E-mailový ZPRAVODAJ

Trochu  informací  a glos,  které by Vám neměly uniknout, k  17. 1. 2004

pro Vás připravily redakce časopisů Národní myšlenka a Obrana národa.

Rubriky:

Info...

Já, občan (sebevědomé prohlášení občana ČR)

Stalo se ... (a naše glosy)

Krátce ze stránek Národní myšlenky

Demokracie, ale jaká?

Novoroční projevy

Potíže s Irákem

Hurá, pošleme vás do války !

Ze zdivočelé země

O čem se nemluví  (Co se vlastně stalo v Mostě? , O svobodě slova a ubohosti udavačů)

Výročí

Projekt Evropa

Měli by euroskeptici být pro rozšíření?

Proč Evropa stagnuje a Amerika roste

Vybrali jsme pro Vás  

Buďme sebevědomí

Propopulační politika – drahý nesmysl

Odkazy

O tomto zpravodaji


Info...

   Vlastenecké přednáškové večery každou třetí středu v Brně - v suterénu budovy Magistrátu města Brna na Křenové ulici č.20 - 21.1.2004 od 18 hodin na téma historie města Brna promluví znalec místní historie M.Hartl, podrobnosti na tel. 777 096 365;

   Vladimír Hučín, pronásledovaný českou „demokratickou" justicí patnáct let po údajném pádu komunismu má u Okresního soudu v Přerově další (kolikáté už?) stání. Má se konat dne 29.1.2004 ve 14.00 hodin u Okresního soudu v Přerově ve věci tzv. zbytkového trestu z 80. let. Oficiální obránci lidských práv, všichni ti Úhlové, Jařabové, Motejlové lidská práva ignorují, kašle na to i Vašek Havel (který má kašlání lékařsky potvrzené), ten tyhle komunistické soudce sám jmenoval. Co kdybyste vy, normální lidé z České republiky, taky udělali něco jiného než pili pivo a cpali se buřty a bůčkem? Hučínovo stáni je 29.ledna ve čtvrtek. Naplánujte si to a zajeďte se po poledni podívat do Smetanovy ulice v Přerově. Nemusíte si brát vidle, cepy a sudlice – k defenestraci, bohužel, asi nedojde. Ale jen to, že tam přijdete, bude krok vpřed. (Ross Hedvicek, celý jeho text zde)

   Vlastenecké přednáškové večery každé druhé úterý v měsíci v ostravské restauraci Parlament pokračují v úterý 10.2.2004 besedou s představitelem Euroskeptické alternativy Mgr.Davidem Hanákem na téma "negativa federalizace EU", současně proběhne autogramiáda -  D.Hanák bude podepisovat svou novou knihu "Legitimita v demokracii" aneb Proč nejsou instituce EU legitimní z hlediska demokracie; podrobnosti na informace@v-klub.cz nebo na tel. 604 103 532;

   Turistika Vlasteneckého klubu: únor 2004 - třídenní (alespoň z poloviny noční) přechod Jeseníků. Jsou plánovány dvě trasy, přičemž ta delší je v délce 100 km. Vybavení do extrémních podmínek je nezbytností! Podrobnosti na informace@v-klub.cz nebo na tel. 604 103 532;

   Bohoslužby Kněžského bratrstva sv. Pia X.
Praha
Kaple sv. Anežky České, Žitná 50
25.01.2004 10:00 Mše sv. (chorální) a po ní katechese
25.01.2004 17:30 Svátostné požehnání a po něm kompletář
26.01.
2004  08:00 Mše sv.
každé pondělí v 17:30 zkouška zpěvu a po ní společná modlitba sv. růžence;

Brno - Černovice
Kaple královny posvátného růžence, Faměrovo nám. 26

18.01.2004 10:00 Mše sv. (chorální)
18.01.2004 17:30 Svátostné požehnání a po něm kompletář
19.01.2004 08:00 Mše sv.
25.01.2004 10:00 Mše sv. recitovaná s lidovým zpěvem
31.01.2004 08:00 Mše sv.;

Frýdek-Místek Zámecké nám.1251, vchod Internetová kavárna E-SURF sál 1.patro
01.02.2004 10:00 Mše sv. (chorální);
 další na www.volny.cz/fsspx .

Rubriku zpracovali  František Rozhoň , Milan Špinka  a Petr Tryščuk 

Já, občan

Sebevědomé prohlášení občana České republiky, který je si vědom svých práv a své zodpovědnosti.

Já, občan považuji situaci v Českém státě za neústavní, za výsměch demokracii a lidským právům.

Já, občan, který platí daně, ať už jako zaměstnanec nebo podnikatel, se cítím být zodpovědný za tento stát, a proto prohlašuji, že už mám dost stálého zvyšování výdajů státu, které mi nic nepřinášejí, stálého placení prohraných kauz, stálých rozmařilých výdajů, na které nemám, stálého rozdávání státního majetku, který je také můj, stálého zneužívání pravomoci s cílem se obohatit.

Já, občan, prohlašuji, že už mám dost toho, jak se nemohu účastnit řízení tohoto státu, ale ani své obce nebo městské části. Už mám dost toho, jak si politické strany hrají na demokracii a stále více mne z rozhodování vyřazují. Už mám dost z neustálého ustupování mezinárodním institucím, které jsem nevolil a které vládnou místo zvolených orgánů nebo jimi manipulují.

Já, občan, se cítím být ponížen tím, že pravomoci nejsou vyváženy zodpovědností, nejsou vyvozovány osobní zodpovědnosti za pochybení, a to i u volených orgánů, že nemám pravomoc takovou zodpovědnost vyvodit. Připomínám, že je tím porušována ústava ČR, kde je psáno, že všechna moc vychází z lidu.

Nevím, proč bych měl platit soudce, na jejichž ustanovení nemám vliv (co na to ústava?) a jejichž odvolání je nemožné, a kteří potom za vysoké platy z mé kapsy rozhodují nejenom nekvalitně a pomalu, propouští z procesních důvodů zločince, kteří mne dále ohrožují, nadržují cizincům, kteří chtějí nezákonně nabýt státní majetek, dávají nízké tresty zločincům a ve většině případů rozhodují proti mým zájmům.

Nevím, proč bych měl platit poslance, kteří si tiše odhlasují vysoké platy a výhody. Kam se poděla zásada, že o platu rozhoduje ten, který jej platí, a to podle vykonané práce. Nemyslím, že by to mělo platit pro všechny poslance, ale podstatná část z nich by si za mizerné a stále se měnící zákony, na základě kterých jen proděláváme a ztrácíme, které nehájí zájmy občana, nezasloužila více než je plat ukrajinského dělníka. Co je to za stát, kde si někdo může sám rozhodovat o svém platě, který platí někdo jiný (co na to ústava?). Představme si, že by si dělník rozhodoval, jaký dostane plat, potom pracoval nekvalitně a zaměstnavatel jej musel zaplatit a nesměl propustit. Něco podobného bylo v komunizmu a dosud to platí v Parlamentu.

Nevím, proč musím platit daně, ale zahraniční subjekt je neplatí, obrovské zisky vyváží, ale využívá našich komunikací, našeho životního prostředí, které znečišťuje, účetními převody převádí zisky do jiných států a uniká zdanění v našem státě. K tomu ještě má daňové prázdniny a ochranu investic, výhody, které pro mne neplatí. Kam se poděla rovnoprávnost daná ústavou!

Nevím proč bych měl platit policii, která přednostně dává botičky na auta a hledá zatoulaná domácí zvířata, ale zločinci jim unikají. Nebylo by lépe, aby se takovým zbytečnostem věnovali, až budou mít opravdu všechny zločince pod zámkem!

Protože jsem občan, státní majetek je také můj. Ať mi prominou ti, kteří se ke státnímu majetku staví, jako k něčemu, na čem jim nezáleží, protože se za občany tohoto státu asi nepovažují, potom by měli odejít do státu, jehož občany se cítí. K tomu mají svobodu zaručenou ústavou. Vím, že privatizace státního majetku do jisté míry byla nutná, aby se vytvořilo konkurenční prostředí a mohl fungovat trh, jehož blahodárné působení cítím především jako zákazník. Ovšem s podezřením hledím na privatizaci, které už přesáhla rozumnou mez. Jakákoliv privatizace je prováděna nevýhodně pro stát, jakékoliv smlouvy státních a mnohdy i obecních orgánů se soukromými subjekty jsou nevýhodné pro stát. Privatizace majetku, který je také můj, proti mé vůli, je zločin. Nevím, proč by se měly privatizovat výnosné státní podniky, vždyť jiné státy je úspěšně provozují. Vůbec nerozumím tomu, proč by se měla prodávat státní půda. Jednou ji bude stát z mých daní draze vykupovat, aby se mohly stavět dálnice, plynovody, vodovody, kanalizace, vodní nádrže a zavlažovací systémy. Mnoho států půdu pouze pronajímá. O dalších prodejích bych se měl vyslovit v referendu.

Restituce původním majitelům byly sice vykonáním spravedlnosti, ti kteří si jeho vrácení zasloužili, již potřebné žádosti dávno podali, ale nyní již existují restituční zákony jen jako nástroj bezpráví na mně, občanovi. Jiné státy už nic takového nedělají. Většina států již vydala zákony ohledně zastavení veškerých restitucí a náhrad z období druhé světové války. Je k tomu konečně čas. Konečně je možno s majetkem hospodařit a na půdě postavit nové budovy. Konečně skončí nejistota, že někdo někoho vyžene z majetku, který již považuje dávno za svůj. Občané, a mezi nimi i já, se státní a obecní  majetek naučili využívat, stal se naším majetkem, naším vydrženým právem. Nevím, proč bych měl po šedesáti letech někomu něco vracet, cítím to jako nové bezpráví na sobě i na spoluobčanech. To je proti ústavě. Podle toho se hodlám k takové restituci stavět (doufám, že mne ostatní občané podpoří). Poslance, kteří k tomu nedovedou vytvořit vhodné zákony, považuji za diverzanty, kteří škodí státu a chtějí rozvrátit hospodářství.

Já, ani moji vrstevníci jsme nikomu nic neukradli, nikoho nezabili ani neutlačovali. Proč bychom měli stále platit nějaké náhrady lidem v minulosti pronásledovaným, a to ať už z období fašizmu nebo komunizmu. Ať je zaplatí ti, kteří tyto zločiny dělali nebo se na nich podíleli. Já jsem ochoten se podílet pouze na nějaké charitě, pokud je potřebná.

Jsem si vědom toho, že starobní důchodci si důchod zaslouží, protože to byli oni a nejen moji rodiče, kteří mi platili školu, když jsem byl ještě malý, vychovávali mne, učili dovednostem a živili a navíc vytvořili velkou část oné civilizace, kterou využívám. Také jsem si vědom toho, že je nutná určitá starostlivost k lidem, kteří nemohou pracovat, aby měli důstojný život. Nevím, proč bych měl ovšem platit sociální podporu někomu, kdo může pracovat. Všude okolo sebe vidím nepořádek, veřejná prostranství postrádají potřebnou upravenost, silnice jsou děravé, některé veřejné budovy chátrají. Proč by si nemohl občan beroucí podporu tuto podporu odpracovat podle běžných pravidel placení podobných prací. Nevím, proč bych měl platit vězňům fešácké kriminály, když tito lidé pro mne nic dobrého nevykonali, naopak mám obavy, že jsem měl jen štěstí, že jsem se jim nedostal do rukou, když byli na svobodě. Proč by si nemohli vydělávat na své skromné živobytí prací, pokud už to nejde jinak, tedy alespoň na obživu přímo prací na nějakém státním statku. Také se domnívám, že by si klidně mohli postavit další kriminály a jiné státní budovy.

Nevím, proč bych měl platit vysokoškolské vzdělání studentům, když toto právo není kompenzováno povinností absolventa prostředky státu vrátit, který mnohdy vzdělání nevyužije nebo se odstěhuje ze státu a potom platí daně někde jinde.

Nevím, proč musím snášet přesvědčování a ponižování v tisku vlastněném cizími vlastníky prosazujícími svoji doktrínu, že jsem xenofobní blb, že český národ byl vždy jen podřízen cizí moci a neumí si vládnout, že zavinil utrpení Němců a spolupracoval na genocidě Židů. Proč v českém tisku musím snášet hanobení vlastního národa. To se netýká jen jednotlivých článků, ale celého zaměření a stálé vlezlé znevažování státní a národní doktríny. Na co si platím orgány, které něco takového dovolují? Co na to ústava?

Nepociťuji stát jako nějakého svého nepřítele, je to můj zaměstnanec, kterého si platím. Nebudu přece zaměstnávat nepřítele nebo diverzanta. Ale napřed musím mít pravomoci, abych mohl stát a jeho jednotlivé subjekty volat k zodpovědnosti. Abych jej platil podle vykonané práce a kvality služeb, které mi poskytuje. Pokud by se snad můj zaměstnanec vzpíral a domníval se, že může ze mne vytáhnout libovolné peníze a dělat si, co se mu zlíbí, případně nedělal nic nebo sloužil někomu jinému ještě proti mým zájmům, potom jej mohu také ze svých služeb propustit. Propustit mohu ze svých služeb také Evropské společenství, pokud mi nebude sloužit. Propuštění je ten mírnější trest.

Pokud by se chtěl stát vzpírat a domníval se, že je mým nadřízeným, nebo si dokonce myslel, že mne nějak podvede, potom je to otevřená vzpoura proti moci lidu této země, tak jak praví ústava. Vzbouření je podle všech zákonů trestný čin. Všichni, kdo takový stát představují jsou potom zločinci.

Autor je redakci znám, ale nepřeje si být jmenován. Vyšlo v Obraně národa 5/2003

Stalo se ... (a naše glosy)

„Krátce“ ze stránek Národní myšlenky“

28. 12. 2003 - Často slýcháme ujištění, že stát nemá peníze. Jak je v tom případě možné, že jsou ve středočeském kraji zřizována v dřívějších okresních městech Městská evropská informační střediska, náplní jejichž práce bude prý informovat o dění v EU a usnadňovat přístup k internetu. Kdo probůh bude tuto očividnou stupiditu financovat a upřednostnil prostředky na ni vynaložené před vybavením škol či nemocnic? Nenastal již čas někoho konečně povolat za takovéto mrhání veřejnými prostředky k trestní odpovědnosti?

7. 1. 2004 - Ministerstvo školství ministryně Buzkové připravilo zákon zakládající údajně nejrazantnější poválečnou reformu českého školství. Má prý rušit "biflování", děti se mají učit jen, jak informace získávat, atd. Proti těmto moderním trendům nelze nic namítat, ale asi by mělo zůstat u trendů a nezavádět opačný extrém. Snad nechce Petra Buzková z dalších generací udělat obdobu obyvatel jistého severoamerického státu, kteří nejsou většinou schopni popsat sousední země? Nebo půjde o postmoderní generaci, pro kterou bude vše relativní, bude velice tvořivá, ale nebude mít z čeho tvořit, protože základ bude chybět?

8. 1. 2004 - Gauner. Slovo, které bývalý krajský státní zástupce a náměstek ministra Grosse Miroslav Antl používal velmi rád, vždyť jej v záhlaví obsahuje i kniha "Gaunery nemám rád", jejímž je autorem. Pro svou zásadovost ve věcech práva si jistě získal i značné sympatie veřejnosti. Když však došlo ke konfrontaci proklamovaných zásad a osobního příkladu pan Antl naprosto selhal a kvůli alkoholu za volantem a následnému vyhýbání se postihu ztratil veškerou svou důvěryhodnost. Měl by se zpětně zamyslet, zda jako gaunera nelze definovat i státního úředníka, jenž hlásá jisté zásady a v praxi činí pravý opak.

10. 1. 2004 - Legislativci Evropské Komise údajně v těchto dnech zaslali EK vyjádření k k nedávnému rozhodnutí EU netrestat Francii a Německo za nedodržení pravidel paktu stability - základním předpokladu pro fungování eura jako společné měny EU. Podle legislativců se členské státy, které hlasovaly proti potrestání Francie a Německa za překročení limitů pro schodky státního rozpočtu, chovaly protiprávně a měly by být potrestány. EK se má o dalším postupu rozhodnout v úterý 13. 1. 2004. Jedná se o jednu z dosud nejvážnějších bitev mezi Komisí a členskými státy. Bude zajímavé sledovat, jaké zbraně jsou schopny obě strany použít, kde a jak budou rozvinuty frontové linie a jak tato válka dopadne.

11. 1. 2004 - Je jen sotva uvěřitelné, co může zaznít z ministerstev pod vládou ČSSD. Výtečně to dokládá prohlášení, jež zaznělo z Ministerstva práce a sociálních věcí, podle nějž nelze snižovat nezaměstnanost, pokud probíhá restrukturalizace průmyslu, privatizace podniků a pokud přetrvává silná koruna. To jsou vyjádření hodná ekonomických primitivů, jakých lze najít v nejsilnější straně celou řadu. Restrukturalizace probíhá v současném globalizovaném světě prakticky nepřetržitě, privatizované podniky by musely snižovat náklady v každém případě, pokud by chtěly na trhu přežít, a silná koruna sice zatěžuje vývoz, ale na druhé straně výrazně zlevňuje pro ekonomiku klíčové suroviny, především ropu. Zjevná rezignace ministra postavit se tváří v tvář realitě dnešní doby vyvolává pochybnosti o smysluplnosti jeho ministerstva.

13. 1. 2004 - Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy svým programem "Podpora romských žáků středních škol" v praxi předvádí typickou ukázku diskriminace na základě barvy pleti. Jste chudí, z neúplných rodin nebo je některý z rodičů (v horším případě oba) nezaměstnaný a máte i se stávajícími sociálními dávkami z těchto důvodů problémy se studiem na střední škole? Máte vyhráno! Stačí podat příslušnému orgánu přihlášku k podpoře, prostředky již ministerstvo uvolnilo. Á, vy nejste Rom? Tak to máte tedy smůlu, máte nesprávnou barvu pleti. Opravdu si někdo myslí, že takovýto způsob konání orgánů státní správy pomůže tlumit antipatie mezi Romy a značnou částí většinového obyvatelstva?

http://www.narmyslenka.cz/

Demokracie, ale jaká?

   Tolikrát zaručovaným lidským právům se vysmála Madame Buzková. Odmítla se inspirovat Blairem, který navrhl až trojnásobné zvýšení školného, neváhala se však (jak již zmínila o pár řádků výše Národní myšlenka) inspirovat norimberskými rasovými zákony. Škoda, že ještě nezveřejnila, jakým způsobem bude nutno prokazovat „romský původ“. Bude na to Úřad pro zjištění rasového původu? Bude nutno zajistit si rodné listy předků, jako za Protektorátu? (rof)

   Petr Uhl opět otevřel svá lidskoprávní ústa a ve mně se (politicky korektně řečeno) rozlila vlna nepochopení. Uhl se totiž zapojil do akce připomínající Vítězný únor. Za záminku si vzal rozhodnutí státního zástupce navrhnout trojici mladíků, kteří v Jeseníku v opilosti „táhli na cikány“ ale pak projevili účinnost, pouze podmíněné tresty. Soud státnímu zástupci vyhověl a tak podle Uhla nahrál bezpráví. Jenže „právu“ podobném Únorovému bezpráví nahrál sám Uhl. Státní zástupce je nezávislý, uznal Uhl, ale musí uplatňovat i vládní politiku. Ta se podle Uhla musí nést v Únorovém duchu, jen místo třídního pohledu je tu pohled rasový. Nepotrestaná vražda Daniela Hejdánka cikánem je OK, soudem nařízený trest za zranění cikánů však nestačí. Dokazovat to druhé mají podle Uhla zase rezoluce (s požadavky, v Únoru „pracujících“, dnes cikánů).
  V Únoru se pracující vypravili se svými požadavky za prezidentem; dnes šli cikáni na vládu (byli přijati ministrem spravedlnosti a vicepremiérem Marešem) a požadují změnu rozsudku.
  Občané se nesmí vyjadřovat k postupu trestního stíhání, rozčiloval se Uhl, když občané peticí žádali nestíhat strážníka, který v Mikulově zastřelil prchajícího zloděje – je to prý porušení nezávislosti soudnictví, podkopávání demokracie. Je však správné, že cikáni žádají změnu rozsudku, souhlasí dnes Uhl.
  Je to jen projev levičáctví – pověstného „nevím co chci, ale chci to hned“? Nebo spíše projev zakořeněného Únorového „demokratického centralismu“, když se státní zástupce už zase napřed musí optat nahoře na výši trestu, přičemž třídní pohled jen nahradil rasový? (rof)

   Drzost kovaných bolševických soudruhů poslední dobou viditelně narůstá. "Nevinný obětní beránek" Pěcha, místo toho aby byl rád, že ze svého procesu dokazujícího iluzornost české demokracie vyfasoval pouhou podmínku za pomluvu se odvolal a spolu se svým kumpánem Zifčákem vyhrožuje dopředu i Štrasburkem. Hučínovi prý nebyla způsobena vůbec žádná škoda (asi jí podle soudruha Zifčáka není společenská izolace, ztráta zaměstnání, nemožnost z těchto důvodů nabytí nového, živoření se směšnými sociálními dávkami), ačkoliv trestní zákon tuto nevyžaduje narozdíl od zákonodárství předlistopadového, soudruzi holt zamrzli v čase a duchem jsou stále ve svých zlatých časech a uznávají pouze své zákony, mezi které viditelně patří i střelba po svých nepřátelích a oponentech, viz. v současné době Přerov. Musím souhlasit s Milo Komínkem, který tvrdí, že duch vítězného února a jeho praktik v některých jedincích stále žije. Na nás již je, abychom zamezili jeho šíření. (Josef Klas)

   Sametový zákon o přežití kádrů: Před Sametem jsme měli kádrováky, kteří dbali na to, aby na kandidátkách Národní fronty byli ve správném poměru zastoupeni nejen dělníci, rolníci, pracující inteligence, ale i muži i ženy. Kádrováci nezemřeli, transformovali se. A tak máme „Radu pro rovnoprávnost pohlaví“, která doporučila vládě uzákonit povinnost politických stran mít na kandidátce stejný počet mužů a žen. Jak glosoval Gentleman, argumentují tím, že prý to jinde zavedli a osvědčilo se to. Gentleman také podotkl: „Jinde" znamená tuším tři čtyři státy na světě..." Kdeže jsou časy sametových slibů, že nyní bude rozhodovat jen odbornost? (rof)

   Další zářez na pažbě si může udělat profesionální sběratel cen Václav Havel (jenom ta Nobelovka mi schází, to by bylo terno, stýská si dozajista) , tentokrát byl odměněn v indickém Dílí cenou Máhátmá Gándhího, která je chápána jako nejvyšší indické vyznamenání, k tomu návdavkem obdržel částku 10 miliónů rupií (v přepočtu asi 5 miliónů korun). Čím se o toto vyznamenání přičinil, ptáte se? Opravdu to nevíte? Jak podivné, vždyť podle indického prezidenta byl Havel odvážným hlasem demokracie, udržoval plamen demokracie v dobách autokracie a represe a plně byl oddán Gándhího principům nenásilného odporu. Ten odpor byl natolik nenásilný, že se ve skutečnosti toho moc nezměnilo a viníci autokracie a represe nikdy nebyli pohnáni k zodpovědnosti, kdož jsi bez viny, hoď kamenem. Ne že bych Havlovi žádnou cenu nepřál, taková cena však ještě není udělována, mohla by ale třeba nést název "sametová cena" a byla by udělována za nejchytřeji provedenou habaďůru na občanech, za podfuk s lidskou tváří. Tento obstarožní sběratel nám již svá moudra nemůže hlásat z prezidentské kanceláře u slavnostní novoroční tabule, využila toho ale ČT a naservírovala nám exprezidenta o půlnoci k novoročnímu přípitku. Televizi jsem na Silvestra nesledoval, kdybych ale tak učinil, raději bych o půlnoci přepnul na mou "oblíbenou" TV Nova, kde slavnostně národu připíjel Pavel Nedvěd, ten svou cenu získal nezpochybnitelně na základě svých skutečných zásluh a opravdové celoživotní píle. Mimochodem, cenu Máhátmá Gándhího získal již v minulosti i Nelson Mandela, skutečný vzor demokratů celého světa, toho se Nedvěd bát nemusí, že by držitelství někoho takového jeho cenu devalvovalo, oni Mandela nebo Castro moc hrát fotbal neumějí. (Josef Klas)

Novoroční projevy:

   Václav Havel přišel o možnost pokračovat v tradici novoročních projevů, kterou tu zavedl Klement Gottwald. Ale já přesto vyhrál sázku, že si Havel najde cestu, jak ten den zas promluvit k národu. Mluvil Klaus i Havel, oba na dvou televizních kanálech, Havel dřív…
  
Půlnoc jsem trávil v přírodě (bez TV) a tak mohu glosovat jen to, co přinesly noviny. Zatímco chytrým lidem dalo vždy práci najít byť jen jednoho jediného spravedlivého, Havel tyto potíže nemá. Spravedlivá je podle něj  - Evropská unie. (Že by ztráta štábu poradců způsobila přerod propagovaného myslitele v pouhého propagandistu?) Pak Havel odletěl do Dillí, aby zde jako proslulý propagátor války převzal Mírovou cenu Mahátmy Ghádhího. A jako letitý propagátor globalizace zde varoval před neuváženou globalizací (vytváří podhoubí moderního terorismu). To jsou přemety, pane Havel… (rof)

   Václav Klaus ve svém novoročním projevu prohlásil, že v minulém roce naše země nezaznamenala žádnou mimořádnou událost. Pokud je zasvěcen do hry "Samet jako monstrpodvod", může mít pravdu. Jako člověk, který bral Listopad 1989 vážně, jsem loni zaznamenal (!!!) hned několik mimořádných událostí, které nás od nadějí Listopadu vzdálily. Např. jmenování kozla vrchním zahradníkem, tedy JUDr.Rychetského, který se jako ministr spravedlnosti postavil proti nezávislosti moci soudní (musí se něco udělat, aby rozsudek byl opačný!), do čela Ústavního soudu. Nebo několikeré zásadní porušení pravidel demokratického volebního rozhodování při „referendu“: od zveřejňování odhadů výsledků hned po zahájení „referenda“ po skutečnost, že Ústavní soud se stížnostmi na průběh referenda nezabýval a tudíž nám upřel možnost soudního přezkoumání. Vládní (sněmovnou schválený) návrh na presumpci viny při obvinění ze „sexuálního harašení“, který je v rozporu s ústavně zaručenou presumpcí neviny je už jen rudou třešničkou na už nestravitelném českém politickém dortu… (rof)

   Poprvé v historii ČR nám společnost u novoročního oběda dělal někdo jiný než Václav Havel. Jelikož jeho nástupce v roli prezidenta není moc oblíben u většiny novinářské obce, nepřekvapil mě kritický nádech recenzí jeho novoročního projevu. Byl prý příliš plytký a jednoduchý. Nevím, mně přišel takový normální, oproti planému havlovskému moralizování a zdůrazňované intelektuálštině spíše osvěžující. Nesouhlasil jsem pouze s tezí, že právě uplynulý rok nepřinesl žádný dramatický přelom, já odsouhlasený vstup do EU jako přelom rozhodně chápu a budoucnost teprve ukáže, nakolik byl dramatický. Podle Cyrila Svobody byl projev zase nevyvážený, asi proto, že Klaus hodnotil EU spíše s nadhledem a není mu blízké Svobodovo huránadšení. Ale už jsem si zvykl, pro Svobodu znamená vyváženost to, co pro komunistu demokracie. Jinou podivuhodnou myšlenku prezentoval podle teletextu ČT a serveru Virtually náš již bohudík exprezident, když prohlásil, že poprvé ve své historii se stáváme součástí většího celku. Buďto zapomněl uvést „v historii novodobé ČR" anebo nám pan Havel začíná stárnout nebo historii příliš nerozumí a například termín Rakouskouherská monarchie mu je neznámým, těžko říct. (Josef Klas)

   Fidél Castro pronesl tradiční projev k vítězství svých barbudos, a poprvé v něm nepoužil tradiční závěrečné zvolání „Socialismo o muerte“ (socialismus nebo smrt). Fidél dokonce slovo socialismus nepoužil vůbec. Že by se centrum světové „revoluce“ definitivně stěhovalo do zdivočelé části Evropy (EU)? Nejenže „Evropská sociální charta“ obsahuje prvky vysněného komunismu (každému podle jeho potřeb), ale představitelé EU už navazují přátelské styky i s Libyjskou arabskou lidovou socialistickou džamáhíríjí, používající teroristické praktiky (bomby na letadlo). (rof)

Potíže s Irákem:

   G.W.Bush: Boj proti terorismu po 11.září a důkazy o zbraních hromadného ničení prý vyvolaly nutnost odstranit Saddáma Husajna, slyšeli jsme od něj při každé příležitosti. Už to neplatí. Bushe usvědčil jeho vlastní bývalý ministr O’Neill – nejenže jako člen vlády neviděl žádný důkaz o ZHN, ale ví, že s plánem odstranit S.Husajna nastoupil G.W.Bush do úřadu už dlouho před 11. září…
  Druhým argumentem dle Bushe byl dar demokracie Iráčanům. Ani ten už neplatí. Zatímco desetitisíce Iráčanů (podle ČT jen tisíce) demonstrují za brzké demokratické parlamentní volby, Američané dávají přednost oktrojování Ústavy Američany jmenovaným sborem… (rof)

   Američané propouštějí opoziční odbojáře z řad Iráčanů: Již dva dny jsme krmeni informacemi o tom jak dobrotiví, milí a milosrdní Američané propouštějí své nepřátele z vězení, přestože proti nim pozvedli zbraň. Jen v JEDNĚCH zprávách byla uvedena pravda. Jedná se pouze o nešťastné irácké civilisty, kteří náhodou (ke své smůle) byli ve špatný čas na špatném místě. Tato zpráva se už nikdy v ČT neopakovala. A protože sleduji zprávy pravidelně, tak po necelých 40 hodinách se jedná o aktivní teroristy propuštěných z nekonečného milosrdenství. Hrozí mě jak jednoduše lze otočit trestuhodné pochybení okupantů na dobrotivý čin. (pam) 

   Gen.Z.Škarvada při úterní besedě vzpomněl, že Američané (během II.sv.války) stříleli na vše pohyblivé jako diví. Čas plyne, ale Američané zabíjejí své spojence stejně vášnivě jako kdykoliv dříve. Tři iráčtí policisté přišli asi před 14ti dny v severním Iráku o život, dva další byli vážně zraněni při útoku amerických vojáků. Palbu samozřejmě zahájily jednotky Spojených států.
K podobnému incidentu došlo již 12. září u nemocnice ve města Fallúdža. Tehdy Američané omylem postříleli 10 policistů a 5 dalších zranili. Ovšem tuto zprávu člověk musí dolovat z meziřádků oslavných gloriol na hlavu americké okupace. Od května zemřelo při násilných střetech kolem 260 mužů zákona - kolik z nich mají na svědomí Amíci, se dozvíme asi jen těžko.
(pam) 

   Další Amíci mrtví - zabijme zase nějaké Iráčany? Kdysi jsem psal o události, kdy američtí vojáci ve své dobrodružné náladě postříleli spojenecké afghánské vojáky jako na jatkách. Dostalo se mi za to od jednoho emigranta velké kritiky. Nadávat a urážet uměl skvěle, ale na můj mnohokráte opakovaný dotaz, zda padlým (zmasakrovaným) spojencům postaví alespoň pamětní desku nikdy neodpověděl. (pam) 

   Vousaté téma - irácké ZHN: Stokrát jsem slyšel zprávu o 10 let starých chemických granátech nalezených teď v Iráku, jednou, že o žádnou chemickou zbraň nešlo…
   Ve vší tichosti stáhly USA 400členný tým zbrojních expertů pátrající v Iráku po zbraních hromadného ničení
(zdroj New York Times)
   Anthony Blair zvaný Toni při vánočním projevu tvrdil britským vojákům, že Iraq Survey Group má v rukou přesvědčivé důkazy, že se Saddam pokoušel ukrýt zakázané zbraně. Jeho slova vyvrátil sám generalisime Paul Bremer
(zdroj Zvedavec.org) (rof)

   Osvoboditelé upravili právo Iráčanů na demonstrace. Každý pochod musí být předem povolen, i náhodné shlukování lidu bude trestáno. Žádost nutno podati písemně a nejpozději den předem, v žádosti se musí uvést důvod demonstrace či pochodu, dobu trvání, odhadnutý počet zúčastněných a jména a adresy organizátorů. Bude-li žádost milostivě vyřízena kladně, účastníci nesmějí být oděni v tradičních galabija (volná dlouhá košile), nesmějí mít na hlavě pokrývku a všichni vč. žen musí mít odhalenou tvář. Porušení tohoto nařízení bude mít za následek uvěznění a soud s narušiteli. Nedivím se, že Iráčané nad dovezenou demokracií nejásají… (zdroj Zvedavec.org) (rof)

Hurá, pošleme vás do války !

   Výsměch V.Špidly stranickému sjezdu, který se postavil proti vyslání českých vojáků mezi bojové jednotky okupačních armád, pokračuje. Po odvolání humanitární vojenské nemocnice (nebyly peníze) Špidlova vláda schválila vyslání 150 vojáků do Afghánistánu (jsou peníze).
   Pokud PRÁVO (15.1.) nezkreslilo výrok ministra Kostelky, mají čeští vojáci v afghánských horách LOVIT (a likvidovat) lidi. Tedy podle ministra Kostelky „zbytky Tálibánu a al_Kajdy“, kterých je (podle mi dostupných informací) plný Afghánistán.
   “Povinností každého civilizovaného národa je přispět…“, citovalo PRÁVO Kostelku. Je věcí cti zapojit se, nechal se slyšet šéf umírající US-DUE P.Mareš. Už k použité rétorice o lovu lidí si myslím, že je povinností každého civilizovaného národa vyslat takovéto politiky neprodleně na pátrací akci po evropském modulu Beagle-2 ztraceném na Marsu… (rof)

   Zmatek v hlavách nezfetovaných lidí musely vyvolat další výroky ministra Kostelky. Naši vojáci vyslaní do afghánské války prý nebudou mít prostředky na nějaké zabíjení, ale i bez nich budou zabíjet (v případě, že budou ohroženi na životě). Co tím chtěl říci? (rof)

Ze zdivočelé země :

   Obvykle rázná J.Bobošíkové byla v Sedmičce k V.Klausovi vstřícná. Klaus zase potvrdil vstřícný vztah ke komunistickým extremistům – petice nemluvit s nimi a koncerty na toto téma, to asi není cesta, jak se s touto věcí utkat, protože za jejich comeback prý beztak může sociální demokracie, takže by mělo být na ní, aby si s rostoucí bolševizací společnosti nějak poradila. Alibista! Naši krajané už našli na komunistických internetových stránkách, že se komunisté hlásí k teroristickým praktikám komunistické internacionály jako je zakládání ilegálních buněk v armádě… Nelze slovy bojovat proti teroristům kdesi venku a nechat bujet terorismus doma! Útok na památník obětí komunismu připsala policie mrtvému důchodci, ozbrojený útok na kancelář politických vězňů v Přerově mu připsat nemohou. Nelze se smířit s tím, že Havel, Klaus jako prezidenti a Gross o stupínek níže teroristy doma tolerují… (rof)

   Gaunery nemám rád, ještě před rokem a půl sebevědomě tvrdil tehdejší náměstek policejního prezidenta Miroslav Antl. Tehdy to znělo hezky a leckdo doufal, že to je ten správný nekompromisní postoj policisty 21. století. Nyní již zůstává v ústech trpká pachuť, kdo se do takovéto role stylizuje, měl by být takřka vzorem ctnosti, což se o Antlovi říci nedá. Řídil opilý, byl nucen odstoupit, dá se to ještě lidsky pochopit, ne tak však již jeho trapné vyhýbání se přestupkovému řízení, kdy nakonec zůstal nepostrestán, neboť uplynula roční promlčecí lhůta, v níž si Antl nepřevzal obsílku. Své jednání nezdůvodnil, telefony novinářů pokládá, v dnešním vydání Lidových novin se ale dušuje, že je z obliga. Vymahatelnost práva utrpěla opět otřes, z hlediska možných zákonných změn by minimálně přicházelo do úvahy danou lhůtu prodloužit. Jinak je samozřejmě k zamyšlení neschopnost některých konkrétních úředníků státní správy. (Josef Klas)

   WANTED!!! Od 2.1.2004 je v Prerove v Palackeho ulici pred gymnaziem ve vitrine KAN vystaveno 5. vyznamnych policejnich cinitelu, kteri jako komunisticti exponenti jsou na vedoucich mistech. Jedna se o plk.JUDr.Jiri Pscolka, plk.JUDr.Jiri Zlamal, pplk.JUDr.Vitezslav Smida, pplk.JUDr.Jan Murcek, pplk.Petr Pelisek. Tito jmenovani jsou ve vitrine vystaveni jako varovani obcanum pred pronikanim komunistickych kadru do vedoucich mist u policie CR. Kazdy z uvedenych soudruhu je vyveden v ramecku, ktery je upraven jako karta. Tak napr. plk.JUDr.Jiri Pscolka je krizove eso, plk.JUDr.Vitezslav Smida je krizova desitka a tak dale. Vitrina se stava stredem pozornosti obcanu. Rodicum se doporucuje ukazat zlocince svym detem. 
 
Potud převzato z http://www.freewebs.com/vanek/index.htm
  Jenže až z téhož zdroje jsem se dozvěděl podrobnosti o střelbě na kancelář politických vězňů v Přerově, a že policie která V.Hučínovi zabavila legálně držené zbraně, mu dnes nabízí ochranu. A že nabízí ochranu i předsedovi přerovské pobočky KPV Františkovi Přesličkovi.
  Jako v době bolševických už zase nenajdeme informace doma, hledáme je v zahraničí, a česká policie se zajímá o ty, kdo nám je ze zahraničí podávají.
(rof)

   2x během tří dnů jsem slyšel o Zimbabwe. V Brně na GO se přednášející zmínil o etnických čistkách bělochů, Cestomanie na ČT překvapivě ne. Kdo skandálně považuje etnické čistky pýchané černochy za něco nehodného zmínky? (rof)

   Jiří Brejcha a Mária Prchalová byli odsouzeni okresním soudem v Kutné Hoře na 6 let vězení za loupežné přepadení manželů Hromasových, protože soudce nevěděl, že se k přepadení už loni v srpnu přiznala Dana Stodolová. Kdo dokázal, že čeští „hlídací psi demokracie“ to považují za nehodné investigativní žurnalistiky? (rof)

   Zdeněk Jemelík píše zde o trestuhodných úletech ministra Grosse v Kotli a tutlaném případu Brejcha. Dodává a já s ním souhlasím, že zmíněná záležitost vrhá na poměry v našich sdělovacích prostředcích zvláštní světlo. Ukazuje, že se i bez cenzury dokáží nějakými tajemnými postupy zorganizovat k totálnímu bojkotu informace, jejíž šíření by bylo některým složkám státní moci nepohodlné. (rof)

   Reforma veřejné správy právě skončila – ať žije nová reforma veřejné správy! Úředníci rádi vykazují činnost: Sotva ministerstvo vnitra skončilo reformu, které měla přiblížit státní správu občanům, už přichází s návrhem reformy nové. Hodlá zavést nové správní dělení státu na sedm supernových celků navlečených na 14 krajů skoronových. Státní správa se tak sice vzdálí občanům, ale zase prý ušetříme. Že nejvíce ušetříme, když vše centralizujeme do Prahy, Grossovi úředníčci ještě neřekli… (rof)

   Když reforma, tak fraška! Vládní koalice slavně vyhlásila, že se pustí do 14 let odkládané penzijní reformy. Jenže pod novými slovy se skrývají staré činy. Budou vedeny číslice na osobních účtech, peníze ne. Zase bude na budoucích generacích, aby účty v případě potřeby naplnily. A lze vůbec vyloučit nový trik, že vhodně v pravý čas zvolenou inflací bude možno dosáhnout, že vypočítané penze nepokryjí ani náklady na vedení účtu, kam bude penze zasílána??? (rof)

   Dobře namazaný hlasovací stroj vládní koalice schvaluje kriminalizaci projevů náklonnosti vůči druhému pohlaví. Přiblížujeme se tak moderní odlidštěné, ba i poněkud bezpohlavní společnosti, jak ji zkouší razit v tzv. „rozvinutých západních demokraciích“. (rof)

   Vstupem do EU má skončit pohádka vyprávěná od r.1992, že obyčejných lidí se rozdělení Československa nedotkne. Naopak podle výsledků přístupových ujednání s EU se od 1.května česko-slovenská hranice (mezi dvěma členskými zeměmi EU!) musí změnit na nadstandardně přísně střeženou „vnější hranici EU“. Dokáží poslanci tomuto paskvilu zabránit (musí schválit úpravu česko-slovenské smlouvy připravovanou teď Grossovým aparátem) a horalé z česko-slovenského pomezí pohnat pachatele k zodpovědnosti? (rof)

   Až v lednu 2004 dospěl Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu k závěru, že smrt Jana Masaryka nebyla sebevraždou. Důvody, které byly v lednu 2004 zveřejněny, jsem již dávno četl v knize Oty Hory Svědectví o puči“ vydané 1978 a u nás 1991. Proč nad nimi v UDV tak dlouho přemýšleli?
Další pátrání je prý nutno vést v ruských archivech. UDV se vymlouvá, že dokumenty ruská strana utajuje. Není v novém tisíciletí na čase zahájit mezinárodní jednání o zpřístupnění archivů o zločinech komunistů? (rof)

   Přistěhovalectví: Vymíráme, do ČR by každoročně mělo přijít 25 000 migrantů! Tak tlumočí média údajné závěry Českého statistického úřadu. Jeden z mála opačných hlasů najdete ve Vybrali jsme pro Vás (rof)

   Statistický úřad řekl, statistický úřad rozhodl. Musíme brát přistěhovalce, toť recept na naši malou porodnost. O tomto už se mluví dlouho, a tak připomenu pouze jeden rozpor. Zdravý a normálně inteligentní člověk musí logicky tušit, že řešením problému je růst české populace a nikoliv migrantů. Sami se ptejte kolikrát jste slyšeli toto řešení v rádiích, TV nebo z úst politiků. Téma porodnosti není na pořadu dne - dělají z nás prostě a jednoduše voly. Mají nás v hrsti a myslí si, že nám mohou navykládat co chcou. A že my jim to sežereme i s navijákem. Nezapomeňme, kdo nám takto nyní lže, jednou přijde čas, kdy jim jejich vlastizrádné chování budeme moci rázně připomenout. Pro hledače z řad novinářů (především extrémisty jako JXD) - myslím tím volby. (pam) 

   Není zeď jako zeď. Když si pár bezmocných terorizovaných Čechů vynutilo postavení plotu zvaného Zeď v Matiční, prý ze z celého světa ozývaly mohutné protesty. Když dobře vyzbrojený Izrael staví zeď vskutku monstrózní, zdálo by se podle našich médií, že to celý svět přijímá s pochopením a bez výhrad. Opak je však pravdou. Na žádost Kofiho Annana začne Mezinárodní soud v Haagu 23. února diskutovat nad otázkou „Jaké jsou právní důsledky izraelské zdi stavěné na okupovaném území." Soud by mohl dojít k závěru, že Izrael porušuje mezinárodní dohody a základní lidská práva. Můžete začít tipovat, kdo si troufne dodržovat sankce proti Izraeli, pokud budou vyhlášeny… (zdroj Zvedavec.org) (rof)

   Boj proti terorismu: Prý v rámci efektivnějšího odhalování podezřelých osob musí každý cestující na americkém letišti odevzdat otisky svých prstů a nechat se vyfotit. Z ponižující procedury jsou vyňaty občané zemí, s nimiž mají USA bezvízový styk (zřejmě z těchto zemích potencionální teroristé nemohou vzejít) a osoby cestující pozemními přechody. Pro šikanu už ale USA nezbývá čas na odhalení skutečně podezřelých cestujících - jak uvedly Britské listy, v Londýně byl zadržen cestující, který přiletěl z Washingtonu s pěti náboji v kapse kabátu. (rof)

   Evropská spolupráce: Stranicko-státnická politická jednání vedli Špidla a šéf francouzských socialistů Francoise Hollande. Hollande se právě vzpamatovává z dvou volebních porážek r.2002 (prezidentské i parlamentní) a tak se (doufám) jeho zkušenosti naší ČSSD mohou hodit. Hollandovým programem je sjednocení levice, takže se mu mohou hodit zkušenosti ČSSD jak si usnesením sjezdu populisticky zakázat spolupráci s komunisty a přesto v praxi spolupracovat… (rof)

   Neměli bychom zapomenout na Evropskou komisi. V době, kdy se představitelé EU začínají paktovat s libyjskými teroristy a řadí se tak mezi politickou spodinu, navrhla Komise zrušit označování výrobků Made in členská zem a nahradit je nápidy Made in EU. Prý tím stoupne prestiž EU... (rof)

   Opočenský dostane doživotí? Odpůrci návrhu třikrát a dost argumentují zbytečností takového návrhu, protože dnešní zákony prý umožňují definitivně izolovat pachatele dvou závažných trestných činů. Mezi ně bývá řazeno i sexuální zneužití nezletilých. Pak tedy Opočenský musí dostat doživotí… (rof)

   Do Čech přijel nový místodržící. Tedy velvyslanec USA. Je jím opět blízký přítel rodiny G.W.Bushe, tentokrát William Cabaniss. V době, kdy jsou USA zmítány finančními skandály typu ENRON a zákonodárné úpravy po 11.září jsou leckým označovány za likvidaci USA jako právního státu, vyhlásil Cabaniss, že pomůže ČR s posílením finanční disciplíny a upevněním právního státu… (rof)

   Zemřela Helena Růžičková, jedna z nejobsazovanějších hereček polistopadových filmů, neúspěšná kandidátka KSČM na senátorku a (zatím neúspěšná) propagátorka Davidových hvězd do znaku EU. Je typické pro dnešní dobu, že právníci už musí rozsuzovat její rozhádané pozůstalé - třeba kam s hereččiným popelem… (rof)

   Říká-li se, že média jsou zrcadlem doby, pak ovšem obrazem dnešní české skutečnosti jsou zločinci. Bez vlastního přičinění obsadili titulní stránky dva drogoví pašeráci. ČT lkající že nemá ani korunu nazbyt, neváhala vypravit štáb do Thajska aby natočil jejich první kroky po propustění z thajského vězení na cestě k triumfálnímu návratu do ČR, kde již dlouho a i z vysokých míst zní úvahy jak je osvobodit... (rof)

O čem se nemluví ?

   Co se vlastně stalo v Mostě?

Mezi Vánocemi a Silvestrem byla jednou z nejdiskutovanějších událostí mezi občany vražda/nutná obrana (dosaďte, co se vám víc líbí), která se udála u mostecké diskotéky Neprakta. Jelikož se většinou nespokojím se závěry televizních redaktorů a pátrám po dalších komentářích o různých možnostech a důvodech, mám před sebou více verzí daného okamžiku, jasno ale nemám ani v nejmenším. Podle oficiálních televizních komentářů na diskotéku přišli agresivní mladíci, začali se baseballovými pálkami a noži dobíjet z nějakého důvodu dovnitř, tasili prý i ostrou pistoli, ničili i vůz majitele diskotéky. Poté jeden muž z ochranky začal střílet, z čehož rezultovala smrt dvou mladých mužů, pravděpodobně to prý byla nutná obrana. JX Doležal vyzpovídal pro Reflex jednoho z členů ochranky, který na místě zasahoval, avšak nestřílel. Podle jeho verze násilníci neustále útočili, rozbili výplň dveří, demolovali mercedes majitele klubu, žádný efekt nepřinesly ani výzvy ke zklidnění. Poté, kdy jeden z útočníků vytáhl zbraň, jeden z členů ochranky instinktivně v sebeobraně vytáhl zbraň a vystřelil,útočník se skácel na zem. Ani poté nenastala změna v chování útočníků, další z nich tahá zbraň, údajně má i vystřelit, vzápětí je však zasažen dobře mířenou ránou vyhazovače. Ještě než padly výstřely, dostavili se údajně na místo (na parkoviště před diskotékou) příslušníci PČR, nijak ale nezasahovali, k zásahu došlo až po střelbě, policie prý zmatkovala a zasahovala spíše proti ochrance. Jistou roli v tom mohlo hrát i to, že jeden ze zabitých mladíků byl synem policisty, jeho otec se zanedlouho na místo činu rovněž dostavil a pistolí mířil na členy ochranky.

verze druhá: na jednom internetovém diskusním fóru se mi podařilo zachytit názor jednoho z kamarádů zabitých, který s nimi ten večer byl, akce Neprakta se nicméně nezůčastnil, říkeljme mu třeba pan XY: "sli tam za kamarádem kterej volal, že tam na nej nekdo prudí ,ale šli beze zbraní, to vím stopro!jen jeden z nich mel boxera ,ale to jen kvůli tomu, že ho nosí pořád s sebou.Vyhazovači je nechteli pustit kvůli tomu, že měli strach, to je celý!Jeden z nich z vyhazovačů dal jednomu z kluků pěstí a začali se rychle zamykat a vytáhli basebolku a násadu od sekery. Kluci rozkopali dveře, vzali jim tu násadu a začali je mlátit (jeden z našich má rozsekanou hlavu jak o něj zlomili basebolku)pak ti zjebi vytáhli bouchačky (2 ostrý a jednu plynovku(a začali střílet- žádnej výstřel do vzduchu nebo nohou, normálně do lidí!Kluci ustupovali a jeden to dostal do hrudníku, ten bohužel umřel!!!!Kvůli tomu, že sanitka dojela po 25-30minutách!!!druhej kluk to dostal z boku do břicha má na 4 prostřelený střevo a plíci.Někdo zavolal policajty a asi 20 lidí sanitku!Sanitka dojela opravdu až po 25 minutách a to ten doktor šel fakt jak na procházku!Policajti tam byli do 10min.,ale i přesto, že viděli, že se stříli a bylo jich tam, 6 tak nikdo z nich nevylezl z auta!" K tomu se připojuje i jeden z přímých účastníků: "tak ja jsem tam byl s nimi, je pravda to, co tu napsal XY, ja jsem uz na to nemel"

Stále není jasno, jaký byl podtext. Týdeník Respekt přinesl verzi, že se jednalo o taktiku místního podsvětí, tak, jako se tomu děje v Litvínově, kde najatí rváči přepadnou diskotéku, zmlátí osazenstvo, a pak nabídnou majiteli své služby coby budoucí ochránci.(Své zkušenosti s podobným jednáním má i zpěvák Marin Maxa) Spekuluje se o propojení severočeské policie s podsvětím a jeho lokálními bossy, za což by rozhodně byli zodpovědní ministr Gross s policejním ředitelem Kolářem, i toto by byl sám o sobě důvod k odvolání obou potentátů. Další z kamarádů zabitých mladíků tuto verzi Respektu mohutně popírá a tvrdí, že to, co napsal Respekt je na trestní oznámení, jelikož jeho zabití kamarádi nebyli spjati s žádným podsvětím. Tak opravdu nevím.

Jedno je jisté: je nutno opravdu citlivě posuzovat aspekty nutné obrany, která je možná jen při bezprostředně hrozícím či trvajícím nebezpečím stejného kalibru, i když jsem spíše příznivcem jejího lehce extenzivního výkladu, pro pracovníky ochranek by měly být zákonem nastoleny tvrdší příjímací podmínky, podobné těm u policie, i když to není samospasitelné řešení. Je ale bohužel faktem, že leckdy v různých ochrankách pracují lidé, kterým bych do rukou nesvěřil ani dětskou pistolku. (Josef Klas)

   O svobodě slova a ubohosti udavačů

O cenzuře, která neexistuje, ale funguje, už jsme psali. Nyní vám nabízíme pohled na svobodu slova. Slovy zaručenou, v praxi omezenou. Devátého ledna 2004 byl ve věci trestního oznámení vyslechnut Policií České republiky předseda Politické rady Národní strany Ing.Pavel Sedláček. Předmětem vyšetřování byla stížnost proti článkům P.Sedláčka s názvem „Národ, který zapomene své dějiny, je odsouzen prožít je znovu“ a „Putna, literární historik se sexuální úchylkou“. Zemská rada Národní strany se za Pavla Sedláčka postavila a my Vám nabízíme možnost seznámit se s prvním ze „závadných“ článků, abyste sami mohli posoudit jeho "závadnost“:

Pavel Sedláček: Národ, který zapomene své dějiny, je odsouzen prožít je znovu 

Český národ své dějiny zapomíná. Za přispění mnoha z jeho reprezentantů, za přispění liberální inteligence, dnešních politiků, pseudohumanistů a již známých revizionistů naší historie, zapomíná český národ nejen na to, kým byl a je, ale především na ty, kteří pro něj položili život. A tak je to například s příslušníky Stráže obrany státu (SOS), kteří padli za vlast v předvečer druhé světové války. 

Podzim roku 38 byl černým podzimem naší historie. Za pravdu, čest a lásku k vlasti, obětovali to nejcennější stovky příslušníků SOS, ale také policistů, hasičů či železničářů. Mezi zavražděnými českými občany, v době míru, bylo i mnoho žen a dětí. Vrazi nebyli nikdy potrestáni. Ba naopak. Německý stát je odměnil řády a medailemi. Vrahy byli sudetští Němci, členové Sudetoněmecké strany Konrada Henleina (pozdější členové NSDAP), za vydatné pomoci oddílů SS a Wehrmachtu. Opět s velkým důrazem podotýkám. To vše v době míru.

Česká historie, učebnice, politikové, média... český národ... na tyto statečné zapomněl. Budujeme různé kříže smíření, podporujeme neonacistu Posselta při otevírání jeho provokační kanceláře v Praze, omlouváme se a opět se ponižujeme. Klaníme se, tak jako mnohokráte, Germánům. A já se ptám: "Proč?" Ze strachu? 

Nejčerstvějším příkladem naší úcty k těm, kteří bránili naši zem proti nacistickým vrahům z pohraničí, proti takovým, které si první republika hřála na prsou jako jedovaté hady, nejčerstvějším příkladem naší "pošramocené historické paměti", je přístup státu, obce a jejich občanů k památníku, který u Mařenic připravují místní "dobrovolníci". Degenerovaný postoj společnosti k vlastním padlým zrůdně kontrastuje s nedávno odhaleným, státem dotovaným, ostudným křížem smíření u Broumova, který sudetským Němcům, v 98% příslušníkům nacistické NSDAP, odhaloval např.P.Pithart.

Památník 450 obětem-obráncům Československa před nacisty, který by měl být 20.září v Lužických horách odhalen, je soukromá iniciativa bez jakékoliv institucionální podpory... 

Národní strana nabízí touto veřejnou formou finanční výpomoc autorům pomníku i realizátorům jeho instalace. Čest památce všech, kteří proti velkoněmeckému expanzivnímu národnímu socialismu postavili ryzí české vlastenectví a pro jeho ideály zemřeli.

Druhý z článků najdete na stránkách Národní strany zde

Pražští policisté nejsou jediní, kteří marní čas vyšetřováním napsaného. Jak opakovaně oznámili "investigativci" Českého rozhlasu Ostrava, policie v Bruntále vyšetřuje nápis kýmsi napsaný na dveře kostela či fary: Nazis raus. Investigativci zdůraznili, že nápis je rasistický, protože znamená NĚMCI VEN! Tak ubohou úroveň snad neměli propagandisté v době Husákovy normalizace! (rof)

 Rubriku zpracovali Josef Klas, František Rozhoň (rof)  a Petr Tryščuk (pam). 

Výročí

   Před 35 lety - 19.ledna 1969 odpoledne zemřel v Praze student Jan Palach poté, co se 16.1.1969 se na protest proti ústupkům okupantům a pro vyburcování národní morálky na Václavském náměstí v Praze polil hořlavinou a zapálil.
  V tašce Jana Palacha Veřejná bezpečnost (tehdejší policie) nalezla dopis:
"Vzhledem k tomu, že naše národy se ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a povzbudit lid této země následujícím způsobem.
  Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit.
  Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku, a tak jsem získal právo napsat prví dopisy a nastoupit coby první pochodeň. Naše požadavky jsou: 1. okamžité zrušení cenzury, 2. zákaz rozšiřování Zpráv
(zpravodajství a publicistika vydávaná okupanty-pozn.Zpravodaje).
  Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, tj. do 21.ledna 1969 a nevystoupí-li lid s dostatečnou podporou (tj. s časově neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně.
  Pochodeň č.1"

  Na to zareagovali v televizi Jaroslav Seifert a poté i Luděk Pachman a vyzvali ty, kteří se ohodlali zemřít, aby tak nečinili. Údajně i umírající Jan Palach vyslovil totéž přání. 21.1.1969 lidská Pochodeň č. 2 nevzplála. Až v den komunistům tak drahý, 25.února, se upálil Jan Zajíc. 
 
Komunistický režim Jana Palacha nenechal v klidu ani po smrti - r.1973 nechal jeho ostatky na Olšanech exhumovat, zpopelnit a uložit ve Všetatech. R.1990 byly vráceny na Olšany.(rof)

   Události 50 let staré vyvrací často opakovanou tezi, že komunistické zlo je snad spojeno jen se Stalinem. Josef Visarionovič byl dávno po smrti, a přesto pokračovaly politické procesy i popravy. Kupř. ve dnech 26.-28. ledna 1954 proběhl před Nejvyšším soudem neveřejný proces:  bývalá zástupkyně generálního tajemníka ÚV KSČ M. Švermová byla odsouzena na doživotí, další obžalovaní byli odsouzeni celkem k 113 letům vězení.
9.ledna 1954 byl popraven šéf bezpečnostní služby, generál Josef Musil (*23.3.1900). Velký komunista, který vymyslel a vykonstruoval mnoho tragedií a měl na svědomí četné popravy, sám uvízl v oprátce.
21.ledna 1954 byli popraveni Baláš Štefan (*9.3.1925) a Alois Milučký - dělník (*26.10.1930); 
(rof)

   Před 120 lety - 24.-29. ledna 1884 poslanci říšské rady zasedali v nové budově s elektrickým osvětlením a jednali o návrhu zákona hraběte Wurmbranda, kterým měla být němčina prohlášena za státní jazyk Rakouska. Návrh při hlasování (175 : 161) neprošel. (rof)

Rubriku v r.2004 připravují Doc.PHDr.Tomáš Pavlica a František Rozhoň  

Projekt Evropa

   Daniel Hannan: Měli by euroskeptici být pro rozšíření?

Co se vám vybaví, když se řekne „proces rozšíření na Východ“? Boj utlačovaných národů usilujících o zařazení zpátky mezi vyspělý kapitalistický svět? Konec trabantů a front na chleba? Odstranění řízeného hospodářství, rozprodej velkých státních podniků a snižování obchodních bariér?

Zhruba to se vždycky vybavilo mě. Pak jsem se ale v roce 1999 stal členem výboru Evropského parlamentu, který měl na starosti monitoring přihlášky Estonska do EU. Když jsem začal studovat estonské zprávy o připravenosti, zjistil jsem k mému překvapení, že při překonávání své socialistické minulosti Estonsko v liberalizaci dalece předčilo stávající členské státy EU.

Pod mladou thatcherovskou vládou tato pobaltská země odstranila všechna cla, zrušila státní dotace a volný trh zavedla dokonce i do zemědělství. V rámci rozsáhlého balíčku fiskálních reforem loni zrušili daň ze zisku společností a zavedli rovnou daň z příjmu se sazbou 27 procent.

Asi vás nepřekvapuje, že takové výsledky eurokraté neslyší rádi. Podle nich se Estonsko vrací k dickensovskému kapitalismu, který se EU po čtyřicet let snaží nahradit „něčím lepším“. Jak by mohli přijmout zemi, v níž mohou pracovníci podepisovat libovolné typy smluv, bez povinné „ochrany“ Sociální kapitoly? Jak by mohla Společná zemědělská politika přežít přijetí zemědělců hospodařících bez dotací? 

S úžasem jsem během minulých dvou let sledoval, jak je malé postsovětské republice Bruselem dirigováno znovuzavádění cel a dotací a opětovné postátňování zemědělství tak, aby vyhovělo požadavkům na členství v Evropské unii.

Estonsko je extrémní případ. Ovšem podobné jsou příběhy všech uchazečských států. Maďarský vyjednavač pro oblast mezinárodního obchodu mi jednou řekl, jak je hrozné poslouchat poučování o ekonomickém liberalismu ze strany EU, která současně na maďarské zboží uvaluje vyšší kvóty než v období studené války. V České republice si zas Václav Klaus postěžoval, že vždycky když chce zrušit nějaký zákon z doby socialismu, tak se ukáže, že tento nebo nějaký velmi podobný zákon je součástí acquis comunautaire.

Pro země střední a východní Evropy je klíčové, aby se na světovém trhu prosadily nižší cenou. S výhodou konkurenceschopného směnného kurzu a relativně levné pracovní síly by mohly Západ časem ekonomicky dohnat. Jenže vstup do EU také znamená přijetí eura, zavedení 48 hodinového pracovního týdne a regulační pracovní legislativy a všeho dalšího. Proč tedy tyto země o vstup do EU vlastně usilují?

„Je pravda, že vstupem do EU na tom budeme ekonomicky hůře“, řekla mi jedna estonská poslankyně. „Co jiného ale máme dělat? Když Rudá armáda naposledy vkročila do Tallinu, vy jste stále seděli na zadku.“

Její slova mi od té doby stále znějí v hlavě. Vždycky jsem byl pro rozšíření hlavně z důvodů historické povinnosti. V Jaltě jsme připustili, aby země s dlouhou evropskou historií padly do komunistické tyranie. To byla zlá chyba, kterou nikdy nebudeme moci skutečně odčinit. Uvědomil jsem si, že jestliže tyto země chtějí do Evropské unie, maximální usnadnění cesty do EU by bylo to nejmenší, co bychom měli udělat.

To je pro mě stále vážný argument. Ovšem stále více a více pochybuji, zda jim nabízíme férový obchod. Tím, že trváme na tom, aby vyhověli každé čárečce v acquis comunautaire, je odsuzujeme k trvalé chudobě. Pravda, dostanou jako kompenzaci nějaké strukturální fondy, jenže ty nemohou nikdy vyrovnat ztrátu jejich konkurenční výhody. Jestli si máme z nedávné historie EU vzít nějaké ponaučení, tak poznatek o povaze strukturálních fondů: konzervují strukturu. Byly možná zamýšlené jako krátkodobá pomoc, která měla chudým regionům přinést ekonomické vyrovnání, ale pohled na ekonomiku Řecka nebo jižní Itálie ukazuje, že taková politika chudé regiony uvrhla do pasti trvalé závislosti.

Uchazečským zemím nabízíme nepěknou volbu: buď stát před dveřmi protekcionistické celní unie, nebo se stát východoevropským Mezzogiornem.

Určitě musí existovat lepší cesta. Nemohlo by se těmto zemím dovolit, aby se staly součástí společného trhu, a přitom si prováděly vlastní domácí politiku? Nemohly by se připojit jen ke čtyřem evropským svobodám (tj. volnému pohybu zboží, služeb, lidí a kapitálu), a přitom mít vlastní pravidla pro rybolov, trestní právo nebo třeba pracovní zákonodárství?

Jeden čas to vypadalo, že i Evropská komise takovou možnost zvažuje. Na začátku devadesátých let se mluvilo o jakémsi druhu přidruženého členství, v jehož rámci by uchazečské země přijaly zákonodárství k jednotnému trhu, aniž by musely začlenit do své legislativy dodatečná politická opatření. Dnes už se ale o ničem takovém nemluví, z jednoho prostého důvodu: Komise si uvědomila, že kdyby takovou šanci dostali noví členové, stávající země by to sotva nechaly bez povšimnutí. Takovéto polorozšíření by vedlo k tomu, že Velká Británie, Dánsko a možná některé další země, by usilovaly o navrácení některých kompetencí. Komise vycítila, že by to byla zrada hlavního principu Jeana Monneta: principu, že se Evropa musí pohybovat jako blok, a že moc jednou svěřená Bruselu se nesmí nikdy vrátit původním státům.

Robin Cook s oblibou zdůrazňuje, že uchazečské země nikdy o nic takového nepožádaly. Jistě, samozřejmě, že nepožádaly: vědí, že nikdo nic takového nenabízí. Mají za to, že plné členství je menší zlo, než úplná izolace. Nechtějí ohrozit své přijetí tím, že by žádaly výjimky. Soukromě ovšem mluví jinak.

„Kdyby před námi ležela nabídka volný evropský trh plus NATO, skočili bychom po ní,“ řekl mi jeden rumunský vyjednavač. „Jestliže ale jedinou volbou je Evropa nebo Asie, musíme volit Evropu.“ 

„Kdyby před námi ležela nabídka volný evropský trh plus NATO, skočili bychom po ní,“ řekl mi jeden rumunský vyjednavač. „Jestliže ale jedinou volbou je Evropa nebo Asie, musíme volit Evropu.“ 

Před jedenácti lety Západ se zatajeným dechem sledoval, jak se země střední a východní Evropy zbavují sovětské tyranie. Revoluce roku 1989 byly založeny na třech principech: demokracii, svobodě a národní nezávislosti. Demokracie ale neznamenala jen právo jednou za čtyři roky jít k volbám, ale také právo mít zákony tvořené zvolenými zástupci, a nikoliv úřady, které nejsou nikomu odpovědné. Svoboda znamenala možnost žít své životy podle svého, a ne legislativu, která svazuje životy lidí trapnou vládní regulací. Národní nezávislost znamenala vyjádření schopnosti těchto národů žít ve svém vlastním státě.

Dnes po jedenácti letech těmto zemím hrozí, že EU v menší či větší míře zboří všechny tyto tři principy. Střední a východní Evropa by si určitě zasloužila lepší osud.

Daniel Hannan je poslanec Evropského parlamentu za oblast Jihovýchodní Anglie (člen Konzervativní strany) a autor článků pro Sunday Telegraph. Přeložil Petr Mach. Text převzat z Virtually.cz

   Joshua Livestro: Proč Evropa stagnuje a Amerika roste (kráceno)

Evropští politici potvrdili balíčkem opatření, který představili na zářijovém summitu Evropské unie v Bruselu, neomylně svůj způsob uvažování. Kdykoliv se objeví krize, EU instinktivně volí chybné řešení.

Tentokrát byla na programu pokračující „euroskleróza,“ což je mezi ekonomy vžité označení pro dlouhodobou neschopnost Evropy vypořádat se s vysokou nezaměstnaností, nízkým ekonomickým růstem a rostoucími rozpočtovými deficity. Zvoleným řešením je další pokus o průmyslovou politiku v nevídaném rozsahu. Během příštích deseti letech se má vynaložit 220 miliard euro na výzkum a vývoj a na stavbu mostů a železnic. Evropští politici věří, že tím pomůžou růstu ekonomiky. Podle předsedy Evropské komise Romana Prodiho vytvoří tento evropský „new deal“ na půl milionu pracovních míst a tempo růstu evropské ekonomiky se zvýší o jeden procentní bod.

Evropský new deal připomíná kopii amerického originálu. Jak ovšem ukázal historik Gary Best ve své knize Pride, Prejudice and Politics, Rooseveltův New deal byl úspěchem nanejvýš co se týče politického marketingu. Po ekonomické stránce znamenal selhání. Svojí protipodnikatelskou rétorikou brzdil soukromou aktivitu. Masivní výdajové programy nikterak nepřispěly k poklesu nezaměstnanosti. Jen prohloubily recesi a průmyslovou výrobu přivedly takřka ke kolapsu. Lze říci, že New deal byl pro Ameriku třicátých let špatným dealem. Neexistuje jediný důvod domnívat se, že by to mělo v dnešní Evropě dopadnout jinak.

Společný britsko-německo-francouzský apel na přesměrování veřejných výdajů na investice do výzkumu a vývoje vychází z teze, že pro rozvoj hospodářství jsou investice do vyspělých technologií dobré. To může být pravdou. Chybou je ale domnívat se, že by tyto investice měly být investicemi evropských vlád nebo Evropské komise, které již mnohokrát prokázaly, že neomylně přiznávají podporu neschopným a krachujícím firmám. Např. holandský průmyslový gigant Philips získal během 80. a 90. let jak od Delorsovy Evropské komise tak od řady národních vlád miliardy euro dotací na výzkum a vývoj megachipů, plochých LCD obrazovek a high-definition televizí. Všechny tyto projekty znamenaly pro Philips obchodní neúspěch. Ovšem díky rozsáhlé síti politických kontaktů Philips dál získává masivní dotace a pobídky na další projekty. Ukazuje se, že než konkurence na volném trhu a znalosti, je v EU důležitější boj o vládní dotace a známosti.

Místo utrácení času a zdrojů na marné predikce budoucích úspěšných technologií a perspektivních firem a odvětví by se měli evropští politici zaměřit na legislativní změny, které by vytvořily příznivé podnikatelské klima, které netrestá podnikatelské riziko. Místo napodobování chyb Rooseveltovy administrativy 30. let by se měli poučit z úspěchů jiného amerického období - Ronalda Reagana 80. let. Když Reagan zvítězil na začátku r. 1981 ve volbách, převzal stagnující ekonomiku s rostoucí inflací a rostoucí nezaměstnaností, a co je možná nejpodstatnější, převzal zemi, která ztratila téměř veškeré sebevědomí. Když po osmi letech opustil úřad, rostla ekonomika sedmý rok v řadě tempem přes 4 procenta a nezaměstnanost se snížila o 16 milionů osob. Jak to dokázal? 

Podstata je v tom, že to nedokázal on. Nechal konat obyčejné Američany. Reagan udělal jen to, že osvobodil občany od těžkého břemena vládních zásahů a tím vytvořil příležitosti pro vlastní iniciativu lidí...

Evropská hospodářská mizérie bude mezitím, jak se zdá, pokračovat. HDP eurozóny nadále klesá a vyhlídka na obnovení růstu je v nedohlednu. Stavění mostů a dotování vybraných firem není cesta jak z toho ven. Dokud se evropští politici nepoučí z Rooseveltových chyb a Reaganových úspěchů, aby začali důvěřovat ve spontánní aktivitu lidí, které reprezentují, evropská stagnace bude pokračovat.

Autor je zakladatelem holandského konzervativního think tanku Edmund Burke Foundation.
Článek vyšel původně anglicky na www.techcentralstation.cz.  
Přeložil Petr Mach. Celý text
na Virtually.cz

Rubriku zpracovali František Rozhoň (rof)  


Vybrali jsme pro Vás

Buďme sebevědomí

Propopulační politika – drahý nesmysl

   Vilém Barák: Buďme sebevědomí

Politik je člověk, který na úkor jiných lidí rozděluje prostřednictvím moci peníze a privilegia, a to s cílem udržet se u koncentrovaného zdroje peněz, privilegií a veřejného zájmu. Všichni kdo jsou odkázáni na jeho přízeň, byrokraté, učitelé a jiní státní intelektuálové, ze všech sil šíří romantické mýty o politice, jako heroické, nezištné službě veřejnosti. Zkusme stát zbavit aury nadpozemskosti a on bude nahý. Jak?

Neprokazujme úctu poslancům, senátorům, ministrům a dalším politikům. Není proč. Neklaníme se žebrákům ani jiným existencím žijícím za cizí peníze. Zvolením do politické funkce se lidé, kterým jak tvrdí politici je nutné vládnout protože jsou hloupí, zcela určitě nestávají chytrými. Buď jsme chytří všichni a potřeba politiků není tak palčivá, nebo hloupí vládnou hloupým, a potom nula od nuly pojde. Stejné, ne-li vyšší kvality parlamentu, bychom dosáhli losováním a jakýkoliv člověk z ulice dokáže nahradit domněle nepostradatelné politiky. Nechoďme k volbám, a to hlavně k těm, kde se o ničem nerozhoduje jako do Senátu, krajských zastupitelstev a Evropského parlamentu. Formou bojkotu dejme najevo, co si myslíme. Nemáme na výběr, nic neovlivníme a svým hlasem pouze legitimujeme jedno ze zel. Politici potom mohou tvrdit, že mají veřejnou podporu a sami víme, že je jim lhostejné, k čemu, jak a proč dostali náš hlas. Volební neúčastí se nezříkáme práva na kritiku ani nedáváme souhlas s tím, co politici páchají.

Pohrdejme poslaneckou imunitou, je to projev strachu členů parlamentu před výsledkem vlastní práce. Neponižujme se před modrými majáky. Sanitku, hasiče a policii poznáme a záchranný systém pracuje bez přiblblých limuzín. Všechno co politici zařídí a vybudují, každý byt, silnice, škola, stojí na základech daňového vyvlastnění, proto nic z toho neobdivujme.

Nedívejme se na estrády, diskusní pořady a nekupujme bulvární plátky kde exhibují politici a byrokraté. Oni se nezajímají o naše názory, proč bychom se měli zajímat my o jejich. Nečtěme projevy a články politiků, ignorujme jejich diskuse a mítinky, protože chtějí pouze manipulovat s naší myslí. Bez posluchačů a čtenářů je politik nikým. Zůstaňme hluší k argumentům o naší půdě, našich podnicích, naší obchodní bilanci nebo veřejným, celospolečenským, státním zájmům. Politici považují „naše, veřejné, celospolečenské" za „svoje". Máme pouze svoji půdu, svoji firmu, svoji peněženku a svůj život. Kdyby si každý hleděl svého majetku  života, nebyli bychom pro politiky tak snadno ovladatelným stádem.

Byrokraté, pomocníci politiků, zasluhují pouze shovívavý soucit, že ze strachu před konkurencí na trhu práce jsou raději kolečkem ve vládním stroji na utiskování spoluobčanů. Dávejme jim najevo morální převahu, mají naději na polepšení. Za znak úpadku mravů považujme snahu mladých lidí získat po škole státní zaměstnání a zrazujme je od takovéhoto rozhodnutí.

Do úřadu vstupujme pouze z donucení a s filozofií, že pokud úředník naštve nás, je potřeba naštvat nejen jeho, ale ještě minimálně tři další. Nerespektujme úřední dny, v žádném zákoně nejsou stanoveny. Buďme sebevědomí, podlézáním ničeho nedosáhneme, pouze povzbudíme aroganci byrokratů. Neoblékejme se na úřad nijak zvláštně. Nemusíme se stydět za horší šaty než ministr nebo úředník, protože on je oblečen za nám sebrané peníze. Ve frontách nestůjme mlčky a snažme probudit rozhořčení i u dalších spolutrpících občanů. Na úřadech neděkujme a neprosme, všechno co nás tam obklopuje platíme. Každé pochybení úředníka obraťme proti němu, žalujme k soudu, předávejme podněty policii, stěžujme si, a to vždy odshora dolů.

Nepředávejme dobrovolně státu informace. Čím méně toho ví, tím méně nám může škodit. Dbejme, aby naše děti odmalička rozpoznaly státní indoktrinaci směřující k usnadnění vlády politiků a byrokratů. Nespojujme krajinu, hrady, zámky, umělecké předměty, hudbu a sport se státem. Jsou krásné samy o sobě. Pomocí národního sentimentu, zdůrazňováním výjimečnosti národa nebo pocitu ohrožení ze strany ostatních států, politici zatemňují náš rozum.

Nedělejme jiným, co sami nesnášíme. Když někoho zregulujeme, třeba jako zastupitelé na úrovni obce nebo k tomu dáme ve volbách mandát politikům, vězme, že ty stejné morové rány dopadnou za chvíli na nás.

Nesponzorujme akce, kterých se účastní stát a ze všech sil snižujme daňový základ. Nad každou korunou ztracenou na daních plačme, protože pomůže vytvořit další regulace a zákazy. Přemýšlejme, proč platíme nežádané a co jsme si za berně mohli sami koupit pěkného.

Zbavme se iluze o existenci hodného státu, jehož vrozené dobro maří špatní politici a byrokraté. Stát je z principu nepřítel občanů. S čím větší nedůvěrou a despektem budeme pohlížet na jeho symboly a lidi, kteří jej vytváří, tím lépe si uchráníme majetek a svobodu.

Vilém Barák, text vyšel na Virtually.cz

   Marek Loužek: Propopulační politika – drahý nesmysl

Je pokles porodnosti nebezpečný? A mohou štědřejší sociální dávky zvrátit tento trend? Na obě otázky je odpověď záporná. Pokles porodnosti v západních zemích není žádnou tragédií. Tragédií spíše je, že štědrá sociální politika, do níž mnozí nadšenci vkládají velké naděje, má v dlouhém období tendenci snižovat, a nikoli zvyšovat porodnost.

Palcové titulky ohlašující vymírání národa se staly mediálním folklórem. Obava, že se rodí stále méně dětí, a že to je dokladem hrozící demografické katastrofy, je stejně rozšířená jako falešná. Neexistuje žádný optimální počet dětí, které se mají každý rok narodit. Rozhodování o počtu dětí je soukromou záležitostí, kterou posuzují svobodní muži a ženy. Představa, že existuje „ideální“ míra porodnosti, je technokratická.

Strach ze stárnutí populace je zbytečný. Připusťme, že počet obyvatel v nějaké zemi klesá. Je důvod ke smutku? Nikoli. Lidé se dále žení, plodí děti a rozvádějí, jak byli dosud zvyklí. Chodí do kina, jezdí na dovolenou, pracují a odpočívají. Vláda – pokud je chytrá – může ušetřit peníze na školství a zdravotnictví. Na několik desetiletí musí řešit deficit v průběžném penzijním systému, než silné populační ročníky odumřou. Poté se strom života dostává opět do rovnováhy a koloběh pokračuje dál.

Naděje, kterou propopulační nadšenci vkládají do některých sociálních dávek, jsou krátkozraké. Populační účinky – pozitivní nebo negativní – mají nejen obvykle sledované porodné, mateřský příspěvek či daňové úlevy na děti, ale i dědická daň, daňové zatížení dětí či rodičů, povinné či dobrovolné důchodové pojištění a především celková ekonomická úroveň.

Vytrhávat z této palety jednu konkrétní dávku a představovat si, že vyřeší „problém“ porodnosti, je neupřímné. Nízká porodnost v moderních společnostech je výsledkem klesající poptávky po dětech. Západní blahobyt bohužel (nebo bohudík) nabízí jiné volby, jak utrácet čas a peníze. Spotřeba a zábava soutěží s plozením a výchovou dětí. Představa, že rafinované nástroje sociálního státu zvrátí dlouhodobé trendy v plodnosti, je iluzorní.

Zkušenosti s populačními účinky sociálních dávek jako přídavky na dítě, porodné či příspěvek v mateřství ve světě jsou nevalné. Ačkoli tyto sociální dávky kryjí část nákladů na děti, jejich účinek na porodnost je spíše krátkodobý než dlouhodobý. Existuje navíc riziko, že lidé, kteří si děti pořídí kvůli vyšším sociálním dávkám, je nebudou mít později (efekt vytlačování).

Některé sociální dávky, které mají údajný propopulační účinek, jsou nejen nákladné ale i zbytečné. Příkladem jsou univerzální přídavky na děti, které chce u nás znovu zavést ministr Škromach. Ty jsou nesmyslné z daňového hlediska: pokud je bere každý, kdo má děti, je levnější řešit věc daňovým systémem. Přídavky na děti jsou však principiálně nespravedlivé, neboť diskriminují ty, kdo děti nemají, nechtějí nebo mít nemohou.

Propopulační politika často přináší určité paradoxy. Štědré příspěvky v mateřství mohou zvýšit podíl svobodných matek a destabilizovat klasické rodiny (tak se to stalo např. ve Švédsku). Rodina se svou přirozenou solidaritou je přitom ideálním prostředím pro dospívání a výchovu dětí. Umělé zvýšení porodnosti za cenu destabilizace rodiny může být krátkozraké a v dlouhém období se vládě nevyplatit.

Největší tragédií je, že sociální stát – ačkoli tomu mnozí nevěří – má v dlouhém období tendenci snižovat a nikoli zvyšovat porodnost. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Gary Becker ukázal, že povinné důchodové pojištění prohloubilo nízkou porodnost, neboť zničilo přirozenou mezigenerační solidaritu uvnitř rodiny: lidé počítají s tím, že se o ně ve stáří postará stát, a nikoli jejich děti.

Chce-li někdo zvýšit porodnost v dlouhém období, má k tomu účinnější prostředky: privatizovat důchodový systém, odstranit „výdobytky“ sociálního státu a vrátit se k přirozené mezigenerační solidaritě uvnitř rodiny. Takový konzervativní program může působit staromódně. Na rozdíl od sociálních dávek je však nejen účinnější ale i levnější.

Marek Loužek, Praha, text vyšel na Virtually.cz

Rubriku zpracoval: František Rozhoň  

Odkazy :

   Z Českých vlasteneckých stránek

František Rozhoň: 7x PROČ aneb Mediální Černobyl

O glorifikaci zločinců - drogových kurýrů, a mlčení o zločinu střelby proti starcům. Text na Svědomí.cz

Zdeněk Jemelík: Umlčený skandál a další ministrův úlet

O dalším „kouzelném" vystoupení ministra Grosse v Kotli (bylo opět provázeno většími či menšími „úlety“) a cenzuře (oficielně neexistuje, ale přesto to občas vypadá, jako by zde byla). Text na Svědomí.cz

Josef Klas: Chraňme naše (velké) děti?!

...A najednou rána přímo na solar. Chystaný zákon o službách informační společnosti vytvářený myšlenkovým trustem z ministerstva informatiky obsahuje i pasáž o odpovědnosti poskytovatele internetových služeb za případnou protiprávnost obsahu jím poskytovaných služeb, diskusní fóra nevyjímaje a v případě neodstranění „závad“, ejhle problém, a to hned s výše zmíněnými následky. Podle tiskové mluvčí ministerstva informatiky Kláry Volné by byl poskytovateli prokazován nejen úmysl, ale i nedbalost... Text z Obrany národa 5/2003 na Svědomí.cz

František Rozhoň: Antipalach

O knize Miroslava Mareše Pravicový extremismus a radikalismus v ČR: 

...Podstatnou částí Marešovy práce jsou materiály o subjektech „ultrapravicového spektra“. Jen v popisu mé činnosti jsem našel tolik různě závažných chyb, že jejich soupis by vydal na další článek podobného rozsahu. Někdy je to úsměvné – to když mi v Praze zaslechnutá poznámka že „Slezsko nemá historii“ přiměla k zařazení kulturně-historického miniseriálu o Slezsku, zachtělo se Marešovi z toho vyvodit a hned publikovat tvrzení o podpoře slezského regionalismu... Text z Obrany národa 5/2003 na Svědomí.cz

M.Chovancová: K nezávislosti soudců v České republice

Soudci u nás nepracují s vědomím vysoké míry odpovědnosti a občané ji po nich ani nepožadují tak, jako ji vyžadují automaticky občané ve všech zemích EU, a soudci tohoto stavu  v současnosti maximálně zneužívají a klamou účastníky řízení. Celý text na Svědomí.cz

Prehlásenie - My politický väzni a prenasledovní komunistickým režimom v rokoch 1948-89, dôrazne protestujeme proti takým kandidátom na prezidenta SR, ktorí boli príslušníkmi KSČ a spolupracovníci ŠTB... Celý text na Svědomí.cz

Tisková zpráva Spolku na podporu nezávislé justice v ČR „ŠALAMOUN“

Šalamoun se brání proti výpadům Petra Cibulky.  Text na Svědomí.cz

Jiří Ješ: Prognostický ústav - podivuhodná škola revoluce  Text z Nového Polygonu 6/2003 na Svědomí.cz

Jiří Ješ: O nadzvukových stíhačkách znova a znova Text z Nového Polygonu 6/2003 na Svědomí.cz

Jan Beneš: Vězni na Guantanámu žijí ve strachu

Když opominu svou vlastní zkušenost, jsou tu dosud desetitisíce těch absolutně nevinných, kdož přežili mnoho let trvající podmínky převýchovy vědecky řízené společností režimu nelegálního a zavrženíhodného - a přece jaksi nepodléhali "těžkým depresím", nad nimiž vám tak zakrvácelo srdce. Naši muklové v péči lidu zřejmě nestrádali a budoucnost měli jistou. A to neměli k disposici ani modlicí koberečky ani vyznačen směr na Meccu. (Deprese na ně doléhají až nynčko, při popatření na to, jak se s obětmi i pachateli té nelegálnosti a zavrženíhodnosti země vyrovnala a vyrovnává.)... Text z Nového Polygonu 6/2003 na Svědomí.cz

Jan Beneš: Odvrácená strana nářků

Takzvaná šedá ekonomika totiž není víc než jen naplnění společenské potřeby občana. Tomu se zase nebude nikdy chtít platit jakési daně, pokud ho ctihodní občané zákonodárci a  vláda věcí jeho nedokážou přesvědčit, že jejich snahy jdou dále než za naplněním jejich, a právě jen jejich, společenské potřeby. A jsme u toho odvěkého problému socialistů vědeckých i nevědeckých, jak už konečně donutit život, aby následoval theorii. Text z Nového Polygonu 6/2003 na Svědomí.cz

Benjamin Kuras: Evropu k psychiatrovi

...Současný psychický stav Evropy je jeho opakem, v němž sebekritičnost nabývá sebevražedných rozměrů nadměrným růstem pocitu viny ztrátou sebevědomí a sebeúcty a ochotou přiznávat komukoli a čemukoli oprávnění nás trápit. Nachází-li se v takovém stavu jednotlivec, hrozí smrtelné nebezpečí jemu samému a jeho nejbližším. Nachází-li se v něm národ, kontinent, nebo civilizace, hrozí smrtelné nebezpečí globální... Text z Nového Polygonu 6/2003 na Svědomí.cz

2x o Sametu

František Rozhoň: O Sametovce gruzíns Text z časopisu Svědomí 12/2003 na Svědomí.cz

Jan Beneš: Náš originál "sametu" 

ze Sloupků psaných nezbolševizovanou češtinou nejen o našem Sametu. Třeba i o Bulharsku, kde žádný disent nebyl a přesto tam šel rudoch Živkov od válu, jako když větérek zavane. A také se vůbec nebránil... Celý text z Nového Polygonu 6/2003 na Svědomí.cz

2x o Konfederaci národních sil Slovenska

Elemír Festetič: Od konfederacie k jednote Text z časopisu Slovák a Národná jednota na Svědomí.cz

Slavomír A.Jančok: Nepríjemná povinnosť  Text z časopisu Slovák a Národná jednota na Svědomí.cz

   Ze stránek Národní myšlenky :

Petr Bednář: Regiony vs. národní státy Text v rubrice EU?!? na Národní myšlence

Vilém Vácha: Vratislav II. 

Vzpomínka na slavného českého krále Text v rubrice Historie na národní myšlence

Vlastenecká stránka roku 2003

Seznamte se s letošními výsledky tradiční vlastenecké soutěže! A tady máme první tři místa:

1. Altermedia 51 b.

2. Vlastenecký klub 49 b.

3. Vlastenecký klub Děčín 48 b. Celý text na Národní myšlence

   Výzva papeže Jana Pavla II.: Úkol stále aktuální: Vychovávat k míru

Text určený podle České biskupské konference pouze "pro vnitřní potřebu" - na Britských listech

   Josef Brož: Promiňte, skoro se stydím ptát: Žijeme vlastně v demokracii?

K napsání úvahy mne, a to bych předeslat, inspirovala četba britského politického filozofa Larryho Siedentopa, jehož knihu Democracy in Europe (Demokracie v Evropě, Columbia University Press, 2002, ZDE) jsem přes Vánoce s velkým zaujetím četl. Doporučuji vřele. K napsání pro domo mne ale nepochybně přivedla i samotná atmosféra Vánoc. Text je určen pozornosti především těm, kteří si myslí, že v demokracii žijí. V Čechách si to překvapivě, mám ten dojem, myslí nezdravě mnoho lidí... Celý text na Britských listech

   Bohumil Pečinka: Nová společenská smlouva

...„Salámový kapitalismus" musí být nahrazen jinou doktrínou. Stručně řečeno platí, že dnešní nepsaný zákon „mlčení za přerozdělování a podvádění" musíme nahradit heslem „iniciativa, která se vyplácí". Pravice musí mít schopnost představit kompletní program NOVÉHO STÁTU a získat pro něj i střední vrstvy vítězné voličské koalice z léta 2002. Jaké mohou být jeho rysy?

- zaměstnanost se vyplácí;

- daně tak vysoké, aby se vyplatilo řádně zdaňovat bez úniků;

- korupci neodstraňovat provokatéry, ale zpoplatněním zápisů u obchodního rejstříku a na katastru nemovitostí;

- nabídnout lidem nové produkty garantované zčásti státem, do nichž by mohli vložit své peníze, aby si následně mohli dovolit lepší standardy ve školství, zdravotnictví; do systémů těchto služeb vpustit soukromé peníze a lidem dát možnost volit dle svých preferencí... 

Celý text z REVUE POLITIKA na Virtually.cz

   2004 - rok otroka (autor neznámý)

Vím, že to není to, co toužíte slyšet při otvírání silvestrovské sklenky šampaňského, ale je to nepříjemná pravda, které všichni při vstupu do roku 2004 čelíme.

Filmy a školy zřejmě vykreslí otroky spoutané řetězy a bité důtkami, aby vytvořily polarizovaný obraz otroctví, který lze odbýt jedinou větou: "Vám se tohle neděje, proto nejste otroky." Ovšem historie ukazuje, že s otroky bylo zacházeno celou řadou způsobů, některé byly krutější než ty druhé, ovšem i s tím nejlaskavějším zacházením stejně zůstává otrok pouhým otrokem.

Odložte stereotypní představu o otrokovi jako krvácejícím spoutaném chudákovi, po celou historii lze otroky velmi těžce rozeznat... 

Protěžovaní otroci asijských mocnářů nosili šperky, ale přes všechnu svou parádu a komfort zůstávali otroky.

Takže, kdo je vlastně otrokem? Jak otroka definujeme? Jaký test použít, aby šlo prohlásit, že je někdo otrok? Čím jsou odlišní od svobodných lidí?

Je to jednoduché. Svobodní lidé mohou říci "ne". Svobodní lidé mohou odmítnout kvůli svým penězům, času, či dětem. To otroci nemohou. Bez volnosti říci kdykoliv "ne" neexistuje svoboda...

Otcové zakladatelé ustavili národ, ve kterém byla vláda tvořena se souhlasem lidu. My, Lidé jsme odsouhlasili určité závazky ke své vládě. Vláda, které jsme dovolili starat se o naší národní suverenitu, souhlasila řídit se určitými limity, vymezenými Ústavou. Současná vláda porušila smlouvu, rozmetala stanovené Ústavní limity a upevnila svou moc a autoritu, zatímco pro občany stanovila mnohem více povinností. Měli jste možnost to odmítnout? Ne? To je větší důvod, než všechny předchozí, proč jste přestal být svobodnou lidskou bytostí, a jste nyní otrokem.

Jste otrokem. Když žijete pod vládou, která vám bere vaše jmění a vaše děti a lže vám, aby vás držela v poslušnosti a děsí vás, aby vás v ní udržela, jak to může být jinak?

Jste otrokem. Můžete jím zůstat, či nikoli. Až tak je to jednoduché. Nikdo jiný vás nespasí. Neexistují hrdinové na koních, kteří pro vás přijedou a zachrání vás. To, zda budete vy a vaše děti žít jako otroci, nebo jako svobodné bytosti, je pouze a výhradně na vás. 

Text do češtiny přeložil Osud.cz a celý je na Zvedavec.org

Rubriku zpracovali  František Rozhoň  a Milan Špinka


Zaujala Vás fakta? Šiřte je, prosíme, dál !!!

E-mailový zpravodaj připravují Josef Klas, Tomáš Pavlica, František Rozhoň,  Milan Špinka a Petr Tryščuk
z
Českých vlasteneckých stránek , stránek Národní myšlenky , Vlasteneckého klubu a Vlast .

Další E-mailový zpravodaj pro Vás připravíme k 31.lednu 2004.

E-mailový zpravodaj neprochází jazykovou a redakční úpravou.
Adresa pro Vaše připomínky a příspěvky : informace@svedomi.cz

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit