Aktuality www.svedomi.cz, 15.9.2011
Česko
jako totalitní Sparta
Po Sametu jsme se „vrátili k Západu“, ale opouštíme některé pilíře západní
civilizace. „Demokracie“ je u nás hubou proklamovaná, ale činem opovrhovaná –
napsal už Karel Kryl. Také potřeba stavět se zlu a pomáhat zlem ohroženým
bližním je u nás proklamována, zejména myšlenkou německého teologa
Martina Niemöllera „Když
zavřeli komunisty, nepletl jsem se do toho, nebyl jsem komunista. Když brali
sociální demokraty, držel jsem se stranou, nebyl jsem sociální demokrat. Když
rozjeli hon na Židy, nebyla to moje věc, nejsem Žid. Když pronásledovali
katolíky, díval jsem se pasivně, nebyl jsem katolík. Když sebrali mě, nenašel se
nikdo, kdo by mě bránil…“.
Z těch, kteří se staví zlu nejen finančními příspěvky, se
nejeden dostal do konfliktu se státní mocí.
Poznala to Kateřina Jacques, když v duchu proklamovaného „postavte
se hnědému moru“
na pražském Palackého náměstí křikla na pochod Národního
odporu. Povolené shromáždění nenarušila ani trochu, přesto byla zbita; ne
„neonacisty“, ale příslušníkem Policie ČR T. Čermákem. Za policistovo právo
mlátit se postavil jak český soud, tak i aktivista Jan Šinágl, který chce být
českým ombudsmanem.
John Bok
byl kdysi spolu se Zdenou Mašínovou důvěrníkem V. Hučína nesmyslně
obviněného ze sedmi trestných činů. 28. 5. 2010 v pražském Karlíně při procházce
s vnukem a psy považoval za své občanské právo a povinnost osočit se na městské
policisty, kteří zneužili řešení dopravního přestupku spáchaného řidičem k tomu,
aby zjevně bezdůvodně (a tudíž nezákonně) perlustrovali celou osádku auta
a navíc přítomné Romy posílali do Anglie (což u nás bývá hodnoceno jako
rasismus). Mladý silný zdravý strážník Vít
Novák
situaci vyřešil tak, že došlo
k „pošťuchování“ mezi ním a důchodcem s nemocnou páteří Johnem Bokem, při němž
prý strážník přišel „k modřině“. 19. 1. 2011 na dění z 28. 5. 2010 navázala
sama
náměstkyně Obvodního státního zástupce pro Prahu 8 Gisela Vojtěchová, píšící si
JUDr. Podala na J. Boka ponižující „obžalobu“
začínající
nesmysly, např. že Bok prý na strážníky vyrazil z křoví, a končící žalováním, že
Bok se dopustil agrese a „zločinu násilí proti úřední osobě".
Kauzu soudil Obvodní soud pro Prahu 8, senát Petra Nováka také si píšícího JUDr. I v poslední den líčení 15. 9. 2011 zněla svědectví, že konflikt odpovídal popisu J. Boka, a že Bok nebyl agresorem, ale škrcen strážníkem. Pak se ujali hlavní role soudci a státní zástupkyně.
Senát Petra Nováka
ponížil jednu svědkyni obhajoby tvrzením, že je nedůvěryhodná jen proto, že
kdysi dříve s Bokem mluvila. Zamítl, že by
(dle žaloby) Bok byl vinen 42 denní pracovní neschopností strážníka Nováka.
Petr Novák uvedl, že senát prý se soustředil
na to, zda
facka padla či nepadla,
a potrestal J. Boka podmíněným trestem za to, že prý udeřil hromotluka strážníka
V. Nováka. Protože údajný Bokův úder nikdo neviděl, ani další strážníci, soud
tak ignoroval zásadu právního státu, že v pochybnostech (tvrzení proti tvrzení) má
rozhodnout ve prospěch obžalovaného. Soudce Novák si asi byl vědom toho, že takový
rozsudek připomíná doby bolševické, kdy také nebylo třeba důkazů, stačilo že
soud o vině nabyl přesvědčení, proto soudce vyhlášení rozsudku doplnil vlastní
obhajobou, že není soudcem z doby komunismu, ale práva studoval až
po Sametu.
František Rozhoň, 15. 9. 2011
zpět na hlavní stranu zpět na archiv aktualit