Listárna svedomi.cz, 11. června 2011

Pozor na bumerang,vážení

Jindřich Koudelka

Kampaň proti VV je mince, ražená v penězokazecké dílně, jejíž „výrobní technologii“ zvládá každý slušný falsifikátor. Do oběhu ji dávají televizní a novinářští poskokové i parťáci kmotrů z řad politiků, kteří za bakšiš rozprodali stát a nadělali biliónové dluhy! Žádný z těchto divočáků, třebaže i jeho přičiněním tento stát „úspěšně“ pracuje k bankrotu, se ani myšlenkou nemíní vzdát svého kaliště, ve kterém chrochtá už více než dvacet let! A proč by taky, když na cestě je za dalších sto miliard státních zakázek? Jenže zájemců je povícero, a tak pod značkou:„Dohoda možná“ platí: „vy nic nevidět – my nic nevidět!“

Hru na slepou bábu hrají všichni: pravice-levice, koalice jako opozice; na komunální úrovni i „neušpinění“ komunisté. I zvykové právo, ač nezakotveno v žádném zákoníku, tu funguje už drahně let. Tichá dohoda respektuje, že kdo je u kormidla má při státních zakázkách nárok na provizi – za předpokladu reciprocity po příštích volbách! Fungování spojitých nádob, známé už z hodin fyziky na obecné škole, je tu tak znovu demonstrováno! Jako „fyzikálně“ nepřizpůsobivý se ukázal být nový koaliční partner (jménem VV), který zavedený úzus nemínil respektovat. I válku s korupcí chápal jinak než staří harcovníci...

Tím ale po dvě desítky let budovaná síť, často velmi diskrétních vztahů, mohla být zpřetrhána, reforma ohrožena, Matička Čechie a ta „naše demokracie“ jakbysmet. Co včil, jonáci? Tož, vydat hesla, nacvičit signál a vystřelit z Aurory!

Kanonádu z těžkých kusů do řad VV spustili dva koaliční partneři a jedna blondýna; všichni ve vzájemné shodě se současnou opozicí i televizními a novinářskými snaživci, soutěžícími ve sbírání bodíků. Tato, i všechny jí podobné mediální kampaně spoléhají na totální selhání paměti „obecného lidu“. Ráčil-li nás však Pán Bůh po celé trvání „té naší demokracie“ při trocha paměti i zdravého rozumu dodnes zachovati, potom i víme i si pamatujeme... A protože si pamatujeme, tak i víme, že „aféry“ VV, produkované přes divočáky z kališť i ostatní póvl, jsou v porovnání s jejich vlastními velkoaférami při rozkrádání státního majetku, povídkami z Vilímkova kalendáře. (Ostatně, byl snad majetek za bilióny rozkraden VV? Jako sláma z bot čouhá pak správně načasované „rozhořčení“ velkorozkrádačů nad „aférami“ VV.)

Vytváření umělých afér kolem VV i permanentní kampaň proti nim, přihnojovaná mrvou televizních i novinářských šmoků, vyvolává podezření, že tažení je koordinováno z jednoho centra, a že důvody jsou trochu jiné než rozhořčení, pramenící z „Vyššího principu mravního“ (jak je nám prezentováno).

Ani teorie o zájmech regionálních kmotrů neobstojí, protože takto masivně vedená kampaň je daleko nad jejich možnostmi. Znamená to tedy, že jsou zde síly, o jejichž existenci nemá občan tušení? (Aniž se má o ně zajímat?) Je-li tomu tak, proč skromně stojí v pozadí, a jakých cílů chtějí dosáhnout?

Zkušenost přitakává a ukazuje, že jakýkoli subjekt, organizace, sdružení či politická strana, pokud není „pod palcem“ nebo uznána za košér těmi, kteří chtějí vládnout „globálně“, se ihned stává terčem médií, do kterých jsou zvány party přicmrdávačů z řad novinových komentátorů, politologů, analytiků, humanoidů – politiky zleva i zprava nevyjímaje! A všechna tahle dohromady sehnaná holota , se pak na povel strefuje do určeného cíle! Zdejší běsnění proti VV (ale nejen proti nim!) je jen nápodobou toho, jak se proti těm, kteří nejsou košér, postupuje i jinde v Evropě.

Zanechme proto už falešných představ o „západní demokracii“, protože to, co dělají ti „odtud“, dělají i ti „odtamtud.“ Potom už nejde o jakési VV, sdružení D.O.S.T. či o vlastenecké organizace, mediálními trubadúry do zblbnutí označované za neonacistické, fašistické či antisemitské; tady jde o rakovinou metastázi skomírající svobody slova a svobody samotné; přesně podle představ Kmotrů (ne těch regionálních), chtějících vládnout „globálně“ pomocí peněz, ekonomiky,„skupování hlasů“,zvrácené ideologie a potom i přímého teroru.

Pokračovatelé těch, kteří podplacenou lůzu nechávali křičet: „Ukřižuj ho!“ a „Krev jeho na nás a na naše děti!“, se cítí být už skoro na vrcholu. Ať tam ale tak moc nepospíchají, vždyť odtamtud vede cesta už jenom jedním směrem. Cestou dolů je budou doprovázet jejich pomocníci (viz jejich výčet výše), neboť nebýt jich, samotné žoky zlata by nic nezmohly!

Jejich vina na současném stavu světa je stejná, ne-li větší než je ta jejich bossů. Co na tom, že zrazují vlastní zemi i Evropu? Co na tom (?), vždyť je to jejich „džob“, za který jsou   d o b ř e   zaplaceni. Byla třiceti stříbrnými   d o b ř e   zaplacena i ona dávná zrada? Sotva, když se zrádce oběsil! Oběsil se už někdo z těch„našich?“

V Dantově Pekle je mnoho kruhů; jeden pro lichváře a pro ty, kdož nezřízeně milovali penízky, jiný pro ty, kteří zradili přítele, vlast nebo dobrou věc! Kam s nimi, patří-li do obou? Mají svobodnou vůli – ať si tedy vyberou! Zatím ještě: Hopsa hejsa do Brandejsa – zatím...

Čas se naplňuje a strom kam padne, tam zůstane ležet...

Jindřich Koudelka, 11. června 2011

 zpět na hlavní stranu                zpět na archiv aktualit