Listárna svedomi.cz, 2. října 2011

Petice českých kulturních pokladů ohrožena

Jaroslav Hutka

Jelikož nemám televizi a neposlouchám rádio, tak mi přece jen některé důležité kulturně-historické informace uniknou. Helena Vondráčková si totiž nedávno písemně stěžovala, že ji málo hrají v rádiu. Karel Gott se přidal ústně. To já se rovněž a nadšeně přidávám. Mě hrají v rádiu tak málo, že asi vlastně vůbec. Takže tímto byla založena petice českých kulturních pokladů a do včerejška jsem věřil, že začne mít údernost.

Ale našel jsem v novinách, vlastně v Blesku, který jsem si poprvé v životě koupil, užaslé zklamání Karla Gotta z toho, že marně hledal ve schránce pozvánku na narozeniny Václava Havla. Vondráčková zatím žalobu nepodala. Já tam byl a byl to moc příjemný večer. Jenže teď mám obavu, že kvůli mé účasti je moje pozice v PETICI ohrožena. Rádio tlaku kulturních pokladů jistě podlehne a začne zase Vondráčkovou a Gotta hrát a já ostrouhám a dohasnu.

Jinak jsem samozřejmě rád, že televize i téměř čtvrt století po převratu, získala do svého vedení zase komunistu. Lidé, kteří tehdy věřili, že komunisti časem vymřou, vymřeli sami, a my co pamatujeme a ještě žijeme, halt televizi raději nemáme a rádio neposloucháme. Jenže národ by bez televize nepřežil, neboť televizní pravda je: "Opustíš-li mne nezahynu, opustíš-li mne zahyneš!"

Já, jako "pohaslá hvězda sametové revoluce", jak jsem se rovněž dočetl v Blesku, však ještě žiju a dokonce stále zpívám. Ono totiž s televizí to není zas tak úžasné, jako bez televize zoufalé a s Karlem Hynkem Máchou, který také televizi neměl a rádio neposlouchal, dodávám: "Dalekáť cesta má, marné volání!"

Jaroslav Hutka, 2. října 2011

zpět na hlavní stranu                      zpět na archiv aktualit