Aktuality www.svedomi.cz, 23.10.2011

28. říjen: Manipulace s historií pokračuje

František Rozhoň

28. říjen jako výročí vzniku Československa bolševici léta potlačovali, dělali z toho dne Den znárodnění či Den přijetí zákona o československé federaci. Bolševismus v původní podobě už padl, manipulace s historií však neskončily. Angažují se noví manipulátoři, kteří nekážou bez VŘSR by nebylo ČSR, ale vznik ČSR je zásluhou Ameriky. Ignorují fakta svědčící o opaku - že i vláda Spojených států 3.9.1918 zdůvodnila uznání Československé národní rady za vládu tím, že Čechoslováci sami „postavili do pole organizované armády, které vedou válku pod velením důstojníků vlastní národnosti."

Že snad vše, co sami Češi dělali pro československé osvobození, bylo špatně, zjistil i na těchto stránkách čtenář dílka posametového poslance. Když císařpánu ve válce s Prusy teklo do bot, byli Češi převážně loajální – E. Grégr nabídl k obraně všechny domácí síly, i studenti chtěli postavit akademickou legii, císařpán však neocenil loajalitu, ale maďarské kverulantství dualistickým uspořádáním říše a posametový poslanec z toho bůhvíproč vyvodil „významný podíl“ Čechů na všech hrůzách následujícího dvacátého století !

Pak se Češi poučili a v příští velké válce (první světové) už patřili masově mezi proticísařské kverulanty a řečeno pozdějšími slovy Jana Patočky ukázali, že jsme hodni nejvyšší hodnoty svobodné lidskosti - důstojenství samostatně a z vlastního rozhodnutí jednat. Po rozbití Rakouska-Uherska německými poslanci (vyhlášením Deutsch - Österreich jako součásti Německa 21. 10. 1918) bylo vyhlášeno i Československo. Posametový poslanec český postoj bůhvíproč znovu zhodnotil jako neodpustitelný.

30. října 1918 nabídli Češi zdejším Němcům spolupráci, pro německé politiky ta spolupráce ještě nepadala v úvahu. Přestože ještě v roce 1933 i německý velvyslanec v Praze připustil, že vývoj povede část Němců k ‘pošvýcarštění’ – ochotě žít ve vícejazyčné ČSR, posametový poslanec bůhvíproč dnes hodnotí Československo jako žalář národů, který pomohl nahnat české Němce do náruče Hitlera. Nepřekvapilo mě tedy, že posametový poslanec upravil i poválečnou historii tvrzením, že Češi vyhnali všechny Němce bez rozdílu. Posametový poslanec dokázal, že bolševickou propagandu lze dohnat i předehnat.

Pohledem na historii udivovali za protektorátu aktivističtí pisálci, pak Rudé právo, po Sametu udivuje MF Dnes šéfredaktora Roberta Čásenského. Například 15. října skoro na celé straně A 5 snažil se tvrdit Jan Gazdík, že „až nyní vychází najevo“ fakta dávno známá. Gazdík se nyní chvástá „objevem“, že mezi našimi vojáky nasazenými na Západě byli i takoví, kteří předtím prošli wehrmachtem, ač je to známé přes půl století a rozhovor s jedním takovým vojákem je na těchto stránkách již přes 8 let. Pod titulkem „Proč ten obdiv ke komunismu?“ se Gazdík pozastavuje nad „charaktery“ našich vojáků, kteří prošli Británií, patří prý totiž k těm největším překvapením, že poměrně hodně z nich sympatizovalo s komunisty anebo byli přímo členy komunistické strany. Gazdík k tomu dal slovo „historiku Plachému“ a jeho slovům ne o Británii, ale o Sovětském svazu. Kdyby se zajímal o zkušenosti vojáků z Británie, našel by mimo jiné vysvětlení odbojáře Františka Klátila později citované Otou Horou na straně 26 knihy „Svědectví o puči“:

„Když počátečním ústupu a vojenských nezdarech sovětská armáda vetřelce vyhání ze země a u Stalingradu svádí s nimi bitvu tak památnou a rozhodující, jakou v první světové válce byla bitva na Marně - pak náklonnost a obdiv k heroismu ruského lidu je ještě větší, prudčí, mocnější. Vedle britských praporů a vlajek v ulicích vlají také prapory americké, vlajky spojenců, ale zvlášť a jasnou převahou prapory a vlajky ruské. Angličané odznaky příliš nemilují, ale tentokráte odznakům, vyjadřujícím nějak sympatii Rusům, přímo holdují; jsou pořádány sbírky na ruský Červený kříž a občanstvo přispívá štědrostí až neobvyklou; zprávy z ruských bojišť jsou registrovány význačně na prvních stránkách; jsou uváděny ruské filmy a rozhlasové stanice vysílají ruské písně.... také nedělní kázání pastorů obsahují ruská téma a je to zas obdiv, glorifikace... Rusové, mající v Londýně svůj mocný, početný zastupitelský úřad a to nejeden - nemohou nevidět tuto vlnu rusofilství mezi Angličany, která zasáhla všechny od dělníků až do sněmovny lordů....Sem spadá okázalé rozpuštění Komunistické třetí internacionály, hlučné Stalinovy rozkazy o vlastenecké válce, propagandou opakované ve všech jazycích Evropy, ujišťování o mírových cílech a budoucí mírové spolupráci, o právech, svobodě a ochraně malých národů, při čemž i idea slovanství je vzata ze zapomenutých zásuvek a archivů... Stará píseň mezinárodního proletariátu Internacionála - je vzata z programu - což má být další formální, symbolickou koncesí, aby se anglické lordstvo předčasně a příliš nepolekalo. Místo té písně při všech příležitostech je hrána sovětská hymna, vzniklá patrně až během války. Ve všech těchto skutečnostech nebo jen projevech, mnozí, přemnozí a Beneš s nimi - vidí důkazy, předzvěsti, že sovětské Rusko spěje k své vlastní, třeba specifické demokratizaci. V této situaci, v této atmosféře vzniká v roce 1942 anglo-sovětská spojenecká smlouva, uzavřená na dvacet let. Beneš, znaje už mnohé co neznají jiní - všechno své politické a diplomatické snažení orientuje na Sovětský svaz.“

Tak Gazdíkovi stačilo zamlčet vliv tehdejšího britského rusofilství a Čásenského list měl „důvod“ k zpochybňování charakteru hrdinných našinců. Nejen Gazdík se však v MF Dnes takto angažuje.

Začátkem října splaskla mediální bublina o svědecky doloženém vyvražďování nevinných Němců odpornými Čechy v Dobroníně - podle dokumentu jihlavského Němce a člena wehrmachtu Fritze Hawelky v Dobroníně zabíjel Němec Kautzinger mstící se Němcům za to, že ho tamní „nevinní“ členové NSDAP poslali do koncentráku. 18. října MF Dnes přišla s novým „odhalením“ českých vrahounů a nevinných Němců od autora Luďka Navary. Ten psal o tom, že jistá Němka prohlásila, že si nevymyslela příběh, jehož (podle svého věku na fotce) nemohla být svědkem - že na Jihlavsku ve „vesnici SS“ Bergersdorf-Kamenná prý místní Češi v pětačtyřicátém umlátili rýči a krumpáči patnáct německy mluvících. Podle L. Navary příběh „potvrdilo“, že v Kamenné byl nalezen hromadný hrob. Navara ignoroval či zatajil běžně známý fakt, že tehdy v pětačtyřicátém putovalo českými zeměmi všemi možnými směry mnoho lidí, někteří v Němci organizovaných pochodech smrti, jiní jako vězni či zajatci už osvobození, další se vraceli z nucených prací v Německu či z německého osídlování východního Lebensraumu; a že právě množství mrtvol z „pochodů smrti“ také vedlo k radikalizaci protiněmeckých nálad civilního obyvatelstva. Tehdejší pohyb davů běžně vede historiky ke konstatování, že oběti tehdy pohřbené je dnes prakticky nemožné identifikovat, snad jen L. Navara dává najevo že je géniem, který to umí. Může však být i propagandistou bez zábran a pak jeho mnohé historické stati i pořady ztrácí důvěryhodnost. Navara zatajil i další souvislosti, že protiněmeckou nenávist tehdy vyvolávala i zvěrstva páchaná Němci a zvláště fanatickými mladými esesáky ještě po podepsání německé kapitulace, že německá tajná vysílačka ‘Wehrwolf’ v relaci z 19. května 1945 uvedla, že válka proti nepřátelům Německa není prý dosud skončena a „brzy bude českými lebkami vydlážděno Václavské náměstí". Navara tak zjevně napomáhá důvěryhodnosti veřejně šířeného zrůdného „zpravodajství“ o „vyvraždění národa českých Němců“.

Do kategorie manipulátorů s historií řadím i člena vedení zdejšího údajného sudetoněmeckého krajanského sdružení Tomáše Pecinu. Ten „odhaluje“ český rasismus, který prý „plně se projevil, když Němci dali Čechům za války v romské otázce volnou ruku. Výsledkem byly vyhlazovací tábory, romský holocaust...“  Dosud historici soudili, že do vyhlazovacích táborů byli lidé přemisťováni z českých zemí jinam, aktivista Pecina zkouší vzbudit dojem, že to bylo jinak.

Jako před válkou si němečtí ordneři dělali, co chtěli, koncem války a po ní se nepochybně mnozí Češi dopustili zločinů proti Němcům. Tehdy to však nedělali ani zdaleka jen oni - podle pamětníků v tomhle Češi obecně patřili mezi velmi mírné. Gazdík, Pecina a další jsou důkazem, že i dnes jsou mezi Čechy jedinci schopní napadnout kohokoli, třeba jen protiprávním bezdůvodným útokem na jeho čest a pověst. Neváhají, jako kdysi nacisté, ani použít princip superkolektivní viny: Když Žid zabil Němce, bylo to pro nacisty důvodem k potrestání dalších Židů například při křišťálové noci; pokud se nějací Češi měli dopustit zvěrstev, je to pro T. Pecinu důvodem k tvrzení o „celočeském rasismu“.

Občanům Západu je vnucován pocit viny. Protože Češi nebyli ani otrokáři, ani kolonizátory, podsouvají se jim jiné viny, například „zpravodajstvím“ o „vyvraždění národa českých Němců“. Manipulací s historií i současností jsou občané už dlouho a intenzivně zbavováni sebeúcty, sebevědomí, důvodů k protestům, snad aby snáze mlčeli k důsledkům budování nového světového řádu, NWO. Já však věřím v nové české 28. říjny nejen v Česku, že mnozí stále jsme hodni nejvyšší hodnoty svobodné lidskosti - důstojenství samostatně a z vlastního rozhodnutí jednat.

František Rozhoň, 23.10. 2011

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit