E-mailový ZPRAVODAJ

Trocha  informací a glos, které by Vám neměly uniknout. Připraveno k 29. 6. 2004

Rubriky:

Info...

Stalo se ... (a naše glosy)

O odbojové skupině bratří Mašínů nejen na veřejném senátním slyšení

Pozdrav z lapáku

Soud s Vladimírem Hučínem

Ze zdivočelé země

Těžké břemeno bílého muže

Krátce ze stránek Národní myšlenky

O čem se nemluví (Co Ivan Gašparovič neřekl , Únosy, požadavky únosců, případné popravy, Gross)

Výročí (Rakousko a Bosna kolem roku 1894)

Projekt Evropa

Vybrali jsme pro Vás  

Co všechno si necháme líbit?

Vedu boj s přívrženci landsmanšaftu

Stručné dějiny daňové zátěže

Odkazy

O tomto zpravodaji


Info...

   V noci na 28.června 2004 zemřel Ing. Jiří Sprušil, výrazná postava polistopadového období nejen na Ostravsku;

   11.června 2004 ráno v Brně zemřel  Jaroslav Gajda, publicista, přispěvatel Svědomí, voják, havíř, šofér, vězeň, tvůrce filmů, zpravodajec, reklamní referent, fotografický a rozhlasový reportér;

   Nezemřel potížista ing.arch. Lumír Šimeček, jen byl přemístěn do věznice v Pardubicích. Máte možnost vyjádření solidarity na této změněné adrese:
ing.arch. Lumír Šimeček
26.2.1951 (jinak nebude doručeno)
Vazební věznice Pardubice
P.O.Box 18
530 44 Pardubice;
(tel. 466 083 111); 

   Soudní líčení s protibolševickým odbojářem Vladimírem Hučínem u Okresního soudu v Přerově ve čtvrtek 8.července 2004 od 8 hodin vrátí přítomné do sedmdesátých let minulého století;

   Vlastenecký klub pořádá v sobotu 10.července 2004 výlet v Beskydách (Malá Stolová, Kněhyně) a 17-18.7.2004 pojede na bitvu u Grunwaldu (Polsko - sraz Křižáků s Řečí pospolitou);

   Další soudní líčení s potížistou Vladimírem Hučínem - za sedmý ze sedmi "trestných činů" - pokračuje v úterý 27.července 2004 od 8 hodin opět u Okresního soudu v Přerově;

   Tradiční setkání v rakouském Altnagelbergu se koná v sobotu 31.července 2004. Akci pořádá Světové sdružení bývalých politických vězňů;

   7.června 2004 vyšlo druhé letošní číslo magazínu Obrana národa. A už je tu i nové číslo 2/2004 Národní myšlenky! A co se v něm dočtete?
Demokracie - ideologie nebo instituce? - Adam Wielomski o současném pojetí demokracie
Internacionalismus nového typu - Kazimierz Murasiewicz k ideologickému zneužití etnopluralismu
Irácké otazníky - Legitimační teorie omluví všechno, říká Jaroslav Janovec
Ein Volk, ein Reich, ein Euro! - Tomasz Jazwinski odhaluje překvapivé počátky Evropské unie
Co dál s národním hnutím? - František Nonnemann navrhuje praktické postupy a František Červenka volá po schopném vůdci
Rozhovor s Františkem Červenkou, předsedou NSJ - Milan Špinka hovoří s novým předsedou Národního sjednocení
Potraty a otroctví - William Gairdner kritizuje genocidu ve jménu ideologické čistoty
Návrat rudé diktatury - současný režim je ideologicky dalším extrémem, tvrdí Jiří Hojer
Knihy v první linii - Milan Špinka volá po větším úsilí při šíření národně konzervativních myšlenek
České oběti Katyňského lesa - Jaroslav Lhotka poukazuje na pozapomenutou kapitolu naší historie
José Calvo y Sotelo - Jacek Bartyzel o muži, jehož smrt odstartovala občanskou válku ve Španělsku
Oswald Spengler: Zánik Západu - Adam Wielomski připomíná jednu z nejvýznamnějších knih 20. století
Soumrak revolučního syndikalismu - Fašismus je zlobivé dítě syndikalismu, říká Jaroslaw Tomasiewicz 
Národní myšlenka je distribuována prostřednictvím společnosti PNS a můžete si ji zakoupit v prodejnách tisku. 
Pokud ji chcete dostávat každé 3 měsíce až do domu, můžete si objednat jednotlivá čísla či předplatit si celý rok. Adresa redakce: NM, PO BOX 18, Hodkovice n. M., 463 42; e-mail: redakce@narmyslenka.cz. Cena jednoho čísla: 25 Kč, předplatné na rok: 100 Kč (plus poštovné 17 Kč za zásilku bez ohledu na počet objednaných výtisků). Časopis je možno objednávat i ze zahraničí. Více zde . Registrováno na MK ČR pod značkou E 13964. 

   Bohoslužby Kněžského bratrstva sv. Pia X. najdete na www.volny.cz/fsspx .

Rubriku zpracovali  František Rozhoň , Milan Špinka  a Petr Tryščuk 

Stalo se ... (a naše glosy)

O odbojové skupině bratří Mašínů nejen na veřejném senátním slyšení:

   Skupina bratří Mašínů se tehdy rozhodla udělat to, co je dnes oficiální politikou mezinárodního demokratického společenství: proti totalitním praktikám je třeba bojovat i silou. Proto by ČR jako součást onoho společenství měla konečně uznat III.odboj. Odpor proti totalitě uznávají smlouvy a listiny lidských a občanských právech a váháním se ČR vystavuje podezření, že snad v rozporu s nimi toleruje vybrané totalitní režimy jako lepší či nejlepší - František Rozhoň v Senátu

   Nevím o zločinu, kterého se dopustili nacisté, aby se ho nedopustili i komunisté - Jan Beneš v Senátu

   Pokud se bratři Mašínové musí obhajovat, pak to znamená, že z hlediska vyššího principu mravního je vražda na tyranovi zločinem. Existuje jeden český film, kde to hrdina říká obráceně - Milan Hulík v Senátu

   Pokud v této zemi nebudou pozitivní hodnoty, bude se stále vracet to, co se tu opakuje již 60 let - Čestmír Hofhanzl v Senátu

   Nejde o bratry Mašíny, jde o nás o všechny - Zdena Mašínová v Senátu

   Národ vyznamenání bratrů Mašínů nepřijme - zástupce Klubu českého pohraničí v Senátu po úvodních slovech, že jejich Klub hájí české národní zájmy

   Základní otázkou je, zda má člověk právo bránit svou osobní svobodu. Charta lidských práv a svobod odpovídá kladně. Další otázka zní: Jaká obrana je přiměřená? Právníci odpovídají taková, jaká je úměrná útoku a hrozícímu nebezpečí.
   V padesátých letech nebyla občanská válka. To jen jedna strana uchopila moc, dala střežit hranice a vyzbrojila svou elitu. Vytvořila podivné zákony, podle kterých spoluobčanům ukradla majetek. Kdo nejásal, nešel s nimi, nevyznával jejich náboženství, byl třídní nepřítel. Obrovské aparáty (StB počínaje a věznicemi s popravišti konče) vybudovali soudruzi na likvidaci svých odpůrců. Občan měl na vybranou: buď republiku opustit a nebo se snažit přežít. Přežít znamenalo držet hubu a krok, doslova rýt držkou v zemi. Opustit republiku znamenalo přijít o všechno a riskovat, že vás na hranicích zastřelí bdělý pohraničník jako škodnou.
   Miliony rezignovaly, tisíce emigrovaly, několik lidí vzalo do rukou zbraň. Skupina bratrů Mašínů se rozhodla proti násilí bojovat násilím. V našich dějinách výjimečný odpor hrdinů proti tisícinásobné přesile, proti zločineckému režimu, proti totalitní moci. Skupina se zmocnila zbraní, zmocnila se peněz, prostřílela se na Západ. Ze 6 lidí 3 žijí. Ti, kterým se útěk podařil. Ostatní byli komunisty popraveni.
   Teď si každý může položit otázku: Co by stalo, kdyby Ctirad Mašín nepodřezal strážmistra Honzátka? Tady odpovídám na přiměřenost obrany. Kdyby se Mašínové zachovali neprofesionálně a nechali žít svědka, byli by odhaleni během několika dnů. Místo 3 popravených by dnes bylo popravených 6.
   Při smrtelném ohrožení člověka je zabití protivníka přiměřenou obranou.

Petr Jánský na Britských listech v článku "Mašínové vyznamenání zaslouží"

   Bratři Mašínové ani Milan Paumer nebyli nikdy odsouzeni, z hlediska práva českého i mezinárodního je tedy nutno na ně hledět jako na nevinné. Přesto je Grossovi policisté, Čermákův pražský státní zástupce Jiří Bednář, prý „polepšení“ bolševici Filip a Grebeníček a "lid" otiskovaný v PRÁVU vydávají za vrahy. ČR je tak právním státem asi tak moc jako bolševické Československo bylo demokratickým státem svobodných občanů... (rof)

Pozdrav z lapáku (22.6.2004)

   Po pobytu na koncentračně-separačním lapáku v Brně-Bohunicích zdraví již z pardubického lapáku Lumír Šimeček. Výstup (propuštění) má oficiálně plánován na 4.8.2004 (5 měsíců s dozorem minus vazba), ovšem člověk jednou lapený a do vězení vsazený si nemůže být jist ničím.
   Začátkem roku byla L.Šimečkovi nadělena (pravomocně) exekučním soudcem Mg.Kišem z Městského soudu v Brně soudcovská pokuta 15 000 Kč (z možných 50 000 Kč) za jeho písemné aktivity. Tedy za opravný prostředek proti exekučně vymoženým 1 500 Kč  za předchozí pravomocný (rovněž vymachinovaný) rozsudek s trestem odnětí svobody v jiné věci…

  Protože L.Šimeček je „nenapravitelný galejník“, stihl si po lapení vyfasovat (zatím) dva kázeňské tresty:
- 3 dny díry (vězení ve vězení s dalším omezením komfortu)
- zákaz přijetí balíčku na 3 měsíce
neboť se dle Listiny práv a svobod stavěl na odpor proti místním protiprávnostem, mezi nejzávažnější řadí:
- opožděné vyřizování žádostí o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody po uplynutí ½ délky trestu u prvotrestaných
- zadržování peněz (finanční hotovosti na účtu k nákupům z povoleného sortimentu zboží) 2, 3-4 měsíce i více po přijetí do věznice (i u vězňů ve věku 70-80 let se starobními důchody…) atd.
(z dopisu L.Šimečka)

Soudy s Vladimírem Hučínem

   Soudní řízení s údajným pachatelem sedmi trestných činů odhalují minimálně lajdáckost údajného „zpravodajství“ ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích. Tentokrát mi pobavila ČT Ostrava. Když jsem se vrátil od soudu, oznámila mi ve večerních zprávách že proces byl odložen pro nepřítomnost té svědkyně, která se jako jediná dostavila a byla vyslechnuta. 
   Neinformovala o omluvě jiné svědkyně, která charakterizuje bezpečnostní situaci v našem státě: pracovnice BIS byla v Praze přepadena a proto nemůže svědčit.
(rof) 

   Neinformovala ani o letáku, který koloval u soudu:
  
První část policistů, kteří se aktivně podíleli na zločinném spolčení za účelem  likvidace kpt. Vladimíra Hučína: (Seznam bude průběžně doplňován.)
Martin Hádek, Ondřej Starý, Jiří Pščolka, Tomáš Landsfeld, Tomáš Krůl, Martin Abrahám, Martin Kraus, Radovan Svoboda, Radim Kroupa, Eduard Chodura, Ivo Peterek, Stanislav Voráček, Stanislav Vydral, Pavel Lička, Jiří Zlámal, Vítězslav Šmída, Tomáš Rumpl, Vilém Vaculík, Václav Voznica, Petr Pelíšek, Josef Krobot, Jan Murček

   Soudci, kteří schvalovali zatčení, vazbu, domovní prohlídky, tel. odposlechy, sledování a pod.
JUDr.Luboš Vlasák, JUDr.Miroslav Veverka, JUDr.Dana Pacholíková, JUDr.Emilie Richterova, JUDr.Igor Gabler, JUDr.Vlasta Zajícová, JUDr.Jaroslav Hudeček, Mgr.Michal Jelínek
   Státní zástupce
JUDr. Lenka Šromová

   Pracovníci BIS:

Jiří Růžek, Jan Panaš, Petr Mencl, Karel Popel, Jiří Lang, Jan Princ, František Stárek, Luděk Eichler, Vladimír Lapáček, Pavel Charvát, Stanislav Vrána
   Výše uvedení policisté, soudci, státní zástupci a pracovníci BIS většinou mají nebo měli vedoucí postavení a proto je nutné jim dát přednost. Jsou to především bezcharakterní zločinci - bývalí kolaboranti z řad SSM, KSČ, SNB a StB. 

Za Společnost slušných krajanů  Jiří Vaněk http://www.freewebs.com/vanek/index.htm

   28.června 2004 se na Krajském soudu v Ostravě se sešli staří známí. Vladimír Hučín byl znovu souzen (v odvolacím řízení) za 27 let staré odbojové činy, jen tentokrát nekrvácel od pout jako před lety, když byla v čele senátu JUDr. Ludmila Svatošová. Soudkyně JUDr.Svatošová tentokrát nevytáhla paty z kanceláře, někdejší přísedící JUDr. Čestmír Duda byl opět "přísedícím" (předsedy senátu Vl.Hrabovského), fakticky však celé jednání vedl a vyhlásil rozsudek. Vladimír Hučín úctu starým známým soudcům neprojevil, pokutu za pohrdání soudem však nedostal. Čestmír Duda oznámil, že hanbu za bolševickou minulost necítí, protože začátkem 90.let proti němu ostravská Konfederace politických vězňů neměla námitky, a znovu potvrdil, že odboj je stále trestný a i dnes musí být Hučín potrestán. Takže (po nabytí právní moci) po 27.letech bude opět v podmínce... (rof) 

Ze zdivočelé země :

   27 6.1950 byla popravena Milada Horáková a výroční den je dnem obětí bolševického režimu. Oběti nacistického režimu si připomínáme jindy. Proč demokraté z povolání rozhodli o oddělení obětí obou zločinných režimů v době, kdy UDV potvrzuje, že KSČ nasazovala proti lidem pronacistické kolaboranty? Já vám to nevysvětlím, optejte se politiků, až se vám zase budou vnucovat jako Vaši zástupci... (rof) 

   Prašť jak uhoď: Miloš Zeman by si jako novou hlavu ČSSD docela dobře představil Jana Kavana... Bývalí eSTBáci budou mít radost, když KATO (bez prověrek) bude vládnout zemi. Zároveň to ukazuje na fakt, že Zeman má rád "staré kamarády". Možná je však jen vypočítavý - který jiný politik (či kouzelník) dokáže vytáhnout půl miliónu ze svého trezoru, přestože "je tam nikdy nedal"? V tomto je Kavan jistě ojedinělý iluzionista. Koneckonců, jeho číslo "s touhle minulostí, tak dlouho ve státních službách" hravě překryje i trezorové scény...
   Ovšem GroSS je ještě horší varianta. Pochází z mladé generace (železničních depařů). Mladý, chytrý a podle kroků, které dělá v policii a na veřejnosti zjevně posedlý mocí (viz. Kotel kde se prořekl, že ví o tajných krocích obhájce Kájinka, nebo na tomtéž místě, že byl seznámen se spisem Hučína ač k nim nemá právo přístupu atd.).
   Takže je na co těšit. Buď ČSSD povede starý agent a estébák nebo za něj zaskočí mladá generace. 
(pam)

   Ústřední výbor strany nevyjádřil Vladimíru Špidlovi ani důvěru, ani nedůvěru. Špidla pak vzdal šéfování straně i vládě, do čela Strany se postavil JUDr. Stanislav Gross.
 Ed.Zeman pro Hospodářské noviny jednání komentoval: "Bylo to jako obvykle. Všechno jsme zamítli a na ničem jsme se vlastně nedohodli."
 Jiného názoru je Gross. Pro lid v ČT 27.6.04 zopakoval svoji rok starou větu, že krize v sociální demokracii (už zase) skončila.
   Když byl V.Moravcem dotázán na své vize, odpověděl že s ním bude země bezpečná, prosperující, sebevědomá. Nic nového, to jsem slyšel před ním (od bolševických propagandistů) snad tisíckrát. M.Zeman i V.Špidla mají právo, aby řekli svůj názor, ale pak sociální demokracie musí mluvit jedním hlasem, a jelikož jsme v demokracii, musí být i poslanecký klub loajální. Husák tomu před Listopadem říkal demokratický centralismus…
(rof) 

   Podle některých zpráv ministr Gross o nové vládě usilovně jednal už před pádem Špidly, HN přinesly i seznam možných ministrů, Gross to popřel. Ministrem vnitra podle zmíněných zpráv má být dlouholetý Grossův učitel (poradce) Petr Ibl. Jak by to v zemi za jejich vlády asi vypadalo, předvedl aparát ČSSD v poslanecké sněmovně. Na příkaz Petra Ibla vyhodil z míst, kde novináři běžně čekají na poslance, všechny novináře nevybavené speciální stálou akreditací pro práci ve Sněmovně. Zbyli pouze redaktoři Práva, ČTK a ČRo. (zdroj PRÁVO 23.6.04) (rof) 

   Dalším ministrem by mohl být Zdeněk Koudelka (ČSSD), kterého navrhl Špidla před svou rezignací. Jeho vizí je to co žádá Gross - loajalita. Když byl žádán o vyjádření, co bude dělat jako ministr spravedlnosti, odpovídal "plnit volební program ČSSD".
   Slovy „plnil jsem stranický program“ vysvětlovat tento absolvent právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně svůj pověstný „Koudelkův koeficient“ přepočítávající volební výsledky tak, aby bez ohledu na výsledky voleb vznikla většinová vláda dvou stran (volební zákon pak zrušil Ústavní soud).
   Jako ministr spravedlnosti hodlal Koudelka prosadit „evropský zatykač“ odporující Listině základních práv a svobod. Odůvodňoval to opět loajalitou. Chce to EU, a „strana, která hlásí že je proevropská, to musí vyjádřit v praxi“. Maul halten und weiter dienen bylo kratší, ale významově stejné.
   Dřívější Koudelkovy výroky o V.Hučínovi nasvědčují, že soud už zase bude zbytečnou formalitou, možný ministr Koudelka má jasno už teď…
(rof) 

   Přesně v duchu bolševické strategie, že strůjcem úspěchů je strana, za neúspěchy však může někdo druhý, označili Špidla se svými přáteli jako viníka socdemáckého volebního propadáku Miloše Zemana.
  M.Zeman se zase vnucuje jako lepší. O.Novotný v PRÁVU zkusil zrekapitulovat, jak to vypadalo když byl u moci M.Zeman:
   Zeman sliboval akci Čisté ruce, ale skončili v nich nakonec Zemanovi lidé, jako např. Kavanův tajemník Srba či bývalý ministr Svoboda.
   Zeman sliboval učinit školy nejdůležitějšími budovami v obci, staly se jimi však sanované banky.
   Zeman sliboval likvidovat nezaměstnanost, ta však za jeho vlády začala stoupat.
   Zeman sliboval samosprávné podniky ESOP, ve skutečnosti však dál vesele privatizoval, co ještě zbylo do rukou tradičních soukromých vlastníků.
   Občanům sliboval tzv. participativní demokracii (co nejširší účast občanů na věcech veřejných), následně jim pak radil, že pokud chtějí do politiky mluvit, musí vstoupit do politické (nejlépe jeho) strany.
   Zeman dnes poukazuje na vcelku dobré makroekonomické ukazatele za své vlády, ty jsou ale většinou za Špidly ještě lepší…
(zdroj PRÁVO 23.6.04)

   Strany vládní koalice se rozhodly uložit lidu, že v rámci rovnosti budou muset být na kandidátkách rovnoprávně zastoupeny ženy a muži. Jak se tím už teď samy řídily? Stačilo nahlédnout na kandidátky právě proběhlých voleb. ČSSD prvních 5 míst muži, KDU na prvním místě žena, ale za ní 12 mužů; (rof) 

   Politické fronty jsou i jinak příznivé pro humoristy. Mohou si smlsnout na tom, jak 22 vlád z 25 utrpělo porážku v "evropských" volbách a přesto se tváří, že se nic neděje - přijímají "evropskou" ústavu a vytváří "evropský" vojenský štáb (už nejsme součástí Západu, připomněl nedávno historik Třeštík).
  I na tom, jak Zuzana Bubílková minulý týden v Politickém harašení předvedla Stanislava Grosse, jak v Kotli trapně lže a Jana Bobošíková to odhaluje, Gross zas pominul právo občanů na informace a opět se k tomu nevyjádřil, zato reagoval Václav Klaus a podle zprávy PRÁVA z 19.6.2004 Grossovi slíbil post premiéra (fuck off lidi).
  Ze stejného důvodu mohou očekávat potíže politici, počty potížistů (fuck off system) budou pravděpodobně narůstat...
(rof) 

   Nebyla to korupce, jen lajdáctví či neschopnost. Tak rozhodla parlamentní vyšetřovací komise v kauze D47, jejíž stavbu Zemanova vláda odborníků (vč.Grosse a Špidly) přiklepla bez výběrového řízení firmě Housing & Construction.

   Prezident Václav Klaus udělil milost, kterou Václav Havel neudělil. Omilostnil Radomíra Šebestu, před 26 lety spolupachatele únosu čs. dopravního letadla IL-18 na lince Praha-Brno do Frankfurtu nad Mohanem, a když zjistil, že na palubě letadla je výbušnina ji sám bez vědomí ostatních zneškodnil. Německým soudem byl odsouzen na 3 roky nepodmíněně, českým na 20 let. Po odpykání trestu v SRN se musel skrývat před čs.rozvědkou. (rof) 

   4.července slaví USA Den nezávislosti. Mj. soutěží v pojídání párků v rohlíku - Forth of July Hot Dog Eating Contest v New Yorku. Letos na ni pozvali i vítěze vizovické soutěže v pojídání švestkových knedlíků. Protože loňský vítěz Hamerský je vegetarián, pozvali Rosťu Šimera. Co se dělo pak, mi svádí k otázce, zda náhodou v USA nevládne Gustáv Husák? Tak jako českým úřadům za Husáka teď Šimera Američanům vyplnil dotazník, zaplatil poplatky, předložil pas i pozvání organizátorů zavazujících se uhradit cestu a náklady na pobyt. A jako by za Husáka nedostal výjezdní doložku, pokud by tu nenechal třeba ženu s dětmi jako záruku že se vrátí, nedostal teď Šimera US vízum protože neprokázal dostatečné vazby na ČR a není tedy záruka, že sem vrátí. Berte to jako odpověď Gentlemanovi, který v reakci na Klausovu milost autoritativně oznámil čtenářům svých stránek, že za bolševismu bylo možno vycestovat… (rof) 

   Bez úřadu nelze svodně žít - myslí si asi členové Českého svazu bojovníků za svobodu, když navrhli zřízení Úřadu pro odbojáře na úrovni vlády. Žádají také české euposlance, aby vystupovali proti znevažování výsledků II.sv.války, pokusům o přepisování dějin včetně odsunu Němců, a odmítli útoky na čs.dekrety. Žádají také vybudování důstojného pomníku odboje v Praze. Myslím, že lepší než pomník v jednom městě byť hlavním by byly alespoň okresní Síně odboje představující a vysvětlující odboj první, druhý i třetí… (rof) 

   Když demokratický úřad, tak také cenzura. Ministru svobodného zemědělství Palasovi se nelíbí studie vídeňského ústavu pro mezinárodní ekonomická srovnání. Podle ní naši farmáři nemají mnoho šancí proniknout na západní trh - a když, tak spíše jen jako dodavatelé nezpracovaného materiálu, zato v opačném směru jsou šance pro export potravin na trhy nových zemí EU. Systém unijních přímých plateb dle autorů studie spíše napomůže zániku malých farem. Kritice byly vystaveny také neuvěřitelně nízké kvóty v produkci, na které čeští vyjednavači přistoupili. Nepřekvapí, že podle Palase publikace musí projít „revizí“, než bude distribuována mezi české zemědělské experty. O celém případu psal týdeník Ekonom a Euroskeptik.cz.

   Vzkazuje nám ze západu evropský komisař Verheugen: Nebojte se, Beneš a jeho dekrety vadí jen bavorským partajím. Asi nedoslýchá, my slyšíme podobné požadavky i z východu. Ondrej Pöss z Karpatsko-německého spolku na Slovensku řekl jasně českému PRÁVU: Slovensko by mělo právním aktem označit dekrety za neplatné nebo neúčinné, mělo by zrušit zákon amnestující všechny, kteří se „podíleli na vraždách karpatských Němců“, a odškodnit odsunuté Němce, když  už probíhá odškodnění židů… (rof) 

   Neznám nikoho, kdo by si vážil pana Chiraca, o kterém Petr Žantovský (viz Zpravodaj z 21.6.2003) napsal, že sice pochází z pravicové strany, ale chová se jako poslední maoista. Zvláště poté, co se Chirac (viz Zpravodaj z 21.2.2003) na summitu EU nechal slyšet, že se jako kandidáti vstupu do EU chováme "lehkomyslně" a "nevychovaně". "Propásli jsme"(spolu s ostatními) "dobrou příležitost mlčet", jinak řečeno držet už nyní hubu a krok. Má to mít pro nás nějaké zatím jen blíže nespecifikované a naznačené následky, tvrdil dokonce Chirac a přiblížil se tak na úroveň K.H.Franka a L.I.Brežněva, ve své době povinně oblíbených. Chirac si tehdy vysloužil výzvu Pane Chiraku, omluvte se, dnes jej dubnový „průzkum agentury STEM“ vyhlásil nejoblíbenějším světovým státníkem „v Česku“ (???)

   Evropská unie vítězící i prohrávající: Vše se daří, tváří se budovatelé Nové Evropy, Mnichovský hospodářský summit tentokrát věnovaný migraci a jejím dopadům na sociální politiku EU však dospěl k jiným závěrům: 3 pilíře nejzákladnějších práv Evropské unie - volný pohyb osob, sociální systém zahrnující všechny jedince a stát blahobytu - jsou nadále neslučitelné. (podrobněji HN 21.6.2004) (rof) 

   Irák je opět svrchovaný, svobodný atd., řekl ve špinavých kanadách okupační správce Iráku Paul Bremer a spěšně v předtermínu opustil Irák. Vláda "svrchované země" nyní zvažuje, jak z ulic dostat zapomenuté okupační vojáky. Divná to svrchovanost, taková protektorátní... (rof) 

   Davové šílenství na téma „Česko hledá superStar“ končí, a HN 22.6.2004 zveřejnily, co vlastně šílenci svými hlasy vítězné Anetě způsobili. Má-li Aneta standardní smlouvu, musí počítat se zveřejněním informací osobního, soukromého, intimního, šokujícího, hanlivého, trapného nebo nepříjemného charakteru o své osobě, které mohou být faktické nebo fikcí. Odměnou jí jistě bude dobrý pocit, že vydělá miliony autorovi soutěže Simonu Fullerovi... (rof) 

   Evropa žije i fotbalem. Hned po vítězství českých fotbalistů nad Nizozemím bylo zveřejněno, kolik tím komu vydělali... (rof) 

   Euro fotbalové tu bylo dříve než euro politické. Zatímco zásluhou Špidlova vyjednávání v politice svou „vahou“ vítězí velcí, ve fotbale vyhrávají malí. Řekové vyřadili obhájce titulu Francii, vypadly týmy Anglie, Itálie a Německa, z jejich v Evropě nejbohatších lig pokračují v soutěži jen krajánci. A Schröder dal zavzpomínat na bolševickou NDR, která v rámci pětiletek plánovala i sportovní úspěchy - Schröder nařídil udělat vše pro to, aby za 2 roky na MS Němci uspěli.
   Fotbalové Euro nedělá radost ani Grossovu týmu volajícímu po dalších penězích, s nimiž Oni zajistí klid od rowdies podle anglického vzoru - přes veškerá anglická nákladná preventivní opatření v Portugalsku si část jejich rowdies zařádila…
(rof) 

   Studenti z technologické školy v Thajsku nechtěli pouštět na své záchody (a mezi náma - kdo by se divil). Děvčata i kluci nechtěli, aby byly na tomto intimním místě konfrontováni s opačným pohlavím (u děvčat) či opačným nenormálním myšlením (u chlapců).
  Ovšem řešení, kdy vedení pro 15 lidí "nezařazených" vyčlenilo zvláštní místo, je to úplně nejméně šťastné. Asi nikoho by nenapadlo ubírat právo na WC pro vozíčkáře, ale transvestité nebudou zdravotně uzpůsobilí (leda duševně). Kdy se dočkáme záchodků pro homosexuály, pro lesbičky, pro zoofily? To aby v Thajsku ke každé škole přistavěli celé jedno patro jenom se záchodky?
   A nemysleme si že je to jen problém Thajska. Něco podobného rozvířilo naši mediální vodu, když homosexuálové chtěli vstupovat do služeb hasičů. Kromě toho, že argumenty proti zaměstnávání homosexuálů byly velmi rozumné (oproti hysterii na opačné straně) - dostaly se na přetřes i koupelny a WC. Hasiči prostě (a opět logicky) nechtěli sdílet sprchy z někým, kdo je bude "sjíždět
pohledy". Logika však v naší zemi nemá místo - takže se pravděpodobně dočkáme u hasičáren přístaveb nových věží. Na sušení prádýlka samozřejmě...
   Neexistuje řešení složitých problémů, ale z diskuse na Netu mě zaujal jeden - když se nechcou přizpůsobit, ať táhnou. A asi má pravdu - proč se jedni studenti mají neustále přizpůsobovat druhým? 
(pam)

Těžké břemeno bílého muže :

   Tématu masových vražd, potlačování vůle, udělování statusu občanů druhého řádu, rozeštvávání koexistujících společenstev, krádeže přírodního bohatství, prostě všeho co známe z reálného socialismu který postihl snad třetinu planety a občany všech barev pleti, se věnoval 18.6.04 v MF Dnes Ondřej Slačálek. Autor, pro své „kvality“ přijatý ke studiu historie na staroslavném pražském učení Karlově, však takovéto praktiky považuje za Těžké břemeno bílého muže vinen je jen nadřazený bělošský tzv. Západ a jeho věčný rasismus.
   Slačálek mluví o kolonialismu jako ďábelském díle bělochů (od kdy jsou japonští kolonizátoři bělochy?), bomby svrhávané tam kde je majetek prý padají jen na rasově podřadné (první poválečné bomby NATO padaly na Srbsko s nesmírným tehdy ještě nezprivatizovaným majetkem - ztotožňuje se Slačálek s nacisty považujícími slovanské Srby za podřadné?). Je Slačálek jen lajdákem, který se nepořádně rozhlédl po historii a ignoroval současnost? Právě teď je podle UNCHR největší humanitární krize v oblasti Dárfúru v západním Súdánu, odkud před Araby prchají masově černoši do Čadu!
   Slačálkův rasistický pokřik (nebo snad rasismus „naruby“ není rasismem?) připomíná vystoupení Vladimíra Mlynáře lajdácky chybně hodnotícího smrt jedné ženy ve Vrchlabí jako zločin „českých rasistů“. Mlynářovi žádoucí řeči znovu vynesly křeslo ministra nově zřízeného nepotřebného ministerstva. Co vynesou Slačálkovi, postavičce na volebních kartách Systému sloužícího Falbra? 
(rof) 

„Krátce“ ze stránek Národní myšlenky“

   23. 6. 2004 - Není to tak dlouho, co jsme byli naším "nezávislým" tiskem masírováni, že parlament EU není tak druhořadý, jak se traduje, že jeho význam je zásadní a volby do něj z toho důvodu důležité. Všimněme si v této souvislosti, jakým způsobem přijala Evropská unie návrh své ústavy. Svůj parlament v tomto procesu zcela ignorovala! 

   Zarážející je i tvrzení, že naše vláda měla k vyjednávání o euroústavě mandát vzešlý z minulých parlamentních voleb. Cožpak již neplatí požadavek, aby ústavní změny byly přijímány 2/3 většinou? Nebo snad euroústava ústavní změnou není? Chápeme, že se dvoutřetinový požadavek týká jednání parlamentu, ale cožpak sama vláda po eurovolebním debaklu necítí, že by v tak zásadní oblasti, jakou jednání o euroústavě je, byla potřebná širší shoda? Nerespektuje-li to, měla by co nejrychleji odstoupit, je to špatná vláda.

http://www.narmyslenka.cz/

O čem se nemluví ?

   Co Ivan Gašparovič neřekl

Do úřadu slovenského prezidenta nastoupil Ivan Gašparovič. Když byl volen i s podporou Konfederácie národných sil Slovenska, odpovídal českému PRÁVU na otázku, proč kandiduje s podporou Slovenskej národnej jednoty, která pravidelně pořádá v Bratislavě oslavy Slovenského státu a jeho prezidenta Tisa. Gasparovič tehdy řekl, že dosáhl toho, že Slovenská národná jednota od oslav upustila. O tom, že oslavy se konaly (u Tisova rodného domku v Bytči), referoval Zpravodaj z 15.3.2004. Níže přetiskujeme došlou reakci svědčící o tom, že oslavy nesledoval jen Zpravodaj:

U nás žijící němečtí antifašisté vedli tvrdý každodenní zápas s německými nacionalisty, hitlerovci i henleinovci. Demonstracemi, v případě nutnosti (a to bylo dennodenně) na pěsti i na klacky. Účastnili se i ozbrojené obrany Československa ve Strážích obrany státu, kdo nevěří, ať si nastuduje historii jejich organizace Republikanische Wehr. Němečtí antifašisté byli ohroženi více než Češi, němečtí nacionalisté je nenáviděli jako zrádce národní věci, a po Mnichovu a okupaci se jim tvrdě pomstili.

Po porážce nacismu zaznělo Čechy Čechům - a tito antifašisté byli postiženi znovu. V nacionálně osvobozeném Československu jim nebyl umožněn normální politický život, a tak jej tito antifašisté, ač nemuseli, raději opustili.

Jejich antifašistický odkaz poplivali čeští i slovenští nacionalisté i v těchto dnech, kdy jsme si připomněli okupaci, vznik Protektorátu a Slovenského štátu. Plivli i na oběti bolševismu, kteří odmítají považovat členy klerikálně nacionalistické Hlinkovy slovenské ľudové strany, Hlinkovy mládeže a Pohotovostních oddílů Hlinkových gard za bezúhonné.

Zorganizovala to Slovenská Národná Jednota, strana veřejně označená za fašizující. Vzdala oslavy fašistického Hitlerem chráněného Slovenského státu v Bratislavě, kde byly tyto odporné akce terčem antifašistického odporu. V tichosti je přesunula do Bytče. Antifašisté však nespí, vytipovali i tuto možnost a tak jejich oslavy a propagaci fašismu monitoroval nejen zpravodaj Tiskové agentury Slovenské republiky, ale zpravodaj Antifašistické akce.

A tak zaznamenal výlevy třeba k oslavě fašismu svedeného chlapce nadšeně recitujícího Čím bychom byli bez prezidenta Tisa? Odpověď fašistům je snad každému jasná. Kdyby zvítězili Hitler a Tiso, asi bychom nebyli vůbec, leda tak na Sibiři nebo pod komínem krematoria.

Bytčanských oslav Hitlerovsko-Tisovského státu se zúčastnila i pochybná skupinka mladých českých fašistů, představených jako Češi z Národní Fronty. Jak se podařilo zjistit Antifašistické akci, byl to jejich lídr Roman Fojtík, který tam za potlesku přítomných křičel nesnášenlivé Slovensko Slovákům, Čechy Čechům, Evropa Evropanům.

Fojtíkovi už antifašisté znemožnili veřejně propagovat zrůdné názory na akci Národně sociálního bloku ve Valašském Meziříčí. Tentokrát se mu podařilo vyřvávat v Bytči. Naše antifašistická odpověď však je jasná: Fašisté, neprojdete!!!

   Únosy, požadavky únosců, případné popravy okupantů v Iráku zabírají hodně místa ve sdělovacích prostředcích, a konzumenti zpráv se děsí té vlny pro nás nezvyklé brutality a zoufale si přejí, aby skončila. Přání, aby podobná brutalita skončila, však nesdílí jen konzumenti zpráv z Iráku. Únosy, požadavky atd. a to civilistů (!) jsou dnes nejčastější v Americe.
  Desítky unesených v Kolumbii drží (většinou levicoví) povstalci kvůli politickým požadavkům. Fenomén únosů jako způsobu vydělávání peněz v poslední době zaplavil hlavně Mexiko. Dříve byli (v celé Latinské Americe) unášeni milionáři, dnes to jsou i obyčejní obchodníci. Před měsícem byli uneseni Španělé - bratři Gutierrezovi, jejich rodina zaplatila výkupné 600 000 dolarů, bratři však byli zavražděni. Před pár dny našla policie tělo panamského obchodníka, který za osvobození zaplatil sedmdesát tisíc dolarů. Podle týdeníku Economist bylo jen v roce 2003 uneseno v Mexiku, především v hlavním městě 532 lidí. Ženy jsou pravidelně znásilňovány, mužům jsou usekávány části těla, které dostává rodina. A ceny výkupného jdou dolů, sto tisíc dolarů je považováno za dobrý výsledek. K brutalitě má přispívat i to, že chudí únosci si na obětech z řad bohatších prý vybíjejí své frustrace.
   Z únosů profitují také soukromé bezpečnostní agentury, které střeží čím dál víc lidí, i firmy specializující se na krizová vyjednávání. Podobné problémy mají i v dalších latinskoamerických městech, například v Sao Paulu nebo Buenos Aires. Zpackaný boj proti terorismu tento fenomén zavlékl i do Iráku. Ti, kteří slibují bezpečnost výměnou za okleštění svobod, stojí před problémem, co s tím. V Mexiku zatím federální vláda svaluje odpovědnost na místní úřady a opačně, a šéf zvláštní policejní jednotky bojující proti únosům byl v podstatě rozstřílen před svým domem.
(zdroj HN 21.6.2004) (rof) 

   Gross: Od vydání posledního Zpravodaje se na stránkách Svědomí objevily 2 zdůvodněné výzvy ministru vnitra Grossovi k odstoupení. Jak je však v této zemi již 55 let zvykem, bude odstoupen výš, do křesla premiéra. Grossově osobě se věnovala i Patricie Polanská v HN 21.6.2004. K čemu dospěla?
   Gross je Mistr mnoha prázdných slov“, protože nikdo nikdy od něj neslyšel dlouhodobější politickou vizi.
   Připomíná postavu z Wildova Obrazu Doriana Graye - ať udělá cokoli, jeho politická tvář zůstává neposkvrněná. Zato jeho někde dobře ukrytý portrét, ve kterém se odráží skutečné skutky, musí stárnout a ošklivět.
   Proč je sociálním demokratem, to je podle Polanské snad ještě méně jasné, než proč jím byl Miloš Zeman. Ať už má Vladimír Špidla jakékoli chyby, o jeho sociálně demokratickém světonázoru nemůže být pochyb. Jak pevné je toto pouto u Grosse, to se těžko určuje. Hájí jednotlivé vládní kroky - a to ještě výběrově, třeba v případě kontroverzní reformy veřejných financí je zticha jak myška - ale to je něco jiného. Odpověď' na otázku, proč je sociálním demokratem, by klidně mohla znít: Protože mu zrovna tato strana umožnila takový kariérní postup.
   Může přes to všechno stále ještě existující kouzlo přitažlivosti přenést Gross na celou ČSSD? Pro negativní odpověď jsou dva příklady z praxe. Prvním je jeho působení coby ministra vnitra. Nebyl schopen vymyslet nic, co by pozvedlo prestiž policie jako celku. Zveličování úspěchů a bagatelizování neúspěchů nemůže zabírat dlouhodobě. A druhým je způsob, jak se vypořádal se situací, kdy byl odpovědný za mediální politiku ČSSD. Výrok o sesedání z koní a pak nic. Až nedávno se objevila zpráva, že Gross chce být tohoto úkolu zproštěn. »Ti druzí«, což je asi každý od předsedy po posledního straníka, totiž nespolupracují. Další neúspěch, byt obratně zabalený.
  
Těžko podle Polanské hledat něco, co by jej předurčovalo k tomu, že bude tak dobrým vůdcem strany, jako je dobrým zákulisním hráčem. Leda zredukujeme-li politiku na mocenské hrátky, do kterých veřejnosti mnoho není. Pak je tu jistá šance. Chlapci, co tam spolu mluví, a už dlouho, jako jsou Vlastimil Tlustý, Petr Nečas, Miroslav Kalousek - a Stanislav Gross, by se na lecčems mohli domluvit i nyní. Takové domluvy ovšem zpravidla končí s tím, jak se blíží volby. Letos nás čekají ještě dvoje. Je tedy Stanislav Gross tím pravým vůdcem do těchto časů? Nezdá se. (dle článku P.Polanské v Hospodářských novinách)

 Rubriku zpracovali František Rozhoň (rof)  a Petr Tryščuk (pam), přispěl Milo Komínek a L.Šimeček

Výročí

Rakousko a Bosna kolem roku 1894

Balkán byl vždycky nejneklidnější částí Evropy, platí to dodnes. Jedním z nejbouřlivějších časů byla léta 1875-8. To už byly na Balkáně samostatné státy (Rumunsko, Srbsko, Černá Hora, Řecko), ale značnou část Balkánu stále ovládalo Turecko. V r.1875 vypuklo proti Turkům velké jihoslovanské povstání od Jadranu až k Černému moři. Dva roky se Turci snažili povstání potlačit. Pak na ochranu Jihoslovanů vystoupilo Rusko. Byla to už šestá rusko-turecká válka od r.1772. Rusové brzy zvítězili, v březnu l878 byl uzavřen mír v St.Stefanu. Rusové chtěli Balkán nově zorganizovat. Mělo vzniknout Velké Bulharsko, Makedonii a Bosnu s Hercegovinou mělo dostat Srbsko. To se ovšem nelíbilo evropským mocnostem. Německo a Rakousko-Uhersko chtělo na Balkán proniknout obchodně, Anglie nerada viděla dělení Turecka, protože jeho říši chtěla jednou získat sama. Na polovinu června byl do Berlína svolán kongres mocností, který trval měsíc. Rusko muselo změnit plány: Makedonie zůstala Turecku. Ze severní poloviny Bulharska vzniklo knížectví, jehož panovník měl být v lenním vztahu k tureckému sultánovi, jižní polovina Bulharska zůstala tureckou, ovšem jako autonomní provincie, jejíž obyvatelé si měli sami zvolit správce, Bosna a Hercegovina zůstala formálně turecká, ale její správa byla svěřena Rakousko-Uhersku. Bulharským knížetem byl jmenován Alexander Battenberg, jeden z německých knížat. Anglie si na Turcích vynutila za svou ochranu předání ostrova Kypr.

Proč se bulharským knížetem stal německý kníže? To mělo původ na začátku 19.století. Po bitvě u 'Marenga (1800) donutil Napoleon císaře Františka, aby zjednodušil poměry v Německu. Německo se skládalo z 95 států, od království po svobodná hrabství, a 45 svobodných měst. V l.1803-6 proběhl proces sekularizace a sekvestrace. Zbylo 22 států a 4 svobodná města, ostatní státy byly připojeny k větším. Císař měl strach o císařský titul. Proto v r.1804 přijal také titul císaře Rakouského a v r.1806 rozpustil Svatou říši římskou národa německého. Řada německých panovníků tak přišla o titul. Velmoci se ovšem snažily najít pro ně jiné uplatnění. V r.1830 se Otto Wittelsbach stal králem nově vzniklého Řecka, v r.1831 Koburg králem nové Belgie, v r.l864 Hohenzollern králem rumunským a ještě r.1913 kníže Wiede králem nové Albánie. Battenbergové tedy nebyli výjimkou, i když Alexandr byl po povstání r.l888 nahrazen Ferdinandem Koburgským.

Battenbergové měli zajímavé osudy. Alexandrův bratr Ludvík vstoupil v r.1869 jako čtrnáctiletý do britského loďstva - Battenbergové byli spřízněni s anglickou královskou rodinou. Ludvík to dotáhl na admirála, v r.1913 jej ministr námořnictva W.Churchill jmenoval prvním námořním lordem, tedy velitelem britského loďstva. Po vypuknuti I.světové války začal britský tisk kritizovat fakt, že velitelem loďstva je Němec. Ludvík musel odstoupit. Byl uražen, cítil se Angličanem, měl anglickou manželku, děti vychovával jako Angličany. Vyřešil věc radikálně. Požádal o změnu jména. Německé berg=hora nahradil anglickým mount - rovněž hora. Z prince Ludvíka Battenberga se stal lord Louis Mountbattem. Jeho syn Louis, nar.l900, byl rovněž v námořnictvu. V r.1940 byl úspěšným Velitelem oddílu křižníků ve Středozemním moři. Na jaře 1941 se stal velitelem úderných oddílů Commandos a poč.r.1943 převzal velení britských vojsk v jihovýchodní Asii a až do konce války úspěšně bojoval proti Japoncům. Pak byll indickým místokrálem. V r.1980 se účastnil plavby královniny jachty. Na palubě vybuchla nálož, nastražená Irskou republikánskou armádou, admirál Mountbatten zahynul.

Vraťme se do r.l878. Rakousko mělo spravovat Bosnu a Hercegovinu. Rakouský ministr zahraničí hrabě Andrassy tvrdil, že k obsazení stačí jeden pluk, jen musí mít v čele kapelu. Ve skutečnosti muselo Rakousko nasadit 4 armádní sbory - 160 000 mužů. Bosna a Hercegovina byly po staletích turecké "správy" zoufale zanedbané. Neexistovala veřejná správa, železnice, silnice,veřejné školství a zdravotnictví, bezpečnostní síly. To vše bylo nutno zavést. Bosna neměla vlastní inteligenci - komu to svěřit? Němci a Maďaři to nemohli být z jazykových důvodů. Obyvatelstvo se skládalo z katolických Chorvatů, pravoslavných Srbů a Jihoslovanů, kteří přijali islám. Nakonec to padlo na Čechy, kteří měli a mají rádi všechny jihoslovanské národy a jsou nábožensky tolerantní. Bosna a Hercegovina jsou velké jako Čechy, ale obyvatel byly jen 2 miliony. Samozřejmě vedoucí činitelé byli z řad Němců a Maďarů, správcem  byl Maďar Kállay, ale nižší úřední funkce obsadili Češi. A činili se. Stavěli železnice, školy, nemocnice, silnice. Na ty silnice se Bosňané chodili dívat jako na technický zázrak - ale dál jezdili po soumarských stezkách. Budovaly se vzorné státní statky, aby obyvatelé měli vzor pro lepší hospodaření. V r.l894 se konal v hlavním městě Sarajevu evropský archeologický kongres. Cizí badatelé s uznáním konstatovali, že Sarajevo už není špinavou vesnicí, ale moderní město s dlážděním, kanalizací, vodovodem, elektrickou tramvají a novými budovami, např. s Národním muzeem, Národním divadlem a univerzitou. Mimochodem Češi se významně podíleli i na archeologickém průzkumu. Zajímavé je, že Bosna přispěla i k rozvoji českého letectví. Jedním z mála znaků formální příslušnosti k Turecku byl prodej losů turecké státní loterie. Někdy v r. 1896 na turecký los vyhrál jistý pan Čihák půl milionu rakouských zlatých korun (dnes by to bylo padesát milionů). Vystoupil ze státních služeb a v rodných Pardubicích koupil Hotel Veselka, který modernizací učinil nejlepším podnikem ve městě. Díky tomu jeho synové Evžen a Hugo mohli v r.1908 jako první v Čechách začít s létáním.

V r.1908 pak Rakousko oficiálně Bosnu a Hercegovinu anektovalo.

Doc.Tomáš Pavlica

Rubriku připravuje František Rozhoň , některá témata vybral a před smrtí připravil Doc.PHDr.Tomáš Pavlica

Projekt Evropa

   Radim Valenčík: Poslední svobodné volby

Pokud vyjádříme v referendu souhlas s přijetím evropské ústavy, pak se zbavíme mnoha starostí. Například už nikdy nebudeme muset chodit k volbám. Jakákoli svoboda tím totiž skončí. K přijetí jakéhokoli rozhodnutí o našem každodenním životě totiž bude stačit souhlas Německa, Francie, Itálie a Španělska. Evropská ústava je neuvěřitelný dokument, který by duševně zdraví lidé měli absolutně odmítnout. Argumenty, že jde pouze o shrnutí již platných dohod pod jednu zaštiťující, jsou v lepším případě naprostým naivismem, v horším případě lží, která může zničit naši civilizaci.Tuto lež šíří záměrně právě ti, kteří se ukájejí představou osvíceného vládnutí zotročené a apatické většině. Pokud těmto lžím uvěříme, pak jsme skutečně tupé stádo, kterému je třeba nasadit otěže.

Evropská ústava zahrnuje tolik zvrácených ustanovení, že poukazování na každé jednotlivě by zabralo více času, než kolik zbývá do referenda. Hrozí proto, že někteří lidé budou hlasovat pro z toho důvodu, že uvedené příklady pro ně nepředstavují hrozbu. Při podrobném studiu textu ústavy si však svoji hrozbu najde určitě každý, já sám jich našel desítky a to jsem přečetl jen malou část ústavy.

Tlak na přijetí bude velký, argumenty budou podobné, jako před referendem o vstupu. Věřte, že se v kampani neobjeví více než pár vybraných řádků skutečného textu ústavy, o to více budeme zavaleni morálními apely na jakousi neuchopitelnou zodpovědnost. Hrozbou je hlasování starší generace, které bude imputován pocit, že má hlasovat pro v zájmu budoucích generací. Tyto budoucí generace za několik let svým prarodičům jistě "poděkují".

Co je tedy konkrétně zvrhlého na návrhu evropské ústavy? Například princip vystoupení. O vystoupení členského státu bude rozhodovat většinovým hlasováním celá Unie. Ještě jednou: O vystoupení členského státu bude rozhodovat většinovým hlasováním celá Unie. Pokud toto někomu nepřipadá absurdní, pak se naše civilizace skutečně chýlí ke konci. Jde o podobný princip, jako kdyby občan, který se chce odstěhovat do jiného státu, musel vypsat referendum a požádat spoluobčany, aby mu to povolili. Dalším bodem jsou takzvané rozšířené kompetence. Členský stát bude moci svrchovaně rozhodovat v těch oblastech, které Evropská Unie nevyhlásí za oblast zvláštního zájmu. A jen do té doby, dokud tak EU neučiní. O daních z příjmu tedy bude rozhodovat náš parlament do té doby, než mu tuto pravomoc EU odejme. Opět analogie: O složení vašeho nákupu v supermarketu budete rozhodovat sami, pokud se však většina ostatních nakupujících nerozhodne, že o něm chce rozhodovat ona. Pak vám bude určovat, co koupit. A vy jste s tímto postupem dopředu souhlasili. Následují další zrůdnosti. Například "vědecky" spočítané množství jakýchkoli výrobků, včetně jízdních kol a másla, které bude závazné a více se vyrobit nesmí. Pokud se vyrobí, bude se muset zničit. Vrací se čas písní Voskovce a Wericha: "Je to divnej svět, divný věci, když je pro lidi třeba, pálit laciný žito v peci, aby zdražil chleba". To je evropská ústava.

Z pohledu práva je ústava v podstatě bianko směnkou. Dala by se shrnout do několika vět: "Členské státy se svobodně zavazují k tomu, že budou zavázány jakýmikoli dalšími změnami této smlouvy, přijatými podle principů této smlouvy. Samotné tyto principy rovněž mohou být měněny podle principů, které budou aktuálně platné v době změny. Členské státy tedy přijetím této smlouvy naposled svobodně rozhodují o tom, že v budoucnu již o ničem svobodně nerozhodnou, mimo oblastí, které jim dočasně zůstanou milostivě ponechány v kompetenci." Dejte babičce podepsat prohlášení, že se při plném rozumu a vědomí prohlašuje za nesvéprávnou, a máte dědictví v kapse.

Jestliže bude ústava přijata, pak nezbývá, než doufat, že stihnu přejít hranice dříve, než kontrolu emigrace prohlásí EU za svůj "zvláštní zájem" a oplotí je ostnatým drátem. V socialismu totiž tvoří hlavní hodnotu lidé, a proto je třeba si je pohlídat.

Článek byl uveřejněn 22.6. na serveru www.EUnie.sk a na Zvedavec.org

   Ladislav Jakl: Tato noc nebude krátká

Evropanská politika je plně naložený tanker. Jede svým směrem. Neodvratně a drtivě. Neumí manévrovat, neumí rychle reagovat. Jeho zatáčka má poloměr kilometrů. Útes se blíží, ale kormidelník je bezmocný.

Jistě, politika by neměla být jako pramice, která splašeně zareaguje na každé zabrání pádel. Proto ti, kdo vyčítají politice přílišnou rigiditu a stěžují si, že mezi volbami mají málo šancí politiku ovlivnit, nedoceňují druhý extrém. Tím je politika zcela ve vleku náhodných, módních, konjunkturálních vln. Solidní politika musí mít prostor k uplatnění zadání, které vzešlo vítězně z voleb. Poražené programy se nesmějí realizovat, protože to volič zakázal. Alespoň po nějakou dobu. Jenže přílišná setrvačnost je také naškodu, a to je problém EU.

Není pravdou, že kritikům přílišného centralismu EU primárně vadí evropanský socialismus. Jistěže vadí, mně kupříkladu velice. Ale mně vadí i současný český socialismus a proto ještě nezpochybňuji náš ústavní pořádek. Prostě socialisté vyhráli volby a příště je třeba nevyhrají. V EU je to jinak. Zásadní demokratický deficit, totální oddálení voličské poptávky od bruselské politiky, to je trvalý systémový problém, nikoli problém aktuální politický.

Jaké jsou představy běžného občana o bruselských politicích? Kdo v očích občana zosobňuje politiku EU? Romano Prodi? Ale to je spíš úředník, spíš komisař než volený politik. A kdo je v očích veřejnosti jeho alternativou, kdo zosobňuje evropanskou opozici? Nejspíše nikdo. Všem jde jaksi o totéž, o evropanský sociální model. Tento systém politickou alternativu nemá, proto není ovlivnitelný vůlí voliče, jeho občanskou zkušeností.

Obecně má veřejnost téměř každého státu EU svou zkušenost s neproduktivním a svobodu omezujícím sociálním modelem 70. let. A proto mnohé země provádějí nebo chystají různé ekonomické reformy. Není to jednoduché. V sociální politice funguje efekt západky. Sypat různá sociální privilegia je velmi snadné. Ale ubrat je ve chvíli, kdy je systém není schopen financovat, už tak jednoduché není. Margaret Thatcherová má svou smutnou zkušenost. Za celou mnohaletou éru své vlády se jí podařilo snížit míru přerozdělování - tedy podíl veřejných rozpočtu na HDP - sotva o pár procentních bodů. Přitom opačně to jde mnohem rychleji.

Na úrovni EU je to ještě horší. Prostor pro případné reformy uvnitř národních ekonomik se bobtnáním centralistické politiky EU stále zužuje. A tato evropanská politika žádné reformy nechystá. Protože je to tanker. Neumí zhodnotit současnou zkušenost a překlopit ji do politické praxe. Tanker pojede dál svou rychlostí a svým směrem. Národní lodě by se skaliskům uměly vyhnout. Evropský tanker však jede plnou parou vpřed. Vstříc zubatému ostří útesů.

Změny, která zažíváme, jsou proto z hlediska jedné generace bohužel téměř nevratné. A naše legislativa je chrlí úděsným tempem. Nemylme se, současná vláda sice do těchto zákonů přidává kus vlastního svérázného socialismu, ale o mnoho lépe by na tom nebyla žádná jiná. Většina zákonů se dnes jen překládá do češtiny. A tak je to v každé členské zemi EU. Socialismus uvnitř jedné země lze s jistými bolestmi „odvolit“ a poslat, kam patří, evropanský socialismus však odvolit nelze, protože EU k tomu nemá mechanismy. Má jen svou státní ideologii socialismu spojenou s mocí a zájmy byrokratických struktur.

Stmívá se. Tato noc nebude krátká.

Psáno pro časopis PRO 51, vyšlo na Virtually.cz

   Benjamin Kuras: Kuří oko Evropské unie

Tak jsem ve volbách do evropského parlamentu Evropské unii šlápl na kuří oko a volil jsem UK Independence Party. Spolu s asi pětinou jinak vždy věrných konzervativních voličů, plus nějakým tím procentem labouristů a liberálů. Dělali jsme to neradi, ale s vědomím, že setrvačnost evropského superstátu ani Konzervativní strana nezastaví a možná ani nechce. Politika konzervativců pod Michaelem Howardem je kyselá směs rétorické euroskepse s praktickou neschopností se o nějaký ten konzervativní princip chlapsky porvat. A začíná hraničit se schizofrenií...

Den před volbami se ho v ranním rozhlasovém vysílání BBC Radio 4 moderátor zeptal toto:

"K tomu, abyste změnil například současné zákony o rybolovu, budete podle nynějších stanov přece potřebovat souhlas všech členských států. Vy skutečně věříte, že přesvědčíte všechny státy, které si teď u nás smějí volně rybařit, aby se dobrovolně tohoto práva vzdaly?"

"Magaretě Thatcherové se taky podařilo vyjednat leccos, co jsme nikdo nečekali", vytáčel se Howard.

"Jestliže se vám nic vyjednat nepodaří, budete alespoň uvažovat o vystoupení z EU, nebo jím pohrozíte?"

"To nepřipadá v úvahu, my budeme věci řešit jednáním," odpověděl Howard.

"Takže v EU zůstanete za každých okolností, čímž se vaše praktická politika nijak neliší od Blairovy," odstřelil ho moderátor a interview skončil slovy: "Takže jediná strana, kterou mají euroskeptici na vybranou je UKIP."

UKIP chce prosazovat v podstatě totéž, ale místo Howardových slepých nábojů nabíjí naostro. Jestliže toho neosáhneme, vystoupíme z EU. Což je samozřejmě věc zatím teoretická, protože z EU nemůže Británii vytáhnout 12 europoslanců, nýbrž jen britská vláda. Tou by se UKIP musela stát ve volbách příští rok. I kdyby nakrásně, do té doby už budeme všichni svázaní ústavou. Ale čeští skeptici alespoň budou mít s kým si ve štrasburské kantýně společně zanadávat. Než je EU zakáže jako podvratné a xenofóbní živly. Už si na to připravuje nový zákon. Celý text na Euroskeptik.cz

   Co nového v EU po volbách do EP - očima Jiřího Zahrádky

Že zahraniční politika bude spadat pod Evropský soudní dvůr; jak se zdravotní systémy eusocialismu směle vypořádávají s problémy, které by se v jiném společenském zřízení vůbec nevyskytly; že bez ohledu na české volby nám budou znovu vládnout komunisté - tentokrát ze Štrasburgu; že byl bojovník proti europodvodům Holanďan Paul van Buitenen zvolen do Evropského parlamentu či jak bylo možno v těchto volbách volit dvakrát, to vše a ještě více na Euroskeptik.cz.

Rubriku zpracoval František Rozhoň 


Vybrali jsme pro Vás

Co všechno si necháme líbit?

Vedu boj s přívrženci landsmanšaftu

Stručné dějiny daňové zátěže

   Na Smíchově pod Petřínem stával pomník se sovětským tankem s pěticípou hvězdou a č.23. Prý prvním sovětským, který dorazil do Prahy poté, co Američané přijali Stalinův příkaz Prahu neosvobodit. Po Sametu byl tank odstraněn prý jako symbol okupační moci, zatímco spolupracovníkům okupační moci se totéž nestalo. Odstranit tank je jednodušší.
   Nevím jak by se k tomu postavili dnes tolik diskutovaní „bratři Mašínové“, ale když pomáhali sovětským vojákům uprchlým z německého zajetí, možná by sovětský tank také bránili.
   Když se teď na stejném místě objevila zelená kráva s hvězdou a číslem 23, tři mladíci tyto symboly ocelovým pajcrem krávě z boku vymlátili a do redakcí novin pak roznesli prohlášení, že tímto činem „chceme podnítit diskusi o tom, z čeho je možné si ještě dělat legraci a z čeho už ne.“ „Tím, že si autor té krávy povrchně pohrával se symboly, urazil padlé ruské vojáky a to je pro mě jasným překročením hranice.“
   Tři mladíci vzbudili pohoršení mnohých. Proto jsem pro Vás vybral článek ze Zvedavce.org o jiném umění, tolerovaném, i když se mi zdá, že právě ono jasně překračuje hranice:

Petr Šebesta: Co všechno si necháme líbit?

Prominentní český umělec David Černý (Na jeho stránku se nedostanete, nemáte-li Media Flash. Pozn. vydavatele.) stvořil další artefakt nedosažné hodnoty. Po Sv. Václavovi, který v pasáži Lucerna hrdě sedí na zavěšeném chcíplém koni, který visí ve stejné poloze, v jaké se nosí ulovená zvěř z lesa, včetně nezbytného detailu mrtvolně vyplazeného jazyka, si tento milý pán opět zažertoval na podobnou notu.

Nové dílo spočívá v tom, že dvě mužské sochy stojí v bazénku vody, do něhož čůrají. Dílko není nepohyblivé, naopak, oba muži se vlní v bocích a pohybují svým močícím falusem, prý proto, aby mohli do vody psát vzkazy. Velice poutavé, zajímavé a pro ty, kdo se kochají tělesnými tekutinami nepochybně i vzrušující. Vtip spočívá v tom, že tvar nádrže je tvarem hranic České republiky a proud, vyvěrající z jedné z obou soch dopadá na místo, kde by geograficky měla ležet Praha.

Matně si vzpomínám na nedávnou výstavu, tuším ve Švédsku, kde Israelský velvyslanec strhl mohutný povyk a pokusil se zničit jiné umělecké dílo s nesporně zastřenějším významem - bazén naplněný rudou vodou, po kterém plula lodička s fotografií ženy bojující za práva Palestiny.

Dovedete si přestavit humbuk, který by se zvedl, kdyby místo, kam oba obrovští muži (odhadem 215 cm) močí, kopírovalo tvar USA, nebo Israele? Nebo kdyby nějaký jiný umělec vytvořil sochu vypuzující exkrementy (třeba v podobě husté čokolády) na tvar připomínající Velkou Británii ??

Černého obscedantní posedlost vylučováním a příslušnými tělesnými otvory je známá i z jeho dalších děl, či návrhů. Například Náměstí Jana Palacha chtěl oživit do kruhu postavenými sochami mužů, kteří by v různých pozicích močili směrem ven z kruhu. Další jeho dílo - Fitnes - torza vyzývavě opřených mužů, kteří vibrují a na jejich tělech se vylučuje olejovitá kapalina, která je sbírána do žlábků. Podobná torza ve stejných pozicích (ohnutí v pase), umístěná v galerii Futura mají otevřený řitní otvor, do kterého lze pomocí přistaveného žebříku nahlédnout a kochat se promítaným videem.

Jen zázrakem neprošel další z jeho útoků na zdejší národní symboly - Národní divadlo, s názvem Národ sobě navždy. Návrh byl takový, že na střechu ND se umístí obrovská socha onanujícího muže, která bude z inkriminovaného místa v pravidelných časových intervalech vypouštět proud páry směrem na Vltavu.

Černý se neomezuje pouze na sochařinu, ale také krásně píše, což dokládá ve své knize Promrdané roky.

Jeho lásku k našemu národu (Černý je židovského původu. Pozn. vydavatele.), vyjádřil ve stranickém časopisu Reflex tímto výrokem: "Nepromíchaná, nezajímavá, lehce zknedlíkovatělá, nevopálená hmota. Spíš zemědělec, kterej je hrabivej a vychcanej. Současně je to trochu posera. A ta hmota je ještě nasáklá pivem. No tak tohle by mohla být ta národní identita, ne? Tak to bude fakt průser, jestli ji ztratíme."

Dovedete si představit, že by někdo napsal: "Promíchaná, zajímavá, šlachovitá, opálená hmota. Spíše vychcanej lichvář, kterej je neústupnej a krutej. Současně trochu posera. A ta hmota smrdí česnekem. No, tak tohle by mohla být židovská národní identita, ne?"

Proč si necháme všechno líbit ? Proč židovský majitel nadnárodně působící firmy Kenvelo na otázku - "Proč jste si vybral za sídlo ČR, když působíte mimo jiné v Německu?" - se jen lišácky usmál a řekl: "To vám nemůžu do mikrofonu říct..."?

ČR se stávají evropskými USA... Alespoň v jednom ohledu určitě. 

Text vyšel na Zvedavec.org

   Kateřina Tachovská: Vedu boj s přívrženci landsmanšaftu

V Právu jsem před časem objevila v článku Ivana Pfaffa o protičeské kampani v německém tisku zmínku o sobě jako čtenářce Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ), která se ohradila proti srovnání prezidenta Beneše s Miloševičem.

Zmínka mě samozřejmě potěšila, protože už léta (od 1968 žiju v cizině, z toho od 1970 v Německu) vedu - vím, že marný - boj s přívrženci Sudetoněmeckého landsmanšaftu a jejich čím dál tím dobrodružnějšími výpady vůči Česku.

Ohrazuji se jak proti každodenním maličkostem v tisku typu "dřívější německé město Olmütz", kdy žádám, aby psali "Olomouc, německy Olmütz" a nebudili stále dojem, že všechna města na českém území byla založena Němci. Na to jsem dostala dopis pána z Bavorska, který chtěl vědět, kde jsem přišla na absurdní myšlenku, že Olomouc založili Češi. Umlkl, až když jsem mu poslala kopie z Encyclopaedia Britannica a z německého Brockhausu, v nichž se mohl dočíst, že Olomouc založili Přemyslovci.

Jsou ale i větší nehoráznosti, při kterých se líčí Češi jako největší bestie a odsunutí Němci jako největší oběti druhé světové války. Na dopisy - zvláště pak ten poslední ve FAZ - jsem dostala několik pojednání, ve kterých mi pánové mnohdy s akademickými tituly - vysvětlují, že jsem neinformovaná oběť komunistické propagandy (ti slušnější), popřípadě hloupě drzá ("summdreist"), když tvrdím, že konflikt mezi Čechy a sudetskými Němci nezačal 1945, ale 1938 a že by neměli zapomenout, co k odsunu vedlo. Podle nich začal 1918 "protiprávním založením Československa bez ohledu na přání německé menšiny". Ty nejhorší reakce byly dříve anonymní, s osloveními "ty komunistická svině" a "böhmisches Gesindel".

Někdy se mi ovšem zdá, že jsem jediný opuštěný bojovník za česká práva v zahraničí. Co je to platné, když v českých novinách vycházejí výborné analýzy a historické pohledy - jako články pánů Pfaffa a Kurala, které nikdo nepřeloží a neotiskne v německých novinách? Militantní sudetští Němci úspěšně pracují podle Goebbelsovy teze, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou. Pozoruji, že Němci, kteří se sudetskou otázkou nemají nic společného a kteří se dřiv nikdy o ni nezajímali, kvůli neustálé propagaci landsmanšaftu začínají pomalu měnit svůj postoj vůči Čechům a začínají mít "názor" ve věci, o které vlastně nic nevědí. Prezident Beneš se začíná dostávat do povědomí jako třetí nelida hned po Hitlerovi a Stalinovi. K tomu přispívají samozřejmě ti „spravedliví“ v ČR, kteří volají po napravení křivd, omluvách a kompenzacích sudetoněmeckým obětem (a to nejen sudetoněmeckým antifašistům, jejichž rehabilitaci považuji za vysoce žádoucí). Jejich články a postoje se zde hojně překládají a publikují, čímž vzniká dojem, že jen levicová vláda odmítá učinit spravedlnosti zadost. Nikdo se v Německu neodváží urážet takovým způsobem Poláky, kteří mnohem energičtěji vystupují proti lidem, kteří chtějí revidovat výsledky války a dělat z viníků oběti. Nemohli bychom si z nich vzít příklad? Nemohli bychom zdůraznit, že válkou trpěly milióny lidí, milióny ztratily život a že i utrpení sudetských Němců patří do této uzavřené kapitoly lidských dějin?

Kateřina Tachovská, Brno, PRÁVO 23.června 2004

   Pavel Kohout: Stručné dějiny daňové zátěže

Lidstvo bylo před vysokými daněmi varováno včas. První kniha Samuelova vypráví, jak lid izraelský požadoval ustanovení království. Prorok Samuel lidem vysvětloval, co je čeká.

»Tento bude obyčej krále, kterýž kralovati bude nad vámi: bráti bude syny vaše, a dá je k vozům svým, a zdělá sobě z nich jezdce, a běhati budou před vozem jeho. Dcery také vaše bráti vám bude, aby dělaly masti a byly kuchařky a pekařky. Nadto pole vaše a vinice vaše, i olivoví vaše nejvýbornější pobéře a rozdá služebníkům svým. Také z toho, což vsejete, a z vinic vašich desátky bráti bude, a dá komorníkům a služebníkům svým. Z stád vašich desátky bráti bude, a vy budete jemu za služebníky «

Lid varování nedbal a trval na království, »abychom i my také byli jako všichni jiní národové«. Samuel - patrně první ekonomický liberál, jehož jméno dějiny uchovaly - neměl na vybranou. Chtě nechtě musel vybrat krále. Lid se radoval, protože očekával, že král se o ně postará (»bojovati bude za nás«).

Je to jakási psychologická anomálie: již odedávna lidé věří, že stát o ně bude pečovat. Ve skutečnosti jsou dějiny státu dějinami válek, vražd, korupce, majetkových konfiskací a daní, přičemž tři posledně jmenované pojmy často splývají v jedno. Samuel měl pravdu.

Ekonomické dějiny ukazují, jak malou zásluhu na zlepšení životních podmínek lidstva má stát. Málokteré století zaznamenalo tak prudký růst životní úrovně jako 19. století. Na jeho počátku žila většina obyvatel Západu v podmínkách téměř středověkých. Na jeho konci žili lidé déle a zdravěji, byli vzdělanější a těšili ze z výdobytků technické civilizace. Ani elektřinu, ani spalovací motor, ani očkování však nevymyslel stát. Železnice, telegrafy a paroplavební společnosti byly financovány soukromým kapitálem.

Význam států spočíval hlavně v udržování práva a pořádku. V zájmu objektivity je nutno podotknout, že typický stát 19. století byl úsporný. Na daních se vybralo průměrně kolem deseti procent hrubého domácího produktu a rozpočty bývaly vyrovnané.

Zlom přinesla 1. světová válka. Zatímco dříve bylo zvykem po skončení války snížit daně na normální úroveň, po roce 1918 se tak nestalo. V roce 1920 vybírala Francie na daních 27,6 procenta, Británie 26,2 procenta a Německo 25 procent HDE Z biblického desátku se stala čtvrtina. Ekonom John Maynard Keynes považoval tehdejší daně za nepřiměřeně vysoké: podle něho byla zátěž ve výši 25 procent maximální tolerovatelnou hranicí.

Podprůměrnou daňovou zátěž vykazovalo Švýcarsko (17 procent HDP), Švédsko (10,9 procenta), Japonsko (14,8 procenta) a USA (12,1 procenta). Není asi náhodou, že právě tyto státy zaznamenávaly nejrychlejší růst ekonomiky a životní úrovně. Přišla další světová válka a další konfiskativní zvýšení daní. Opět permanentní, na úrovni mezi 40 - 50 procenty HDP. Ze čtvrtiny se stala bezmála polovina. Nikdy nebyl stát tak mocný jako nyní.

Chuť moci a peněz omámila politiky všech částí politického spektra. Začali lidem namlouvat, že stát je schopen se o občana postarat lépe než lidé sami o sebe. Dnes, po desítkách let vymývání mozků, je valná část veřejnosti ochotna tomuto nesmyslu věřit.

Občané například věří, že stát se nejlépe postará o jejich důchody. Zapomínají, že průběžný důchodový systém je nevyzkoušený sociální experiment, který ve své současné podobě netrvá ještě ani jednu celou generaci. S jistotou můžeme tvrdit jen to, že dnešní pracující většinou obdrží v důchodovém věku podstatně méně, než kolik zaplatili během své pracovní kariéry na důchodových daních.

Občané věří v sociální dávky. Zapomínají, že zvýšení životní úrovně během 20. století bylo způsobeno vědeckým a technickým pokrokem. Ten byl z drtivé části financován ze soukromých zdrojů. Byla to tvořivá síla kapitálu, která umožnila i výsledky vědy a výzkumu využít. Nikoli stát - ten je schopen na soukromém finančním i intelektuálním kapitálu pouze parazitovat.

»Tvrdíme, že národ, který se snaží "prodanit" k prosperitě, je jako člověk, který stojí v kbelíku a snaží se sám sebe zvednout za rukojeť,« prohlásil kdysi Winston Churchill. Vleklá stagnace současných předaněných západoevropských sociálních států mu dává za pravdu. Stát není řešením ekonomických a sociálních problémů. Stát je jejich tvůrcem.

Autor je analytikem PPF, článek vyšel v HN 16.6.2004

 Rubriku zpracoval: František Rozhoň  

Odkazy :

   Z Českých vlasteneckých stránek

Věc: odvolání Miroslava Borníka z  funkce ředitele Inspekce ministra vnitra a  výzva k  odstoupení z  funkce ministra  vnitra (John Bok)

Pane ministře vnitra Grossi, jsem udiven a pobouřen ze skutečnosti, ač jsem od Vás zvyklí značné otrlosti, arogance a absence právní a politické korektností, že jste do funkce ředitele Inspekce ministra vnitra (IMV) jmenoval Miroslava Borníka, který musel v době, kdy pan Mgr.Stanislav Novotný byl ve funkci prezidenta Policie, odejít z funkce ředitele policejní správy Hlavního města Prahy a Středočeského kraje, pro skutečnosti, které i nadále jsou trvalou překážkou, aby tento spolupachatel zločinu proti lidskosti mohl vykonávat vedoucí funkci v resortu, který Vám byl dočasně svěřen. Tím, že jste jej do jeho nynější funkce jmenoval, demonstrujete opovržení nejen lidskými právy ale právy vůbec, neboť jak jinak si lze vysvětlit obhajobu vašeho rozhodnutí zcestným tvrzením, že "ta věc z roku 1989 byla prošetřena a nepřekážela tomu, aby byl pan Borník náměstkem ředitele inspekce", jak jste řekl minulý týden Mladé frontě Dnes, když jste hájil dalšího pohrobka totalitních praktik. Víte moc dobře, že věc nebyla řádně prošetřena a že byla jak IMV, tak i ÚDV (nutno podotknout, zločinů komunismu), smetena jednoduše řečeno pod koberec. Kdyby byla věc, jak říkáte či vědomě lžete, prošetřena, proč by se před nedávnem příslušný vyšetřovatel ÚDV dotazoval lékařky pana Davida Kabzana, vůči němuž se v roce 1989 tehdejší soudruh Borník dopustil několika trestných činů, na následky vyšetřování... Celý text zde...

Práskněte si (Milan Hulík)

Česká republika je podle statistik a hodnocení ze zahraničí jednou z nezkorumpovanějších zemí, aspoň mezi těmi civilizovanějšími, pomineme-li klasické korupční země třetího světa. Máme v tom hlubokou tradici. Vždyť i jedna z největších kapitol naší historie, husitství, začalo bojem proti korupci v církvi. Proti kupování odpustků brojil mistr Jan Hus a podobný svatý boj proti korupci vyhlásilo nyní i ministerstvo vnitra. Nové legislativní kroky oznámil i ministr vnitra Stanislav Gross a mají se týkat i nově zavedené trestnosti neoznámení a nepřekažení jednání korupčního charakteru. To znamená, že skutková podstata "neoznámení trestného činu" podle § 168 tr. zákona, která se dosud týkala jen nejnebezpečnějších trestných činů, má být rozšířena také o neoznámení korupčního jednání, tedy přijmutí nebo odevzdání úplatku. Stejně tomu má být u dalšího podobného trestného činu "nepřekažení trestného činu podle § 167 tr. zákona", jehož hypotéza zní: "kdo se hodnověrným způsobem doví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin...."Trestné by tedy v tomto případě mělo být i nepřekažení korupčního jednání. Nápad jistě chvályhodný jak jinak na tu zatracenou korupční hydru? Lépe je přece být národem práskačů než národem korupčníků. Celá věc má ale úskalí... Celý text zde...

PRINCEPS LEGIBUS SOLUTUS aneb jak jezdí ministr Gross? (Milan Hulík)

Toto latinské rčení lze volně přeložit tak, že "pro vládce jeho zákony neplatí". Jak vidět, tak již ve starém Římě měli s ministry Grossy své zkušenosti. Ti se sice neproháněli po Římě v BMW, ale takový císař Nero se zběsile projížděl v MBV (milovaném bojovém vozíku) stylem "padni kdo padni". Byl přece i Bohem a co záleželo na nějakém přejetém plebsu, ten mohl tak ještě přihlížet v aréně kratochvílím, kterými se bavil císař. Podobně tomu bylo ve středověku, poddaní byli přísně vedeni a na zámcích se tančilo. A v minulém režimu komo-princeps a jeho komo-pretoriáni stáli rovněž nad zákonem. Tak to přece rozhodl sám jejich pracující lid"... Celý text zde...

Všecko je jinak (Benjamin Kuras)

...Upozornil mě jeden kolega emigrant, že čeští středoškoláci už nevědí, kdo byl Dubček. Vzal jsem to na vědomí jako dobrý vtip a pustil jsem to z hlavy. Za pár měsíců jsem se s tím setkal na vlastní uši u sličné dvaadvacetileté absolventky umělecké průmyslovky trávící čas v Londýně jako au-pair. Vzal jsem to opět na vědomí jako dobrý vtip a dal jsem se do smíchu... Celý text zde...

Dům a domácí (Jaroslav Durych)

...Vzpomeňte si na válečné slogany na plakátech: S Velkoněmeckou Říší za novou Evropu! S Velkoněmeckou Říší na tisíc let. Velkoněmecká Říše bojuje za novou Evropu atd. Nápisy vápnem na dlažbě cest: "V" (VIKTORIA) = Velkoněmecká Říše vítězí na všech frontách za novou Evropu" atd. Mouřenín Adolf Hitler udělal své. Jeho konec a konec Velkoněmecké III. Říše všichni známe... Celý text zde...

Zázraky? Nebo sametová kontrarevoluce? (František Rozhoň)

...Pochod na Prahu a přední vchod do Strakovky vyhlásil Miloš Zeman poté, co se spolu s Rychetským vstoupili do ČSSD. Skončil podobným „zázrakem“ jako Mussoliniho pochod na Řím. Začalo to socialistickými myšlenkami. Pokračovalo zradou předvolebního závazku vůči voličům, když se ze slavného slibu Ne do NATO bez referenda stalo pokorné Ano i bez referenda - právě dnes však Zeman vyčítá zradu volebních slibů Špidlovi a naznačuje že on by byl lepší... A teď ruku na srdce: uznáme že toto by mohly být „zázraky? Nebo si připustíme, že je to Sametová kontrarevoluce? Já na zázraky nevěřím, kloním se k tomu, že jen náznakem provedená revoluce logicky zplodila pořádnou kontrarevoluci. Je přeci absurdní mluvit o revoluci, když jsme na sametové podušce předali moc Václavu Havlovi, o němž jsme nic nevěděli a od něj odpočet nesplněných slibů nežádali. Pro třídu politiků je výhodné vládnout totalitním způsobem. Občan třesoucí se strachy z teroristů nebo hnaný do kouta jako extremista protože řekl slova pro politiky nevhodná není tak obtížným partnerem jako občan který sebevědomě žádá vysvětlení... Celý text z Obrany národa zde...

Pravda vítězí? U nás ne! (František Rozhoň)

Vojtěch Filip, KSČM, nás dnes v Sedmičce přesvědčoval, že „Mašínové“ jsou vrazi, a zatímco u nás nebyli ani obviněni, v Německu prý by byli za své zločiny zatčeni. Když bolševik otevře hubu lezou mu z ní hadi a štíři, říká má životní zkušenost, a potvrdil ji i soudruh Filip za uctivého mlčení Petra Mareše (Unie podivné svobody-DEU) a moderátora Martina Veselovského. Pravda je taková, že „Mašínové“ v Německu žili, film tam natočili, a stýkají se dodnes s Němci kteří jim při útěku (po českodemokraticku v páchání trestné činnosti) pomohli. Josef Mašín byl v Německu naposledy minulý týden. Celý text zde...

O Mašínech, vyšším principu mravním a českých národních zájmech (František Rozhoň)

Dámy a pánové, před 65 lety se řada našich lidí zapojila do protinacistického odboje. Z pohledu tehdejšího zdejšího režimu se chovali protiprávně a zločinně, napomohli však tomu, že Československo se ocitlo na straně vítězů a jejich chování je dodnes oceňováno. Naposledy před 10ti dny v Normandii. Pak se ujali vlády bolševici, a jak hlásil z Prahy 26.2.1948 americký velvyslanec, použili k tomu stejných metod jako kdysi nacisté. A  tzv. skupina bratří Mašínů se rozhodla pro to, co je dnes oficiální politikou mezinárodního demokratického společenství: proti totalitním praktikám je potřeba bojovat i silou. Celý text zde...

PETICE OBČANŮ ČESKÉ REPUBLIKY POŽADUJÍCÍ PROVĚŘENÍ ČINNOSTI EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA VE ŠTRASBURKU

Z úrovně vyřizování stížností občanů České republiky Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku nabýváme přesvědčení, že tento soud nepracuje dobře. Celý text zde...

Odešel Jaroslav Gajda

Kam? Ani do Německa, ani do Ameriky, ba ani za satisfakcí do Belgie. Přestal bojovat s hydrou národní i mezinárodní státní a mocenské zvůle. Už prostě nemohl.Zákeřná nemoc mu podrazila nohy. Bil se s ní statečně a s noblesou, ale marně. Zemřel 11.6.2004. Připomínáme jeho knihu "222 dní rukojmími Jeho Výsosti belgického krále" recenzí doc. Tomáše Pavlici (Obrana národa 1/2003), reportáží z tiskové konference představující tuto knihu (Svědomí 8-9/2002) a anonymy, které provázely její vydání (Obrana národa 5/2002). Odkazujeme i na jednu z aktualit Jaroslava Gajdy zveřejněnou na těchto stránkách. Celý text zde...

Jak sv. Václav do Evropy vykročil (Claudie Nikolajenková)

Vrátila jsem se  z Václaváku, kde byl v úterý  8. června památného roku 2004 symbolicky odstraněn řetěz /okovy/, pozůstatek doby snad předeurounijní či jak ji příhodněji nazvat? Happening uspořádala Balbínova poetická strana, za účasti Svobodného rádia Balbínka, která  kurážně kandiduje do Evropského parlamentu, ačkoli jako jediná ze stávajících stran  nemá  program. Citováno  z projevu geniálního guvernéra  BPS Jiřího Hrdiny jej nepotřebuje. Hlásá totiž pouze lásku a zábavu a ty jsou pro všechny, bez rozdílu věku, náboženského přesvědčení i pohlaví. Aktuálně sdělil, že jen jeden člověk do ní nesmí, a to je profesor brněnské fakulty , předlistopadový a listopadový předseda tamější KSČ, který žaluje studenty - členy stávkového výboru z listopadu 1989 za urážku na cti,či za cosi podobně absurdního. Jakoby členové KSČ kdy jakou čest měli, dodávám.  Jedině snad v profláklém heslu „Buď práci čest“... Celý text zde...

DEMOKRACIE – TECHNICKÝ PROBLÉM? (Vlastimil Podracký)

Stále se objevují myslitelé, že demokracii, tak jak existuje po celou délku dějin, je možno nějak v principech měnit. Nyní se jako argument udává, že jsou již k disposici sdělovací prostředky umožňující interakci (internet nebo podobné prostředky). Podle mého názoru jsou něco jiného technické prostředky a něco jiného je systém. Prostředky mohou sice být důvodem k zavedení nového systému, ale tato změna musí být podmíněna opravdovou funkční nutností. Nám nyní připadá, že demokracie je nedokonalá, že by změnu vyžadovala. Je příčinou současné oligarchické moci opravdu jen nedostatek demokratického rámce, který by se dal technickými prostředky zkvalitnit? Nejprve si musíme říci, že demokracie je jen vnější rámec, je to mechanizmus fungování moci, nikoliv skutečný mocenský obsah. Ten se tvoří jinde. Svoboda člověka je především svobodou volby. Celý text zde...

   Ze stránek Národní myšlenky :

Jiří Hojer: Podřadnost! Pitomost!

Podřadnost! Pitomost! Tato označení jste si mohli vyslechnout na adresu českého jazyka, pokud jste dne 16. 6. 2004 naladili jistou rozhlasovou stanici vysílající pravidelně glosy veřejnoprávnětelevizního aktivisty Jana Krause. Celý text na Národní myšlence

Hrst textů IVprávě vydaného CD folkového písničkáře Tomáše Hameta na Národní myšlence

Miroslav Červenka: Vítězové a poražení - k výsledkům voleb do Parlamentu EU na Národní myšlence

   Komunisté dnes: Náhubek pro Hrdého Budžese, vězení pro Báru Hrzánovou

Osmiletá Helenka ve hře z dob bolševické normalizace konstatuje, že se otrávila její družinářka Olga: „A já nevím proč, protože byla taková hodná a veselá.“… „Maminka pak tátovi v kuchyni říkala, že ji uštvaly ty svině. To asi myslela Rusáky nebo komunisty. Protože Rusáci a komunisti jsou svině, akorát se to nesmí říkat.“ To říká ve hře Hrdý Budžes Bára Hrzánová. Totéž za bouřlivého potlesku publika řekla i na prknech Národního divadla při předávání cen Thálie: „Jsem strašně šťastná, že můžu říkat na veřejnosti, že ,Rusáci a komunisti jsou svině. Akorát se to nesmí říkat‘. To je takové blaho po těch letech.
   Pak p
remiér Vladimír Špidla herečce oznámil, že se bude muset za její výrok omluvit na ruské ambasádě (která omluvu nežádala), a komunisté začali podávat trestní oznámení. Předseda Komunistické strany Československa Ludvík Zifčák, agent StB který přivedl průvod studentů před bicí komanda,  rozhodl, že by měla dostat aspoň podmínku - „protože když my nemůžeme říkat otevřeně svůj názor, tak nesmí ani ona.. Albín Richter z Opavy, komunista od r.1945: „Komunisté za nic nemohou… a nějaká herečka mě teď nebude urážet.
  Více podrobností o tom, jak se cítí na koni a „týraní“ ti, kteří léta týrali, v článku Respektu 26/04

Rubriku zpracoval  František Rozhoň 


Zaujala Vás fakta? Šiřte je, prosíme, dál !!!

E-mailový zpravodaj připravují Josef Klas, Milo Komínek, František Rozhoň,  Milan Špinka a Petr Tryščuk
z
Českých vlasteneckých stránek , stránek Národní myšlenky , Vlasteneckého klubu a Vlast .

Přispěli Jiří Vaněk a Lumír Šimeček.

Další E-mailový zpravodaj pro Vás připravíme v polovině července 2004.

E-mailový zpravodaj neprochází jazykovou a redakční úpravou.
Adresa pro Vaše připomínky a příspěvky : frozhon@post.cz

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit