdo neviděl, ani další strážníci, soud tak ignoroval zásadu právního státu, že v pochybnostech (tvrzení proti tvrzení) má rozhodnout ve prospěch obžalovaného. Soudce Novák si asi byl vědom toho, že takový rozsudek připomíná doby bolševické, kdy také nebylo třeba důkazů, stačilo že soud o vině nabyl přesvědčení, proto soudce vyhlášení rozsudku doplnil vlastní obhajobou, že není soudcem z doby komunismu, ale práva studoval až po Sametu. Tak zůstaly nepotrestány excesy strážníků (bezdůvodné perlustrace, ponižující řeči běžně hodnocené jako rasistické, škrcení Johna Boka), a potrestán byl ten, kdo se zmíněným nezákonnostem postavil !

Společensky závažná byla i závěrečná řeč státní zástupkyně. Přestože svědci potvrdili, že strážníci se dopustili nezákonností, státní zástupkyně strážníky označila za „ochránce zákona“ - ač ani bolševik si netroufl tvrdit, že kdo porušuje zákon, má ochranu jako úřední osoba. Dále podle státní zástupkyně J. Bok neměl právo vstoupit do (nezákonného) průběhu akce strážníků; mohl prý si jen dodatečně nechat akci vysvětlit, pokud by se prokázal opravňujícím průkazem. Tak státní zástupkyně posunula Česko na úroveň totalitní Sparty, nejznámější vojensky organizované společnosti vychovávající poslušné občany. V ní jen nadřízený může zastavit páchání zla, ostatní o něm mohou jen dodatečně diskutovat, pokud to řády či nadřízený dovolí. K tomuto posunu k totalitě došlo ve dnech, kdy se Česko podpisem Varšavské deklarace zavázalo nepřetržitě pracovat na tom, aby se tragédie totalitních režimů nikdy neopakovaly. „Nedostatečné připomínání může vést k tomu, že budoucí generace budou snadněji opakovat chyby svých předchůdců“, píše se v Deklaraci. Proces s J. Bokem je ale důkazem, že chyby opakuje už dnešní generace Gisely Vojtěchové a Petra Nováka, píšících si JUDr.

František Rozhoň, 15. 9. 2011

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit