Vloženo 4.5.2011

K znevažování květnového povstání 1945

V lednu 1944 dopsal Orwell Farmu zvířat. V roce 1946 vyšla česky a lidé si mohli uvědomit, že realita Farmy zvířat a poválečného Československa se v něčem podobají. V Orwellově díle je nejprve zpochybňováno Kulišovo hrdinství při bitvě u kravína, nakonec je Kuliš soustavně vydáván za zloducha, který se už při bitvě u kravína pokoušel své druhy porazit a zničit.

V československé realitě bylo znevažováno české i slovenského národního povstání, v Čechách byla za zloducha vydávána zvláště Česká národní rada (ČNR). Přestože v archívech bylo dost dokumentů svědčících o tom, že ČNR vždy vystupovala jako dočasný zástupce košické vlády, byla ČNR viněna z neloajálnosti vůči košické vládě a ze snahy strhnout moc na sebe moc. Přestože se ČNR rozhlasovým prohlášením distancovala od vlasovců - že s nimi nemá žádné politické dohody a jejich vystoupení proti Němcům je jejich vlastní záležitostí – byla obviněna ze zkompromitování povstání spoluprací s vlasovci; měla snad ČNR donutit vlasovce aby proti nacistům nestříleli?

V roce 1968 připomněl časopis Reportér 19/1968, že „nejtěžší a nejpodlejší bylo obvinění vmetené do tváře členům ČNR již koncem května 1945, že totiž umožnili německé armádě průchod Prahou a že předem připravovali plán na záchranu německých vojsk a jejich zbraní před Rudou armádou.“ Obvinění ČNR z úmyslu zachránit nacisty před Rudou armádou v roce 1968 snad už nikdo nebral vážně, tak se v onom čísle 19/1968 Reportéra Dr. Stanislav Zámečník, CSc., vyjádřil podrobněji k průchodu německých vojsk Prahou :

Po vypuknutí Květnového povstání — které nacistům velmi zkomplikovalo situaci na frontách – a po zahájení pražské operace Rudé armády upustili nacisté od plánovaných obranných bojů, zahájili ústup na západ a soustředili velké úsilí k uvolnění potřebných komunikací blokovaných povstáním. Především se snažili potlačit povstání v Praze, jíž procházejí všechny významnější komunikace ze severu, severovýchodu a východu na západ. Do bojů o Prahu nasadili značné, těžkými zbraněmi vyzbrojené síly SS, mimo jiné SS-tankovou divizi Wiking, tankové jednotky SS-Kampfgruppe Wallenstein a dokonce jednotky SS-tankové divize „Das Reich", které odveleli z fronty na severu. Poměr sil byl z hlediska povstalců katastrofální. Se zbraněmi, kterými disponovali, nemohli postup nacistických vojsk zastavit, mohli ho pouze zpomalovat, zejména když nacisté používali nevybíravé taktiky a proti barikádám hnali české civilní obyvatelstvo. Přes hrdinný odpor Pražanů si nacisté neustále probíjeli cestu kupředu a 8. května dosáhli na všech hlavních směrech středu města. Za těchto podmínek, kdy uvolnění průchodu silou zbraní bylo otázkou několika hodin, přijala Česká národní rada po dlouhém vyjednávání v 16.00 hodin kapitulaci německého velení v Praze. Obsahovala podmínku, že německá vojska odejdou z obvodu Prahy na západ, těžké zbraně odevzdají na místě nebo na hranicích Prahy a lehké zbraně odevzdají československé armádě před překročením demarkační linie. Tyto podmínky kapitulace byly nesporně důsledkem těžké situace povstalců, ne záměrným a připravovaným aktem k záchraně německých vojsk.

Kapitulace byla podepsána v době, kdy povstalci ještě nevěděli, že vojska Rudé armády již pronikla do severních Čech a že jejich příchod do Prahy je otázkou několika hodin. Z bojových deníků velitelství Bartoš a Alex je patrno, že teprve před večerem přišly z Litoměřicka a Lovosicka první zprávy o průjezdu sovětských vojsk.

Hodnotíme-li kapitulaci z hlediska účastníků povstání, má plnou pravdu tehdejší místopředseda ČNR Josef Smrkovský, který prohlásil, že povstalci neměli dostatek sil, aby si mohli klást za cíl likvidaci velkého uskupení nacistických vojsk a že jejich ústup z Prahy byl úspěchem povstání. Průchod Prahou je však možno posuzovat i z jiných hledisek. Řekneme-li, že německé velení dosáhlo kapitulací toho, čeho nemohlo dosáhnout bojem, je to rovněž pravda. K objektivnímu závěru je třeba prozkoumat, jak velkým německým silám se díky průchodu Prahou podařilo ustoupit na západ. Je však třeba současně zvážit, do jaké míry povstání znemožnilo ústup německých vojsk všeobecně a do jaké míry byly tyto výsledky otevřením průchodu zmařeny.

Budeme-li hledat vysvětlení v pracích autorů, kteří se zabývali povstáním převážně z hlediska Prahy a o situaci na venkově neměli dostatek pramenů, dojdeme k deprimujícím závěrům. Situace je líčena, jako by téměř všechna ustupující vojska byla soustředěna východně od Prahy. Je to myšleno kladně, že pražské povstání znemožňovalo jejich ústup. Dovedeno do konce to znamená, že výsledky povstání byly kapitulací paralyzovány. Je to ale v rozporu se sovětským údajem, že v rámci pražské operace bylo zajato 859.400 nacistických vojáků — tedy převážná většina německých sil, které byly v našem prostoru soustředěny.

Hledal jsem vysvětlení jinde. Již předtím jsem soustředil velké množství vzpomínek pamětníků ze všech okresů a výpisy z obecních kronik. V těchto pramenech jsem nyní vyhledával údaje o směrech pohybu německých jednotek. Výsledek byl překvapující: Ústup německých vojsk byl řízen tak, že tato vojska povstaleckou Prahu obcházela a komunikace směřující ku Praze mnohokrát příčně přetínala, takže postup směrem na Prahu nebyl vůbec možný. Dokonce i jednotky, které se nacházely v Českém Brodě — tedy bezprostředně u Prahy — a ustupovaly až po kapitulaci, nepostupovaly směrem na Prahu, ale na jih. Např. v Kostelci n. Č. lesy jsou obránci barikády na hlavní silnici hrdi na to, že jejich barikádou směrem ku Praze nikdo neprojel. Znamená to, že průchodu Prahou mohla použít pouze vojska, která se nacházela přímo ve městě, a ta, která se do středu Prahy probila. Je pravděpodobné, že i vojska, jež byla ve východních částech města, ustoupila na východ a obešla Prahu v jižním směru. Svědčí o tom skutečnost, že část jednotek SS-divize Wiking, která bojovala ve východní části Prahy, byla zajata jižně od Prahy na Příbramsku v prostoru Milína a Čimelic. Vezmeme-li v úvahu, že značnému množství německých vojsk odřízla Rudá armáda cestu a zajala je západně od Prahy, je zřejmé, že jen malá část německých vojsk mohla použít průchodu Prahou a ustoupit do amerického zajetí.

Velmi poučné je, sledujeme-li podle velkého souhrnu kronikářských záznamů a jiných pramenů průběh ústupu na venkově. Organizovat průchod statisícových vojsk omezeným počtem komunikací není samo o sobě snadným problémem. Nacistická vojska navíc procházela povstaleckým územím, o komunikace musela bojovat a chtěla-li obejít Prahu, byla nucena používat hlavně druhořadých silnic. Každý zátaras, i když vždy nebyl bráněn, bylo nutno přinejmenším odstraňovat. Zátarasy a Němci vybudované protitankové překážky, které se v rukou povstalců obrátily proti nim, byly vybudovány velmi hustě. Na přeplněných silnicích docházelo k velkému chaosu. Povstalci se snažili tento zmatek prohloubit a ústup zpomalit. Nesprávně natáčeli silniční ukazatele na křižovatkách, poskytovali německým vojákům klamné informace o směru silnic a postupu Rudé armády. Byly rozhazovány ježky, které ničily pneumatiky. Vojáci byli neustále v domnění, že je jim Rudá armáda v patách. Palebné přepady a drobné bojové akce povstalců působily v kolonách nepopsatelný zmatek. Demoralizovaní vojáci se povstalcům od 8. května hromadně vzdávali a obce byly přeplněny zajatci.

Tak je snad plně odůvodněný Zámečníkův závěr, že „květnové povstání přispělo významně ke zmaření německých ústupových plánů a i k úspěchu obkličovacích manévrů Rudé armády.“

vloženo 4. 5. 2011, foto Lidového deníku z budovy muzea odboje v Praze

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit