E-mailový ZPRAVODAJ

Trocha  informací a glos, které by Vám neměly uniknout. Připraveno k 31. 7. 2004

Rubriky:

Info...

Stalo se ... (a naše glosy)

Česká "krize"

Ze zdivočelé země

Krátce ze stránek Národní myšlenky

O čem se nemluví (Dacani! Hanba! Rudá mafie!)

Výročí

Vybrali jsme pro Vás  

Vláda ničí pracovní místa – proto roste státní dluh

Pomník Nejedlého a výuka dějepisu

Jakubík zahradníkem

Blíží se volby?!

Antisocialistický manifest

Odkazy

O tomto zpravodaji


Info...

   Sraz slušných lidí !!! Připomínka Listopadu 1989 a jeho důsledků
(Byl Listopad návratem ke skutečné demokracii? Kolik občanů je po Sametu poškozeno, okradeno a nemůže se dovolat svých zákonných práv a svobod? Setkání těch, kteří ví, že být okraden není ostuda - hanba a ostuda je nechat si to líbit!)
21.srpna 2004
od 13 hodin v hotelu Gregor - Modřice u Brna, nám. Svobody
(z Brna směr Bratislava, odbočit Exit 3, nebo bus 49)
Doprovází písničkáři Zbyněk Horváth a/nebo Pepa Nos. Pořádají Ján Krišica a Jan Šinágl;

   V těchto dnech se rozbíhá nová podoba kulturně-politického serveru Vlast.cz. Poté by mělo dojít k plánovanému spojení stránek Svědomí.cz a Vlasti na Vlast.cz. Půjde-li vše podle předpokladů, stránky Svědomí.cz ukončí provoz a vše nové bude na Vlast.cz. 

   Bohoslužby Kněžského bratrstva sv. Pia X. najdete na www.volny.cz/fsspx .

Rubriku zpracovali  František Rozhoň  a Petr Tryščuk 

Stalo se ... (a naše glosy)

Česká "krize" :

   Mluví se o vládní krizi .Mluví o ní i prezident Václav Klaus (MF Dnes 27.7.2004). O nové vládě píše: Všichni bývalí ministři v ní sice asi nezůstanou, ale žádný z nich nebude jako neúspěšný exemplárně " vyhozen". Jediným viníkem všeho (a obětním beránkem za všechny) je bývalý předseda vlády, který ovšem bude povýšen, a to na evropského komisaře, což je za ztroskotání vlády odměna téměř unikátní. A dodává, že v Německu má vládní koalice obdobné problémy, i když pro ni evropské volby tak katastrofálně nedopadly, ale všichni tam ale vědí, že se něco musí stát. Že v Německu musí nastat "Paradigmawechsel", tedy změna paradigmatu, změna způsobu uvažování, změna pohledu na svět, jinak se situace nezlepší! A co u nás? Jaké jsou změny, jde jen o krizi vládní? (rof) 

   Vladimír Špidla, který zkrachoval jako šéf strany i vlády, se zachoval jako někdejší představitelé KSČ, kteří se vydávali za strůjce úspěchů, za neúspěchy však činili odpovědné jiné. Při posledním zasedání se Špidlou vláda sebechvalně konstatovala, že byla dobrá, jen neuměla prodat své výsledky veřejnosti. A krize? No to je podle Špidly jen pokus Zemana o sestavení menšinové vlády za podpory komunistů. 
Změna způsobu myšlení ano, ale před Listopad ’89…  (rof) 

   Poté, co zas jeden policista střílel na přechodu na chodce (netrefil), byl prezident Klaus vyzván otevřeným dopisem, aby okamžitě odvolal z funkce ministra vnitra Stanislava Grosse, a svolal na nejvyšší možné úrovni setkání zodpovědných pracovníků ministerstva vnitra a spravedlnosti, aby se zabránilo dalšímu ohrožování občanů policisty, ožralými státními zástupci a jinými zaměstnanci těchto ministerstev Zvůle. Prezident nereagoval.
Čtyřicet let bolševici zkoušeli, zda se neúspěšný člověk neuplatní výš. Za Klause žádná změna. Prezident zvedl nad hlavu Stanley Cup a ministra, který nezvládl policii, jmenoval premiérem

   Gross, jak známo, chce být podobný Blairovi. Kterýsi politolog, jehož jméno mi uniklo, v TV oba prohlásil za moderní politiky. Oba jsou si podobní v tom, že politika je nečitelná, ba bezobsažná. Oba jsou považováni za nečestné technology moci. Ani jeden není socialistou. Vinou těchto (u nás polistopadových změn) lidé volí podle vizáže…  (rof) 

   Změnu směrem k ˇÚnoru ’48 předvedl L.Zaorálek, šéf Poslanecké sněmovny. Na zasedání ÚV řval, že Strany které chtějí vládnout spolu s ČSSD, která po bolševicku chce sebrat vše, musí k ní v rámci obrozené Národní fronty být loajální. 101poslanců podepsalo loajalitu vládě, i když jeden je dlouhodobě nemocný a minimálně jeden půjde pryč (Špidla), loajalitu však neprojevila KDU-ČSL. Když Gross rozhodl, že ministrem zahraničí bude druhý český eukomisař Telička, proti němuž vznášela KDU-ČSL už dlouho námitky, KDU-ČSL se neloajálně vzbouřila. Ministrem zahraničí má zůstat Cyril Svoboda…  (rof) 

   Ad C.Svoboda: Jak proměnil českou zahraniční politiku od dob lezení do pr…. Moskvě? Pod jeho taktovkou se ČR ve VS OSN připojila k dalším stopadesáti členským státům OSN a hlasovala pro odstranění Izraelem stavěné Zdi. Velvyslanec v OSN Kmoníček přiznal, že české hlasování bylo vedeno „snahou o dosažení jednotné pozice s dalšími státy Evropské unie. Kdyby se prý vědělo, že alespoň jedna země EU se zdrží hlasování, potom by prý Česká republika postupovala podobně“…."
  Něco tak ubohého jsem z úst významného českého diplomata už dlouho neslyšel - naposledy snad od soudruha Chňoupka"., napsal J.Havránek
na Virtually.cz  (rof) 

   Zásadní změnu předvedl Vladimír Špidla. Před pár měsíci proti vůli lidovců rozhodl, že Telička bude českým eukomisařem ještě dalších 5 let. Teď rozhodl opačně, Telička nebude dalších 5 let eukomisařem. Jak přiznal Gross, o funkci eukomisaře si řekl sám Špidla. No, změna to vlastně není moc velká. Nevím, co chci, ale chci to hned, se říká o levičácích už přes 30 let…  (rof) 

   Gross dojednal vládní program. Zní pěkně a obvykle, slibuje spořit a slibuje dát kdekomu kdeco. Zásadním problémem je, že zásadní reformy neslibuje zavést, ale jen připravovat…  (rof) 

   Gross vybírá personální složení vlády. Už abychom se báli o další osud naší země. Zvláště po zprávě Týdne z tohoto týdne. Právě Gross měl dosadit do čela Českého telekomu svoji prodlouženou ruku Gabriela Berdára. Ten neumí odpovědět ani na otázku, kde je jím řízený podnik nejziskovější. Řekl že neví, že musí se podívat na konkrétní čísla…  (rof) 

    Práva znalý John Bok konstatoval, že ČR se vrací ke stejnému pojetí práva, jaké aplikovalo nacistické Německo a bolševický východní blok. Za těchto okolností je varující, že Gross uvažoval na místo ministra vnitra s bolševickým bachařem Petrem Iblem. Jak oznámil JUDr.Milan Hulík, Petr Ibl podléhal prověrkám, prospěl jen na běžného vězeňského pracovníka. S tou dělal poradce Grossovi, náměstka Grossovi, šéfa poslaneckého klubu ČSSD, teď je horkým kandidátem na mistra vnitra. KDU-ČSL to zřejmě vůbec nevadí - podle M.Kalouska jeho strana nebude žádný z návrhů ČSSD na místa ministrů blokovat. Běžný vězeňský pracovník, staronová charakteristika funkce ministra vnitra, obvyklá v loutkových totalitních státech…  (rof) 

   S Inspekcí ministerstva vnitra mám své „zkušenosti“. Nejprve mi obvinila, že vyfocením policisty porušujícím zákon jsem porušil lidská práva onoho policisty. Když jsem při jiné stížnosti uvedl jediného svědka, oznámila mi, že bylo nade vší pochybnost zjištěno, že moje stížnost je neoprávněná. I vzpomněl jsem si na totalitní vtip, že až 10 civilních svědků dokáže zvrátit svědectví policisty. Sehnal jsem si dalších 9 civilních svědků, a ejhle. Má stížnost byla, jak předvídal onen starý vtip, uznána za oprávněnou! 
   Do čela této Inspekce se dral Václav Jakubík (o něm ve Vybrali jsme pro Vás), nakonec byl vybrán Miroslav Borník. Jak znovu uvedly HN 27.7.04, ten v lednu 1989 vyšetřoval účastníky protikomunistických demonstrací při „Palachově týdnu“.
O Borníkovi i zde...  (rof) 

   Plíživá totalita se nám vrací, řekla Zdena Mašínová 28.7.2004 po skončení procesu s V.Hučínem na mítinku na olomouckém Horním náměstí. A to právě ona věřila, že přijetí do EU nás před tím jistě ochrání.
  Nové změny určitě povedou ke změnám náhledu u více občanů.
  Ne každá revoluce se musí povést, ale bez revolucí se mocní nezmění. A že mocní už se preventivně jistí, dokazuje odhalení Viléma Baráka zveřejněné
18.7.2004 na Virtually.cz:
Stane se Česko náměstím Nebeského klidu?

Na posledním jednání Rady obrany státu prosadil odstupující premiér Vladimír Špidla možnost posílení policie o 10.260 vojáků. Ministr vnitra Stanislav Gross sdělil ČTK důvody, kvůli kterým vláda schválila takto masivní nasazení armády na území Česka v době míru. Jako první uvedl porušení zákonnosti, a to nejen v podobě stále omílaného terorismu, ale i stávkami a masovými občanskými nepokoji.
Takže 10 260 vojáků, jednu třetinu armády jsou politici připraveni použít i proti občanům, kteří budou chtít říci dost dnešní sociálně demokratické fantasmagorii.
  (rof) 

Ze zdivočelé země :

   Zpráva pár dnů stará: ´Vláda schválila, že každý úřad musí ročně snižovat počty zaměstnanců o dvě procenta. Do roku 2006 tak státní správa propustí 29 tisíc lidí´..." Zpráva čerstvá: Vláda zase nejde příkladem, do roku 2006 bude mít o jednoho člena (6%) víc… (rof)

   Po Poslanecké sněmovně i Senát schválil tzv. eurozatykač, i když senátoři ví, že je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Eurozatykač má prý pomoci „boji proti terorismu“, dlouhý mediální seznam zločinů, na něž se má vztahovat, obsahuje i „zločin slova - rasismus“, seznam končí slovy „a další“… Dokážete pochopit, za co vás budou moci eskortovat k soudu do ciziny, v níž, jak mnohokrát doložil B.Kuras, jste nikdy nebyli? Zákon ještě nepodepsal prezident… (rof)

   Ministři zahraničí EU se pod nizozemským předsednictvím dohodli na zahájení rázných kroků proti užívání marihuany. Boji proti marihuaně by měly věnovat pozornost i jednotlivé vlády. Podle zprávy PRÁVA z 30.7. mají být postihováni i provozovatelé internetových stránek propagujících marihuanu a obsahujících návod na její pěstování. (rof)

   ilegální žadatele o azyl prohlásil kdysi P.Rychetský paušálně za úctyhodné. Evropská komise je jiného názoru a předala Evropské radě a Parlamentu návrhy na opatření ke snížení jejich počtu. Mj. mají čekat na výsledek řízení mimo země EU… (rof)

   Evropská komise se s Teličkou pustila do dílčí reformy zemědělské politiky. Podle příkazu ze 14.července má kvóta pro výrobu cukru v České republice klesnout o 72 000 tun. Česká republika tak přestane být ve spotřebě cukru soběstačná. Slabou náplastí na potvrzení obav euskeptiků, že cílem bývalých koloniálních mocností ovládajících EU je učinit nás závislými na jejich produktech, mají být finanční kompenzace. Má jít až o 28 milionů eur ročně, hlásají eufanatici. Jak dlouho kompenzace vydrží? Do příští dílčí reformy? Ještě za Teličky nebo až za Špidly? (rof)

   Ke sporu o vliv v pražské židovské obci se vyjádřili Arnošt Lustig, Jiří Franěk, Pavel Stránský, Zuzana Růžičková. Pod hlavičkou „Židů kteří přežili holocaust“ podpořili odvolání K.Sidona. K.Sidon se zase vyjádřil, že jeho odvolání z funkce rabína pražského i Staronové synagogy je pokusem o ovládnutí zdejší scény ultraortodoxní sektou Chabad. Pražská komunita je finančně soběstačná (jen Židovské muzeum vynáší miliony), proto je podle Sidona pro zahraniční sekty tak zajímavá. Chabad je považována za nejschopnější sektu, která dovedla k dokonalosti i systém shánění peněz a politického vlivu, vůdcům lubavičského hnutí se dnes dvoří miliardáři i státníci od Clintona po Putina (zdroj PRÁVO 27.7.04).  Pražský spor je rozsuzován v Izraeli…. (rof)

   Desetitisíce židů na protest proti plánu na vyklizení některých židovských osad na palestinském území vytvořilo 9O km dlouhý řetěz do Jeruzaléma. V Izraeli byly zveřejněny odhalené plány na možné teroristické útoky židů na muslimy či mešitu a Skalní dóm na Chrámové hoře v Jeruzalémě. K útokům mělo být použito letadel… (rof)

   Několikrát jsme již ve Zpravodaji informovali, jak rychle a vstřícně reagovaly nejvyšší francouzští představitelé na podněty z židovské obce. Dočkali se „odměny“. Ariel Šaron oznámil, že „antisemitů je nejvíc od dob holocaustu“ a vyzval Židy z celého světa, aby co nejrychleji odešli do Izraele. Francii zmínil jako zemi, kde jsou Židé obzvláště ohroženi. Francie je Šaronovým výrokem pobouřena… (rof)

   Ženě, která 9.7.2004 zinscenovala, že je obětí protižidovského (u nás podáváno „antisemitského“) útoku, byla francouzským soudem 26.7. odsouzena ke čtyřem měsícům vězení podmíněně a psychiatrickému léčení. Francie není pobouřena, že její politici včetně vlády a prezidenta Chiraca, se ani neomluvili, že jí naletěli a podvodu zneužili k radikálním opatřením … (rof)

   Nosit leckde v Evropě židovskou pokrývku hlavy kipu se stává nebezpečným“, řekl agentuře Reuters předseda Evropského židovského kongresu Cobi Benatoff. Konstatuje následek, nehovoří o příčinách. V posledním desetiletí je tento postup dost obvyklý, kdy vymažeme slovo příčina ze slovníku? (rof)

   Izraelská zpravodajská služba Mossad dostala nové pravomoci, mezi jinými také beztrestnost za vraždy lidí, kteří jsou "nepřáteli izraelského státu". Vraždit mohou kdekoliv, i na územích tzv. spřátelených států. Zdroj Zvedavec.org
  
Nic moc nového pod sluncem. Kdy se toho lidstvo dokáže zbavit?
 (rof)

   Spoluzakladatelka berlínského Centra proti vyhánění E.Steinbachová nepřímo obvinila Poláky z nedostatku tolerance. Poláci totiž nepřistupují na německé požadavky na navrácení majetku (Preussische Treuhand - Pruská majetková správa - v tomto směru zastupuje již 30 000 německých klientů) a polské orgány připravují požadavky na náhradu škod způsobených v II.sv.válce. České orgány bohužel tak „netolerantní“ nejsou… (rof)

   Krátce poté, co prezident V.Klaus položil v Českém Krumlově na nádvoří hotelu Růže kytku pod bustu E.Beneše, strhl vandal německý překlad zde umístěného citátu E.Beneše varujícího před očišťováním viníků II.sv.války: Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těchto letech spáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto nové lži budou přednášet. Majitelem hotelu je veterán II.sv.války Jan Horal. Komu vadil citát na jeho hotelu? O jeho odstranění požádal mj. hornorakouský hejtman Pühringer… (rof)

   Česká televize, která byla v minulosti již vyšetřována za zmanipulovaná obvinění skinheadů, nyní oznámila, že v ČR byla obnovena činnost Blood and Honour a neonacisté se sejdou 24.-25.7. v ČR. Policie ani o tom víkendu nic podobného nezjistila... O zmíněném víkendu bylo jen na hřbitovech na Vyškovsku vandalsky poškozeno minimálně 55 náhrobků, ČT věnovala pozornost jen barvě na budovaném památníku židů v Bohumíně… (rof)

   USA se chystají na prezidentské volby. John Kerry nechal promítnout film o svém hrdinství ve Vietnamu. Miroslav Macek v předstihu zde zveřejnil tento komentář: „Jak je vidět, předvolební kampaň nebývá kocourkovská jen v Česku: po spršce předjezdců dnes dorazí na sjezd amerických demokratů do Bostonu jejich kandidát na prezidenta John Kerry, a to na člunu, obklopen spolubojovníky z Vietnamu, aby ukázal voličům, jaký to byl Superameričan a válečník. Spolulevičáci, kteří s ním tehdy zahazovali válečná vyznamenání, agitovali proti této válce, pořádali všeliké protesty a připoutávali se k branám státních institucí, se pochopitelně na sjezdu neobjeví, to by zatraceně narušilo Kerryho vlastenecký obraz.(rof)

   Něco pozitivního na závěr: Seznam senátorů, kteří chtějí vyznamenat členy skupiny bratří Mašínů: Daniela Filipiová, Jaroslav Horák, Karel Jarůšek, Mirek Topolánek, František Kopecký, Jaroslav Kubera, Vladimír Kulhánek, Josef Pavlata, Jaroslav Mitlener, Alexandr Novák, Alena Palečková, Edvard Outrata, Miloslav Pelc, Václav Roubíček, Richard Sequens, Přemysl Sobotka, Miroslav Škaloud, Karel Tejnora, Daniel Kroupa, Jiří Brýdl, Helena Rögnerová, Jiří Zlatuška, Jaroslav Šula, Josef Vaculík, Pavel Eybert, Martin Mejstřík, Jan Ruml, Jiří Skalický, Josef Novotný(pam)

„Krátce“ ze stránek Národní myšlenky“

   22. 7. 2004 - V souvislosti s kauzou bratří Mašínů je třeba zmínit i mučednickou smrt jejich kolegů z odbojové skupiny Václava Švédy a Zbyňka Janaty, kteří byli po dopadení odsouzeni k trestu smrti. Pro jeho vykonání bylo poprvé a naposledy použito extrémně mučící popravčí zařízení, jež jim kroucením utrhlo hlavu. Příznačné pro naši nevzdělanou a tendenční novinářskou sebranku je, že nikdo nepátrá po tom, kdo toto zařízení navrhl (!), kdo schválil (!) a není-li někdo z těchto opravdových zločinců ještě naživu, aby mohl být pohnán k zodpovědnosti pro zločin proti lidskosti. Honit české Mallothy prostě není "in". Možná by se mohlo někomu mocnému šlápnout na bolístku a ony i diety v Německu jsou jistě vyšší.

http://www.narmyslenka.cz/

O čem se nemluví ?

   Dacani! Hanba! Rudá mafie!

Velmi dlouho se táhlo projednávání sedmého ze sedmi údajně trestných činů Vladimíra Hučína, a tak se mi snad podařilo pochopit, o co v tomto případu jde. 

Stvořil-li člověka Bůh, pak na úplném počátku stojí ON, protože stvořil člověka nedokonalého, chorobám podléhajícího. I nápad člověka k nápravě tohoto stavu stvořit lékaře. V tomto případu Vladimíra Hučína byli lékaři dva. Rozdílní.

Prvním byl MUDr,Jan Chmelař z Přerova. Ten Vladimíra Hučína znal, práce neschopným uznal, na odborná ošetření odeslal a poté co se V.Hučín nemohl dostavovat osobně, mu alespoň léky předepisoval. Tím podle svého přesvědčení v léčení pokračoval a využil zákonné možnosti a pracovní neschopnost neukončil. V čase vrcholícího procesu na mne působil dojmem člověka jednáním soudu opravdu, ale opravdu nemálo týraného. 

Druhým byl MUDr. Peter Jurčo, v čase rozhodném vězeňský lékař v pankrácké věznici. Neznal Hučína ani jeho diagnózu(!), přesto jej slovy uznal práce schopným, obvyklý doklad ukončující pracovní neschopnost nevystavil a v rozporu s platným pokynem ministra spravedlnosti jej neodeslal (toto pochybení bylo napraveno až po dvou měsících). Vězeňský lékař Jurčo byl nesmírně vytížený, a tak dal jen razítko na nepatřičný doklad, a Hučínovi ve vazbě nejpřísnější z přísných jej odevzdal s pokynem odešli jej adresátovi, s nímž při své vazbě nemáš oprávnění komunikovat.

Lékař první si od státní žalobkyně JUDr.Lenky Šromové vysloužil obžalobu, že využitím svého práva lékaře neukončit pracovní neschopnost se prý spolčil s Vladimírem Hučínem, s nímž nemohl ani komunikovat, aby společně podvodně vylákali ze státu ve prospěch manželky V.Hučína po dobu několika týdnů (dnes již vrácené) dávky ve výši 380.- Kč denně. Lékař druhý, mi časy koncentráků připomínající, se stal jen spokojeným svědkem Chmelařův a Hučínův údajný zločin potvrzujícím a svědečné pobírajícím. Otázky směřující k možné spoluvině či výlučné vině jiných osob soudce nepřipustil.

Hučín sám, který  v Praze čelil obvinění ze strašných činů teroristických které mu již připisovány nejsou, se měl podle žaloby Lenky Šromové stát ještě „čarodějem“, jenž měl mít i řádný doklad o ukončení pracovní neschopnosti (nevím, zda Šromová měla na mysli ten v Přerově ležící či ten teprve o měsíce později v Praze vystavený). Ba i mafiánem, který si zajistil přesun dokladů k podvádění nutných (u soudu byla čtena výpověď vysoce postaveného anonymního spolupachatele uznávajícího, že Hučína nepoučil, co mu k podpisu předkládá a význam podpisu podcenil). 

Případ poprvé vrcholil před senátem Okresního soudu v Přerově 27.července 2004 s nečekaným prodloužením do 28.7., které obžalované zbavilo na čas závěrečných řečí obhájce JUDr.Stanislava Devátého. Státní zástupkyně Šromová už je v té době vykopnuta výš, a tak ji vystřídala JUDr. Jana Staňková, pohledná žena krom závěrečného odpapouškování žaloby nežensky mlčící a otázky nekladoucí. Obhajoba (JUDr.Milan Hulík) prokazuje, že v žádném případě nemohlo jít o podvod ve spolčení, a dokládá, že pomineme-li podíl osob zde nejmenovaných, žalovaní se dopustili několika pochybení jen shodou náhod se také podílejících na chybné dočasné výplatě vrácených dávek. Obžaloba se shodla i s žalobou, že nemohlo jít o „zkrácení daně, poplatku a jiné dávky“.

Rozhodující byli „soudci“. „Přísedící“ Miloslava Ondryášová a Ing.Jaroslav Dvořák za celou dobu procesu nevydali ani hlásku. Nebral je vážně ani předseda senátu Mgr.Michal Jelínek, který se jich v průběhu líčení ani jednou neoptal, zda nemají nějaký dotaz, tak je neberu vážně ani já. V hlavní roli tedy byl Mgr.M.Jelínek, mladý soudce bez chlapecké tváře, jinak připomínající Grosse. Když Gross ví, že Lidovci odmítají Teličku, s vážnou tváří jim navrhne, že právě s ním budou sedět ve vládě. Jelínek zase pod hrozbou kolektivního trestu vyvedení ze soudní síně zakázal veřejnosti jakýkoli hlasitý projev včetně smíchu, a pak ji s vážnou tváří začal provokovat. Nejen tím, že snad stokrát odebral slovo Vladimíru Hučínovi a nepovolil otázky právníkům obžalovaných, ale ani jednou neupozornil svědka že nezodpověděl otázku (to museli konstatovat obhájci za něj). Ale i výběrem „čtení listinných důkazů“, kdy předčítal dobře informovanému publiku, jak bylo Hučínovi umožněno setkání s duchovním, a vynechal všechny záznamy o setkáních brutálně ukončených po pár sekundách - třeba to se Zdenou Mašínovou ukončené po prvním dotazu Zdeny Mašínové.

Pak Jelínek povolal do soudní síně Justiční stráž, nechal veřejnost povstat, a vyhlásil jménem republiky, že Hučín a Chmelař jsou vinni „zkrácením daně, poplatku a jiné dávky“. Hučín 6 měsíců podmíněně s odkladem na 1 rok, MUDr. Chmelař 10 000 Kč pokuty, v případě nedobytnosti 1 měsíc kobky. A veřejnost povstala! Nejprve usednutím (těmto „soudcům“ úctu nevzdáváme) a pak výkřikem Anny Hučínové. 

V Císařových nových šatech je to dítě, které se nebojí a výkřikem pokazí císaři pohádku o nových šatech. Zde to byla stará paní, které už nemohou moc ublížit, i když z ní dělají podezřelou, že v době, kdy polistopadová StB pořádala na její byt nájezdy horší než StB skutečná, nežila ve strachu, ale pletichařila k vylákání dávek. Ona se přestala bát a vykřikla na „soudce“ Dacani! Hanba! Rudá mafie! Pak se přidali další. Jelínek dal vyklidit soudní síň, museli ji opustit i důvěrníci, kteří měli právo zůstat. Zdenu Mašínovou museli vynést, ten záběr bez uvedení jména oběti zvůle odvysílala ČT hned po zprávě o jmenování Miroslava Borníka (u policie od 1971, nedávno odstoupivšího kvůli své spoluúčasti na „vyšetřování“ disidentů) do čela inspekce ministerstva vnitra.

Musím vyslovit svůj obdiv všem u soudu přítomným, že se ovládli a nepokusili se soudce lynčovat či alespoň vysvléknout z taláru. V amerických filmech, které nám předkládají jako vzor, by se tak jistě stalo. Jak je možné, že to co nazývá JUDr.Milan Hulík sérií „zásadních pochybení“ a John Bok „podrazem na celou veřejnost“ je vydáváno za Spravedlnost? Co to je za soud, který nemá trestat, ale vychovávat, když zakazuje i léčivý smích? Pokusil se to hned na místě vysvětlit John Bok. Po válce evropské státy i USA a po Listopadu 1989 krátce i Československo opustily princip pozitivistického přístupu k právu a začaly uznávat i právo přirozené, ústavní a mezinárodní smlouvy a pakty. Nacisté uznávali pozitivistický přístup k právu, což jim umožnilo vyvraždit (nejen) židy. Totéž dělal i bolševický východní blok a od dob ministra Bureše dělá i ČR. Z této analýzy plyne jediné. Anna Hučínová, stejně jako ono dítě z pohádky, má pravdu.

Kde a kdy se stala chyba? John Bok připomněl, že když studenti, jejichž vystoupení prý vděčíme za svobodu, demonstrovali proti členu UV KSČ Marianu Čalfovi jako premiérovi, rudá mafie v novodobé StB již organizovala jejich sledování. Už za Čalfy nebyl Samet sametem. Francouzská revoluce pokračovala i po svém údajném konci a dosáhla svých cílů po osmdesáti letech. Kdy a jak pokročíme se sametem, abychom dosáhli jeho cílů? Nebo si my, kteří jsme jej pomáhali tvořit, necháme nadávat od dětí, že jsme dacani, pomahači rudé mafie, hanba nám?

(rof)  29.července 2004, pro srpnové číslo Obrany národa

 Rubriku zpracovali František Rozhoň (rof) a Petr Tryščuk (pam)

Výročí

   Smrt velkomoravského knížete Svatopluka (894)

Velkomoravská říše, základ naší státnosti, vznikla na Moravě a na území dnešního západního Slovenska. Proti Čechám, chráněným pohořími a pralesy, byla pod kulturním vlivem Římanů, kteří od počátku n.l. drželi území dnešního Rakouska a Maďarska. Od 2.století se na jižní Moravě pěstovalo víno, v Mušově byla římská posádka o 500 mužích, římský nápis existuje v Trenčíně, cihly s kolky římských legií se našly v Mikulčicích i Starém Městě u Uherského Hradiště. Křesťanství začalo na Moravu pronikat od konce 8.století (tzv. 1.kostel v Mikulčicích, kostel v Modré u Velehradu). Kolem roku 830 rozlišuje současný pramen, Bavorský geograf, dvě moravská knížectví: Mereharii a Merehani - čili Stará Morava a Nitransko. Na Staré Moravě vládl kníže Mojmír, v Nitransku kníže Pribina. Ten, ač pohan, postavil v Nitře r.828 kostel, který světil sám salcburský arcibiskup Adalram. R.833 Pribinu vyhnal Mojmír do Panonie, kde se Pribina stal z milosti franské knížetem Blatenským. Mojmír zemřel r.846 a jeho nástupcem byl Rostislav. Ten úspěšně válčil s východofranskou říší a r.863 pozval z Byzance bratry Konstantina a Metoděje, vzdělané teology, a svěřil jim moravskou církev. R.869 byl Metoděj jmenován misijním arcibiskupem a Morava získala vlastní církevní organizaci. R.870 však došlo ke sporu mezi Rostislavem a jeho synovcem, údělným knížetem nitranským Svatoplukem. Svatopluk zajal Rostislava a vydal ho východofranskému králi Ludvíkovi Němci, který jej dal oslepit a zavřít do kláštera. R.871 Rostislav zemřel. Proti Svatoplukovi však vypuklo povstání vedené jeho příbuzným Slavomírem. Svatopluk se odtrhl od Ludvíka, spojil se se Slavomírem a někde u Mikulčic dosáhl velkého vítězství. Opět se ujal vlády, Slavomír se vrátil k povolání kněze. V bouřlivých událostech r.870 přišel Svatopluk o manželku (bylo mu tehdy už přes 30). R.872 se Svatopluk oženil se setrou Přemyslovce Bořivoje Svatožiznou a měl s ní syny Mojmíra a Svatopluka. Rozšiřoval křesťanství (r.87'0 získal vedle arcibiskupa i dva biskupy), stavěl kostely a hradiště,.podporoval rozvoj staroslověnské literatury, úspěšně válčil s východofranskou říší. Jeho sídlem bylo asi Staré Město u Uherského Hradiště. Připojil k říši Čechy (od r.874) a Panonii, byl nejmocnějším panovníkem Velké Moravy, držel i východní Slovensko, papež jej ve svých listech nazýval králem. Svatožizna zemřela asi r.890, Svatopluk 894. Jeho nástupcem se stal jeho syn Mojmír II. Došlo však k rozdrobení říše (Čechy se osamostatnily 895) na několik knížectví a útokům kočovných Maďarů, kteří se z východu přistěhovali do Panonie. Někdy kolem roku 925 se Mojmír Il. a Svatopluk II. s družinami přesunuli do Salcburku. Rozdrobenou Moravu kolem r.945 připojil k Čechám Boleslav I. Přemyslovec.

Doc.PHDr.Tomáš Pavlica

Rubriku připravuje František Rozhoň , některá témata vybral a před smrtí připravil Doc.PHDr.Tomáš Pavlica


Vybrali jsme pro Vás

Vláda ničí pracovní místa – proto roste státní dluh

Pomník Nejedlého a výuka dějepisu

Jakubík zahradníkem

Blíží se volby?!

Antisocialistický manifest

   Petr Mach: Vláda ničí pracovní místa – proto roste státní dluh

Vláda ČSSD se může „pochlubit“ zvýšením celé řady ekonomických ukazatelů. Bohužel. Kromě daňové zátěže roste především státní dluh a nezaměstnanost.

Ačkoliv sociálně-demokratická vláda ráda opakuje, že gigantické zadlužování souvisí s ničivou povodní či s náklady očištění bankovního sektoru, jednoznačně to není pravda. Kupř. povodeň stejného rozsahu jako v r. 2002 zde byla i v roce 1997. Odkup pohledávek bank před jejich privatizací a jejich převedení do Konsolidační agentury bylo rozhodnutí socialistické vlády. Vláda mohla prodat levně banky i se špatnými úvěry. Rozhodla se očistit je od špatných úvěrů a prodat je dráž. Zvolila fiskální trik – získala vysoký příjem s privatizace, ale za cenu zvýšení veřejného dluhu.

Více nezaměstnaných = větší vládní dluh

Podstatu zadlužování je nutné hledat jinde. Vláda sociální demokracie usilovně ničí pracovní místa. Tím snižuje počet osob platících daně a zvyšuje počet osob pobírajících dávky. Vládě tak klesají příjmy a rostou výdaje. Právě náklady nezaměstnanosti tvoří každoroční přírůstek státního dluhu.

Jeden nezaměstnaný stojí stát podle hrubých odhadů – na dávkách v nezaměstnanosti a dalších sociálních dávkách pro nezaměstnaného a jeho rodinné příslušníky – měsíčně asi 7 tisíc korun. Kdyby takovýto nezaměstnaný pracoval a odváděl daň z příjmu, sociální a zdravotní pojištění a spotřební daně, nejenže by stát nemusel platit tyto dávky, ale získal by navíc měsíčně dalších cca 7 tisíc korun. Celkové náklady na jednoho nezaměstnaného dosahují tedy ročně asi 170 tisíc korun. Při 500 tisících registrovaných nezaměstnaných to dělá ročně náklady přes 80 miliard korun.

Náklady nezaměstnanosti

 

na osobu na rok

na 500 000 osob na rok

ušlé daně včetně zdravotního a sociálního pojištění

85 000 Kč

42 500 000 000 Kč

sociální dávky na nezaměstnaného a rodinné příslušníky

85 000 Kč

42 500 000 000 Kč

CELKEM

170 000 Kč

85 000 000 000 Kč

Odhad: Autor

Od začátku vlády sociální demokracie – kdy začala růst nezaměstnanost z někdejších 3 až na 10 procent práceschopného obyvatelstva – existuje ve státním rozpočtu deficit rovnající se přesně součtu nákladů na sociální dávky pro nezaměstnané a daní, které lidé, jež socialisté připravili o práci, přestali odvádět. Nyní, když máme nezaměstnanost blížící se šesti stům tisícům osob, poroste státní dluh každý rok o 100 miliard korun nového deficitu.

Jak socialisté ničí pracovní místa

Vláda Sociální demokracie od svého nástupu ničí pracovní místa systematicky. Každý rok přibývá přes deset tisíc stran zákonů, vyhlášek a předpisů. Vláda reguluje cenu práce prostřednictvím minimální mzdy, zakazuje práci na dobu určitou, zvyšuje daně. Žene tak ročně desetitisíce nových lidí na pracovní úřady a do šedé ekonomiky. Vláda obnovila centrální plánování – o osudu firem na trhu nerozhoduje již zájem spotřebitelů, ale to zda novodobý plánovací úřad – CzechInvest – přidělí firmě investiční pobídky a strukturální dotace. Bezprecedentním tempem narůstá počet úřadů a úředníků. To vše dohromady komplikuje normální ekonomický život, zvyšuje nezaměstnanost a podvazuje ekonomický růst.

50 miliard jen na úrocích

Dluh roste každý rok o sto miliard korun a závratnou rychlostí se blíží k tisíci miliardám. Vždy, když jsou vládní dluhopisy splatné, vydává vláda nové na pokrytí splátek a půjčuje si i na úroky. Jen úroky ze státního dluhu představují ročně už 50 miliard korun! I kdyby se příští vládě ODS podařilo snížit nezaměstnanost a rozpočtové deficity přiblížit k nule, státní dluh zde již zůstane a s ním  povinnost platit každý rok z daní občanů 50 miliard na úroky z dluhu, který zde nadělala Sociální demokracie v letech 1998-2006. Daňovým poplatníkům tak zůstane trvalá vzpomínka na éru sociálního státu Vladimíra Špidly, Zdeňka Škromacha a spol.

Jak mohli občané svěřit vládu tomuto nekompetentnímu týmu, kde není jediný ekonom a v němž ministerstvo práce řídí odborář? Akcionáři žádné firmy by si nezvolili tyto lidi do představenstva, a občané jim dali moc přivést ke krachu celý stát.

Vláda připravila „reformu veřejných financí“, jejímž jediným viditelným důsledkem je zvyšování daní.  Nezaměstnanost a deficit zůstávají stejně vysoké. To by nás ale nemělo překvapovat. Místo aby zrušila regulace trhu práce a snížila daně, vláda naopak zvyšuje podpory v nezaměstnanosti a zvyšuje daně.

Jediná cesta k zastavení dluhu je výměna této vlády a rozsáhlá deregulace a snížení daní. Aby byla nová vláda ODS schopna vrátit nezaměstnanost na úroveň 3% z doby, kdy vládla, bude muset alespoň na tehdejší úroveň snížit i velikost daní a objem regulací. Bude to ale nelehký úkol. Vláda ODS zdědí povinnost hradit úroky z dluhů socialistů. K tomu se navíc počínaje letošním rokem přidal důsledek mizerně vyjednaných podmínek vstupu do EU. Vinou této vlády bude státní rozpočet odvádět do Bruselu více než získá. Státní dluh tak bude dále narůstat. Platí ale jednoduchá úměra: Čím později dojde k výměně vlády, tím bude náprava těžší.

Autor je výkonným ředitelem Centra pro ekonomiku a politiku. Vyšlo na stránkách www.petrmach.cz

   Josef Krečmer: Pomník Nejedlého a výuka dějepisu

Na školách - a zvláště základních, kde si žáci většinou sami ještě nedovedou odvodit z faktů vlastní názor - je úloha učitele dějepisu velice zodpovědná. Zvláště jde-li o události od konce druhé světové války a léta padesátá. Nemusí to být právě odsun Němců z pohraničí a tzv. Benešovy dekrety, ale problém čistě lokální.

Příkladem může být událost z poslední doby. V Litomyšli mají před základní školou sochu Zdeňka Nejedlého a zdá se, že se široká veřejnost na otázku, co s pomníkem dál, rozdělila na dva tábory. Jeden je pro to ho zachovat, druhý je pro odstranění. Kterému dát za pravdu?

Pomůže pohled do historie. Senátorka Jaroslava Moserová, která měla v Karolinu 19.května projev na téma Studenti v únoru 1948, ve svém vystoupení ocitovala některé části tajného dokumentu z doby, kdy Nejedlý byl ministrem školství a aktivně se podílel na oběžníku, který byl v oné době doručen tzv. Akčním výborům Národní fronty na vysokých školách. Následně byla se vší krutostí prováděna "očista" mezi profesory i studenty. V rámci prověrek byly z našich vysokých škol mezi léty 1949 a 52 vypuzeny tisíce vysokoškoláků. Je bohužel neradostnou skutečností, že pamětníci mizí a o zhoubnosti totality se při výuce dějepisu, a to nejen kvůli omezenému časovému prostoru; mládež příliš toho nedozví.

Nejedlého činnost se projevila i v samotné Litomyšli. V souvislosti s obviněním Františka Ambrože Stříteského, rektora piaristické koleje, bylo na zdejším gymnáziu zatčeno 24 studentů. S nimi se v říjnu 1950 v litomyšlském Smetanově domě konal monstrproces. Deset z obžalovaných bylo odsouzeno k trestům v rozmezí od 10 do 25 let. Když matky odsouzených chlapců jely do Prahy k Nejedlému jako k ministru a rodáku z Litomyšle prosit za své syny o mírnější trest, Nejedlý jim odpověděl, že je potřeba rozšlapat to klubko zmijí...

Patří tedy jeho socha před školu? Jak se k tomu postaví učitelé? Zejména učitelé dějepisu? Je v případě Zdeňka Nejedlého správné zdůvodňovat jsoucnost sochy tím, že v něčem byl dobrý a v něčem ne? Ano, v této konkrétní situaci se přímo nabízí úzká spolupráce učitelů dějepisu a občanské výchovy. Ovšem za předpokladu, že jejich názory nejsou protichůdné.

Dvacátého března jsem v tomto listě publikoval kritický názor na způsob, jakým se uvádí v život Rámcový vzdělávací program pro základní školní vzdělání (RVPZV). Dva pracovníci Výzkumného ústavu pedagogického Praha (VÚP), Lucie Hučínová a Petr Kukal, se na můj článek Zachraňme dějepis ozvali 25. března způsobem, z něhož mě přepadl dojem, že v jejich odpovědi je především obhajoba existence a práce VÚP. Faktické výhrady moje a dalších učitelů dějepisu zůstaly nezodpovězeny.

Jestliže dějepis, ale i občanskou výchovu nyní vyučuje pro tyto předměty nezanedbatelné procento neaprobovaných učitelů, není od věci představit si, jak se tito vyučující budou potýkat s RVPZV, v němž je např. k výuce dějepisu takto formulovaný požadavek: "Žák objasní vnitřní vývoj českého státu a postavení těchto útvarů v evropských souvislostech. " Nebo: "Prokáže základní orientaci v problémech současného světa. " To jsou totiž spíš docela vhodná témata k diplomové práci na vysoké škole.

Autoři by možná mluvili a rámcové programy formulovali jinak, kdyby na konci školního roku provedli průzkum mezi vycházejícími žáky devátých tříd ZŠ a položili jim např. otázku: "Kdo to byl generál Heliodor Píka a dr. Milada Horáková a proč byli popraveni?" Procento zcela bezradných žáků i v těchto základních otázkách by je možná přesvědčilo.

Asociace učitelů dějepisu, reprezentující stovky vyučujících, 17. dubna na valné hromadě schválila velice kritické stanovisko k rámcovým programům. Za alarmující a nepřijatelné považuje přesunutí odpovědnosti i za koncipování předmětů, časovou dotaci pro jednotlivé oblasti a především obsah výuky na školy a učitele. Také upozorňuje, že dějepis učí stále mnoho neaprobovaných, propouštějí se kvalifikovaní učitelé a místo nich se přijímají maturanti (za méně peněz). "Učitelé jsou znechuceni neustálými změnami a tím, že jejich názory nikdo neakceptuje," říká Asociace otevřeně.

To jsou velmi závažná slova, která by měl výzkumný ústav vzít konečně na vědomí. Ani široké rodičovské veřejnosti by nemělo být lhostejné, o čem a jak se příští generace na základních školách bude učit.

Autor je pedagog a publicista, vyšlo v PRÁVU 30.7.2004

   Hana Čápová: Jakubík zahradníkem

Bude policista s podivnou minulostí náměstkem ředitele Inspekce ministra vnitra?

Policista se má chovat slušně a otevřeně k veřejnosti. Slušně, ale nekompromisně, neúplatně a důsledně ke zločincům. Má být sebevědomý, nepanáčkovat před mocnými. Při vyšetřování se má zajímat o podstatu činu, jeho motivy a souvislosti, ne případ honem uzavřít cestou nejmenšího odporu. Nad tím vším by měla dohlížet Inspekce ministra vnitra. Zdá se proto samozřejmé, že především její vedení musí tyto mety splňovat.

Je absurdní, že velkou šanci na úspěch v právě probíhajícím výběrovém řízení na místo náměstka ředitele inspekce má ze šesti zájemců bývalý zástupce policejního prezidenta, dnes ředitel okresního policejního sboru v Mostě Václav Jakubík. Tento policista se totiž během své kariéry stal takřka synonymem úplně opačných vlastností.

Bouři vzbudil už jeho nástup a angažmá na policejním prezidiu: předlistopadový bachař, který ve svobodné době podnikal s bývalými estébáky, se snažil svým mocným nadřízeným zaplatit za důvěru všemi možnými způsoby. Například i tak, že jel "soukromě" vyhrožovat hranické občance Markétě Regecové, aby raději prodala svůj pozemek firmě Philips, jak chce premiér Miloš Zeman, nebo že by to jinak mohlo dopadnout všelijak...

A stejné, ne-li větší pochyby budí jeho pobyt v okresním křesle, kam ho z prezidia uklidil ministr Gross poté, co tam přítomnost pana Jakubíka začala být vzhledem k jeho minulosti neudržitelná. U mostecké kapitoly se zdržme, protože je z pohledu běžného občana nejdůležitější.

Případ mosteckých mlátiček

Mostecko už léta terorizuje rozvětvený gang, vedený ostrým hochem Martinem Macháčkem. Scénář vyděračských akcí je prostý a účinný. Komando mlátiček vtrhne do podniku, něco rozbije, zmlátí náhodného hosta a pak majiteli navrhne: Taková výtržnost se už nebude opakovat, když si nás najmeš jako ochranku.

Poprvé se zmínka o důsledcích popsaného teroru objevila na stránkách celostátních novin před třemi lety, kdy Macháčkovi hoši zaútočili na lidi z konkurence, ti se bránili a dva z útočníků zastřelili. Střelci dostali sedmnáct a osmnáct let vězení. Ve vzduchu ale zůstala viset věta jejich advokáta: "Mí klienti jednali ve strachu z lidí, kteří by chtěli kontrolovat město a zavádět tam své pořádky."

Událost stála místo tehdejšího okresního šéfa policie v Mostě a jeho zástupce. Nadřízení jim vyčetli, že situaci a vyšetřování předchozího násilí podcenili. Nicméně první zádrhel: jaký je to trest, když vzápětí oba nastoupili na srovnatelná místa, jen v jiném okrese! A uprázdněný mostecký post obsadil právě Jakubík. Obavy skeptiků, že taková "škatulata hejbejte se" nic nezmění, jen tenhle nový šéf bude sedět díky svým kontaktům v křesle ještě pevněji než jeho předchůdce, se potvrdily. Navíc v historii mostecké gangsterky došlo k příhodě, která ukázala, na čí straně Václav Jakubík stojí.

Před časem jeden z gangsterů napadl náhodného hosta litvínovského klubu Pijonýr, který patří známému zpěvákovi Martinu Maxovi. Maxa, který se Macháčkově mašinérii od počátku odmítal podrobit, spěchal napadenému pomoci, útočník po něm vystřelil a kulka zpěváka škrábla po hlavě. Řada lidí chtěla svědčit. Jakubíkovská policie ale dala jejich adresy a mobilní telefony gangsterům, kteří je okamžitě začali zastrašovat. Jeden ze svědků doplatil na svou odvahu vážným zraněním, když ho s palicí v ruce napadl jeden z Macháčkových lidí. "Nepodařilo se prokázat, kdo za únik informací může," přikryl Jakubík své nepoctivé podřízené. V řadách policie se ale našel muž, který reagoval právě opačně. Jiří Pouska napsal svým nadřízeným dopis. Upozornil je, že muže, který bil člověka před Pijonýrem a pak vystřelil na Maxu, viděl předtím v klubu s Macháčkem. Jako jeho "gorilu". Chtěl, aby se útok neřešil jako náhodná hospodská rvačka, ale jako součást zastrašování lidí, které začíná být na Mostecku na denním pořádku. Jeho podnět ale skončil na dně policejního šuplíku.

Na Pouskova slova došlo. Když letos začátkem roku začala policie vyšetřovat další dvě smrti - na mosteckou diskotéku Neprakta tehdy zaútočila skupina ozbrojených hochů a ochranka dva z nich v sebeobraně zabila - Pouska už to nevydržel. Dal svůj podnět k dispozici médiím. A jak zareagoval Jakubík? Místo prozření a boje s gangstery si pozval podřízeného Pousku na kobereček a pohrozil mu, že mluvit s novináři se mu nemusí vyplatit. Na jeho slova pak krátce poté došlo.

Gang vlákal Pousku do léčky - slečna z baru Macháčkova impéria se s ním seznámila na diskotéce a pár týdnů později ho obvinila z toho, že jí s pistolí v ruce vyhrožoval. A policie si na svého kolegu došlápla. Uprostřed noci ho vytáhla z postele a v pyžamu bez jakéhokoliv vysvětlení odvezla na vyšetřovnu. Osobně ho přišel zatknout jeho nadřízený, o kterém se mezi policisty říká, že si ho Václav Jakubík chystá jako svého nástupce, až odejde řídit inspekci. Ta mimochodem teď mezi jinými vyšetřuje i Pouskův případ. Vyhraje-li Jakubík v soutěži; má se na co těšit jisté nejenom tento jeden policista.

Hana Čápová, redaktorka Respektu, Lidové noviny 29.7.2004

   Eva Clarová: Blíží se volby?!

Nezřízenou touhou po moci
přemýšlejí dlouho do noci,
kterou že to ohlodanou kost
mají lidem prostým  hodit,
jež už toho mají všeho dost.
Oni se však v zlatě brodit
považují za nejvyšší slast
leč nevědí, co znamená vlast,
víra v Boha, pokora a svoboda,
vůbec pak jim nejde o čest , či blaho národa!
Jak to všechno dopadne? Inu špatně!

Trpělivost těch tu dole už je skoro na dně.
Nebude to tedy vůbec žádný div,
zvolají-li později či dřív-
hybaj, nenasytní, hybaj od koryt!!
Poučení pro ty příští?
Jste-li, pak i buďte čistí!!!,
ne-li, jste horší než ti komunisti!!!
Kampaň bude plna hesel-
ruče chopte se svých vesel!!
Vy však, co hledáte jen dobrá bydla,
raděj´jděte od kormidla
dřív, než rozezlený lid
vyžene vás od koryt !!!! 
Vyšlo na Osud.cz

   Pamela Hemelrijk: Antisocialistický manifest

Pokaždé, když veřejně naplno prohlásím, že socialismus pokládám za perverzní ideologii, dopadne to poněkud špatně. Dost bláznivé je, že se nerozčílí jen socialisté, dokonce také liberálové a křesťanští demokraté dávají společně najevo, že jsou šokováni. Tak hluboko vězí v každém z nás představa, že socialismus je totéž co spravedlnost, dobročinnost, lidumilnost a blahobyt. Tak hluboko je „zakováno“ v našem podvědomí, že pokud člověk dělá potíže vynucené solidaritě a vynucenému rovnostářství, jednostranně uvaleným zástupem samozvaných filantropů, kteří nechodí kolem s kasičkou, nýbrž se zabavovacím rozkazem, a kteří si v této směně také svévolně přivlastňují tučný roční výnos ze zisku, je sobeckým monstrem.

A tak je pokaždé slepě přiřazen do tábora konzervativců, kapitalistických vykořisťovatelů, uctívačů minulosti, kolonialismu, zkrátka lidí, kteří touží mít zpět feudalismus, aby svět byl jako z časů před ruskou revolucí. Z pohledu socialistů se očividně považuje za samozřejmost, že pokud odmítnete jednu podobu teroru, pak zastáváte jeho jinou formu. Svět bez teroru a donucení, to si neumí ani představit, a ani po tom netouží.

Pravdou však je, že socialismus se mi hnusí přesně z těch samých důvodů, proč se mi hnusí feudalismus. Oba systémy totiž legalizují situaci, kdy je jedna skupina obyvatel ždímána ve jménu jiné skupiny. Jsou to výhonky téhož kmene, jež se zrcadlí v sobě navzájem: ve feudalismu parazituje malá skupinka ničemu neprospívajících bohatých na kolosálních zástupech produktivních chudých, v socialismu parazituje kolosální zástup ničemu neprospívajících chudých na malé skupince produktivních bohatých. Ale donucení, to mají oba systémy společné. A oba jsou také nevyhnutelně odsouzeny k záhubě.

Protože donucením a terorem ještě nikdy nebyl zvýšen životní standard. Nikdy blahobyt tak nevzrostl jako právě v těch vzácných případech, kdy svoboda jednotlivce byla největší a donucení shora nejmenší. To se můžete dočíst v každé knize o historii: legendární rozkvět měst jako Florencie, Bruggy a Gent v 17. století se udál díky vzestupu kupeckého stavu, který se vymanil z feudálního systému, jenž překážel volnému pohybu zboží a služeb. Mezi svobodnými měšťany. (V tomto stadiu vždy nějaký sociální demokrat triumfálně namítá, že svoboda podnikání v oboru vůbec nebyla tak velká, protože cechy tehdy blokovaly svobodný přístup ke všem řemeslům. „V tom máte úplnou pravdu,“ říkám na to. „Sama hanzovní města byla stále ještě cechy zdržována od volného pohybu zboží a služeb, nebyla však ani z poloviny tak rigidní jako poměry ve feudálním systému. Palečnice ještě nezmizely: byly jen trochu povoleny. A bingo! Už jenom tento vývoj měl za následek nevídanou prosperitu. Je jasné, jak spektakulárně by prosperita rostla bez cechů! Nebo byste snad chtěli tvrdit, že za ekonomický rozkvět tehdy mohli poděkovat zrovna poručníkování cechů?“) Bohužel tyto oázy v poušti světových dějin aby člověk pohledal; většina obyvatelstva na světě takové období nepoznala. V naprosté většině případů byl zmírající feudalismus ještě předtím, než ho jeho vlastní vykořisťovatelská morálka dovedla k zániku, jednou ranou nahrazen novým mechanismem teroru, a to marxismem. A znovu tedy začalo systematické plundrování produktivních, tentokrát sice ve jménu nižší třídy namísto vyšší, ale se stejnými katastrofálními následky. Protože každá společnost, kde pan A je soběstačný díky kapse pana B, je odsouzena k zbídačení. Vždyť máme co do činění se skupinou, která ničím nepřispívá k produkci zboží a služeb a jenom konzumuje. To, a mohu vás o tom ujistit s rukou na srdci, není prospěšné pro hrubý domácí produkt.

Socialismus (ať se tomu říká komunismus či ať se schovává pod klamným termínem sociální demokracie, v podstatě je to to samé, abychom byli upřímní) není nic jiného než feudalismus, jenže postavený na hlavu: ve feudalismu to byli kněží, kteří lidu sladkými řečmi vemlouvali skutečnost, že je panovník ve jménu božím potlačuje a vysává (na oplátku jim za to byl přistrčen pořádný podíl z kořisti), v socialismu jsou to naopak vysokoškolsky vzdělaní lidé (univerzitní profesoři Velkoměstských Otázek, lze říci), kteří dělají to samé se svým neprůhledným akademickým abrakadabra, jenom tentokrát ne ve jménu Boha, ale ve jménu Slabších Ze Společnosti. Ale zda je to menšina, která drancuje většinu, či naopak, to pro hrubý domácí produkt nic neznamená. Vskutku nemusíte být matematici, abyste to posoudili.

Feudálové to mohli podle mě vydržet tak dlouho, protože spodní vrstva, kterou vykořisťovali, byla přinucena nepřestávat v potu tváře pracovat, aby sama nezhynula hladem. Dokud spodní vrstva dýchala a rodila děti, měli aristokraté zajištěn nevyčerpatelný zdroj příjmů z cizí práce. Tedy samozřejmě dokud jejich hlavy neskončily pod gilotinou.

Socialismus oproti tomu neměl moc nad takovým nevyčerpatelným zdrojem, v jeho případě vykořisťovala rostoucí vrstva „slabších“ viditelně se zmenšující kontingent „ Tento systém nepotřeboval gilotinu, aby se zhroutil: funguje totiž jako virus, který zahubí svého hostitele. Zároveň s tím, jak slabší, kteří jsou ve svých ambicích podporováni držiteli moci, stále nafukují své požadavky, zůstává stále méně silnějších, které by plundrovali. Každý silnější, který poklesne pod svým břemenem, se přece připojí k rostoucí vrstvě slabších a dá se rovněž do plundrování. Nadto ve společnosti, kde si člověk nesmí ponechat ovoce své vlastní práce – nebo každopádně jen minimum – klesá samozřejmě chuť k práci. Naproti tomu chuť jít si k přepážce vyzvednout almužnu prudce roste, obzvlášť pokud z ní, tak jako u nás, můžete žít na stejné úrovni jako váš soused se čtyřicetihodinovým pracovním týdnem.

Taková spirála institucionalizovaného kanibalismu může skončit jedině v černé díře, v níž kanibalové z nedostatku dobře živených misionářů nakonec začnou polykat jeden druhého. K tomu máme v této zemi už blízko: každý pracovník s průměrným příjmem se svým čtyřicetihodinovým pracovním týdnem musí platit, aby svému ulejvajícímu se sousedovi průměrný příjem zajistil také. Vedle toho musí platit také na lístky do opery pro „horních deset tisíc“. Navzdory všemu tomu socialistickému kecání o „spravedlivějším rozdělování příjmů“ subvencují chudí stále ještě ty bohaté, zrovna tak jako ve feudalismu. Jenom nyní mají na krku dva mlýnské kameny, protože nemusí nést výdaje pouze za koníčky bohatých, ale také na životní podporu svých spolu-chudých, kteří mají právo na podporu v nezaměstnanosti. Toto rozdělení na bohaté a chudé, se kterým měli socialisté takové potíže, je nahrazeno novým, které je ještě ničivější: rozdělením na dříče a ulejváky, na daňové poplatníky a konzumenty daní. Skupina konzumentů daní pochopitelně neustále narůstá, protože k ní kromě nezaměstnaných patří také statisíce neproduktivních úředníků. A nejen že se úředníci množí jako králíci; napínají také co nejvíce síly, aby zvětšili skupinu nezaměstnaných. Protože od nezaměstnaných si přece vypůjčují své právo na existenci. I dítě pochopí, že to musí skončit katastrofou; už nyní je v Nizozemí polovina práceschopných obyvatel ve svých příjmech závislá na státu, a tento stav se jenom zhoršuje. A přeci každý, místo aby měl rozum, zůstává u předstírání, že tento lidožroutský systém na splátky povede k prosperitě a štěstí pro nás všechny.

Socialismus je perverzní ideologie, protože je založená na sebeobětování jednotlivce. Jedná se o to, že silnější mají morální povinnost podporovat slabší. Musí přinášet oběti svým bližním a dát jim k dispozici své životy. To přirozeně nelze realizovat bez donucení, protože dobrovolníci zrovna nestojí ve frontě. Je málo lidí, kteří sami od sebe řeknou: „Víš co, mám se tak dobře, dám tomu svému chudému sousedovi jako dárek nový fiat. Klidně ho mohu postrádat, a on ho tolik potřebuje.“ Takový druh lidí aby člověk pohledal, buďme upřímní. Rodiče se ani necítí být povoláni podporovat své vlastní děti, jsou-li jednou dospělé, a nikdo to od nich ani neočekává. Takže abyste lidi dostali tak daleko, že budou celoživotně podporovat jednoho až tři dospělé, které ani neznají, budete je k tomu muset přinutit. Předpokládám, že na tom se asi shodneme.

Hodláte-li praktikovat ono přinucení, pak jsou následky předvídatelné s matematickou přesností: musíte totiž žádat stále větší oběti. Začíná to zabavováním peněz a jejich rozdělováním mezi chudé. To si žádá enormní byrokracii, která stojí spoustu peněz a je naprosto neproduktivní. Namísto odevzdávání příspěvků ekonomice, poháněné obchodem nebo produkcí zboží a služeb, si statisíce byrokratů vydělávají na živobytí tím, že zabavují peníze lidí, kteří je vlastní, a distribuují je mezi lidi, kteří mají tu čest je potřebovat. Odvozují své právo na existenci od faktu, že nutí ostatní, aby praktikovali filantropii. To nevyhnutelně vede ke zhoršení ekonomiky.

Načež takové zhoršení bude použito jako ospravedlnění ještě většího nárokování a vyžadování ještě větších obětí: „Mysleli jsme, že nám to stačí k vyřešení bídy v této zemi,“ vysvětlují pak byrokraté, „ale zdá se, že tomu tak není. Školství, veřejná doprava, zdravotnictví, policie, všichni zápasí s nedostatkem a lidé pobírající sociální podporu žijí stále na hranici chudoby. A to nemluvíme o statisících chudých, které jsme nedávno importovali z ciziny! Jen se podívejte, jak špatně jsou na tom oni! Těch vašich 60 procent příjmů, které z vás ročně vymačkáme, nestačí! Nejste snad ochotný je dávat? Pak jste bezohledný sobec. Méněcenný člověk. Styďte se!“

Toto morální vydírání je velkou silou socialismu. Téměř nikdo se neodváží vstát a říci: kde vlastně berete právo nuceně mi předepisovat, jak daleko musí jít moje sebeobětování? A ještě se za to domáhat honoráře? Kdo vám dal to právo? Jste snad Bůh? Celá tato slabomyslná doktrína je v rozporu se základními přírodními zákony, totiž s lidským pudem sebezáchovy. K tomu, aby socialismus uskutečnil své cíle, nepotřebuje lidi, ale lumíky, kteří jsou ochotni se slepě vrhnout ze skály. Je to sebevražedná ideologie. Nemusíte ani vidět, že v praxi selhává, abyste věděli jistě, že skončí naprostým sebezničením. Nebo totální diktaturou. Nebo obojím.

Přesně to se také stalo ve všech zemích, kde reálně existoval socialismus. Jediné tři země, které si dokázaly udržet své místo na slunci, jsou Čína, Kuba a Severní Korea; a tam také vládne absolutní diktatura, která překonává krutost feudalismu. Sociální demokracie je contradictio in terminis: vždyť socialismus a demokracie jsou naprosto neslučitelné veličiny.

Máme-li ještě aspoň špetku rozumu v hlavě, od těchto totalitních, bludných myšlenek odstoupíme, dokud to ještě jde. Za chvíli už může být příliš pozdě.

Manifest vyšel v nizozemských novinách Trow zaterdag 24. 1. 2004, mírně kráceno. REVUE POLITIKA 4/1004 Virtually.cz

Rubriku zpracoval: František Rozhoň  

Odkazy :

   Z Českých vlasteneckých stránek

Národ po intelektuálním holocaustu? (Ross Hedvicek)

Pokus analyzovat některé příčiny charakterového, morálního, kulturního, sociálního a inteligenčního úpadku průměrné populace na území bývalého Československa v posledních 60 letech. Text zde...

Smát už se nelze (František Rozhoň)

Soudíme, že dobře soudíme, Chmelaře do kobky házíme, a když se pak vyspíme, soudíme že dobře soudíme. Tak nějak to zpíval písničkář Pepa Nos 28.července 2004 v podvečer před Okresním soudem v Přerově, krátce poté, co odjela sanitka. Tu nechala zavolat Zdena Mašínová, sestra legendárních bratří Mašínů, bezejmenná hvězda Událostí téhož dne večer na ČT 1. Celý text zde...

Vytunelovaná slova a osobní odpovědnost (Ota Ulč)

Jedním z matoucích dojmů při první návštěvě Londýna bylo tamější oslovování gov, zkratky pro governor. Takovým guvernérem mě poctil i taxikář. Příklad to významu slova, vylouhovaného do ztracena. Takový je tam i osud adjektiva bloody. Když tedy někdo se zmíní o bloody weather, netřeba zareagovat pozorným rozhlédnutím po obloze, zda z ní budou padat krvavé krůpěje. V Americe, u jejíhož zrodu stáli ctnostní Puritáni, se poslední dobou mohutně rozplevelilo ono F-Word (fuck, fucking, fuck-up), hodně nesalónní vyjádření milostného aktu, onoho „konání lásky“ v doslovném překladu z angličtiny. Celý text zde...

Interview Ryana Maura s Vladimírem Hučínem pro  www.worldthreats.com (USA)

(červenec 2004 – překlad H. Catalanová) text rozhovoru zde...

Chcete i Vy položit otázky Vladimíru Hučínovi? Máte možnost na mítincích s Vladimírem Hučínem, folkovými zpěváky Pepou Nosem, Zbyňkem Horváthem a dalšími,  k dispozici budou i audiokazety „VÁHY SPRAVEDLNOSTI“ s Vladimírem Hučínem.

Naše macešství (Bohumil Kobliha)

Ať vezmeme sebemenší vesničku, každé městečko s kostelíkem na kopci, hrádek, lesík či zámeček, všude u nás je tolik půvabů, skvostíků i skutečných pokladů které nedoceňujeme. Třeba jen jak mluví nenáročné pohlednice od přátel. Písek, Tachov, Chotěboř, Náchod, Olomouc, Frýdek- Místek, Kelč...

Mít takové poklady obchodně podnikavý Angličan, byly by jejich fotografie a výstavy po celém světě. Napsali by o těch zamilovaných koutech země na míru střižené romány, které přetočeny jako "kostýmová dráma" by fičely do celého světa, Barrandov či Kavčí hory o tom našem, a byť i jen pro nás, zejí chudobou.

Nechci být nespravedlivý vůči Angličanům, mají Shakespeara. To je divadlo! Ale srovnejme ostatní anglické dramatiky třeba jen s naším Čapkem. Kolik z nich by se mohlo rovnat jeho originalitě či bohatství inteligentní invence!?! A přece, kdy jsme viděli Čapkovy hry byt i jen na scéně našeho Národního divadla? Tam se dává většinou samá cizina. Věřte, světoví budeme až budem sví! Celý text zde...

Václav Klaus a Orwellovo dědictví X. (Čestmír Hofhanzl)

Ve skutečnosti to, co se v 90. letech v České republice etablovalo jako parlamentní demokratický systém, stojí a funguje na zločineckých principech. Není to parlamentní demokracie, vyrůstající a zakotvená v individuální žité morálce milionů občanů státu. Orwellovský systém do základů poničil to, co nazýváme „morálkou“… Dokud v naší zemi neponesou zodpovědnost konkrétní osoby a subjekty za konkrétní činy a jejich důsledky, nemáme cestu ven - nic neplatí. Co se nestalo po roce 1989 se musí stát, zároveň s posouzením viny a zodpovědnosti těch, kteří nasměrovali vývoj do dnešního stavu. Řekl jsem to v české sněmovně v počátku i ve druhé polovině 90. let, dnes tím víc na tom trvám. Složitá moderní společnost nemůže dlouhodobě stát a trvat na zneužití, podvodu a vzájemné nedůvěře - a to je dnešní stav české společnosti a státu. Čím více se budeme vyhýbat pravdě, tím hlouběji budeme zapadat. Již dnes přestáváme být okolním světem bráni vážně a subjektem dějin. Pak zde "svůj" pořádek udělá někdo jiný. Celý text zde...

   Ze stránek Vlast.cz

Petr Tryščuk: Staroslovanský slunovrat na Ostravském hradě O akci z 19.6.2004 na Vlast.cz

Bohumil Kobliha: Královské zdraví

Při svých dotazech, co by mi asi nejvíce vadilo při přestěhování z Londýna do Prahy (ovšem mimo politiky) jsem dostal odpovědi, že tedy asi zdravotní péče. Prý značně upadla. Kdo žije v ČR ví lépe. Přitom představa o britském zdravotnictví bývá v pohledu od Stověžaté na nedostižném piedestalu. Moji milí angličtí přátelé jsou ale mínění velmi opačného... Celý text z časopisu Svědomí/Conscience 6/2004 na Vlast.cz

O presumpci správnosti aneb kdo nešel z kola ven  O otřesném předlistopadovém případu Wonka a jeho ještě otřesnějším polistopadovém dořešení z časopisů Nový Polygon 2/2004 a Svědomí/Conscience 5/2004 na Vlast.cz

Naše místo v Evropě - Jaroslav Durych (1937)

.Jistě, že národ, který chce a musí obnoviti svou starobylou duchovní í mocenskou državu uprostřed Evropy a řádně ji zabezpečiti a udržeti, musí především nalézti sebe a své místo sám v sobě a uprostřed svých hranic. Musí věděti, čím jest, či spíše čím býti má; musí poznati své povinnosti a z nich plynoucí práva; musí věděti, co chce, či spíše co chtíti má. Musí nabýti schopnosti, aby se mohl a třebas i musel státi předmětem úcty. To jsou věci, o nichž bude nutno mluviti ještě mnohokrát a to co nejdůrazněji.
Aby však mysl nebyla dlouho unavována stálým hleděním dovnitř a stálým bolestným zpytováním svědomí, jest třeba se podívati též jednou kupředu, k cíli. Snad poskytne to trochu útěchy a naděje...
Text z časopisu Svědomí/Conscience 5/2004 na Vlast.cz

   Ze stránek Národní myšlenky :

Jiří Hojer: O plotech

...Problém s izraelským plotem spočívá spíše v tom, že se podle mnoha názorů (s výjimkou toho izraelského) nachází daleko za uznávanými hranicemi Izraele. Plot se tak stává jakýmsi stvrzením anexe určitých území a příslibem jejího delšího trvání.

Aktivita OSN a dalších zemí se tak nesmyslně obrací proti plotu a pomíjí problém sporu o hranice a dalších sporů, které jsou zásadní pro Blízký Východ. Ploty přece mají smysl. "Lidskoprávní" odůvodnění "protiplotové" rezoluce spočívající v tom, že plot nepatřičně omezuje pohyb lidí je možná vrcholem postmodernismu z hlediska literární tvorby, ale jako diplomatický text je slabomyslné - to přece bývá účelem každého plotu. Podobně jako plot okolo naší zahrádky nám pomáhá v přirozeném právu určit, kdo se smí pohybovat na našem pozemku, ploty na hranicích mohou pomoci přirozenému právu států rozhodovat, kdo smí na jejich území vstoupit. Plot v Matiční ulici zase mohl pomoci mnoha slušným lidem žít kvalitnější život a těm ostatním žít víc podle svého s menším dozorem "zvenčí". Život bez plotů by byl zkrátka mnohem nebezpečnější, ploty jsou dost možná provázejí lidskou civilizaci od počátku dob, kdy ji tak můžeme nazývat. Pokud někdo chce někomu zakazovat postavit si plot na svém území tam, kde se mu zlíbí a kde to potřebuje, je v tom křivárna.

Na druhé straně - když nám byl zakazován plot v Matiční ulici, tak Izrael mlčel. Nemáme důvod být férovější. Takže je vlastně vše v pořádku? Celý text na Národní myšlence

Jiří Hojer: Dodatek k článku Protiústavní frakce v Evropském Parlamentu bez českých poslanců?

Před pár dny publikovaný článek o vzniku ústavní frakce Nezávislost a demokracie v Evropském parlamentu, která sjednocuje poslance nesouhlasící s přijetím evropské ústavy a další federalizací Evropské Unie, je již nutno aktualizovat.

Nezasloužili se o to poslanci ODS, o jejichž rozpačitém počínání a vstupu do klubu evropských prointegračních lidovců po zvolení v kontrastu k plamenně euroskeptické předvolební kampani tento článek také pojednával. Zasloužil se o to senátor za tzv. "nezávislé" Vladimír Železný, který vstoupil do klubu poslanců, kteří se za nechuť k dalšímu utužování evropské centralizace nestydí. Rozšířil tak jejich řady na celkový počet 34. A to kolem své euroskepse při kampani nenadělal tolik humbuku jako například Jan Zahradil, jehož zanícení pro národní státy po volbách jakoby ochablo.

Ještě tak dokázat, že prohra v arbitráži sporu CME s Českou republikou v kauze "Železného Novy" byl podvod řízený určitými zájmovými skupinami a pan "kolega" euroskeptik a bývalý televizní "magnát" bude mít šanci vstoupit do historie jako jeden z mála čestných a velkých mužů své doby. Vyšlo na Národní myšlence

Z papírové NM: William D. Gairdner: Potraty a otroctví Ukázka z textu v časopise na stránkách Národní myšlenky

   Jana Dědečková: Zdroje opět jsou

Zdroje opět jsou!!! Stanislav Gross je našel včera během svého hodinového projevu k členům UVV ČSSD. Vyhrajeme příští volby, stačí před nimi slíbit novomanželské půjčky, řekl účastníkům a získal drtivou podporu. Obávám se, že tak jednoduché to už nebude. Naopak. Jsem přesvědčena, že pravdu má Miloš Zeman a sociální demokracie spěje vstříc krásným pěti procentům. Šťastnou cestu. Celý text na Virtually.cz

   Karel Janyška Většinový volební systém? Zmanipulovaná a zmatená demokracie.

Řinčení zbraněmi toho nejtvrdšího kalibru zastánci tvrdé ruky, tedy silné vlády, tedy většinového volebního systému, mně v poslední době skutečně znervozňuje. Vždyť jsou projevem představy, že vláda má vzít otěže státu a osudy jeho občanů pevně do svých rukou. A to bez ohledu na svoji legitimitu, tedy na skutečnou většinovou váhu politického mínění voličů, na kterém však prostě stát musí. Jinak demokracie nadává smysl. Nenadálá vlna pochtívání většinového volebního systému pro volby do sněmovny PČR je pro mne, jako vyznavače svobody občana, skutečným nebezpečím a proto proti němu nepřestanu nikdy orodovat. Celý text na Virtually.cz

   Vladimít Stwora: Jak Britové zlikvidovali kontroverzní politickou stranu Text na Zvedavec.org

   Ben Tripp: Hlavní zprávy: Muž na mostě

Zdá se vám, že jsem viděl duchy? Před časem získal státní žalobce John Ashcroft nad obyčejnými občany neuvěřitelnou policejní moc. "Pro ty vystrašené milovníky svobody, kteří se obávají nějaké pomyslné ztráty svobody," odpověděl na kritiku, "mám jednu zprávu: váš přístup pouze nahrává teroristům a jejich plánům na erozi národní jednoty a oslabení naší rozhodnosti. Buď se vzdáte své svobody dobrovolně, nebo vám ji vezmou teroristé násilím." Jak se ukázalo, Ashcroft sotva potřeboval tuto novou moc. Američané se dávno sami změnili na národ policajtů hlídajících jeden druhého. Na denním pořádku je teď zatýkání občanů za fotografování, projevování svého politického názoru, nošení protistátních triček, nebo za to, že se - což je zvlášť plíživé obvinění - chovají podezřele. Občas zadrží také kluka obnažujícího se před veřejnou knihovnou, ale to je jiný problém. To vše jsou cíle brigády, která razí zásadu "bezpečnost v první řadě, svobodu až nakonec". Zneklidňuje mě to z jednoho prostého důvodu. I já jsem se stal obětí.  Text na Zvedavec.org

   Vladimít Stwora: Chceš protestovat? Klidně. Ale jen ve free speech zone!

Americká policie vyřešila otravné protesty veřejnosti opravdu geniálním způsobem. Stále častěji začíná zavádět tzv. free speech zone neboli "oblasti svobodného slova", jak to eufemisticky nazývají. Bývá to plocha zatarasena betonovými bloky, ostnatým drátem a prošpikována kamerami. Navíc bývá bezpečně vzdálena od místa, kde natáčí televize a pohybují se politikové. Každý, kdo se odváží protestovat mimo vymezenou oblast, bývá zadržen a obviněn z trespassing - vstupu na soukromý pozemek nebo do určité oblasti bez povolení.

Mám s tím novým výkladem slova trespassing problém. Totiž v původním znění zákona se míní neoprávněný vstup do objektu nebo na soukromý pozemek, nikoliv výstup do veřejných prostor. Způsob, jakým se zákon nyní uplatňuje, naznačuje, že Bushova administrativa považuje za chráněný objekt či soukromý pozemek celé území Spojených států s výjimkou nepatrného ostrůvku zvaného free speech zone. A to je ovšem podstatný odklon od původního mínění. Připomíná to trošku tu starou anekdotu, jak se synek ptá dědy: "Dědo, co je za tím plotem?" "Tam je, chlapče, Rakousko. Svobodná země. A co se toho plotu týče, za tím plotem nejsou oni, za tím plotem jsme my." Celý text na Zvedavec.org

Rubriku zpracoval  František Rozhoň  


Zaujala Vás fakta? Šiřte je, prosíme, dál !!!

E-mailový zpravodaj připravují Josef Klas, František Rozhoň,  Milan Špinka a Petr Tryščuk
z
Českých vlasteneckých stránek , stránek Národní myšlenky , Vlasteneckého klubu a Vlast .

Další E-mailový zpravodaj pro Vás připravíme v polovině srpna 2004.

E-mailový zpravodaj neprochází jazykovou a redakční úpravou.
Adresa pro Vaše připomínky a příspěvky : frozhon@post.cz

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit