Doleželovo osvobození je symbolem doby, ve které selhávají hodnoty a instituce demokracie

Říkal mně včera můj advokát, že když už jednou jsem byl prohlášen za slabomyslnýho, tak že už z toho musím mít prospěch na celej život. - Nic a nikdo nepopíše lépe a výstižněji význam a smysl zatím nepravomocné-ho osvobození bývalého důvěrníka a tajemníka sociálně demokratických premiérů Grosse a Paroubka Zdeňka Doležela než tato osmdesát let stará věta ze Švejka. Tehdy i nyní vypovídala o nemocné době, ve které mocní došli k přesvědčení, že se jim nikdy nemůže nic stát. Zdeněk Doležel sám je bezesporu nádherná švejkovsky odiózní figurka - až do zatčení věčně upocený podržtaška s knírkem, upovídaný přítelíček a zařizovač mocných, a je jedno, jakého režimu. Funkcionář KSČ, vyhozený kdysi z obskurního kulturního domu Jupiter pro zapomenutou třistatisícovou „výpůjčku", tichý pracant v předsednictvu ČSSD i na vnitru, neúspěšný kandidát na náměstka ministra obrany i na euro-poslance, u kterého policie našla při domovní prohlídce složky kompromitujících materiálů na členy vlády a vedení zpravodajských služeb. Proč nebyl stíhán právě za to? Osobní vyjednavač premiéra Paroubka, poslaný do Varšavy na důvěrná jednání s vedením polského státu, obviněný i v budišovské kauze zpronevěry desítek milionů, „šibal", jakých opoziční smlouva stvořila desítky.

Jeho osvobození se stává symbolem doby, ve které selhávají téměř všechny hodnoty a instituce demokracie. Bezchybně jednal snad jenom soudce Kamil Kydalka, který se už vloni v červnu pokusil vrátit podle něj nedostatečnými důkazy doloženou kauzu k došetření. Vrchní soud přisvědčil námitkám státního zastupitelství, které svoji práci odfláklo, ale přesto proti dalším „domácím úkolům" protesto­valo.

Selhala i protikorupční policie, rozvrácená politickým tlakem vlád ČSSD i pozdější čistkou Ivana Langra. V této konkrétní kauze zůstane proto už navždy nevysvětlená úloha vysokého důstojníka Inspekce ministra vnitra Jaroslava Hlaváče. Osobní přítel Doležela i dalšího tajemníka premiéra, bý­valého důstojníka StB Pavla Přibyla, se na jaře 2006 osobně zasadil o zablokování práce policistů Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, vyšetřujících, kromě jiného, právě Doležela.

Nevysvětlená propojení

Totálně zklamaly sdělovací prostředky, které v okamžiku, kdy se kauza dostala k soudu, přestaly pracovat. Jako by v celém švejkovském příběhu nebyly desítky nevysvětlených propojení na nejvyšší patra české politiky, jako by neexistoval zásadní rozpor mezi názory vyšetřovacích komisí polského a českého parlamentu, jako by neexistovaly polskými orgány potvrzené dokumenty, podle kterých mohla vláda ČR dostat při privatizaci Unipetrolu nejméně o 5,3 miliardy korun lepší cenu. Jako by stačilo, že na české straně všichni zúčastnění popřeli vyšetřovací verzi polské prokuratury, podle které bylo v Praze a Ostravě na úplatcích rozděleno více než čtyřicet dva milionů eur. Ve chvíli, kdy se sdělovací prostředky stávají jenom občas neposlušným papouškem opakujícím výroky mocných, nepřekvapí, když Česká televize namísto analýzy případu diskutuje s vědcem historii „šifrované řeči", a Právo dokonce pozve Zdeňka Doležela jako hvězdu na svůj čtenářský chat.

Nikdo z novinářů se nepozastavil nad tím, že se Doležel prokazatelně znal a scházel se „špínou člověkem" Jackem Spyrou opakovaně už od roku 2001. Všechna pozornost se soustředila na jedinou větu o „pěti v českých na stole". To, že Doležel v prosinci 2005 nedokázal poslancům vysvětlit mnoho jiných vět ze záznamu, včetně „motivujte, tahle investice je dobrá, to je vstupenka k jednání", už je zapomenuto. Jiří Paroubek se proto může ve stejně švejkovském duchu natřásat s tvrzeními, že šlo o spiknutí české a polské pravice, útok na vládu a stranu, případně, že právě tato aféra „rozvrátila polskou levici".

Občané se musí bránit

Varující je zjištění, že se z politiků ' a jejich kamarádů stává nedotknutelná kasta, až příliš často chráněná slepotou policie a aktivními zásahy nejvyšších pater státního zastupitelství. Podivných kauz, známých pod jmény Čunek, Kořistka, Doležel, Ploc, údajná zpronevěra fondů PHARE či Budišov, je prostě příliš mnoho. Politici otevřeně lžou a jimi dosazení funkcionáři veřejné žaloby je chrání. Renata Vesecká, stejně jako její z účasti na korupci usvědčený náměstek, bývalý poslanec Zdeněk Koudelka, a řada dalších.

Právo přestává mít smysl, pokud neplatí vždy a pro všechny. Takové právo ovšem neexistuje ve vzdu­choprázdnu a musí se o něj bojo­vat. Naprostá většina občanů si může myslet, že pánové Doležel a Paroubek nemluví pravdu. Pokud se nebudou bránit, nic se nezmění - a i slabomyslným podvodníkům z úvodního citátu bude stačit, když je soud aspoň jednou osvobodí „pro nedostatek důkazů".

Jan Urban v Lidových novinách 26.1.2008