|
E-mailový ZPRAVODAJ Trochu informací a glos, které by Vám neměly uniknout, k 3. 5. 2003 pro Vás připravily redakce časopisů Národní myšlenka a Obrana národa. Rubriky: Krátce ze stránek Národní myšlenky O čem se nemluví (Takhle ne, soudruzi; Prohlášení pobočky KPV Přerov; Zmrtvýchvstání) Občanský postoj – náprava systému zevnitř či zevně formou občanské neposlušnosti? Mimořádně škaredá středa a vládní špína Vše je dnes postaveno na hlavu |
|
• Květen – měsíc obětí komunismu – některé z akcí: 6.5. - Chrám sv. Víta—11:00 ekumenická bohoslužba. 9.5. - Pomník u třech odbojů Praha 4. 10.5.- Odhalení pamětní desky Strašnické krematorium (skauti Praha.) 12.5.-
Tiché shromáždění Praha Želivského ulice Ruský hřbitov 11:00 15.5.-
Praha Újezd pomník K P V --- 9:00. hod. 24.5. Praha Motol vzpomínka 10:00 hod. 24.5. Znojmo – Louka – muklovská mariánská pobožnost v chrámu Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava, mši slouží bývalý mukl Mons. ThDr. Antonín Huvar, papežský prelát. 30. a 31.5. „Jáchymovské peklo“ – zvláštní program • Do 10.května se můžete připojit k protestu proti „zatčení“ ing. arch. Lumíra Šimečka. Bližší k této kauze v rubrikách O čem se nemluví a Vybrali jsme pro vás (Občanský postoj…), text protestu http://www.aaawebpages.cz/Novinky_1.htm Váš souhlas s Protestem (podpis) posílejte do 10. května t.r. na jednu z uvedených adres – celý dokument bude poté zaslán na adresy státních orgánů: hana.catalanova@worldonline.cz •
VÝZVA: Hledáme
lidi, kterým není lhostejný osud ing. arch. Lumíra Šimečka. Hodláme
vyhlásit kontinuální řetězovou hladovku na protest proti jeho zadržování
ve vyšetřovací vazbě, a to až do doby jeho propuštění.
Každý den v týdnu převezme štafetu jeden člověk.
Zatím jsme tři. Slovy
tři. K
uskutečnění protestu je třeba alespoň sedmi lidí a nejméně
jednoho náhradníka. Najde se mezi občany této země někdo další?
Přihlásit se můžete na níže uvedených kontaktech.
Prohlašuji, že případné aktivity policejních složek, vzbuzení
jejich zájmu, jako sledování či odposlech mne nezajímají, mám čisté
svědomí. Všem děkuji. • V úterý 13.5.2003 od 18 hodin v ostravské restauraci Parlament v rámci cyklu Ostravských přednáškových večerů beseda Důsledky irácké krize. Besedu řídí nezávislý publicista Petr Tryščuk. Porobnosti na tel. 604 103 532. • Přednášky - Lipový kříž - Společnost pro kulturní identitu PRAHA,
Kavárna Křesťanského domova mládeže u sv. Ludmily, Francouzská 1,
Praha 2, ve spolupráci s pražskou pobočkou Unie křesťanských pedagogů STARÁ
BOLESLAV, Náměstí sv. Václava 105/1 PLZEŇ,
Konvent řádu kazatelů, Jiráskovo náměstí 30 •
Bohoslužby
kněžského bratrstva sv. Pia X: 04.05.
10:00 Mše sv. (chorální) Zpracoval František Rozhoň |
|
„Krátce“ ze stránek Národní myšlenky“ 16. 4. 2003 - Pamatujete si někdo na Pavla Lišku? Ano, myslíme onoho prorežimního zpěváka známého zejména z festivalů politické písně. Měli jsem za to, že se podobné devotnosti již nebudou opakovat, ale vystupování herce Václava Vydry a jeho partnerky Jany Bouškové v předreferendových agitkách nás usvědčuje z chybné prognózy. 17. 4. 2003 - Hnus. První velkou zakázku po vítězství USA v Iráku získala společnost Bechtel Group. Předsedou jejího představenstva je bývalý ministr zahraničí USA George Schultz. Že by to byla náhoda? Hnus, prostě hnus. 19. 4. 2003 - Mladá fronta "Dnes" (výstižný název pro obsah) dne 18. 4. v článku "Daleko do Atén" připouští možnost, že by občané mohli v referendu vstup do EU odmítnout. Že by novináři této servilní tiskoviny znali skutečná data z výzkumů veřejného mínění? 20. 4. 2003 - Německý kancléř Gerhard Schröder hluboce lituje "přehnaných výroků" kritizujících americký postup vůči Iráku, které zhoršily jeho vztahy s americkým prezidentem Georgem Bushem. Uvádí to v rozhovoru pro týdeník Der Spiegel. Připoměňme jen, že před volbami se Schröderovi prostě hodilo lhát voličům a získat tak zpět popularitu ztracenou neúspěšnou socialistickou hospodářskou politikou, která způsobila mimo jiné vysokou nezaměstnanost v Německu. Po volbách ho názory voličů opět přestaly zajímat. Tak vypadá rozvinutá "sociální" demokracie evropského typu od níž se naši politici tak dobře učí. 25. 4. 2003 - Podle velvyslance USA Stapletona Irák neuhradí v dohledné době svůj dluh vůči ČR, který se údajně pohybuje v řádu miliard korun. USA tedy Irák nedobývaly, ale osvobozovaly a Irák neokupují, ale zdá, že ho budou "spravovat" včetně správy finanční... • Václav Havel bude čestným občanem Prahy. Loni to odmítl předseda ED Jan Kasl jako populismus, pak to Evropští demokraté sami navrhli… • Vicepremiér P.Mareš (US-DEU nikdy nedementoval své výroky pro rakouskou Die Presse a tak Rakušané stále věří, že ČR podle svého vicepremiéra zvažuje možnost finančně odškodnit odsunuté německé obyvatelstvo… • Po sedmnácti letech výstavby najela jaderná elektrárna Temelín na plný výkon (oba bloky jedou na 100%). Bude důstojným nástupcem Temelína D47? Vypovězená smlouva s H&C nevylučovala, že cena D47 bude rovna dvěma Temelínům. Vypovězená smlouva nevylučuje, že se D47 bude stavět také 17 let. Třeba i proto, že moravskoslezský hejtman Tošenovský navrhuje financovat D47 ze zdrojů EU, což již EU odmítla (dává přednost rekonstrukci a dostavbě R48 vzdálené od D47 nejvýše 20 km)… • Po letech příprav zahájil Cyril Svoboda billboardovou „přesvědčovací“ kampaň k referendu a první skandál je tu. Konkrétní osoby z billboardů (mají vystupovat i v TV šotech) ze zemí EU vůbec nejsou těmi, za které jsou vydávány. Po falešných sponzorech tu máme falešné agitátory. „Je to důvěryhodné. Samozřejmě, že to je důvěryhodné.“ prohlásil Cyril 27.4. v Sedmičce. Já mám samozřejmě pocit, že to je klamavá reklama a ta je snad zákonem zakázána… • Úřad Cyrila Svobody zadal tisk billboardů se špatným datem referenda, změna stála milión, potrestán za "chybu" nebude nikdo… • Vladimír Špidla prohlásil, že volby velké televizní rady nemohou být tajné, občan prý má právo vědět, jak jeho poslanec hlasuje. Podobně vyhlašuje i Cyril Svoboda: „Hlasujme veřejně, občané to chtějí.“ JUDr. Jan Filip, ved. Katedry ústavního práva a politologie PF MU Brno je jiného názoru. Volby či výběr funkcionářů je standardně tajný. Je to jeden ze základních požadavků Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách. Vladimíre a Cyrile, my máme přijmout hodnoty EU, ale když se vám nehodí do vašich čachrů, tak je sami klidně zapřete… • Vladimír Špidla v Kotli lhal při odůvodňování, proč „euroskeptici“ nedostali ani haléř grantu. Dokládá to Vilém Barák ( www.euroskeptik.cz ) ve své tiskové zprávě. Vilém Barák žádá omluvu. Ta myslím nestačí. Člověk jeho postavení by měl důvěryhodně omyl vysvětlit (a zajistit nápravu) nebo odstoupit. Který stát potřebuje v čele vlády člověka, který lže buď z neinformovanosti nebo v cizích službách… (rof) • Causa Opočenský je opět na talíři. Městský soud v Praze zrušil a vrátil k novému projednání rozsudek jednoho z pražských obvodních soudů, který poslal Opočenského na tři roky za katr. Tentokrát jsou důvodem procesní vady v proběhlých jednáních. Nechme nyní procesní stránku stranou a dopřejme každému svá ústavou garantovaná práva, mnohem více zarážející je, jak se Opočenský vykrucuje a popírá společenskou nebezpečnost svých činů, namísto trestu by uvítal spíše diskusi o potřebnosti určitých paragrafů. Hájí se rovněž tím, že mladá děvčata, která měl podle obžaloby pohlavně zneužívat, se vůči jeho konání nikterak negativně nevymezovala. Se svou logikou však zaměňuje znásilnění a pohlavní zneužívání mladistvých, za každou z těchto skutkových podstat je jiná sazba. Neobstojí ani jeho argument, že jím zneužívaná děvčata již byla v sexuální oblasti natolik vyspělá a proto je vlastně nemohl již více zkazit. Zákon je zákon a jistě byl úmysl zákonodárců takový, aby podobné jednání sankcionoval bez ohledu na to, jestli ten, kdo takovéto sexuální zkušenosti nezletilým poskytuje, byl první nebo patnáctý. Na obranu Opočenského dokonce vznikla internetová petice, v jejímž uvození autor deklaruje, že odsouzení je ve svém důsledku popření práv lidí s menšinovým sexuálním chováním, podobnými absurditami se rovněž ohání Opočenského advokát, jenž prohlásil:"Současným zákonem však mládež nutíme k pohlavní abstinenci až do patnácti let." Že by nové Ústavou zaručené základní lidské právo na obzoru? Právo dětí a mládeže na neomezený sex? Právo pedofilů na neomezený sex s dětmi? A morálka zůstala kde, ptám se. Zatím vše v této cause vypadá tak, že zatímco poslanci mají imunitu poslaneckou, Opočenský by rád imunitu věčnou. • Opočenský je zatím stále z obliga, jiní však takové štěstí nemají. Obvodní soud pro Prahu 10 ve středu odsoudil člověka ke 200 hodinám veřejně prospěšných prací z důvodu symboliky naplňující skutkovou podstatu §261 tr.z. Nic nového, řeknete si. Omyl, soudní znalec Phdr. Gregorovič zde vytváří novou kategorii symbolů, jejichž nošení může být trestné, a to zástupných symbolů za zástupné symboly. Zní to jako z nepovedené frašky, žel, je to realita, co ale chcete po člověku, který zná význam s trestněprávními dopady i neexistujících právě vymyšlených starogermánských run. Jako na běžícím pásu jsou lidé odsuzováni za běžné, evropskou civilizací vždy obecně akceptované symboly jako je například keltský kříž, který například můžete vidět i na dresech fotbalistů Severního Irska. Soudní znalci tento kříž vnímají jako zástupný symbol, jenž má podporovat a propagovat hnutí, potlačující práva člověka (jaké hnutí???), "znalec" Gregorovič společně se soudcem tentokrát skutečně "zazářili" a společnými silami odsoudili člověka za nošení grafického symbolu, který se jen velmi vzdáleně keltskému kříži podobá. Co z tohoto případu rezultuje pro vás? Nenoste raději vůbec žádnou symboliku, neboť nikdy nevíte, jaké asociace v některém policistů může vzbudit, v následném soudním řízení budete vždy ztraceni, neboť bolševik Gregorovič předvede jednu ze svých myšlenkových onanií a zápis v trestním rejstříku je a světě. Proto sečteno a podtrženo, noste jen jednobarevné oděvy!!! (Josef Klas) • Špidlova vláda poslala do okupovaného Iráku "koordinátorku" Janinu Hřebíčkovou (dalších dvacet ochotných Čechů se ještě hledá) do „takzvaného Úřadu pro rekonstrukci a humanitární pomoc v Iráku, fakticky však do okupační správy, kterou vede aktivovaný emeritní generál USA Jay Garner. Jsme okupanti křepce šplhající po zádech agresorů. Nic jiného to není. Přes všechny ty sladké řeči o pomoci při obnově Iráku a zprostředkování rozjezdu našim firmám. Celý Garnerův úřad duní podobnými frázemi o pomoci iráckému vzdělávání, zdravotnictví, obchodu, ba i zavlažování. Ale stěžejní je "zajišťování pořádku a bezpečnosti", násilná pacifikace národa, který co chvíli dává najevo: Nechceme ani starou diktaturu, ani novou okupaci! Zavlažuje se zatím hlavně krví. Například v noci z pondělka na úterek, kdy američtí vojáci ve městě Fallúdža zahájili palbu do demonstrujících zástupů a nejméně třináct lidí při tom zastřelili!“ (proložený text je od Martina Hekrdly, Právo) • G.W.Bush ohlásil konec velkých válečných akcí v Iráku. Nejprve měly odhalit prokazatelně existující zakázané zbraní hromadného ničení – nepovedlo se. Pak dát svobodu iráckému lidu, ale stalo se (jako již mnohokrát v historii lidstva), že svoboda dovezená cizinci na tancích se místním nelíbí, Američané začínají střílet do davů. Nyní Iráčanům vzkázal Bush z letadlové lodi Abraham Lincoln: „Irák opustíme, až bude demokratický.“ • Pánové Šimek a Grossmann komentovali podobnou situaci v Československu asi takto: „Vlezl tchoř zajíci do pelíšku. Zalíbilo se mu tam. Tak zajíci dohodl: Zůstanu tu, dokud to tu nepřestane smrdět“… • Ariel Šaron již v prosinci prohlásil: „Jsme si jisti, že Irák nedávno převezl chemické nebo biologické zbraně do Sýrie“. Těžkopádná mašinérie koalice ještě provedla hledačku v Iráku, nyní však již dodala Sýrii na seznam osy zla. Sýrie byla obviněna z napomáhání terorismu, že nezabránila svým občanům bránit Irák. Požadujme tedy také zásah proti USA – nedávný soudní proces v USA prokázal, že ani USA nezabránily svým občanům bojovat na straně teroristického Talibánu… • Vraždění pokračuje i v Izraeli. Je jistě jen náhodou, že (podobně jako v Iráku) jsou zabíjeni reportéři. Vojákem židovské komunity byl nyní ranou do hlavy zastřelen kameraman agentury Associated Press… • 2.5.vstoupil v USA v platnost tzv.Patriot Act. US federální orgány však nemají pravomoc přikázat městům, aby jejich policejní složky vykonávaly práce pro INS nebo FBI. První městečko, šestnáctitisícová Arcata, již postavilo dodržováni Patriot Act mimo zákon, starosta prohlásil „Naše policie bude sloužit k tomu, k čemu byla ustavena, tj. k ochraně občanů, nikoliv k jejich zavírání na základě nepodložených obvinění“. Rezoluce proti Patrioct Act projednává již 89 měst a stát Havaj… • Evropská unie tvoří menšinu Evropy, je však prohlašována za „Evropu“. Menšina menšiny se sešla na dvě hodiny v Bruselu (konkrétně soudruzi Gerhard Schröder za SRN, Jean-Clause Huncker za Lucembursko, Jacques Chirac za Francii a za domácí Belgii Guy Verhofstadt) a rozhodla se nejpozději do příštího roku vytvořit vlastní ozbrojené jednotky. Jak řekl Verhofstadt, „musíme mít nástroj jako jsou evropské vojenské síly“, „v opačném případě nebude zahraniční politika Unie věrohodná“. Evropské vojenské síly mají být „schopné v případě nutnosti ihned zasáhnout“, kde mají zasahovat není známo. Jak uvedlo PRÁVO, koalici válčící v Iráku se nelíbí vytváření dalšího „centra světové moci“. • Indie provedla během měsíce již druhý test rakety středního doletu Prithví, schopné nést až tunu výbušniny (včetně jaderné)… • Krásně se nám tak naplňují vize G.Orwella z románu 1984, kapitoly Teorie a praxe oligarchického kolektivismu. „Oceánie“ bojující v Iráku opravdu zahrnuje Ameriku, Britské ostrovy a Australii, „Euroasie" území od Portugalska po Beringovu úžinu. (Eastasie zatím není, ale ta se má dle Orwella objevit jako samostatná jednotka až po období zmatků.) Opravdu jsme svědky zotročování celých národů, neustávající válečné hysterie, represálie proti zajatcům jsou považovány za normální, fyzicky se válka týká velmi malého počtu lidí, a „sporná území“ jsou potřebné pro cenné nerosty. Snad jen heslo „Válka je mír“ je nutno upravit na „válka je demokracie“… • Belgický zákon, umožňující trestat válečné zločiny a zločiny proti lidskosti v kterékoli části světa dostal vodítko a náhubek. USA pohrozily sankcemi, Izrael odvolal velvyslance, a belgická dolní sněmovna ochotně schválila dodatek zákona (čeká ještě na schválení senátem): Soudit můžeme jen jedince ze zemí, které nejsou demokratické. Bush i Sharon mají jistě radost, s pozemskými poctami mohou čekat na soud boží... • Vědec Sergej Kolešnikov z ruské Akademi věd označil virus SARS (atypické pneumonie) za syntézu viru spalniček a infekčních příušnic nebo parotidis s tím, že přirozený vznik takového křížence je nemožný. Že by bakteriologická zbraň? Unikla omylem nebo je přirozenou součástí dlouholetých úvah, že svět tolik lidí nepotřebuje? (rof) • Takhle ne, soudruzi! Jsme prý standardní demokracií, zhodnotili nás přátelé z EU. Tak nám to řekl Václav Havel ještě jako prezident. Poté co se k demokracii postupně přihlásili nám vládnoucí pánové Hitler, Gottwald a Husák, nabývá na významu otázka co je standardem demokracie. Události posledních 10 dnů potvrzují, že že i v Havlem zavedené demokracii je toho dost prohnilého... 23.dubna jsem byl v budově úřadu Ombudsmana, veřejného ochránce práv, na besedě se Zdenkou Mašínovou, Janem Benešem a Vladimírem Hučínem. Tam jsem se mj. dozvěděl, že vydavatel Svědomí a Obrany národa Milo Komínek, který není ani pravicově zaměřený, ani extremista, je evidován jako pravicový extrémista… Půl hodiny před zahájením besedy čekali před zamčeným ombudsmanským sálem minimálně dva těžce postižení invalidé, jeden bez nohou na vozíku, druhý s berlemi. Pořadatelé požádali o otevření prázdného sálu, aby invalidé nemuseli trčet na chodbě. Dobře placení „ochránci práv“ vyhověli, ale pak potrestali účastníky besedy předčasným vyhozením ze sálu, protože onu půlhodinu započítali do domluvených 2 hodin besedy a prodloužení ani za úhradu nepovolili. Invalidé spolu s dalšími museli na zbylou půlhodinu vypadnout do nedaleké hospody, zatímco raut ve vedlejší ombudsmanské místnosti klidně pokračoval. Co je jednomu povoleno, druhému zakážeme! Chování ombudsmanova úřadu mi zavání spíše nelidskostí gangsterů. Jako šéf gangsterů se nyní může cítit i oblíbený ministr Gross. Den po zmíněné besedě jeho boys „zatkli“ jednoho z účastníků besedy, podle LN „známého brněnského antikomunistu Lumíra Šimečka“. Ing.arch. Šimeček byl již r.1999 odvlečen do psychiatrické léčebny, odkud jej ředitel ústavu (na vlastní zodpovědnost) tentýž den propustil. Podle svědectví V.Hučína existují důkazy i o jeho dlouhodobém sledování zpravodajskými a tajnými službami. 24.4.2003 jej Grossovi lidé odvlekli znovu. Proč a jak? Ing. Šimeček kdysi vezl káru, jejíž rozměry se nelíbily Grossovým policejním orgánům, ing. Šimečkovi se zase nelíbilo chování Grossových policejních orgánů. Jelikož mocnější se snaží vždy mít pravdu, byl Ing. Šimeček obviněn z „útoku na veřejného činitele“. A protože se 31.3.2003 nedostavil k úřednímu jednání, začala v duchu neodemokratického pravidla „každému jiným metrem“ akce, kterou si proti notorickému absentéru úředních jednání Grebeníčkovi st. státní moc nedovolí. Aby byl Ing.Šimeček dopraven k soudu, byla proti nemovitosti v Krondlově nasazena policie. Protože Ing.Šimeček na policejní výzvu neotevřel, byli nasazeni i hasiči (zdroj LN). Byla mu odpojena elektřina a provedena domovní prohlídka, obé s předvedením k úřednímu jednání nikterak nesouvisí. Manželka odvlečeného byla informována až den po „zatčení“, on sám pět dní po zatčení ve vězení neměl ani brýle… (zdroj: internet) Josef Klas pro Zpravodaj hlásí, že Rychetského soudy ruku v ruce se "soudním znalcem" M.Gregorovičem vymyslely jako gangsteři další dosud neznámý teror na občany - odsuzuje se nošení "zástupných symbolů zástupných symbolů". Že nevíte, co to je? Já také ne! Kdeže jsou ty loňské sněhy, při nichž Ústavní soud rozhodl, že v demokracii musí být zákony předvídatelné... Profesionální ochránci práv k tomu všemu mlčí. Válka (proti občanům) není demokracií. Takhle ne, soudruzi, chce se mi zase křičet. Zatím jsem se společně s řadou bývalých politických vězňů připojil k protestu proti zatčení Ing.L.Šimečka, a naléhavě prosím o totéž i Vás. Ostrava 2.5.2003, (rof) • Prohlášení pobočky KPV č. 51 Přerov KPV ČR, okresní pobočka v Přerově, vyjadřuje krajní znepokojení nad stavem prorůstání komunistů do naší společnosti a nad benevolencí, s jakou je tento stav tolerován, ba přímo ignorován zákonodárci. V souvislosti s tímto stavem považujeme zatčení Ing Arch Lumíra Šimečka za situaci, kdy pohár naší trpělivosti přetekl. Osoba Lumíra Šimečka úzce souvisí s trestním stíháním bývalého důstojníka BIS Vladimíra Hučína. Chceme tímto upozornit, že Lumír Šimeček soustavně vystupoval na obranu Vladimíra Hučína, a upozorňoval v této souvislosti na zločinné aktivity policie, tajných služeb, státního zastupitelství a justice v kauze Hučín, což je také bezesporu jeden z důsledků jeho zatčení. Vyzýváme občany k důraznému protestu proti zatčení Lumíra Šimečka! Jde o nás o všechny, jde o další vývoj demokracie v naší zemi! Máme obavy, že současný stav našich bezpečnostních složek, státního zastupitelství a justice vyúsťuje ve vážné ohrožení bezpečnostních mechanismů NATO, jehož jsme členy. Předsednictvo KPV, pobočka 51 Přerov • Zmrtvýchvstání Velikonoce jsou svátky zmrtvýchvstání Ježíše Krista. O těch letošních však vstaly z mrtvých i zvyky bývalých přátel na Východě u našich přátel na Západě. Delegace Evropské komise v ČR nám dodala Magazín EU. V něm vstala z mrtvých hloupost mocných komunistických lídrů - sama zástupkyně prezidenta Evropské komise Loyola de Palacio nám napsala že nám EU nabízí možnost pracovat ve všech 25 státech EU. Že by zástupkyně prezidenta nevěděla, že si některé stávající země dojednaly, že „dočasně“ nesmíme v jejich zemích pracovat? Z mrtvých vstala hloupost propagandistů. Vladimír Čech, ten co uvádí Milionáře, nás v Magazínu ukecává, že malé státy nemají šanci, ekonomicky dobře může fungovat Evropa pouze v podobě jednoho velkého celku. Že by zapomněl, že byl sám poslancem v době kdy se pro ekonomickou nemohoucnost rozpadl jeden velký celek – SSSR, zatímco prosperovaly malé státy Evropy ještě nesjednocované v kolos EU? A že maličká Andora těží dnes ze své státní suverenity a území ji doslova nestačí pro uspokojení podnikatelů znechucených byrokracií vznikajícího velkého celku EU? A jen náhodou jsem zaregistroval ještě "drobnost". V době kdy ČR Ostrava vysílal pořad o velikonocích za bolševika, jak se nesměly připomínat velikonoce jako svátky zmrtvýchvstání Krista (dovoleno bylo psát o svátcích jara, pomlázce a fráze typu „pracující o svátcích do polí“) jsem v magazínu EU četl o velikonocích v Evropě. Nebyla tam ani zmínka připomínající zmrtvýchvstání Krista, psalo se jen o svátcích jara, pomlázce a fráze o konzumu Evropanů u prostřených velikonočních stolů. Je to vše jen náhoda? Zvláště když se přidali i další přátelé z USA. Američané osvobodili Irák, a jelikož Iráčané žádají informace, dostalo se jim prvního povoleného listu. Vydala ho dosud zakázaná – Komunistická strana Iráku. Kam až zasáhne Sovětský svaz Západu? (rof) • Když Jacqueline Mercado odevzdávala ve sběrně k vyvolání čtyři roličky filmu, které nafotografoval v uplynulém týdnu její snoubenec, netušila, jak velmi zasáhne jeden snímek do jejího života. Technik v laboratoři při prohlížení hotových obrázků objevil na jednom snímku ženu s přibližně ročním dítětem. Prs ženy byl částečně obnažen a dítě je sálo, přičemž bylo vidět kousek dvorce. Technik se dlouho nerozmýšlel a uvědomil policii. Obrázek kojící matky vyvolal obvinění z dětské pornografie! Hon na čarodějnice v USA vesele pokračuje! Celý text na Zvedavec.cz Zpracovali František Rozhoň (rof) a Josef Klas • Do devadesátých let jsme my Středoevropané slavili 9.květen jako den osvobození - výročí osvobození Prahy přáteli tehdy prý nejvěrnějšími - Sověty. Dnes nás noví přátelé nejvěrnější - byrokraté z EU - informují (např. v příloze PRÁVA ze 4.5.2002), že se v celé Evropě 9. květen slaví již od roku 1985 jako Den Evropy. Den Evropy a nikdy jinak, že? Tož Češi vítejte ve společenství, kde jen my lidé s pamětí zlodějům pojmu Evropa kazíme radost z úspěšného lupu... •
9.květen - Den Evropy - je
také nazýván Schumanovým dnem.
9.května 1950 přednesl francouzský ministr Robert Schuman návrh na
vytvoření prapraprapředka EU - organizace, která by koordinovala
francouzský a německý hutní a důlní průmysl. Pro Čechy jako politicky svobodný národ a ČR jako politický subjekt s uznanou mezinárodní suverenitou by měly být varující postoje, které tento Robert Schuman zaujal k prvorepublikové ČSR v roce 1938. Hrál (tehdy jako člen francouzského Národního shromáždění) významnou roli v souvislosti s tzv. Mnichovskou dohodou. V článku v listu Le Lorrain z 11. září roku 1938 podpořil ústupky Německu... Na základě právnické analýzy francouzsko-československé dohody ze 16.10.1925 se pokusil minimalizovat závazky k Československu... Schuman pak vedl delegaci poslanců z Alsaska a Lotrinska, kteři šli 28.září 1938 za francouzským premiérem Edouardem Daladierem, aby zdůraznil hlubokou touhu svých voličů po míru. Snad dokonce pohrozil tím, že budou hlasovat proti nezbytným válečným půjčkám... K tomuto setkání došlo den před Daladierovým odjezdem do Mnichova... Můžeme sice potvrdit, že Mnichované představovali v Schumanově straně menšinu, ale
Schumanův postoj měl zjevně zásadní vliv.*) Tož vítejte Češi v Schumanově společenství... • "Bude to Evropa sjednocená, s mírem zajištěným nejméně na sto let..." "Bude to Evropa socialistická v bratrství všech národů, které ji obývají...." Máte pocit, že jste tato slova dnes již několikrát slyšeli? Možná, ale my citujeme jednoho z nejznámějších českých převlékačů kabátů, Emanuela Moravce, z 22.11.1941. Tož vítejte Češi v tak nadějném společenství... • Helena Růžičková v magazinu EU ze 3.5.2003 navrhuje změnu znaku EU - hvězdičky ve znaku by měly být šesticípé, Davidovy. Vítejte v takovém společenství... (rof) • Z ostudy kabát mají eupropagátoři na Slovensku. Dali do oběhu propagandistickou píseň o lepších zítřcích v EU a namísto toho, aby vymysleli nějakou svoji melodii, bez skrupulí převzali melodii složenou maďarskými hudebníky a nepovažovali ani za nutné požádat o souhlas, čímž se dostali do střetu s autorskými právy. Pokud budou takto diletanstsky postupovat i v jiných státech, spíše tímto, než cokoliv jiného, občany od vstupu odradí. Slovenští eupropagátoři se tedy paradoxně ukázali jako eusabotéři. Jen tak dál, pánové, děláte pro nás dobrou práci. (Josef Klas) Zpracovali František Rozhoň (rof) a Josef Klas 4.5.1802 došlo ke zrušení doživotní vojenské služby, místo ní byly zavedeny tzv. kapitulace na určitý počet (10-14) let; od r. 1811 jednotně na 14 let. Když voják tuto dobu odsloužil, mohl nastoupit novou kapitulaci s některými výhodami nebo byl z armády propuštěn; 4.5.1919 zahynul M.R.Štefánik (letící z italské Udine) při leteckém neštěstí nedaleko Ivanky u Bratislavy; na jeho místo ministra vojenství nebyl již nikdo nominován, ministerstvo bylo sloučeno s ministerstvem národní obrany; 4.5.1945 D. D. Eisenhower navrhl, že prodlouží útok v protektorátě k linii Vltavy a Labe (o 50-100 km dále), sovětské velení tento návrh na posunutí demarkační linie odmítlo; 5.5.1548 vyšly první mandáty, jimiž pikharti, tj. Čeští bratři, byli z Čech vypovídáni (král Ferdinand je považoval za hlavní viníky české vzpoury ve dnech války šmalklandské; 5.5.1945 Česká národní rada vydala dopoledne provolání o převzetí vládní a výkonné moci v českých zemích (přípravou převratu se zabývala již 3. května). Ozbrojené boje začaly zápasem o rozhlas, v noci na 6. května vyrostlo v ulicích na 1600 barikád. Povstání se rozhořelo i na Českomoravské vysočině a na Podbrdsku. Nacisté vypálili obec Javoříčko; 5.5.1945 spáchal sebevraždu politik, který byl vždy nahoře - Emanuel Moravec. Nejdříve tvrdý stoupenec Hradu, vojenské spolupráce s Francií, vojenské obrany republiky proti Němcům a vojenský komentátor Lidových novin (pod zn. YESTER), pak nejtvrdší představitel kolaborace s okupačním Německem, autor výroku „spíše než Čech jsem socialista a Evropan“; 5.5.1948 byla mezi zástupci sionistického hnutí a československou vládou uzavřena tajná dohoda o provedení výcviku izraelských leteckých specialistů na území ČSR (tzv. akce DI - Důvěrné Izrael). Kurzy probíhaly od léta do podzimu 1948 na několika československých letištích (mj. v Olomouci, Českých Budějovicích, Prostějově, Žatci) a bylo vycvičeno na 200 pilotů, mechaniků a parašutistů. 6.5.1898 v Maffersdorfu, dnes Vratislavice nad Nisou, narodil Němci a Češce syn Konrád Henlein. Nejprve se veřejně vyslovoval proti nacismu („říšskoněmecký národní socialismus neboli tzv. hackenkreutzlerství nejsou zbožím vývozním“). Pak Obergruppenführer SS, župní vedoucí NSDAP a poslanec říšského sněmu, po 15.3.1939 byl šéfem civilní správy okupačních vojsk a 1.9. stanul v čele sudetské župy jako říšský místodržící. Tuto funkci pak zastával až do konce 2. světové války, kdy se dostal do amerického zajetí. 10.5.1945 spáchal v zajateckém táboře v plzeňských dělostřeleckých kasárnách sebevraždu. 6.5.1945 americká armáda obsadila Plzeň a během 7.5. dosáhla povolené demarkační čáry (Karlovy Vary-Plzeň-České Budějovice); jejich mise přijela až do Prahy; na několika místech Prahy zasáhli vlasovci do bojů s Němci, 8.5. se po neshodách s velením povstalců stáhli z Prahy; 6.5.1458 před svou korunovací složil Jiří z Poděbrad s chotí Johankou z Rožmitálu tajnou přísahu, jíž se zavázali, že budou poslušni církvi a papeži, že "odvrátí svůj lid od všelikých sekt, bludů a též jiných článků, jež se nesrovnávají s římskou církví". Papež ji chápal jako Jiříkův návrat do lůna církve, zatímco král Jiří bojem proti kacířům rozuměl boj proti lidovým sektám. 7.5.1458 korunovace Jiřího z Poděbrad za českého krále; při veřejné přísaze se Jiří zavázal, že bude zachovávat všechny svobody zemské včetně kompaktát. Doma stála v těžišti snah Jiřího z Poděbrad myšlenka dvojvěří čili soužití kališníků s katolíky. V zahraniční politice hledal pro český stát v cizině (od dob husitské revoluce nepřátelské) přátele a spojence, aby se stal mezinárodně uznávanou mocností (jen tak mohlo být kališnictví uchráněno před neustálými útoky zvenčí); 7.5.1938 britský a francouzský vyslanec v demarši žádali u ministra zahraničí K. Krofty, aby bylo dosaženo dohody československé vlády s německou menšinou. 13.5.1938 československá vláda schválila rámcový první návrh národnostního statutu; jeho hlavním principem byla samospráva; 8.5.1919 na poradě rusínských národních rad v Užhorodě - promaďarské se sídlem v Užhorodě, karpatsko-rusínské v Prešově (měla největší podporu) a proukrajinské v Chustu - byl potvrzen výsledek plebiscitu amerických Rusínů z 12. listopadu 1918 a také 14bodový plán na spojení Podkarpatské Rusi s ČSR; toto usnesení bylo odesláno na mírovou konferenci do Paříže jako „přání lidu Podkarpatska". Už od 15.2.1919 svěřila Dohoda Podkarpatskou Rus do správy ČSR; 8.5.1945 Česká národní rada i vojenské velení povstalé Prahy (generál K. Kutlvašr) uzavřeli dohodu o odchodu německé armády z města; byla v souladu s podmínkami o bezpodmínečné kapitulaci německých ozbrojených sil, podepsané den předtím v Remeši. Německé jednotky opouštěly město na západ a jihozápad; 9.5.1945 po sedmiměsíčním obléhání skončil bojový úkol československé samostatné obrněné brigády u Dunkerque, když německá posádka kapitulovala. Veliteli naší brigády generálu A. Liškovi se vzdalo více než 20 tisíc německých vojáků spolu se třemi ponorkami a další bojovou technikou; 9.5.1945 ráno pronikly předsunuté jednotky 1. ukrajinského frontu maršála I. S. Koněva ze severu a severozápadu do Prahy; 9.5.1945 se v Praze se ustavil Lužickosrbský zemský národní výbor v čele s farářem J. Czyžem, který zaslal československé vládě žádost o ochranu "zájmů lužického lidu" a o připojení Horní a Dolní Lužice k ČSR; Czyž byl ubit v českých komunistických věznicích, osud Lužických Srbů v SRN je skutečnou ukázkou „ochrany menšin“ zemích EU; 9.5.1963 ve věznici Praha-Ruzyně zemřel (nebo byl zavražděn) československý sociálnědemokratický politik Bohumil Laušman (* 30. 8. 1903 Žumberk na Chrudimsku). Po exilu (Londýn) a účasti v SNP se stal ministrem průmyslu, který spolu s komunistickými ekonomy připravoval znárodňovací dekrety s takovou vehemencí, že sami představitelé KSČ byli z tempa znárodnění až mírně zneklidněni. R.1947 představoval ve straně jakýsi střed, stále ještě "nalevo" od skupiny vedené V. Majerem, který požadoval samostatnou levicovou politiku sociální demokracie, jež se nebude podřizovat komunisty určované spolupráci. Byl zvolen předsedou strany. Ve dnech února 1948 se rozhodovalo o možnosti dodatečné demise sociálnědemokratických ministrů. Ta mohla změnit situaci do té míry, že místo tzv. ústavní varianty (za situace, kdy demisi podalo pouze 12 proti 14 ve vládě zůstávajícím ministrům) by musela nastoupit hrubá síla. Spor ve vedení strany rozhodla prokomunistická levice a Laušmanův střed – a sociálnědemokratičtí ministři demisi nepodali. Laušman se stal náměstkem předsedy vlády "obrozené" Národní fronty. R.1949 emigroval do Jugoslávie. Den před Štědrým dnem, 23. prosince 1953, ho unesli pracovníci StB z Rakouska (při této jejich akci jim napomáhal rakouský politik Hermann Rauscher). 9.5.1963 Laušman zemřel za velice záhadných okolností ve věznici v Praze-Ruzyni, v zahraniční literatuře se mluví o podílu L.Štrougala na jeho smrti. 10.5.1868 se na úpatí hory Řípu konal za účasti 20 tisíc lidí první tábor lidu. Zahajoval tzv. táborové hnutí, J. Goll navrhl, aby se tato shromáždění nazývala tábory lidu a nikoli podle irského vzoru meetingy; celkem bylo v l.1868-1871 uspořádáno 143 táborů (Čechy - 102, Morava - 37, Slezsko - 4) s účastí, která se odhaduje na 1,5 milionu osob. Vedle podpory státoprávní politiky zde zaznívaly požadavky na přijetí všeobecného volebního práva, kulturně politické atd. 10.5.1945 přiletěla do Prahy československá vláda v čele s Z.Fierlingerem (prezident E.Beneš přijel až 16.5.), hned následující den (11.5.1945) vláda ukončila činnost České národní rady a rozhodla ji přeměnit v pouhý přípravný výbor pro volbu Zemského národního výboru (členové České národní rady byli později perzekvováni); 12.5.1945 bylo Ustaveno prozatímní vedení jednotné mládežnické organizace - Svazu české mládeže; 10.5.1978 zemřel v Praze Vladimír Vondráček, lékař, internista, farmakolog, endokrinolog, psycholog a psychiatr, * 23. 2. 1895 Praha. Zakladatel české psychofarmakologie, jako vysokoškolský učitel vychovával celé generace českých mediků k celistvému pohledu na nemocného člověka; 12.5.1523 se narodil Oldřich Prefát z Vlkanova, autor jednoho z nejlepších starých českých cestopisů Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny. Nebyla to jediná cesta, kterou podnikl (v roce 1552 cestoval např. po severním Španělsku), ale o ostatních mnoho nevíme, i o své cestě do Palestiny v letech 1546-47 napsal až po naléhání přátel. Kniha vyšla v roce 1563 a dosáhla značné obliby a rozšíření. O.Prefát byl katolík, ale nevěřil slepě, dával přednost vlastnímu poznání a racionálnímu vysvětlení jevů. Přes dlouholetý pobyt v cizině zůstal horlivým Čechem. Po otcově smrti zdědil v Praze na Uhelném trhu dům a založil zde dílnu na výrobu měřicích přístrojů a astronomických pomůcek. (+ 26. 7. 1565 Praha) 12.5.1743 poprvé v českých dějinách byla korunována žena na českého krále - Marie Terezie; 12.5.1808 na obranu země a jako záloha pravidelné armády se zřizovala zeměbrana; organizována na miličním principu z mužů ve věku od 18 do 45 let (s výjimkou šlechticů, duchovních, úředníků a živnostníků), kteří nebyli odvedeni do armády. 12.5.1945 poslední rozsáhlejší ozbrojená akce II.sv.války na našem území u Milína na Příbramsku; 14.5.743 prý Vlasta a jiné děvy, české Amazonky, které po smrti Libuše 7 let zemi hubily a muže mordovaly, byly dle Dalimila i Hájka tento den od mužů napořád zamordovány, jejich hrad Děvín rozbořen a rozmetán; 14.5.1316 se v Praze narodil Karel IV., nejstarší syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, otec vlasti; 14.5.1733 se v Horním Litvínově narodil Mikuláš Adaukt Voigt, všestranně vzdělaný osvícenec, učitel a historik. Ač vyrůstal v německém prostředí, stal se českým vlastencem a atmosféru doby i českou historiografii ovlivnil právě svým horoucím vlastenectvím. Ve svém hlavním historickém díle, čtyřsvazkovém Popisu dosud známých českých mincí (1771-87), položil Voigt základy české numismatice. Jeho poslední práce O duchu českých zákonů je obhajobou českého práva a jazyka proti centralizačním snahám Vídně. (+ 18.10.1787 Mikulov); 14.5.1918 při železničním přesunu legií z Ruska do Vladivostoku došlo k incidentu v Čeljabinsku; z vlaku s maďarskými zajatci vyhodil kdosi kus železa, který těžce zranil legionáře. Českoslovenští vojáci zastavili vlak a na místě zabili pachatele. Místní sovět při vyšetřování incidentu zatkl stráž legionářů. Legionáři se zmocnili zbraní, osvobodili své zatčené druhy a dočasně obsadili město; 15.5.1792 byla na pražské univerzitě zřízena stolice českého jazyka a literatury (slíbil ji již Leopold II. dvorským dekretem z 28. října 1791); prvním profesorem byl jmenován F. M. Pelcl, který zde začal přednášet 13. března 1793. 15.5.1938 vydán manifest na obranu republiky Věrni zůstaneme; do konce září ho podepsalo přes milion občanů. K zabezpečení akce byl ustaven Petiční výbor Věrni zůstaneme z levicově orientované inteligence; 16.5.1868 položeno 7 základních kamenů k Národnímu divadlu; s přivážením kamenů z památných míst (mj. z Řípu, Radhoště, Vítkova, Blaníka, Žižkova) je částečně spojeno i táborové hnutí. Obdobný charakter měly další manifestační projevy v tomto roce: pouliční demonstrace proti ministru E. Herbstovi při jeho návštěvě Prahy (leden), oslava 70. narozenin F. Palackého (14.-15. června), první pouť do Kostnice (6. července). 16.5.1998 Několik ekologických a anarchistických skupin uspořádalo v Praze demonstraci (pod názvem Global Street Party 98 - Globální pouliční slavnosti), která na několika místech přerostla v ničivé řádění a rabování; 17.5.1878 se v Kožlanech narodil Vojta Beneš, sociálnědemokratický politik. V USA byl organizátorem protirakouského odboje, doma 1925-35 poslancem a pak senátorem (po zvolení jeho bratra E. Beneše prezidentem ČSR na mandát rezignoval). II.zahraničního odboje se zúčastnil v USA a Kanadě. V únoru 1948 v ÚVV ČSSD hlasoval pro návrh V. Majera, aby rovněž sociálnědemokratičtí ministři podali demisi. Pro tento návrh se však z 65 členů ÚVV vyslovilo jen 13. V. Beneš prý na Hradě svého bratra vyzval: "Rezignuj, nebo skoč tady z té skály. Jinak zůstaneš malým člověkem!" Prezident však uvolnil cestu komunistům. V. Beneš se pak v březnu 1948 vzdal poslaneckého mandátu a koncem roku emigroval znovu do USA. + 20. 11. 1950 South Bend. O V.Benešovi se dnes nemluví, zato „vděční komunisté“ dnes navrhují zákon, že E.Beneš se zasloužil o stát.
Zpracovali: František Rozhoň a Marek Skřipský |
|
Občanský postoj – náprava systému zevnitř či zevně formou občanské neposlušnosti? Mimořádně škaredá středa a vládní špína Vše je dnes postaveno na hlavu Prof. Dr. ing. Libor Brom: Svět v ohni ... Američan si žije, jako by jeho blahobytu a svobodě nemohlo být nikdy konce. Následující odstavec, který prošel internetem a dostal se do váženého konzervativního týdeníku, shrnuje jeho zklamání takto: Joe Smith začal den časně, když byl probuzen na šest hodin nastaveným budíkem (made in China). Zatímco jeho kávová konvice (made in China) už vřela, holil se elektrickým strojkem (made in Hong Kong), pak natáhl na sebe košili (made in Srí Lanka), módní kalhoty (made in Singapore) a tenisky (made in Korea). Po snídani připravené na elektrické pánvi (made in India) usedl u kalkulátoru (made in Mexiko), aby si prověřil svůj denní rozpočet. Pak podle rádia (made in India) si nařídil čas na svých hodinkách (made in Taiwan), usedl do auta (made in Japan) a pokračoval v každodenním hledání amerického zaměstnání. Na konci dalšího zase marného a neplodného dne Joe se rozhodl si odpočinout. Obul si bačkory (made in Brazil), nalil si sklínku vína (made in Chile), zapnul televizor (made in Indonesia) a zamyslil se nad tím, proč pořád nemůže v Americe najít pořádnou práci. Americké obce, píše ekonom Paul Craig Roberts, ztrácejí práci ve výrobě. Američané, kteří si vydělávali na živobytí výrobou věcí, jsou dnes zaměstnání při prodeji věcí vyrobených v zahraničí a udržují svou spotřebu na výši zadlužováním svých domovů. Jen za posledních pět let dluhy na domech v Americe vzrostly o 55 procent a osobní dluhy Američanů jsou průměrně ve výši jejích ročních příjmů. Američané provedli takto přechod od shromažďování bohatství do spotřeby bohatství. (Conservative Chronicle, 22. II. 2003).. A co je pravdou o jednotlivcích, to platí také o celé zemi. ... celý text na svedomi.cz... Vladimír Stwora: Nahá pravda ... Tato válka je válkou náboženství a válkou ras. Bez ohledu na to, co nám o ní tvrdí noviny. Nic víc a nic míň. Tomu se říká nahá pravda. A jinak také je to rasismus ve své nejsurovější podstatě. Je pro tuto skupinu typické žonglování s pojmy. Oni - ač sami rasisté - obviňují z rasismu své odpůrce. Jednoduše řečeno - každý, kdo vysloví nesouhlas s politikou Izraele a s činností židovských lobby v USA, je rasista. Je to velmi účinná zbraň při likvidaci kritiky. Rád bych ještě jednou vysvětlil své stanovisko, zajímá-li to někoho. Nikdy jsem se netajil s tím, že jsem ostře proti současné ultrapravicové, křesťansko-židovské fašistické vládě Spojených států. To by mohlo někoho svést k domnění, že jsem tedy demokrat, či liberál. Nejsem! Ta skupina není o nic méně nebezpečná ve svém naivním chápání světa a prosazuje politiku stejně smrtelnou a vražednou, jako současné ultrapravicové křídlo v Bílém domě. Pouze z druhé strany. Základy politické korektnosti, pozitivní diskriminace, feminismu, a dalších zvěrstev položili levicoví demokraté a liberálové. Tito lidé věří, že lze napravovat minulé křivdy zaváděním privilegií barevných na úkor bílých. Jde opět o čistý rasismus v celé své nahotě, jen z druhé strany. I oni žonglují s pojmy rasismu a každý, kdo s nimi nesouhlasí, je označkován jako rasista, popř. xenofob. Příklad ze života: Všem nám je znám problém s cikány. Jejich nepřizpůsobivost, i to, jak často se odvolávají na rasismus nás bílých, pokud vyjádříme nesouhlas s jejich způsobem života. Těchto obvinění se s požitkem chápou pseudohumanisté a salonní demokraté z řad naší civilizace a rasy (chcete-li bělochů), rozmazávají je v tisku, rozdmýchávají národnostní spory a všechny, kdo nestojí na jejich straně, nazývají rasisty a xenofoby. Cikáni samozřejmě velmi brzy poznali, v čem je naše slabost. Vyžadují, abychom se my - v naší civilizaci a kultuře - přizpůsobili jim. Přizpůsobili ve smyslu, že je budeme ne napodobovat (i když to by se jim jistě líbilo), ale že je nebudeme kritizovat. Že po nich nebudeme vyžadovat, aby respektovali naše zákony. Jinak jsme rasisté. Totéž platí i v případě další minoritní skupiny a tou jsou homosexuálové. I oni vyžadují respekt ke svému stylu života a sexuálním preferencím a dokonce žádají, aby společnost přijala toto chování za normální. Sami nejsou ochotni respektovat postoj většiny. Budu-li žít v Indii nebo Pákistánu, očekává se ode mne, že budu respektovat zvyklosti a zákony těchto zemí, a mě by ani nenapadalo je nerespektovat. Například nebudu vcházet v botách do míst, kde je u muslimů vyžadováno zouvání. Nebudu tvrdit, že u nás to neděláme, a proto to nebudu dělat ani tam, a oni to musí respektovat, jinak jsou rasisté a kulturně necitliví. Každá země, každý národ má svůj jazyk, své zvyky. Je třeba to respektovat, jinak se umlátíme navzájem. Žádná civilizace není horší ani lepší než jiná. Možná ano, ale my nemáme právo to posuzovat. To by musela posoudit nějaká jiná, vyšší spravedlnost. Přeje-li si člověk určité rasy a určitého náboženství žít v jiné zemi, neměl by očekávat, že se ta země bude přizpůsobovat jemu. On sám se musí přizpůsobit jí. A je jedno,jde-li o náboženství nebo sexuální preferenci. Není možné poskytovat privilegia určité rase (nebo skupině) na úkor většiny obyvatel. Něco, co demokraté nemohou pochopit. ... celý text na zvedavec.org Václav Eminger: Nebezpečí pro Evropu Příkladem pro komunistické přežití je situace v České republice. Vlk se nažral a koza zůstala celá. KSČ byla sice zákonem prohlášena za zločineckou organizaci, ale nic nestojí v cestě tomu, aby se komunisté nedostali do státní správy, parlamentu i senátu. Výmluvy na to, že dvacet procent voličů si přeje návrat komunistické praxe neobstojí před skutečností, že jsme měli celou tu bandu zločinců vyhnat do Ruska i s okupační armádou. Byla to však věc dohody, komunisté předali moc těm, kteří jim zaručili, že se jim nic nestane. Státní orgány pisateli tohoto článku odpověděly, že není důvod tuto zločineckou organizaci zakázat, prý se jedná o „jiné“ komunisty. Vstupem do Evropské unie hrozí nebezpečí, že se naši zločinci spojí s jinými podobnými po celém kontinentě a socialisté jim při tom budou dodávat důvěryhodnosti. Tak se může stát, že spojené síly socialistické internacionály se ujmou vlády nad celou Evropou a opět se bude vracet státní direktiva pro soukromý kapitál. Ten je považován za cosi, co je nutné všemi prostředky regulovat, kontrolovat a zdaňovat – stovky zákonů a vládních nařízení se budou chrlit z Bruselu, úředníci budou vyhlašovat sociální podpory pro ty, kteří nejsou schopni nebo ochotni živit sebe a svoje rodiny. K tomu se přidají tisíce azylantů, kteří hledají nikoliv azyl, ale sociální zabezpečení. V Evropě se nikdo nesmí ozvat proti cizincům, bylo by to klasifikováno jako rasismus, antisemitismus atd., takže nadále můžeme už kritizovat jenom to počasí… (ze svedomi.cz) Claudie Nikolajenková: Občanský postoj – náprava systému zevnitř či zevně formou občanské neposlušnosti? Předvídavý a demokraticky cítící člověk-občan u vědomí, že nemůže změnit svět, řešil polistopadovou situaci, možná trochu naivně tak, že šel pracovat do státní správy .Zvolil uvědoměle obtížnější a delší cestu - trvalou nápravu věcí zevnitř. Zastavme se poněkud podrobněji u reálné situace. Předpokladem je znalost věci a zákonů. Vzdělání si tento pracovník průběžně doplňoval, byť zpočátku neměl tuto povinnost ze zákona. Dosáhl svou snahou určité funkce, ze které mohl být již užitečný a věci do jisté míry ovlivnit. Konkrétně například připomínkovat návrhy zákonů a vyhlášek, vypracované výšeinstančními orgány, ať již ministerstvem, či magistrátem. Nutno říci - špatně vypracované. Změny k lepšímu můžou vyjit pouze zezdola, kde mají „úředníci“ přímý styk s veřejností. Vztahy na této úrovni bývají (bývaly?!) přátelské a vstřícné. Špatné zákony občany nejvíce trápí a způsobují neklid a oprávněnou nespokojenost ve společnosti. Vraťme se ke konkrétním věcem zmíněným v úvodu, na komunální úroveň, kde se uvědomělý občan rozhodl být užitečným úředníkem. Mluvme o hlavním městě. Materiály seshora jsou zasílány k rukám starosty, ten je postoupí k vyřízení příslušnému místostarostovi, tak to je stanoveno. Ani jeden, ani druhý nemůže svěřené problematice rozumět a nerozumí, zvláště v období bezprostředně po zvolení. Jedná se totiž o odborné věci. Od toho mají školené lidi ve státní správě. Podmínky těchto pracovníků, připomeňme, z vlastní vůle se snažících ozdravit státní správu, nejsou růžové. Výše zmínění volení zástupci občanů, buď vinou vlastní, či spíše vinou systému pracují tak špatně a pomalu, že připomínky, které přišly před měsícem a mají být odevzdány druhý den do oběda. aby starosta splnil stanovený termín, naleznou v úžasu týž den v poledne. To ještě díky tomu, že informovaný úředník se po nich shání. Materiály musí odevzdat výhradně šéf příslušného odboru, neboť je podepisuje. Je to jeho hlavní náplň práce, od které je odvozován jeho nemalý plat. Nesplnitelný úkol. Je totiž věčně nepřítomný – buď byl zrovna volán ke starostovi, odkud se vrací s plnými kalhotami a pod vlivem alkoholu – na kuráž, celý šťastný že mu ještě do příště nehrozí odvolání, nebo měl povinnou poradu vedoucích , kde mu byla „umyta“ hlava. Nejčastěji kvůli docházce podřízených, či překročení limitu místních hovorů. Dokonce i služební mobil, používaný více lidmi má svůj limit, samozřejmě počítaný na jednu osobu. Tedy limit, logicky neustále překračovaný, neboť je to jedna z mála věcí, která skutečně slouží. Nějaký chudák to od šéfa schytá, dostane částku k úhradě, byť o služební mobil nestál. Má raději svůj, sice soukromý, zato bez buzerace. Šéf si vinu na sobě neponechá nikdy. Zpět k návrhům legislativních předpisů. Předvídavý, až lstivý úředník, náš známý napravovatel státní správy zevnitř, má pojištěno přímo u sekretářky starosty (gramotné a s dobrou vůlí, případně uplacené čokoládovými medailemi, samozřejmě ze svého), že okamžitě, jakmile přijde nějaký návrh vyhlášky či zákona, tento oxeroxuje a předá mu přímo do ruky, aby měl čas se s ním seznámit, než se panstvo uráčí a bude hysterické. Originál totiž ležel v poštovní přihrádce v kanceláři starosty a pak místostarosty často ještě několik dní i týdnů! Připomínky zpracované oním nenapravitelným napravovatelem státní správy nebyly prakticky nikdy akceptovány a zapracovány do právního předpisu. Důvod? Časová tíseň, nezájem, v tom lepším případě. V tom horším – záměr. Většina úřednic navíc projevuje absolutní tupý nezájem o věc na všech úrovních. Formální přistup. Zkapalněná blbost. Pokud chtěl úředník-občan být na rozdíl od šedé úřednické masy předlistopadové angažovaný, předpokládalo to pracovat více než ostatní a navíc bezchybně, aby nebyl napadnutelný, neboť vadil. Jak dopadl, je známo. Byl pod jakoukoli špinavou záminkou sesazen a nahrazen jiným. Jakým? Poslušným, hloupějším až blbým, nejlépe vydíratelným. Mravnostní delikt v minulosti? Nevadí, berem! Psychiatrická léčebna? Výborně. Personální odbor – rozuměj bývalá kádrovka – nám to zpracuje. Do jeho papírů nikomu nic není. Bude aspoň loajální. Loajalita je velmi frekventované slovo na úřadech. Nikoli dobrá vůle, uvědomělost, schopnosti, antikomunismus. Loajalita. Zástupný termín pro práskáni a plnění špinavých zadáni, které rovněž loajální šéf obdrží seshora. Pokud se postižený úředník- aktivista ozve a obrání sebe či ostatní, stejně postižené kolegy, je nemilosrdně vypuzen. Tomu předchází odebrání osobního ohodnocení, většinou nezákonně, je předem počítáno s tím, že nebude mít sílu se bránit. Brání-li se, nastoupí otevřená šikana, zastrašování, tresty, koberečky, ignorování a lži. Sprosté lži. Vyrobené vedoucím, při koňaku projednané spiklenecky s tajemníkem, posvěcené vedoucím personalistiky, garantem zákonnosti. Nějaký zákoník práce? Co má být? Vždyť je to absentér, opilec, defraudant! Dostal to písemně! Ostatní mlčí. OstanÍ mlČÍ. O tom to je. Dokud bojuješ, máš motivaci. Když tě ochromí, cítíš křivdu. Křivda se špatně snáší, bolí. Je těžké se s ní vyrovnat. Pořád si věci rovnáš v hlavě, je to obsedantní stav. Pokud trvá dlouho, může vést zákonitě i k duševní poruše. Jsou o tom vypracovány studie. Sebelepší studie ještě nikdy nespravedlnosti nezabránila. Bez alespoň morální podpory ostatních může tento stresující stav u slabších jedinců vést i k sebevraždě. Moje otázka zní: Podrobit se, zařadit se do šedé masy, ohnout se a zachovat si iluzorně duševní zdraví? Zachránit tak rodinné vztahy, zákonitě narušené absencí finančních prostředků , hádkami typu: Proč to děláš, co z toho máš, že jsi sobec, poškozuješ rodinu, stejně ničeho nedocílíš. Sám taky pochybuješ, utvrzuješ se stále o své pravdě, vozíš si všechny své doklady, dokazující tvou pravdu s sebou, třeba ve veliké tašce na kolečkách. Nosíš na oděvu znaky a nápisy, aby každý věděl, že neustoupíš. Nakonec se od tebe odvrátí i přátelé, pochybují o tvém duševním zdraví, nebo jsou pohodlní. Nemůžeš na nich chtít, aby sdíleli tvůj postoj. Je to osamělý boj. S důsledky je nutno počítat. Ing. arch. Lumír Šimeček zvolil, proti přetrvávají nezákonnosti v našem údajně právním státu, prošpikovaném v exponovaných funkcích zvláště v policejních složkách bývalými komunisty a jejich bezcharakterními odpornými donašeči jako formu odporu občanskou neposlušnost. Demonstrativně veřejně protestoval proti provázanosti státních orgánů s bolševickým režimem , a jejich praktikám. Poukazoval na kontinuitu bolševických zákonů, ignoranci úřadů, jednání policejních složek, které navíc tyto zákony samy porušují. Zářným příkladem je vyšetřovací vazba (v závěru nezákonná) a absurdní obvinění z vícečetných „trestných činů“ bývalého zpravodajského důstojníka, kpt. BIS Vladimíra Hučína z Přerova. Tento jej varoval, ví totiž, zač je toho loket. Ví kdo stojí proti němu. Jsou to osoby školené na psychický teror, na lámání osobnosti, jednoduše schopné všeho. Marně. Lumír Šimeček není duševně nemocný. Pokud trpí nějakou chorobou, jedná se o vzácnou nemoc „zvýšený cit pro pravdu a spravedlnost“. Bohužel není nakažlivá. Snažil se o nápravu zevně a svým příkladem chtěl probudit ostatní. Konal s plným vědomím možných důsledků pro svou osobu. Zákonných důsledků, ovšem. Vychází ze stavu, jaký by zde měl být, zvolil obtížnou cestu. Riskuje, že bude považován za blázna a možná i v blázinci skočí.. Připomeňme, že i kpt. Vladimír Hučín, který jako zpravodajec prošel nutnými psychologickými testy, byl v době vyšetřovací vazby umístěn na psychiatrii. To je zákonné jednání? Ve čtvrtek 24. dubna byl ing. arch. Lumír Šimeček neadekvátním způsobem při razii ve svém obydlí přepaden policií a odvlečen do vyšetřovací vazby. Patrně se bránil. Do dnešního dne 29.dubna nemá brýle. Proto podporuji Lumíra Šimečka a vyslovuji mu poděkováni a úctu. Morální podpora je to minimum, co pro něj můžu udělat. Většinou tito stateční jedinci potřebují nutně ještě pomoc právní a finanční. Málokdo si to připustí. Stále slyším, že náš národ je posraný a posraný a posraný. Lumír Šimeček není. Je to rovný a statečný člověk, má jistě chyby, jako každý, je vzdělaný, ale není genius. Je sám. Potřebuje podpořit. 29.4.2003, Claudie Nikolajenková , převzato z http://www.freewebs.com/vanek/index.htm Michal Simkanič: Mimořádně škaredá středa a vládní špína I člověka, který nevěří na pověry ani jiné věci nadpřirozené, což je přímý důsledek komunistické výchovy k primitivismu, musí nutně zarazit zvláštní symbolika, která začíná rámovat náš případný vstup do EU. Přístupová smlouva byla podepsána na škaredou středu a slavné referendum bude zahájeno v pátek třináctého. Ještě, že komisař Verheugen vypadá jenom jako odporný žabák a ne jako černá kočka. Možná, že tato poněkud mystická varování budou tou poslední kapkou, která odvrátí národní průšvih, který se zdá být o to větší, že tentokrát hrozí, že poprvé v naší více než tisícileté historii nás nedobudou cizí armády, ale naše vlastní hloupost. Je pravda, že dějinná údobí, kdy jsme si uměli vládnout sami, byla velmi krátká – byly to však přesně ty okamžiky, o kterých nám dějepisci říkají, že na ně máme být pyšní. Neměli bychom se nechat zmýlit tím, že tentokrát za našimi hranicemi neharaší žádné zbraně – odevzdání své státní suverenity je vždy krokem velmi pochybným. Však si zkuste představit lidový plebiscit v březnu 1939 o nastolení protektorátu Boehmen und Maehren nebo v létě 1969 o dlouhodobém pobytu sovětských vojsk a bolševické normalizaci. Možná, že na nás ten Hitler a Brežněv šli špatně, chtělo to pár nekonkrétních slibů a lákadel třeba o svobodné příležitosti pracovat ve třetí říši nebo o návštěvě Bajkalu bez výjezdní doložky a mohli to mít kluci pod střechou raz dva. Dvě stě milionů na nějakou tu propagaci by se určitě taky bývalo našlo. Nejhorší na tom všem je, že nejblíže realitě je asi ODS se svým schizofrenním stanoviskem, kde se mimo jiné pod čarou praví, že ti nejschopnější si vždycky nějak poradí – problém budou mít především ti, kterým jsou slibována hejna pečených holubů létající přímo do úst. Levicově orientované voliče čeká malé pozitivní překvapení v tom, že se už zase nebude muset až tak moc pracovat, velmi negativní rozčarování pak ale bude v tom, že jsme se stali kolonií pro vývoz nezaměstnanosti a odbytištěm pro druhořadé nepovedené výrobky vyspělých států EU. Nelze se však smířit ani s výše uvedenou schizofrenií, protože své politiky si neplatíme proto, aby nám říkali, že něco je špatně a přitom nemáme jinou možnost. Vždycky a ve všem je více možností a zde se nabízejí minimálně tři. Je to přímá transatlantická vazba, která je dnes ze strany USA velmi žádoucí, je to prohloubení spolupráce v EFTA a v neposlední řadě je to odložený vstup do EU, který by se za dva roky odehrál za nesrovnatelně důstojnějších a výhodnějších podmínek, stačí dát najevo, že nejsme tupé ovce. Velmi se divím čerstvému pokřiku na téma, že naše vláda velmi neprůhledně vyplácí jakýmsi mysteriózním firmám blíže nespecifikovaná odškodnění ve výši stovek milionů Kč a cynicky se vymlouvá na smluvní pasáže o povinné mlčenlivosti. Myslím si, že je zcela na místě očekávat, že vláda, která celkem nepokrytě z našich kapes krade čím dál vyšší rozpočtový deficit, si nebude dělat velkou hlavu s transparentností svých operací. Kdo tu vládu vlastně tvoří? Jediným spojovacím prvkem celého kabinetu je přece účelovost a míra vlastního prospěchu, dostatečná pro všechny zúčastněné. V prvé řadě je to docela jistě zavlečení naší země do socialistického a byrokratického molochu EU – to je ideální způsob jak se vzdát veškeré odpovědnosti, získat daleko větší osobní výhody v evropských strukturách a postupně proniknout do úřadů evropských komisařů, kde panuje tolik kýžená neodvolatelnost. V další řadě je to nenávist ke svobodě a demokracii, která se projevuje až animálním odporem k ODS a to i poté, co její řady v podstatě opustil pan president. Tato nenávist je však zjevná i z protiamerických postojů, které vláda až na čestné výjimky dávala najevo v době nedávné války za svobodu iráckého lidu. Nelze samozřejmě přehlížet ani notorické neplnění vlastních slibů z volebního programu, které tolik nezarazí u již v podstatě neexistující Unie svobody ani u lidovců, kteří nikdy ve své historii žádný vážně míněný program neměli – fatální je to však u sociální demokracie, kde dříve byly zjevné snahy své sliby dodržovat ať to stojí, co to stojí. I když se nám to nelíbilo, bývalo to fér. Dnes už ne. Na konci 16. týdne Michal Simkanič, Česká pravice, na aaawebpages.cz Vše je dnes postaveno na hlavu Roger Scruton v rozhovotu s Janem Rybářem Je nezbytné zvolit si úplně obyčejný život, říká britský konzervativec Roger Scruton. Jeden z nejznámějších britských filozofů a politologů už dlouho dovádí levici k zuřivosti. V Evropskou unii hluboce nevěří. Obává se přílivu islámských emigrantů na Západ. A neví, zda skutečně nenastal čas pro preventivní války. Přípravy na válku s Irákem odhalily hluboké rozpory mezi evropskými státy. Co z toho plyne pro budoucnost budování společné Evropy? Evropský experiment - ale on to není experiment, spíše diktatura - po nás chce, abychom se vzdali naší suverenity ve jménu společného politického podniku. Experimentátoři odmítají uznat základní pravdu, že identity jsou formovány krizemi. Krize ukazují, kdo kým je. Ve všech vážných krizích, kterými Evropská unie prošla či prochází - od rozpadu Jugoslávie přes krizi s migrací po válku s Irákem - se Evropa rychle rozmělnila do svých národních zájmů. Nikdy nešla jedním jasným směrem, nemůže se opřít o společnou oddanost všech svých členů. To je nepřekonatelný problém. Evropská unie je hlubokou iluzí. Evropa nemůže existovat jako jednotný politický prostor. Takový prostor by nutně potřeboval, aby k němu byli jeho občané loajální, aby se s ním identifikovali. Jediné, co EU nyní dokáže, je vnucovat zákony, které si nedokážou získat respekt a podporu. Proto nemohou být zcela legitimní. Může tedy válka v Iráku zasadit ránu snaze Evropy najít svoji společnou identitu? To už se stalo. Společný národní evropský stát neexistuje a existovat nebude. Pravda, národní stát existuje - ve Spojených státech amerických. Jsou to, jak název napovídá, opravdu "spojené státy". Z mnoha historických příčin skutečně jsou jednou zemí. Spojuje je především společná tradice anglického právního povědomí, dědictví anglického jazyka a to, že více či méně přijaly pravidla anglického protestantského státu. Navíc to byla nová země, takže se společná identita zformovala bez větších problémů. Ale jak chcete vnutit společnou identitu kontinentu, který mluví dvaceti rozdílnými jazyky, má tři nebo čtyři nekompatibilní systémy zákonů a dlouhou historii rozporů? To nejlepší, v co můžeme doufat a čeho jsme již téměř dosáhli v 19.století po vídeňském kongresu, byla rovnováha mezi velmocemi. A rakousko-uherské impérium utvářelo bariéru mezi námi a Blízkým východem. Ale nic nikdy nevydrží dlouho. Je podle vás rozdíl mezi západními zeměmi a zeměmi islámu tak zásadní, jak se často uvádí? Velký rozdíl bezesporu existuje. A to v rozdílném chápání loajality, zákona a v podvolení se autoritám. Pro nás to je definováno na základě příslušnosti k území, u muslimů na základě víry. U nás mohou existovat rozdílné víry na jednom teritoriu a princip tolerance je zabudován do celého principu územní příslušnosti. Pro islámský systém toto neplatí jeho zákony jsou vybudovány na předpokladu, že věříte v boha. Korán je psán pro věřící, je návodem k jejich životu, ale co potom s těmi, kteří jsou nevěřící? O nich se nezmiňuje, s nimi se nepočítá. V našem systému to je jinak: když jste zde, na tomto území, a máte právo na občanství, musíte být poslušni zdejších zákonů a zároveň můžete užívat privilegií vyplývajících z této poslušnosti. Proto je pro nás tak velkým nebezpečím masová imigrace. Mezi námi se najednou objevuje hodně lidí, kteří se necítí příliš vázáni závazkem chránit své území. Hovoříte o problému Británie? Jistěže. Ten problém se již vymkl kontrole. Občané jsou tím stále více znepokojeni, nicméně vláda odmítá cokoliv podniknout, neboť podle ní by to bylo politicky nekorektní. Národní stát však nemůže přežít, pokud bude migrace postupovat tímhle tempem. Stát existuje díky tomu, že ho lidé považují za svůj společný domov, který mají povinnost chránit a jenž musí mít dobré vztahy se svými sousedy. Váš dům nemůže být donekonečna otevřen invazi nezvaných hostů. Každá domácnost ví, jak je skvělé mít dům, vlastní prostor, vlastní rodinu a být schopný nabídnout pohostinnost a chovat se k hostům velkoryse. Avšak radost z této velkorysosti mizí v okamžiku, kdy je zneužívána těmi, kteří vešli nezváni a poté odmítají odejít. To je velká hrozba základům, na nichž je naše - ale nejen naše! - identita postavena. Vy se potýkáte nebo velmi brzy budete potýkat s podobným problémem. Mám na mysli například ukrajinskou mafii. Prochází tedy Západ krizí hodnot, krizí identity, krizí všeho? Nesporně krize existuje. A jednou z jejích příčin je nezkrotitelná touha lidí stále něco měnit a takzvaně zlepšovat. Lidé nejsou schopni říci si: Jsme spokojeni s tím, jak se to má nyní. Jsem přesvědčen, že těžko může být něco lepšího než to, čím západní civilizace procházela v dobrých momentech uplynulých dvou set let. Pravda, andělům by to asi nestačilo, ale nám se nic lepšího stát nemohlo. Jenže lidé nejsou schopni vidět to a ocenit, nejsou s to pochopit, jak důležitá je vláda zákona, sounáležitost s územím, ochrana majetku a rodinných hodnot, tolerantní náboženství, rozumná míra kultury, určitá míra poznání; tohle je ve své podstatě dostačující. Namísto toho budou horečně pobíhat, pátrat dál a dál po nových světech, budovat nové silnice, cestovat tam a zpátky, organizovat dovolené a prostě činit vše pro to, aby se narušil řád věcí. Není divu, že vše je roztříštěno. Je to krize cele daná neschopností lidí, jak řekl Pascal, zůstat v tichosti ve svém domě. Vy osobně se o to snažíte? Samozřejmě. A každý by se o to měl snažit. Pakliže lidé nedělají, co dělat mají, musí být připraveni nést následky. A těmi následky je, že vše je postaveno na hlavu. Ale to snad ani nejde, nic neměnit... Neříkám, že věci by se neměly měnit. Často je to naprostou nezbytností. Ale mnohem důležitější je objevovat věci, které by neměly být měněny. Potíž tkví v tom, že to vyžaduje mnohem více intelektuální a morální snahy než se prostě pokoušet věci přeměňovat. Každý dokáže vytáhnout špunt ve vaně, ale najít cestu, jak uchovávat systém trubek ve stavu, kdy vždy dokážou tu vanu naplnit, je mnohem těžší. Nezmizely principy osobní odpovědnosti ve víru popkultury a populismu politiků? Z čeho čerpat energii pro víru v budoucnost demokracie? Moje víra v demokracii nikdy nebyla bezmezná. Nepochybně je skvělé, že lidé drží v rukou moc zbavit se těch, kteří jim nevládnou rozumně. Ale aby byl systém opravdu funkční, musí být přítomno mnohem více než pouhá svoboda volby. Musí existovat instituce, díky nimž jsou rozhodnutí činěna především těmi, kteří se v dané věci opravdu vyznají. Kdyby se o všem rozhodovalo demokraticky, jak by například vznikala osnova výuky fyziky na univerzitě? Jsou zkrátka věci, o nichž by měli rozhodovat jen ti, kteří jsou toho schopni. Demokracie má přitom páky omezující obecný vliv těchto elit – když se elity vymknou kontrole, je možné jim jasně říci: Bylo toho dost! Ale pokud demokracii začnete považovat za nejvyšší kritérium ospravedlňující vše, pak se také vše dostává do nebezpečí. Zkrátka lidé by neměli mít bezmeznou víru v demokracii. Měli by ji považovat za nástroj nápravy poskytující možnosti zastavit něco, co zašlo příliš daleko. Ve víc by věřit neměli. Co mají dnes dělat ti, kteří se cítí být minoritou? Kde mají nacházet útěchu lidé, kteří se snaží hrát podle pravidel a cítí se unaveni nekonečným populismem či neschopností svých politických reprezentantů? Každý si musí najít svoji vlastní cestu. Neměl by cítit, že má za povinnost dělat něco jiného než najít poklidný způsob života se svou rodinou, s přáteli a se sousedy. A nikdo by ho neměl nutit dělat cokoliv jiného. Obyčejný život, o němž píší lidé jako Karel Čapek, je správný. To je život pro moderního člověka: žít poklidně, obdělávat své políčko, starat se o rodinu, prosazovat své zájmy ve své místní komunitě, ve škole, na církevním shromáždění a podobně. A také se snažit pomáhat lidem, kteří to potřebují. Ale nesnažit se dobýt celý svět. Jakmile si lidé začnou myslet, že mohou dobýt svět, tak ztratí svoji vážnost, neboť dobýt svět prostě nejde. Nyní je mnoho těch, kteří si myslí, že jsou hlasem třetího světa nebo že se jednou provždy vypořádají s křivdami historie či jsou na dosah porážky tyranie nadnárodního kapitalismu. Tohle nikdy nemůže nikam vést. Ale pokud se usadíte v malé komunitě a žijete v souladu se svými morálními pravidly, zjistíte, že cesta vpřed existuje. Všechno je to prosté. Podle vás je nyní v Británii hodně věcí v nepořádku. Vážně je to tak zlé? Pro nás zůstávají britské hodnoty stále do značné míry pojmem. Tyto hodnoty nepochybně zůstávají zakotveny v lidech mé generace. Ale jsou soustavně ničeny socialistickým myšlením a stávající vláda nemá žádnou koncepci, jak dát věci do pořádku. Tak to v životě chodí, vše má svůj konec. Je možné, že se Británie znovu postaví na nohy, nevím. Ještě před dvaceti roky, když jsem se začal zajímat o vaši zemi, cítil jsem se trochu jako misionář. Považoval jsem za dobré seznamovat lidi s naší koncepcí vlády zákona, úcty k institucím, rolí tradic, kterých se nikdy nevzdáme. Ale to vše je pryč. Možná ještě ne úplně, ale směřuje to právě tam. Válkou v Iráku jsme rozhovor začali, tou válkou jej i skončeme. Kam nás ta válka vlastně zavedla? Nemáte pocit, že lidé najednou mnohem silněji než ještě docela nedávno tápou v tom, jaký svět vůbec je, co je dobré a co je zlé? Můj postoj k válce v Iráku není vyhraněný. Je však jasné, že Saddám Husajn je naprostý šílenec. Nemůže se odvolávat ani na nějakou ideologii, není za ním nic než touha po moci. Když byla v roce 1991 vedena válka v Zálivu s cílem vyhnat Irák z Kuvajtu, spojenci se kvůli OSN rozhodli zastavit se na půl cesty a Saddáma nesvrhnout. On to "nečetl" jako příležitost k nápravě. V jeho mentalitě je hluboce zakořeněna pomsta. Kdyby měl atomovou bombu a získal možnost, jak ji roznítit třeba v New Yorku, udělá to. V tomto ohledu je skutečně v zájmu USA, aby se toho muže zbavily. Ale nutně z toho neplyne, že Evropě to poskytuje legitimní důvod vést válku proti němu. Na druhé straně není pochyb o tom, že žijeme v nové éře, kdy tito šílenci hrozí bez ohledu na hranice. Preventivními údery proti nim se nedá nic zkazit, pokud budou udělány rychle. Dost možná, že dávné pravidlo, že válka je ospravedlnitelná pouze v sebeobraně, už není přijatelné, neboť na sebeobranu pak už taky může být pozdě. To by však znamenalo, že se změnila podstata válek, a pak je nutné přiznat: nevíme, jakými morálními pravidly se ty nové války mají řídit. Je například otázka, kdo má právo takové údery vykonávat. Myslím si, že lidem to začíná docházet. Je možné, že rozhodnutí USA jít do války nebylo správné. Ale také to nebylo rozhodnutí špatné. Roger Scruton se narodil se 27. února 1944. Vystudoval filozofii na Jesus College v Cambridgi, kde získal i doktorát. Profesor estetiky na Birkbeck College of London. Autor řady knih o filozofii, estetice, umění, napsal však i prozaická a hudební díla. Česky vyšlo například: Konzervativní myslitelé, Smysl konzervatismu, Slovník politického myšlení, Krátké dějiny novověké filozofie, Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře. Scruton má velmi blízký vztah k Československu, potažmo k České republice. Od roku 1979 se při svých návštěvách podílel na tzv. podzemní univerzitě, která v Praze, Brně a Bratislavě provozovala bytové semináře především o filozofii. Ani po listopadu 1989 své "české" aktivity neukončil. Je členem českého PEN-klubu a Společnosti pro vědy a umění, spoluzakládal Vzdělávací nadaci Jana Husa. Obdržel čestný doktorát Masarykovy univerzity v Brně a prezident Havel mu udělil Medaili Za zásluhy. Z MF Dnes vybral Milan Špinka Zpracovali: František Rozhoň a Milan Špinka. • Evropská unie bez růžových brýlí na internetu : www.euroskeptik.cz - Chceme upozornit na skvělou diplomovou práci Bc. Bohdana Milara na téma Evropská unie a hospodářská svoboda. Ukazuje, že s volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a osob to není, jak se zdá z projevů eurofilů. Doporučujeme článek Benjamina Kurase k nedávno podepsané přístupové smlouvě s EU. Nově naleznete hodnoceni fiskálních dopadů vstupu do EU od Mojmíra Hampla a údaje ze statistického úřadu Švýcarska vyvracející mýtus o prosperitě této alpské země založené na bankovnictví. Další důvody, proč nepodlehnout kampani a říci zatím, podle této přístupové smlouvy nevstoupit. Nové stránky Občané proti EU - NTA - NÁRODNÍ TISKOVÁ AGENTURA Prozatímní adresa: www.natia.cz.gold.globenet.cz během několika dní na www.natia.cz. • Benjamin Kuras: Tak vás vítám v EU Ale ještě než k nám dojdete, moc vás prosím, položte si dvě otázky: 1. Jak dlouho myslíte, že by vám trvalo přečíst celou Bibli - a rozumět jí? 2. Podepsali byste obyčejnou pracovní, obchodní či kupní smlouvu, která vám leccos slibuje ale nic nezaručuje a zároveň vám ukládá povinnosti, které neznáte, ale za jejichž porušení svolujete, že vás druhá strana smí trestat, a to způsobem, jaký si sama zvolí, přičemž ve smlouvě chybí klauzule stanovující podmínky, za nichž je možné ze smluvního vztahu vystoupit? Já vím, že už vás zase otravuji, vyrušuji z pohody a nutím přemýšlet, jako kdybyste neměli co jiného na práci... celý text na www.aaawebpages.cz/EU_3.htm#Tak vás vítám v EU • Přinese nám vstup do Evropské unie více demokracie? Konfrontace názorů Moniky Pajerové a Jiřího Zahrádky. text na www.euroskeptik.cz/clanek.php?id=85 • Záznamy z brněnské besedy (23.4.2003) na téma "Protikomunistický odboj od roku 1945" připravené Janem Šináglem: Záznam z besedy, Hovoří Vladimír Hučín • Václav Chyský: Exil jako důsledek totalitarismu (Úvahy emigrantovy) na AAAwebpages.cz • Petr Schnur: Kauza Irák: historie na britských listech • Knihu RNDr. Nidala Saleha, Csc. "Proč se vraždí v Izraeli?" (Palestinské memento) lze objednat na adrese L.B., P.O.BOX 24, BZENEC, 696 81 (cena 139kč + 29kč poštovné a balné pouze při platbě předem složenkou C) Zpracovali František Rozhoň aJosef Klas |
|
Zaujala Vás fakta? Šiřte je, prosíme, dál !!! Redakčně zpracovali k 3.květnu 2003 : Josef Klas, František Rozhoň a Milan Špinka . Přispěl Petr Tryščuk Další Zpravodaj pro Vás připravíme k 17.květnu 2003. Adresa pro Vaše připomínky a příspěvky : informace@svedomi.cz |
zpět na hlavní stranu zpět na archiv aktualit