Aktuality www.svedomi.cz, 31.7.-2.8.2011

Breivik nastavil zrcadlo

František Rozhoň

Výbuch u vládních budov v Oslo ve mně nejprve vyvolal vzpomínku na II. odboj – naši odbojáři také zorganizovali podobný výbuch v Berlíně. Ač jsou si obě akce takto zdánlivě podobné, je snad mezi nimi propastný rozdíl - norské vládě není důvod dávat najevo tak razantně své nepřátelství jako kdysi vládě nacistické.

Hned po útoku na vládní budovy se stali terčem nenávistných reakcí lidé s pletí jen trochu tmavší než úplně světlou - podle HN 26.7.2011 jim Norové nadávali a plivali na ně. Znovu se ukázalo, že ovzduší v Evropě začíná být plné strachu a nenávisti jako před první světovou válkou. A také, že zcela jiné výsledky než slíbené má ideologie evropských vládnoucích vrstev, které „desítky let trvaly na tom, že pouze rasisty znepokojuje přistěhovalectví, že pouze zaslepení fanatici pochybují o úspěchu multikulturalismu, a že pouze fašistům záleží na národní identitě.“1)

Následoval masakr na ostrově Utöya, kde prý jistý Breivik sadisticky vybíjel krajany, kteří mu zjevně nikdy neublížili a neohrožovali ho ani do budoucna. Zprávy o podobných odporných masakrech dlouho chodí z USA, podobná strategie byla programem socialistů křesťanských (Vídeňák Karl Lueger), bolševických, nacistických. Podle lékařů (Koukolík, Drtilová 2) takových útoků může přibývat.

Pak média zdánlivě seriozní začala postupně chrlit „informace“, že to je dílo islamistů, křesťanského fundamentalisty a tak dále. „Zprávy“ se nakonec ustálily na cejchu, že svobodný zednář a snad i „templářský rytíř“ Breivik byl pravicový extremista. Tak se opět projevila zvrácenost společnosti, v níž masový vrah Breivik může dostat stejnou nálepku jako Milo Komínek, který neublížil ani mouše, za demokratické postoje byl oceněn v Kanadě a za odboj v kruté době byl navržen na medaili i českému parlamentu.

Co po Breivikových útocích u nás následovalo, nejlépe vystihuje fráze používaná Československou televizí za normalizace: Breivik nastavil zrcadlo naší kapitalistické společnosti.

Není to poprvé, co ti nahoře hovoří o nejlepší demokracii, a současně jsou ti dole terčem manipulace někdy až brutální. Cílem toho v historii bývalo, aby ti dole nejednali pod vlivem rozumu, ale emocí - třeba pod vlivem strachu nebo nenávisti. Zločin - a nemusí to být jen požár Říšského sněmu - se i dnes může stát záminkou k zintenzivnění útoků na označené „nepřátele režimu". Té „tradiční role" se zhostila např. MF Dnes šéfredaktora Roberta Čásenského.

26.7.2011 na straně 6 A nad výrazným „Máme se bát?" neznámý autor odpovídá, že bát se musíme, protože internet je „plný lidí s extremistickými názory" a z takového prostředí „může podle odborníků vzejít terorista". „Extremistům tu totiž zpravidla nikdo neodporuje", straší Čásenského MF Dnes, přestože kdekdo ví že „bojem proti extremismu" se hezká řádka lidí živí.

„Tradiční role" v MF Dnes neskončila ten den. 2.8.2011 na straně 8 A sám zástupce šéfredaktora Michal Musil pod titulkem „My za Nora Breivika nemůžem, volají pravičáci. Fakt ne?" tradičně značně rozšířil počet lidí, které prý jsou spoluviníky Breivikova sadismu. Podle Musilem použité demagogie k "spoluvině" stačí jistá blízkost rétoriky, zásadní rozdíl v činech neomlouvá - takže demokratické Československo by bylo spoluviníkem sadismu italského fašismu, nacismu i bolševismu jen proto, že Mussolini, Hitler i sovětští vůdci se také prohlásili za demokraty.

Výsledkem takových akcí je, že už jsem na ulici zaslechl rozhořčené "s těmi pravičáky je třeba něco udělat." Proto raději nabídnu čtenáři aspoň jeden důvod, proč si lékaři myslí, že zabijáckých útoků bude přibývat. Mnohé vědecké práce jednoznačně prokazují vztah mezi násilím předváděným v televizi a následným násilným chováním zejména mladých diváků. V USA bylo v padesátých letech v nejsledovanějších televizních hodinách věnováno násilí 16 % hlavního vysílacího času, v nedávné době podíl stoupl na 70-80 %. Smyslem vysílání těchto pořadů je zisk,2) důsledkem vzrůst počtu a brutality masakrů.

František Rozhoň, 31. 7. až  2. 8. 2011

1) Proložený text napsal v HN 26.7. komentátor The New York Times Ross Douthat

2) Pramen: František Koukolík, Jana Drtilová: Vzpoura deprivantů; ISBN 80-901776-8-9

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit