Listárna svedomi.cz, v květnu 2011 zaslala Eva Clarová
Jindřichův Hradec
Na Jindřichohradecku se chystají oslavy ukončení děsivé II. světové války. Oslavy důstojné, k uctění památky těch, co v ní obětovali to nejdražší, co měli. Jen si myslím, že by též za zmínku stála i událost, která s těmito oslavami rovněž souvisí: Jeden vojenský útvar v Jindřichově Hradci bude pojmenován po generálu Josefu Eretovi, k pojmenování dojde 8.5. prezidentem na Hradě.
Možná není bez zajímavosti, co tomu předcházelo - hledání potomků, kteří by vlastnili portrétní fotografii pana generála, ke jmenování nezbytně potřebnou. Pan M.V. z Vojenského historického ústavu se pustil do nelehkého pátrání. Začal tím, že obtelefonovával lidi nesoucí toto jméno, jen jich ale v Čechách žije poměrně veliký počet, ale nikdo o generálu Eretovi neměl potuchy, takže pan M.V. zapátral v archivu i na internetu a našel podle adresy mého tatínka, který byl přímým podřízeným hledaného a na stejné adrese pak našel i telefonní číslo mé vnučky, která mu dala spojení na mne. Jenže ani já nevlastním žádnou požadovanou fotografii, pouze amatérská fota, která pořídil můj tatínek třeba při návštěvě gen.Pattona na zámku Hluboká, kde jako doprovod byl i generál Eret a generál Rytíř. V pátrání jsme pokračovali, napadlo mne požádat své přátele a známé i v cizině , věděla jsem, že byl s celou rodinou od roku 1947 jako vojenský přidělenec ve Vídní a po komunistickém puči 1948 s celou rodinou emigroval do USA. K mé obrovské radosti se během chvilky ozvala má přítelkyně z dopisování pani M.D. ,která rodinu Eretovu znala dokonce osobně, pracovali totiž v sousedství –pan generál jako zahradník a jeho paní jako hospodyně. Důležité sdělení, které bylo zároveň i vodítkem pro další pátrání byla i jejich dcera Dr Mostecká. V mravenčí práci pokračoval pan M.V. a dopátral se pobytu paní I.P. ve Švédsku, vnučky pana generála. Tu čekala smutná záležitost-převzít dědictví po svých rodičích a prarodičích, ale požadovanou podobenku bylo konečně možné k žádosti přiložit.
Myslím, že všechny zúčastněné může hřát vědomí, že dobrá věc se podařila, díky mravenčí práci pana M.V . a šťastným náhodám.
Na závěr, prosím dovolte malou vzpomínku na pana generála, v roce 1945 totiž bydlel nějaký čas u nás – byl to pěkně urostlý pán, vždy dokonale upravený, v nablýskaných holinkách a bílými rukavičkami v ruce , ale hlavně přívětivý a laskavý člověk. I proto jsem velice ráda, že se dobrá věc podařila.
V květnu 2011 zaslala Eva Clarová, Tábor
zpět na hlavní stranu zpět na archiv aktualit