Listárna svedomi.cz, květen 2011

Nejsme jako oni, hlásal Havel po 17. listopadu 89

Zbyšek Dřevojan

Toto falešné a pseudohumanistické heslo pojetí vyrovnávání se s totalitní minulostí odstartovalo to, co se u nás posledních 20 let dělo. Ovoce budeme ještě dlouho sklízet. Nechci drásat city těch, kterých se dotkla smrt zavražděných po děsivé amnestii, kterou Havel komunisty zvolený prezident, udělil v masovém měřítku, což nemělo do té doby snad obdoby a již ani v budoucnosti mít nebude. Havel v tom samozřejmě není sám, kdo zabránil očistě společnosti od totality. Ale byl to on, kdo potvrdil v podstatě doživotně ve funkcích téměř všechny bývalé soudce předlistopadového režimu. Nejkřiklavější je snad případ soudkyně Horvátové, která má svůj podíl na tragickém osudu Pavla Wonky.

Určitě nemůžeme zapomenout na roli, kterou sehráli bývalí ministři vnitra Sacher (lidovec) a Ruml (OF, později ODS), kteří podrželi ve funkcích u policie spoustu vysokých důstojníků rozpuštěné StB na jaře r. 1990. Že byl Sacher na seznamech StB veden jako spolupracovník, je dnes obecně známé. Určitě nemůžeme zapomenout na ministra spravedlnosti Nováka, který renominoval většinu bývalých totalitních prokurátorů do funkcí státních zástupců. Není nic známo o tom, že by např. Uhl nebo Šabata protestovali proti přechodu do nového zastupitelství třeba takových bijců disentu, jako byli Coufal nebo Salichov. Našel se jenom Petr Cibulka a pár dalších, kteří se proti tomu ozvali a ozývají. Ne vždy úplně šťastně. Sám jsem podal několik oznámení na soudce a prokurátory. Odpovědí byla šikana ze strany státních orgánů.

Správně to vystihl redaktor HN Leschtina: Kdyby se spojenci po 2. sv. válce řídili názory Havla, nemohlo nikdy dojít k potrestání válečných nacistických zločinců v Norimberku a následné denacifikaci v Německu. U nás se to zvládlo dvěma soudy se Štěpánem a Vykypělem. Žádná detotalizace nepřišla. Maximálně platonická deklarace o Protiprávnosti komunistického režimu. Proces s přestárlou prokurátorkou Polednovou byl již jenom fraška. Tak se dnes nedivme, že bachař Vondruška odešel od soudu osvobozen. V Plzni na Borech to nebylo o moc lepší než v Minkovicích. Také se tam na jednom oddělení brousilo sklo, tzv. šatony. Postrach všech muklů. Političtí vězni byli v očích „vychovatelů" horší než vrazi. Například s přezdívkou Čobol měl takový bohulibý zvyk přijít ke skupině vězňů čekajících na seřazení a odchod z pracoviště a s potěšením mezi ně stříkl kasr. Nechci na ty doby vzpomínat a nechce se mi o těch dobách moc mluvit. Vždycky mě to jaksepatří rozhodí.Sám jsem na Borech strávil rok vězení po půlroční vazbě, když jsem byl v r.1970 v době Husákovy normalizace odsouzen na 18 měsíců dle §100, za pobuřování proti socialistickému zřízení a pobytu sovětských vojsk u nás. Za posledních 20 let vyšly z Karlovy univerzity, Masarykovy nebo Palackého (o ty ze z Plzně nestojím) tisíce právníků. Takže společnosti nic nebrání v důkladné očistě justice od všech pozůstatků totalitních struktur a pokrouceného právního myšlení. Je to jediná cesta! Přiznám ale, že v tomto směru velký optimista nejsem.

Zbyšek Dřevojan, bývalý politický vězeň, Znojmo

zpět na hlavní stranu                      zpět na archiv aktualit