Listárna svedomi.cz , došlo 31. ledna 2011

Jedna a jedna jsou dvě – i když to řekne Klaus

Jan Kubalčík

Rád bych stručně reagoval na text Karla Hvížďaly (dále jen Autor) „Václav Klaus – nepřítel moderní Evropy“ (Neviditelný pes, 28. ledna 2011). Autor si pro kritiku V. Klause vybral jeho projev v Bělehradě a v něm pasáž týkající se Velké francouzské revoluce. Tu V. Klaus ve zmíněném projevu nahlédl kriticky, zatímco Autor ji (takový je můj dojem z jeho textu...) považuje za zdroj všeho evropského dobra, tento svůj názor zjevně vnímá jako součást kánonu a naopak kritiku Velké francouzské revoluce vidí coby jasnou herezi. Klubko je ale pěkně zamotané.

Předně je více než patrné, že V. Klaus se rád a často obléká do šatu ušitého z konzervativních atributů. Bylo by obtížné najít více klasický konzervativní atribut, než je právě kritika Velké francouzské revoluce. Konzervativcům netřeba připomínat, ale v této souvislosti nelze pominout E. Burka a jeho „Úvahy o revoluci ve Francii“ (česky CDK, Brno 1997). To však vůbec neznamená, že V. Klaus skutečně konzervativcem je; tuto tezi zase berou jako kánon presidentovi obdivovatelé. Nedivím se, vždyť v této věci dokázal ošálit i the Baroness Thatcher – a to už je co říct. V. Klaus zkrátka není žádný pitomec, o tom není sporu. Nicméně jeho „konzervatismus“ uvidíme v plném nasvícení, srovnáme-li jej např. s konzervatismem Václava Bendy nebo Viktora Dobala (abychom zůstali doma a v době nedávné). Přesto se V. Klaus dopouští, když si zrovna oblékne ten konzervativní ohoz, řady pravdivých výroků (kritika Velké francouzské revoluce nesporně patří mezi ně...) a tyto výroky nijak nepozbývají svoji pravdivost tím, že je vyslovuje právě V. Klaus – takové zatmění myšlení nesmíme připustit (a to je také hlavním motivem této mé reakce).

K Velké francouzské revoluci by se toho věcně dalo napsat mnoho kritického. Nejrozumnější je však vzít do ruky zmíněnou Burkovu knihu. Každopádně platí, že hlavním civilizačním výdobytkem této (ostatně obdobně jako prakticky každé jiné...) revoluce je zejména la guillotine. Kolébka politická svobody leží na západ od the English channel a že a jak jsou si lidé rovni, to hledejme v Evangeliích. A jestli je podle Autora toto hereze, pak zejména Autor sám je nepřítelem Evropy. Možná nikoli té moderní, možná, že ona „moderní“ Evropa je nepřítelem Evropy „bez přívlastků“, ale to by bylo na jiný samostatný text.

Konečně se zdá, že Autor příliš V. Klause nemiluje. Ale že by skutečně, při svém vzdělání a zkušenostech, nevěděl, že Velká francouzská revoluce prostě součástí žádného kánonu není a být nemůže (leda tak v blouznivých představách intelektuálů R. Arona a P. Johnsona...)? Nebo si Autor neuvědomuje, že snahou o delegitimizaci diskutované kritiky zároveň delegitimizuje celou konzervativní pravici, která Burkův odkaz vždy ctí? Co třeba sir W. L. Spencer-Churchill... Ale otočme tu logiku. Co když Autor o vlastnostech svého textu dobře ví? Nepřímo (?) tak na V. Klause ukázal prstem jako na jasného konzervativce – což je něco, co jemu samotnému nesporně více než konvenuje. I ti, kteří k V. Klausovi nemají zrovna vřelý vztah, musí po přečtení takového článku zapochybovat – vždyť je-li schopen názorový oponent produkovat tohle, pak se v předestřeném kontrastu musí V. Klaus jevit jako ztělesnění konzervativního vůdce! Bylo takové vyznění Autorovým záměrem? Nebylo? Já osobně shledávám po dnešku v Autorovi jednoho z největších příznivců současného českého presidenta, neboť pokud by takových textů vyprodukoval víc, vyráží tím V. Klausovi na čelo punc echt konzervativce. Podílí se tím na politováníhodné mystifikaci – nic lepšího pro V. Klause učinit nemůže.

Jan Kubalčík, Konzervativní strana

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit