|
E-mailový ZPRAVODAJ Trochu informací a glos, které by Vám neměly uniknout, k 10. 1. 2003 pro Vás připravily redakce časopisů Národní myšlenka a Obrana národa. Rubriky: Krátce ze stránek Národní myšlenky mj.ještě jednou Petice za veřejný proces s Vladimírem Hučínem Benjamin Kuras: V Evropě naostro Jak se informuje v Evropské unii Jana Dědečková: Novoroční nářez Karlík na Hrad! aneb O jedné nátlakové skupině |
|
• "Ztracená duše národa" - první 3 díly tohoto cyklu dokumentárních filmů už ČT odvysílala, zbylé čtyři ještě můžete shlédnout. Vysílá ČT2 v pondělí a čtvrtek od 20 hodin. • David Hanák: Varování aneb proč nevstupovat do Evropské unie - přednáška a diskuze - v úterý 14.1.2003 od 18 hodin v salónku ostravské restaurace Parlament. Současně proběhne autogramiáda knihy D.Hanáka ÚVAHY REAKCIONÁŘE. Podrobnosti na tel. 604 103 532. • Bohoslužby kněžského bratrstva sv. Pia X (info www.volny.cz/fsspx) Praha, Žitná 50, Kaple sv.Anežky České: 12.1.2003 10:00 Mše sv.(chorální) a po ní Svátostné požehnání; 12.1.2003 17:30 Nešpory a po nich Svátostné požehnání; 13.1.2003 8:00 Mše sv. Brno-Černovice, Faměrovo nám.26 18.1. 8:00 Mše sv. • 1.2. - 2.2. 2003 - Zimní přechod Smrku. Jednodenní náročná turistická akce Vlasteneckého klubu (survival - boj o přežití) se dvěmi okruhy podle náročnosti (cca 30-35 a 15-20 km). Sraz na Ostravici po vzájemné domluvě. Přespání po akci zajištěno na "základně Pod Stolovou". Akce nutná pro ty, kteří se chtějí koncem února zúčastnit 3-4 denního přechodu Jeseníků! Podrobnosti na tel. 604 103 532 nebo zde... • 28.1.2003: Výzva k bojkotu: Společnost T-Mobile šokovala svým rozhodnutím zrušit svou GSM bránu zdarma (tzn. posílíní textových zpráv z internetu), zdražovat posíláni textových zpráv a zpoplatnit přeposílání e-mailu na Váš mobilní telefon. Zisk spolecnosti T-Mobile za jediný den se pohybuje v milionech korun. Pokud jako klienti budeme její služby 24 hodin bojkotovat, tuto ztrátu výrazně pocítí. Dejme T-Mobile jasný signál, že je pro nás jako pro zakazníky zhoršování a bezdůvodné zdražovaní služeb naprosto nepřípustné. BOJKOT T-MOBILE! Nepoužívejte v úterý 28.1.2003 svůj mobilní telefon se službou T-Mobile. Připojte se k bojkotu! Zpracovali František Rozhoň , Milan Špinka a Petr Tryščuk |
|
„Krátce“ ze stránek Národní myšlenky“ 6. 1. 2003 - Ještě než naposled zamáváme generálnímu tajemníkovi Klubu prasáků, jak si náš pan prezident hrdě říkal v letech šedesátých, měli bychom jej poprosit o poslední stylovou službu; po posledních excesech s milostmi pro opilé silniční zabijáky bychom to viděli na sepsání rozlučkového referátu na téma Proč by na mě slušní lidé neměli na ulici plivat. Domníváme se, že při využití racionálních a obhajitelných argumentů bude třířádková práce skutečnou výzvou. 7. 1. 2003 - Zítra bude pokračovat jednání senátního imunitního výboru o vydání senátora Vladimíra Železného k trestnímu stíhání. Je snad vhodné upozornit, že publicisté, komentátoři a podobní všeználkové ovládající česká masmédia kopou jednoznačně proti Železnému. Možná oprávněně, to ukáže až čas, my nemáme důvod tohoto muže jakkoli obhajovat. Proč však ti samí lidé znali jen slova chvály pro šarm a další skvělé vlastnosti francouzského prezidenta J. Chiraca, jednoho z účastníků pražského podzimního zasedání NATO. O podivném předvolebním rozcestí tohoto muže, z nějž vedla jedna cesta na křeslo francouzského prezidenta, druhá do vězení pro podvody a korupci a žádná další, nepadlo ani slovo. Nakonec mu dopomohla francouzská levice k smrti vystrašená možným úspěchem Le Pena, takže raději rychle zapomeňme soudruzi, že ano? 8. 1. 2003 - Britská vláda se upřímně děsí toho, co jim provedli v pojmech multikulturalismu bratři z Alžírska: nechali se pochytat, ale smrtelně nebezpečný jed stačili ještě před tím kamsi zašantročit. No nevadí: novinové titulky zítra zmizí, lidé se uklidní a v duchu omleté ideologie sebevražedných tupoliberálů zatčené teroristy bystře nahradí jejich soukmenovci, vítaní hosté vlády sebevrahů - či spíše vrahů vlastního národa, který udělal tu hloupost, že jim zas jednou uvěřil. • Poslední: Na přelomu roku zemřel ve skotském Dumbartonu ve věku nedožitých 88 let generálmajor Václav Bergman, rodák z Lounska, poslední z přímých účastníků letecké bitvy o Británii žijících v Británii... • Poslední "omyl" Václava Havla? Pan prezident Havel si při natáčení posledního novoročního projevu postěžoval, že se mu "čím dál obtížněji stále znovu na Nový rok říká jinými slovy totéž". Snad je to poslední "omyl", kterým nás tento prezident obšťastnil. 1.1.1990 v novoročním projevu tentýž Václav Havel řekl: „Předpokládám, že jste mě nenavrhli do tohoto úřadu proto abych vám i já lhal. Velký tvůrčí a duchovní potenciál našich národů není smysluplně využit.“ Lidé, včetně mne, mu věřili. Po 13.letech velký tvůrčí a duchovní potenciál našich národů stále není smysluplně využit. Zato jsem měl při jeho letošním projevu pocit, že vidím tvář Václava Havla, ale slyším hlas Gustáva Husáka. Tak byla slova Václava Havla podobná zapomínaným slovům Husákovým. Oba zmínění prezidenti se sice krátce zmínili o jistých průvodních potížích (pro Hlavla jsou vedlejší "průvodní jevy naši transformace organizovaný zločin, korupce, velká hospodářská kriminalita i devastace přírody ve službě "krátkodobému i spočitatelnému prospěchu"). Jejich projevům ale dominovalo to, co letos popsal Martin Hekrdla: "ze státníkových bilancujících úst zazněly téměř výhradně jen pozitivní a velmi konfekční teze, nebezpečně blízké bezobsažným frázím." "Velkým revolučním kvasem" zjevil se mu třeba fakt, že ohromné státní vlastnictví přešlo do privátních rukou."... V době zjevné krize české demokracie Havel nám nadšeně vyprávěl o naší "důvěryhodné a respektované evropské demokracii". Havel se rozplýval nad loňskými volbami, v nichž prý byli zvoleni ti, "kteří vracejí správě věcí veřejných její nejvlastnější smysl". Přitom volby prokázaly spíše nezájem občanů o věci veřejné a jejich nedůvěru k "politice"... Havel se rozplýval nad novou mladou generací bez "zátěže minulosti", které se však mnohdy jako samozřejmost jeví právě ten trochu kritizovaný "krátkodobý a spočitatelný prospěch", který dennodenně startuje korupci, hospodářskou kriminalitu a ničení přírody... Při natáčení projevu V.Havel prohodil: "Jsem rád, že je to naposled". Díky mu. Nebylo to vždy krásné, ale vskutku už toho bylo dost... • Havel již odstaven: Spojené státy požádaly o naši bratrskou pomoc - máme se zapojit do jejich válečných konflitků. Naši vojáci mají být nasazeni v Iráku i Afghánistánu. Veřejně se mluví o povolení přesunů cizích vojsk i techiky, mlčí se o požadavku na souhlas s dočasným pobytem nespecifikovaného počtu cizích vojsk naší vlasti. K projednání požadavku se sešla "Bezpečnostní rada státu" - dobře tvární úředníci jako Špidla, Svoboda, Zaorálek, Pithart. Prezidenta Havla už ani nepozvali. Ten se odjel do Brna rozloučit s justičními činiteli, požadavek na návrat "dočasného pobytu cizích vojsk na našem území" by byl možná i na Havla trochu silný... I totalitním Československu smlouvu o dočasném pobytu cizích vojsk schvaloval parlament, proto zaráží dnešní slova někdejšího budovatele totality a dnes kandidáta na prezidenta Petra Pitharta - ten řekl, že jsme snad jediná země na světě, kde o takové věci rozhoduje parlament, nikoli jen vláda nebo prezident... • Kola Havlovy továrny na milosti se ještě točí! Prezident udělil milost bývalému policistovi, který vybral z vkladních knížek osmdesátileté stařenky 630 000 Kč a převedl je na své konto. O milost pro policistu požádali Havla i dva čeští senátoři... • I když se vědělo, že existují jedinci, kteří vlastní vily, drahá auta i sbírky cenných obrazů a přesto si chodí pro nemocenské dávky, či že zaměstnavatelé nutí lidi v době nedostatku práce "stonat", sliboval premiér Miloš Zeman, že i běžný člověk si co nevidět polepší. Prognóza mu nevyšla, ba i hranice 10% nezaměstnanosti celostátně již byla prolomena, přesto je Zeman mnohými veleben jako neobyčejně úspěšný politik a má šanci být i prezidentem. Proto se sociolog Jan Keller oprávněně ptá: "Co by asi, proboha, musel politik u nás provést, aby ho tito lidé byli schopni považovat za málo úspěšného?"... • Nekoncepčnost jedinou koncepcí? V době, kdy Špidlova vláda ještě plánovala bilionový deficit rozpočtů za 4 roky, bylo pilířem její "bytové politiky" stavební spoření. Rodiče spoří za děti, spoří celá rodina, ba i stát přidá podporu a úroky nezdaní, atd. Po pár měsících už z toho nic neplatí - spoří-li rodiče za děti, nedostanou státní podporu, státní podpora se sníží každému, zruší se osvobození od daně z úroků. Náhradní návrh, jak zajistit mladým rodinám možnost bydlení, zdá se, nikdo nepostrádá. Není divu, že socilogové předvídají, že bezdomovectví se vbrzku rozšíří... • Podivuhodný omyl Neviditelného psa: Katastrofu, kterou Srbům přinesla humanitární akce našich spojenců (ani ozbrojenci KFOR nejsou schopni Srby uchránit) musel přiznat i Petr Uhl. Uhl podpořil bombrdování podle svých slov oklamán protisrbskou propagandou, prý sice věděl, že v Kosovu operuje UCK, ale neznal rozsah jejích zločinů. Uhl přiznává, že informace o jejích zločinech a podpoře "světového společenství" zločincům po obsazení Kosova u nás stále nejsou rozšířeny (PRÁVO 9.1.2003). O to je horší, když obvykle objektivní server Neviditelný pes se splete a Aston na něm píše "zkušenost ukázala, že režim padl, přestalo se vraždit, v zemi je klid a Miloševič stojí před soudem"... • O "Ztracené duši národa":Televizní cyklus sice "jen" přináší příběhy politických vězňů, v podtextu připomíná, jak dobře si čeští komunisté osvojili recept karlovarského knihkupce K.H.Franka o nutnosti setnout národu hlavu. Perzekuovali a zdestruovali především "sloupy na nichž stála tehdejší společnost". Důsledkem je i současný stav, kdy je dost tvárných politikářů, ale minimum důvěryhodných vůdců... Snad každém díle se ozvalo, že to co Čechům prováděli komunisté, bylo horší než to, co Čechům prováděli nacisté. Pouhé srovnání komunismu s nacismem však už rozčílilo Jaroslava Bureše, kandidáta na prezidenta reprezentujícího i politické vězně... (rof) • Kosa padla na kámen, nikoliv na svědomí: A to v případě vraha, pedofila a vládního kamarádíčka - "sochaře" Opočenského. Ten se v rozhovoru pro lidové noviny tvářil jako ublížený mílius - tři roky mu připadají málo. On za nic nemůže, ty Cikánky byly příliš vyspělé atd. A zároveň obhajuje "mladé tělíčka" jako zdroj "umělecké inspirace". Chtěl bych připomenout, že vydávat Hitlerovy malby je zakázáno (neb byl zrůda) ačkoliv jeho malířská tvorba není nehezká - kdo tedy nařídí rozbourat pomník bratří Čapků když jej postavila zrůda Opočenský? (pam)
• Václav Havel se v novoročním projevu nadchl i nad naší bezpečnostní ukotveností. Co právě dělají naši přátelé a spojenci? • Británie čelí v novém roce snad "nejsložitějším a nejnebezpečnějším" problémům poslední doby a neunikne jim, pokud nedojde k součinnosti "tvrdé práce, inteligentního úsudku a štěstí", varoval na Nový rok britské voliče Tony Blair... Británie, která prý kdysi sama vyrobila ricinovou bombu, se nyní na povel bojí právě ricinu. Jelikož se bojí útoku připravovaného přistěhovalci z Alžírska, urychleně byli nalezeni historici, kteří připomínají, že pomocí ricinu chtěli v minulosti (v USA) útočit bílí rasisté... • V USA se očekává jednání nejvyššího soudu týkající se tzv. pozitivní diskriminace (podrobnosti v O čem se nemluví). Prezident G.W.Bush však má jiné starosti. Žádá potrestat ty, kteří napomáhají Saddámovu vyzbrojení zbraněmi hromadného ničení. Jenže bude asi muset začít s trestáním ve své vládě. Již v roce 1994 prokázalo šetření výboru amerického Senátu, že souladu s vývozní licencí amerického ministerstva obchodu byly v 80.letech do Iráku vyvezeny desítky biologických látek včetně několika kmenů antraxu. U tehdejšího americko-iráckého sbližování a vyškrtnutí Iráku ze seznamu teroristických států nestál nikdo jiný, než dnešní ministr obrany USA Rumsfeld. Podobně jako v případě bin Ládina a Talibánu se ukazuje, že USA dnes dle Bushovy doktríny honí vlastní spojence, kteří se mu vymkli z ruky… Společně s viceprezidentem se Bush chystá zlikvidovat Saddama Husajna. Když se však Dicka Cheneyho už před léty zeptali, proč nebyl Saddám Husajn zlikvidován tehdy (tj.před dvanácti lety), Dick Cheney odpověděl: "Myslím, že kdybychom Saddáma tehdy zlikvidovali, byli bychom nuceni zůstat v Iráku pak po velmi dlouhou dobu a bylo velmi pravděpodobné, že se nám to nepodaří. A taky se musíte starat o to, co se stane pak: Utrpěli bychom daleko větší množství mrtvých a raněných, kdybychom zůstali v Iráku po dlouhé týdny a honili Saddáma Husajna a okupovali Bagdád, a nemyslím, že by to stálo za to." Další perličky najdete ve Vybrali jsme pro Vás... • Koncem roku podnikla armáda židovské komunity další svou obvyklou operaci na palestinském území Izraele a srovnala se zemí dva domy „dvou dvacetiletých studentů“. „Demolice domů, v nichž žili teroristé jsou poselstvím, že všichni, kdo podporují teroristy, za to zaplatí“, praví se v armádním prohlášení. Kolik nových Lidic ještě pozná svět, než skončí občanská válka dvou semitských komunit v Izraeli? Česká politika K.H.Franka však našla v demokratickém židovském státě i další opakování. Židovský stát se rozhodl uzavřít palestinské univerzity. Na věčnou připomínku podobné brutality v minulosti byl 17.listopad vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva... • Na Slovensku se rozbíhá petiční akce žádající, aby Slováci mohli rozhodnout o případném vstupu své země do NATO v referendu. Jeden z organizátorů, muž Listopadu 89 Ján Čarnogurský, zdůrazňuje, že střední Evropě nehrozí v nejblížší době vojenský konflikt, takže členství v NATO není potřebné, naopak členství v NATO může zatáhnout Slovensko do konfliktu s nepředvídatelnými důsledky. Vstup do NATO nebude pro Slovensko přínosem ani po ekonomické stránce. Slovenské vládní strany jsou proti referendu, občané prý již vstup do NATO odsouhlasili v minulých volbách... (rof) • Irácká svoboda: Český Radiožurnál vyslal do Iráku svého zpravodaje a ten si zašel v Bagdádu na nejúspěšnější irácké divadelní představení posledních dní. A světe div se, tato hra je velmi recesistickou kritikou Iráku posledních dní - a to i Sadáma Husajna. Asi selhala preventivní cenzura (potom by se mohli Iráčané přijet učit do ČR) a nebo to s tou nesvobodou nebude tak žhavé. • A je tu důkaz - V irácké zprávě totiž chybí vysvětlení, kam se podělo 2160 kg živné látky pro bakteriální kultury (zpráva tuto látku nepojmenovává, dříve se používal agar). Z toho Američané vyvodili, že Saddám vyvíjí biologické zbraně. A šlaka, před dvěmi lety jsem vyhodil skoro kilo a půl agaru, takže raději končím a jdu si raději zabalit pyžamo a kartáček na zuby. • Ricinový černý humor: Moc nechápu aféru ohledně ricinu (podle rostliny Ricinus comunis), ale i s učebnicí přírodopisu pro čtvrté třídy bych mohl spolehlivě zlikvidovat mnohem více lidí. Buď jsou poslední dobou teroristi diletanti (jako docela humorná výbušnina v podpatku) nebo si Bin Ládin nehlídá disciplínu. Nebo někdo jen potřeboval argumenty pro započetí "války o perskou ropu"? (pam) ● Pozitivní diskriminace Pozitivní diskriminace je výrazem z lidskoprávní novořeči (newspeaku), a u nás se o ní už dlouho nemluví, protože komunista trockista Petr Uhl v hávu lidskoprávního aktivisty rozhodl že je nutná, a její zpochybňování je (trestným) zpochybňováním lidských práv a svobod. Strach, který Petr Uhl ve spolupráci se spřízněnými zákonodárci zasel zde, však nepůsobí v USA. Tam se „pozitivní diskriminaci“ říká „affirmative action“, diskutuje se o ní na prvních stranách novin, a jednat o ní budou nejvyšší američtí soudci. Mnozí Američané jsou přesvědčeni, že to bude nejdůležitější ortel federálního Nejvyššího soudu na poli lidských práv za poslední čtvrtstoletí - s dalekosáhlými důsledky pro nejrůznější oblasti života. Souzena bude praxe na amerických univerzitách, kdy podle principu v původní lidské řeči zvaného rasismus se při přijetí uchazečů bere zřetel nejen na závěrečné výsledky na střední škole a přijímací pohovory, ale i na etnický původ. V novořeči je údajným cílem „etnický mix", při němž by příslušníci menšin netrpěli „diskriminací kvůli barvě své pleti“, skutečným cílem je vylepšení statistik. Stoupenci „pozitivní diskriminace“ považují za úspěch, že zatímco v roce 1980 činil podíl menšin na univerzitách 12 procent, v roce 1990 už to bylo 20 procent a předloni dokonce 28 procent. O tom, zda to přineslo skutečnou vzdělanost do řad „menšin“ nebo naopak snížilo úroveň výuky na univerzitách, raději nemluví. Kritici „pozitivní diskriminace“ mluví o „diskriminaci naruby" vůči bílým, o kvótách odporujících ústavě. Namítají, že od doby, kdy ustanovení vstoupilo v platnost, přišli bělošští uchazeči o tisíce míst, na něž by jinak měli nezpochybnitelný nárok. O tom jsou přesvědčeni Jennifer Gratzová, Patrick Hamacher a Barbara Grutterová, jejichž kauzy bude projednávat počátkem letošního roku Nejvyšší soud. Gratzová a Hamacher se v polovině devadesátých let ucházeli o studium na Michiganské univerzitě. Dokumenty z univerzity dokládají, že černoši nově zvaní Afroameričané a Hispánci s naprosto shodnými hodnoceními ze střední školy a výsledky vstupních pohovorů měli místa zajištěna. "Jediným důvodem neúspěchu mých klientů byla bílá barva pleti," zdůrazňuje jejich advokát Jeremy Price. Stejný osud potkal o několik let později i Barbaru Grutterovou. "Škola mi ukázala záda jen kvůli kvótě," upozorňuje. Všichni tři se obrátili na soudy různých instancí a uspěli. Mezitím sedm amerických států pravidlo „affirmative action“ již zrušilo. Černošská organizace NAACP zatím „varuje“, že úspěch žaloby trojice by znovu vedl k „téměř výhradně bílým univerzitám", zatímco „affirmative action“ přinesla alespoň dílčí zlepšení. Připomíná to výrok občana Hlustvisiháka (L.Lipský) v jedné dávné satirické scénce: „V životě může být bordel, ve statistice musíme mít pořádek“. Že měl L.Lipský na mušce aktivisty vnucující kritéria třídní a stranická, a dnes aktivisté požadují kritéria etnická, není rozhodující. Dovolíme si o projevech „pozitivní diskriminace“, jejích přínosech a záporech, otevřeně hovořit i u nás? Nebo budeme dál ty, kteří ji kritizují, cejchovat za extremisty, proti nimž je možno nasazovat agenty? Stejně ani agenti Stáni Grosse, ani soudci ochotní soudit pouhé názory, nezabrání tomu, aby se jednou i u nás bílí lidé znovu domohli rovnoprávnosti. Český ombudsman Motejl se zástupkyní Uhlovou Šabatovou však mají zatím jiné starosti - právě s pohoršením oznámili , že nebozí zajištění cizinci u nás žijí jako vězni... (rof) ● O
petici za
veřejný soud s politickým vězněm Vladimírem Hučínem jsme psali
již minule. Přesto ji připomínáme znovu: nebo (s diakritikou) na http://www.aaawebpages.cz/Hucincz_1.htm ● HISTORICKÁ PAMĚŤ PREZIDENTSKÝCH KANDIDÁTŮ "Přátelské utkání, sehrané na hřišti TV Prima" v neděli 5.prosince mezi prezidentskými kandidáty, pány Burešem a Pithartem, potvrdilo ideovou blízkost vedení dvou koaličních stran, ČSSD a KDU-ČSL. Ty totiž postavily do zápasu hráče, kteří se v názorech ani úrovni vystupování v podstatě nelišili. Pokud by byli jedinými uchazeči o nejvyšší úřad, nebylo by třeba mezi nimi rozhodovat nákladným hlasováním, doprovázeným ještě nákladnější mediální kampaní, stačilo by hodit si korunou. Tím se nechci dotknout jejich společenské a kulturní úrovně: oba vystupovali důstojně, způsobem přiměřeným jejich postavení a vzdělání. Oba však prokázali shodnou necitlivost k dějinám země, do jejíhož čela by se chtěli postavit v době, kdy ji čekají přelomové události, a to tím, že se shodli v názoru na nutnost jednat s KSČM jako s každou normální stranou. Prokázali tak necitlivost nejen k historickému vědomí národa, ale navíc i k dějinám hnutí, jež je na kolbiště postavilo. Komunisté přece nejsou normální stranou. Tím, že si zachovávají název a hlásí se ke kontinuitě s KSČ, říkají současně, še jejich programem je vyvrácení z kořenů naší současné společensko-ekonomické formace, a pouze těší z dobrodiní jejích demokratických pravidel v její neprospěch. Komunistické hnutí je velmi staré a dlouhodobě prokázalo svou schopnost licoměrně měnit tvář přiměřeně měnícím se podmínkám, pracovat v ilegalitě a současně využívat zevnitř výhod demokratických institucí, slavnostně vyhlašovat zásady, jež míní po vítězném převzetí moci potírat, a použít i brutálního násilí k uchopení a upevnění moci. Jejich politická doktrína je zavazuje pružně měnit strategii a taktiku, aniž by při tom pouštěli se zřetele svůj cíl revolučního převzetí moci. Jejich významní politici stejně jako Hitler pohrdali parlamentním zřízením, nazývali sněmovny žvanírnami, ale usilovně je využívali pro své cíle. Tím a také dalšími rysy jsou velmi blízcí nacistům i fašistům. Ostatně Musollini začínal jako marxisticky orientovaný socialistický agitátor. Tváří-li se komunisté dnes jako lidumilové a demokraté a předstírají smíření s ekonomikou volného trhu, nelze věřit v jejich upřímnost. Jsou-li skutečně tím, za co se vydávají, pak nejsou komunisty. Ale trvají-li na tom, že jsou komunisté, pak je jejich současná politika jen jednou z mnoha kamufláží v historii, za kterou skrývají svou pravou podstatu. Specielní důvody k nedůvěře ke komunistům by měl mít kandidát sociálních demokratů. Součástí komunistické doktríny byla od pradávna nenávist k sociálním demokratům, v nichž viděli své úhlavní nepřátele. Zazlívali jim, že předstíráním možnosti dosažení socialistických cílů cestou dohody s vládnoucí buržoazií zaslepují dělnickou třídu a odvádějí ji od jedině správné, tedy komunistické, revoluční cesty. Podle toho se k sociálním demokratům chovali všude, kde se dostali k moci. Poúnorová likvidace ČSSD předstíranou fúzí a následným pronásledováním sociálních demokratů stejně jako Laušmanova smrt jsou toho dokladem. Příznačné je, že v období "pražského jara" komunisté nepřipustili obnovení sociálnědemokratické strany, ač rašení nových výhonků na zachovaných okleštěných strukturách dvou rudimentů nekomunistických stran a jejich hrozícího přerůstání v plnohodnotné demokratické strany se příliš nebránili. Historické důvody k nechuti ke komunistům by měl mít i kandidát KDU-ČSL. Jeho strana vznikla na základech Československé strany lidové, jedné z nejvýznamnějších stran předválečného i těsně poválečného Československa. Zatímco národní socialisté se po únorovém puči 1948 v podstatě rozutekli, lidovci zůstali zjevnými zarputilými nepřáteli komunistů. Komunisté sice připustili činnost "obrozené" ČSL s velmi okleštěnou členskou základnou v rámci Národní fronty, ale povolili jí jen minimální účast na zákonodárné a výkonné moci, a její rozsah sami stanovili. Nikdy jí nepovolili jít do voleb jako samostatný subjekt. Členy původní lidové strany, kteří buď znechuceně odešli nebo byli vyhnáni akčními výbory, komunisté pronásledovali horlivěji než "bezpartijní" občany. Ale šikanovali i ty, kteří svým členstvím v "obrozené ČSL chtíce či nechtíce deklarovali svou převážně předstíranou loajalitu k režimu. Stejně naložili i s národními socialisty, které nenáviděli snad ještě více. Co vede pány prezidentské kandidáty k názoru, že s KSČM by se mělo zacházet lépe, než nakládala KSČ s "jinostraníky", když je KSČM zrovna tak cizorodým prvkem v našem politickém systému, jako rudimenty nekomunistických stran v komunistickém režimu? Nedovedu si představit, že by Václav Havel pověřil předsedu KSČM sestavením koaliční vlády, kdyby tato strana vyšla z voleb jako nejsilnější. Z jednání obou kandidátů je zřejmé, že by byli schopni uvolnit cestu komunistům k moci. Měli by vysvětlit veřejnosti, proč se domnívají, že by se KSČM chovala jinak než NSDAP v r. 1933 nebo KSČ v r. 1946, kdyby se parlamentní cestou dostala k moci. A hlavně by měli co nejrychleji zmizet z politického života a vysokých státních funkcí. Pavel Jonák, Praha 4, pauljonak@hotmail.com; do Zpravodaje přeposlal Milo Komínek Zpracoval František Rozhoň (rof) , přispěl Milo Komínek • Glasnosť - veřejná informovanost a otevřená politika - se v ČR stala přežitkem z doby boje o moc. Nejdříve přišla má dcera, studentka Karlovy univerity, a řekla "My se učíme jen klady EU. Občané si zápory najdou sami". Pak přišli dobří úředníci Vladimír Špidla a Cyril Svoboda, a zašli ještě dál. Vzali 200 milionů z daní občanů a chtějí za ně najmout reklamní agentury, aby nás přiměly hlasovat pro vstup ČR do EU, hlavní myšlenku reklamní kampaně však Špidla se Svobodou ještě nedokázali vymyslet. Jedinou jejich významnou myšlenkou je právě ono "STOP GLASNOSTI" - na šíření prověřené myšlenky, že k evropské spolupráci není nutné členství v EU, odmítají pustit byť jen haléř... Za těchto okolností referendum "Jste pro vstup ČR do EU" nabývá charakter referenda "Souhlasíte s praktikami českých politiků, kteří vám doporučují vstup do EU?" I příznivci vstupu do EU mohou klidně hlasovat NE. Řekneme-li v červnu ANO, budeme vstoupeni za rok; řekneme-li v červnu NE, dočkáme se v horizontu měsíců referenda nového... • O propagaci (prý vysvětlování) výhod vstupu do EU chce dobrý úředník Špidla požádat i církve. Snad proto, že s kazatelnou také nelze diskutovat... • Do vysvětlování výhod členství se už pustilo PRÁVO. Přesto, že i R.Cybrian nedávno upozornil, že pozice našich důchodců bude po vstupu do EU ještě horší než pozice českých zemědělců, zveřejnilo PRÁVO titulek „Čeští důchodci se budou v EU mít lépe než teď“. S odvoláním na úspěšného podnikatele Ivo Lukačovič nás poslalo podívat se, že i ty nejnižší sociální vrstvy v EU žijí daleko důstojněji, daleko lépe než obdobní lidé v postsocialistické ČR. V dobách internetu nemusíte chodit daleko, přímo v tomto Zpravodaji najdete článek Benjamina Kurase žijícího v EU "V Evropě naostro". Situace začíná být opačná, než ji líčí PRÁVO. Po celé Evropě krachují státní penze i soukromé penzijní fondy. Přinejmenším Britové si už zvykají na to, že žádné penze nedostanou a Blairova vláda ruší strop 65 let, kdy se povinně musí do důchodu. Budeme pracovat až do smrti - pokud nás někdo zaměstná. Vláda doporučuje všem konvertovat na buddhismus, praví nejnovější vtípek. To proto, že důchod dostaneme až po několika životech... •
Veřejnoprávní Česká televize už také má hlavní myšlenku, jak
vysvětlovat výhody vstupu do EU. Slyšeli jsme ji už před 13.lety:
Naši přátelé v EU nám pomohou dotáhnout se na jejich vyšší
životní úroveň... • Německo a Francie navrhly změny v ekonomické politice EU, které by měly pomoci řešit ekonomické problémy Unie. Návrhy jsou nám bývalým občanům východního bloku povědomé. Zvýšit pravomoci centra – Evropské komise, zmenšit vliv vlád i v daňové oblasti. U daňových záležitostí souvisejících se společným trhem zavést většinové hlasování. Pak už bude snadné demokraticky změnit dosavadní ekonomickou politiku vhodnou pro malé Irsko a nevhodnou pro Německo v opačnou, výhodnou pro velké země… • Přesto lze najít ledacos, co bychom měli převzít z Evropské unie. Například politickou satiru, které se u nás dařilo po Listopadu 89. Ukázku z pořadu komerčního kulturního televizního okruhu Channel Four, kde se satirický pořad Bremnera, Birda a Fortuna specializuje na závažné aktuální problémy a satirickou, komediální formou často prozrazuje důležité a šokující informace, které (často) dosud nebyly ve veřejnosti známy, najdete ve Vybrali jsme pro Vás zde... • Vše pak srovnejte s nechtěným humorem české politické scény. Hospodářské noviny 9.1.2003: Stabilita Eura je ohrožena. Česká národní banka: Doporučujeme rychlé převzetí Eura. Bývalí bolševici ani dnes nezapřou, "že čím hůře, tím lépe" jim šlo vždycky dobře... Zpracovali František Rozhoň (rof) a Petr Tryščuk (pam) 10.1.1913 se v Bratislavě narodil Gustáv Husák, jeden z (nekončící?) řady prezidentů, kteří se zapletli se zločinným komunismem, vzor našich tvárných politiků ochotných operativně měnit post, zradit své spolubojovníky a zapřít i „nos mezi očima“. Vstoupil do Strany (KSČ) v době, kdy ČSR byla pro Gottwaldovu stranu „versailleským zmetkem" a obnovením takového žaláře národů, jako bylo Rakousko. V době Slovenského národního povstání tvrdil, že „je třeba, aby slovenský člověk považoval za svoji vlast... území od Aše až po Vladivostok, dokonce navrhoval, aby se problémy Slovenska řešily jeho začleněním do svazku národů SSSR. Občas své názory, aby byly přijatelnější, ředil přesně stanovenými dávkami nacionalismu; tomuto politologickému jevu se také říká „rudé luďáctví". V březnu 1945 v době tvorby československé vlády a jejího „košického“ programu už Husák tvrdil, že Slovensko je nedílnou součástí Československa a že má mít v tomto svazku značnou autonomii. Na podzim 1947 byl Husák hlavním režisérem „generálky na únor", které se říkalo slovenská politická krize - organizoval politické provokace, nátlakovými akcemi vyháněl nekomunistické pověřence z jejich úřadů. O dvacet let později – v r.1968 se v mnoha projevech snažil vyvolat dojem, že k okleštění a k likvidaci pravomocí slovenských národních orgánů došlo bez jeho přičinění a souhlasu, snad dokonce proti jeho vůli. Jako soudruh na Slovensku přímo řídící SNB i StB, jistě věřil, že na dlouhou dobu posiluje i svoji moc - mýlil se, r 1950 byl s dalšími obviněn z buržoazního nacionalismu, 1951 zatčen, 1954 odsouzen na doživotí. Nemalou zásluhu na jeho propuštění a rehabilitaci měli čeští historici, hlavně Milan Hübl. V 70. letech se jemu Husák „odměnil" sedmiletým vězením, další byli za jeho vlády „pouze" vyhozeni ze zaměstnání. V 60. letech byl Husák jednou z hlavních osobností reformního proudu, za „pražského jara“ vystupoval jako věrný stoupenec A. Dubčeka a v dubnu 1968 se stal místopředsedou vlády, přesto právě on stanul v čele jeho odpůrců, kteří zajistili splnění cíle agrese do ČSR. Poté, co jmenoval vládu soudruha Čálfy jako tzv vládu „národního porozumění“, uvolnil v čele státu místo V.Havlovi, zemřel 18.11.1991; 12.1.1283
vysvětil pražský biskup Tobiáš z Bechyně nově postavený chrám
sv.Mikuláše na Malé Straně, tehdy ještě zvané Novým městem
pražským, tehdejší gotický chrám byl menší než dnešní barokní dílo
Dintzenhoferů; 13.1.1853 se v Jindřichově Hradci narodil Antonín Rezek, historik, který se zabýval se zejména českými politickými dějinami 16. a 17. století a dějinami českého náboženského hnutí, ve své době byl některými označován za jednoho z pokračovatelů F. Palackého; r.1883 založil Sborník historický a po jeho zániku byl v roce 1895 při vzniku Českého časopisu historického; velmi prospěl rozvoji českého školství, vědy a kultury vůbec. Jeho hlavní dílo Zvolení a korunování Ferdinanda I. za krále českého (1877) vyšlo vzápětí v poněkud pozměněné verzi jako Dějiny vlády Ferdinanda I. v Čechách (1878), Dějiny prostonárodního hnutí náboženského v Čechách od vydání tolerančního patentu až do naší doby (1887) mají svoji životnost a historickou platnost doposud. Zemřel 3.2.1909 v Praze; 14.1.993
byl biskupem Vojtěchem založen první mužský
klášter v Čechách v Břevnově u Prahy „u pramenů
potoka Brusnice v lese zvaném Šárka“, dvanáct mnichů
benediktinské řehole přivedl Vojtěch z Itálie; nové
rozpory mezi Přemyslovci a Slavníkovci přiměly Vojtěcha (994) k opětovnému
odchodu do Říma; 15.1.1133
český kníže Soběslav vtrhl do Polska (v odvetu za loňské tažení
polského knížete Boleslava do Uher, odkud chtěl vypudit krále Bélu,
bratra manželky Soběslavovy); Soběslav mnoho lidí zajal a popálil na
300 vesnic, vrátil se s velkou kořistí; 16.1.1433
Mistr Jan z Rokycan předložil basilejskému koncilu první artikul
pražský o přijímání pod obojí , a tři dny mluvil na jeho obhajobu;
po něm dva dny vykládal Mikuláš Pelhřimovský druhý artikul o trestání
zjevných hříchů, též dva dny vykládal sirotčí kněz Oldřich třetí artikul
o svobodě kázání slova Božího a tři dny Petr Engliš čtvrtý
artikul o světském panování kněží; svá slova podali sněmu i písemně; 17.1.
1411 zemřel Jošt, markrabí moravský a braniborský, volený
král říšsko-německý, poslední zvláštní panovník moravský pod
svrchovaností koruny české (jiné prameny uvádí datum úmrtí
18.1.1411); 18.1.1158
na říšském sněmu v Řezně císař Fridrich I. Barbarossa potvrdil
listinným majestátem českému králi Vladislavovi I. a Čechům, aby
Vladislav i dědicové byli od Čechů voleni a od biskupů pražských
a olomouckých korunováni; 18.-25. 1.1918 rakousko-uherskou monarchií, i českými zeměmi, otřásla generální stávka, žádající mír, chléb a demokracii; k největším demonstracím došlo v Plzni (18. a 19. ledna, 20 tisíc lidí), v Praze (22. ledna, 60 tisíc), Brně, na Kladně a Ostravsku. 19.1.1969
v Praze zemřel Jan Palach; 20.1.1093
(dle jiných 1092) Kunrád, markrabě
moravský, po smrti českého krále Vratislava, svého bratra, se stal
dvacátým knížetem českým; 21.1.
1862 v Praze zemřela Božena Němcová; 21.– 22.1.1933 došlo v Brně – Židenicích k pokusu o převzetí kasáren. 57 zúčastněných bylo souzeno; 22.1.1883
Lišice u Chlumce nad Cidlinou se staly rodištěm Vincene
Beneše, malíře, vyznávajícího nejdříve konstruktivistický
kubismus (Tramvaj č. 4, 1911), po I.sv.válce se přiklonil k moderní
krajinomalbě, r.1919 spolu s O. Nejedlým maloval krajiny z bojišť legií
(Z francouzského bojiště, 1919) pro památník na Vítkově, po návštěvě
Paříže (1931) převzal kolorismus Pierra Bonnarda, který jeho obrazy
barevně oživil (Zimní zátiší, 1935; Loreta na jaře,
1942); 22.-23.1.1947 na zasedání ÚV KSČ vytyčili komunisté (povzbuzeni vítězstvím v parlamentních volbách) cíl získat v příštích volbách více než 50 % hlasů. 23.1.1623
v noci na příkaz Ferdinanda II. sundal
jezuita Jiří Plachý z průčelí Týnského chrámu v Praze
symboly husitství – pozlacený kalich a sochu Jiřího z Poděbrad.
Pravděpodobně z nezlosti zůstal na tomto ústředním chrámu strany
přijímajících pod obojí znak druhého stavitele chrámu Jana z Rokycan.
R.1627 byla na místo kalicha umístěna socha Matky Boží; 24.1.1888 se v Třebíči narodil Jan Syrový. Generál Jan Syrový jest jméno, jež se u nás stane mythem. Bude znamenati pro budoucí pokolení příklad nedocenitelného hrdinství, pokorného odevzdání se v oběť svému národu a své zemi, příkladné, neúnavné horlivosti pro svatou věc člověka, napsal 16. června 1920 generál a spisovatel R. Medek, když se vrátil s transportem posledních legionářů do vlasti generál Syrový. Tento mýtus se změnil za 26 let ve dvacet let těžkého žaláře, zostřeného ještě půlročně jedním půstem. V září 1938 dostal Jan Syrový od předsedy vlády Hodži a prezidenta Beneše příkaz, aby se postavil do čela vlády, ač sám namítal, že na to nemá průpravu ani způsobilost. Vyvést tehdy osamocené Československo z krize, do které jej za léta zavedli svobodně zvolení představitelé státu, nedokázal. Po Benešově abdikaci vykonával z titulu premiéra i úkoly spojené s funkcí prezidenta, a to až do Háchovy volby 30. listopadu 1938. S nelíčeným ulehčením předal 1.12.1938 funkci novému premiérovi Beranovi, v jehož vládě zůstal ministrem národní obrany. S jeho jménem je spjat i osudný 15. březen 1939. Jako - tehdy už jen český - generál podal ruku Hitlerovi a na základě rozkazu vrchního velitele armády E. Háchy vydal v ranních hodinách 15.3. následující rozkaz prezidenta: Německé vojsko, a to jak pěchota, tak letectvo, zahájí obsazování republiky dne 15. 3. v 6.00 hodin. Tomuto obsazování nesmí být nikde kladen odpor, jelikož sebemenší incident bude mít nedozírné následky a bude proti nám zakročeno se vší brutalitou. Všichni velitelé ať očekávají příchod německých vojsk u svých jednotek a podrobí se všem pokynům, které jim budou dány. Jednotky budou odzbrojeny. Vojenské a civilní letectvo musí zůstat na místě a OPL nebude aktivován. Okupací zaniklo ministerstvo národní obrany. Do odboje se Syrový nezapojil - byl totiž neustále pod dozorem gestapa. Nedopustil se sebemenšího náznaku kolaborace, přesto byl 14. května 1945 zatčen a z vězení propuštěn až na základě amnestie v roce 1960. Pak pracoval jako hlídač u Maroldova panoramatu Bitvy u Lipan. Trpce nesl rozhodnutí Národního soudu: kdo soudil Beneše, který vydal bez schválení parlamentem nacistům čs. pohraničí, anebo ty, kteří 20. srpna 1968 vydali při vstupu „bratrských" vojsk stejný rozkaz jako on?! Jan Syrový zemřel 17.10.1970 v Praze; 24.1.1898 se v Karlových Varech narodil Karl Hermann Frank, r.1935 poslanec československého parlamentu, kde se v první řeči přihlásil k republice, kterou o 3 roky později jako člen štábu ozbrojených oddílů Freikorps pomáhal rozbít. V prosinci 1939 na Staroměstském náměstí pronesl slova Kdo není s námi, je proti nám. Kdo je proti nám, bude rozdrcen. Slova, která nebyla originální – řekl je již dříve tu již zmíněný soudruh S.K.Neumann ve svém anarchistickém období, po Únoru 1948 se objevila i jedné písni. Jako státní sekretář úřadu říšského protektora po 15.3.1939 a od srpna 1943 státní ministr prováděl to, co bylo zopakováno i po něm: K.H.Frank věděl že jsou potřeba poslušné levné české pracovní síly, a nejlepší cestou k jejich získání je „utnout národu jeho hlavu“ – nechal ostře zakročit proti českým studentům, legionářům, sokolům i junákům. Za svůj krutý postup byl 22.5.1946 ve 13 hodin 29 minut veřejně popraven. Jiné, kteří se v jiném dresu podíleli na rozbíjení republiky i stínání hlavy národu, podobný osud nepostihl... 25.1.1943 se v Olomouci narodil Pavel Roman, krasobruslař, spolu se sestrou Evou byli čtyřnásobnými mistry světa v tancích na ledě, dvakrát byli mistry Evropy, olympijských poct nedosáhli, v jejich době nebyly tance na ledě na programu OH. Jako profesionálové vystupovali v revue Holiday on Ice, v r.1965 získali titul profesionálních mistrů světa. V revue pracovali až do roku 1971, ale pak se jejich osudy rozdělily. Pavel zahynul 30.1.1972 v USA při autonehodě, Eva zůstala v zahraničí natrvalo. Zpracoval: František Rozhoň |
|
Benjamin Kuras: V Evropě naostro Jak se informuje v Evropské unii Jana Dědečková: Novoroční nářez Karlík na Hrad! aneb O jedné nátlakové skupině Benjamin Kuras: V Evropě naostro „Už bychom neměli trpět to nekonečné vulgární liberální kritizování státu. Stát by měl zasahovat co nejvíc.“ Jestli vám to zní jako citát z Gottwalda ročník 1948 a než začnete hádat, odkud to skutečně je, vydržte pár dalších: „Méně na soukromou spotřebu a státu dávat tolik peněz, kolik potřebuje na plnění svých povinností.“ A taky: „Musíme znovu nastolit primát politiky a kontrolovat všechno, co se kontrolovat dá.“ A věřte tomu nebo ne, jsme v Německu v roce 2002 a posloucháme předvánoční výroky politiků vládnoucí SDP, jak je cituje týdeník Focus. Největší evropská ekonomika se valí po prudkém svahu do krachu způsobeného socialistickou teorií všemocného státu. Že je to krach už těžko zadržitelný, se dá snadno vypočítat z toho, že na politice budování silného státu a totalitní kontroly života občanů současná vláda nehodlá nic měnit. Německo následkem všeobsáhlé socialistické politiky zabředává do ekonomického pádu, který by se dal zastavit jen velmi bolestivými reformami. Na ty nemá socialistická vláda ani odvahu, ani vizi. Jako hrách na stěnu padají opakovaná varování mezinárodních finančních institucí, které už několikátý rok upozorňují, že neprovede-li Německo podstatné reformy ve prospěch volného trhu, jeho ekonomika se zastaví. A protože tvoří zhruba čtvrtinu eurozóny (zemí, které přešly na euro), svou obrovskou vahou by ji mohlo do krachu strhnout celou. Ale místo aby se této předpovědi německá vláda zalekla, vytrvale věří, že všechno zachrání čím dál větším zdaňováním a sociálním zabezpečením. Časopis Focus propočítává, že prakticky ve všech příjmových vrstvách se čistý příjem scvrkává na třetinu, protože dvě třetiny jim odebírá stát. Z té třetiny, co jim zbývá, jim stát odebírá další daně - DPH při každém nákupu. Většině Němců nezbývá nic na úspory a investice. Ty jsou ostatně ekonomicky nelákavé, protože jejich úroková návratnost je malá. Ztratili miliardy na burze. Místo investování si vypůjčují a hromadí dluhy. Bankovnictví se jim hroutí pod rukama tolik, že už na poplach zvoní i Mezinárodní měnový fond. Soukromé podniky, které na každého zaměstnance musí státu přímo platit 17,4 procent platu navíc, se jen taktak drží na vodou a neodvažují se přijímat nové zaměstnance. Podle pracovních zákonů musí navíc platit zaměstnancům kompenzace za propuštění. Stát propuštěným po dobu nezaměstnanosti přidává tři čtvrtiny jejich posledního platu, takže chodit do práce se přestává vyplácet. Nezaměstnanost roste tempem nebývalým od krize 30. let a začíná přesahovat 10%. Investoři přestávají v Německu investovat a raději zakládají filiálky v Polsku, kde mají čtvrtinové náklady a větší zisk. Tisíce německých drobných a středních podnikatelů v dobře organizované kampani posílají Schroederovi košile s dopisem „tady, ty vydřiduchu, máš tu mou poslední košili“. Plot kancléřství je košilemi ověšený. Místo aby se Němci začali probouzet do reality, která už jim sahá po pás, a nasadili zpátečku či přinejmenším zabrzdili, vnucují stejnou politiku celé EU. Dělají to v tandemu s Francií, která klouže po stejném svahu socialistických regulací. Prosazují jednotnou politiku měnovou, daňovou a úrokovou a sociální zákony poškozující ze všech nejvíc malé a střední zaměstnavatele a živnostníky. Zběsile brání nesmyslnou politiku zemědělskou, která z evropského daňového poplatníka ždímá 60 miliard eur ročně. Odmítají regulovat přistěhovalectví z třetího světa, jehož náklady se už nedají spočítat. Nízká úroková míra, kterou EU chce všude sjednotit, odvádí peníze od úspor k zadlužování, které v Británii dosáhlo 800 miliard liber, zhruba 80% HDP. Po celé Evropě krachují státní penze i soukromé penzijní fondy. Přinejmenším Britové si už zvykají na to, že žádné penze nedostanou a Blairova vláda ruší strop 65 let, kdy se povinně musí do důchodu. Budeme pracovat až do smrti - pokud nás někdo zaměstná. Vláda doporučuje všem konvertovat na buddhismus, praví nejnovější vtípek. To proto, že důchod dostaneme až po několika životech. A východoevropští příchozí se tetelí štěstím, že se dostávají do toho klubu zazobanců, jehož bohatství potrvá navždy a bez námahy. V Kodani se nikdo nezeptal, z čeho bude evropský daňový poplatník financovat připojení nových členů, které ho bude stát dalších 8 miliard eur ročně a poroste z roku na rok jak budou noví členové žádat podobnější platové a sociální podmínky zaručené evropskými zákony. Následky přijetí Východního Německa by měly sloužit jako varování: Nezaměstnanost se tam pohybuje okolo 30%. Základní životní úroveň je udržovaná extra daní, takzvanou „solidaritní“, kterou ve výši 7% musí platit každý Němec. Produktivita a kvalita práce tam zůstává mizerná. To na jedné straně. Na druhé straně se nikdo z nově příchozích neptá, jaký dopad na jejich stále ještě pracně piplanou a vratkou ekonomickou a politickou strukturu bude mít prudký návrat ke státním dirigismu. Jak si poradí s těmi 180.000 stránkami euroregulací, které musí přijmout písmenko za písmenkem se vším všudy a bez výjimky, aniž měli čas si je přečíst, tím méně se nad nimi zamyslet. Kolik bude stát přechod na euro, který musí na rozdíl od starých členů provést povinně a hned po přijetí, bez ohledu na to, zda jejich ekonomice vyhovuje či ne - jako že většinou nevyhovuje. Jak sotva přežívající a ne ještě dostatečně zkušené soukromé podnikatele poškodí takzvaná „sociální charta“, která dává čím dál větší práva zaměstnancům a čím dál menší zaměstnavatelům? Jak bude možné zvyšovat prosperitu při neustálém zvyšování daní, kterých k tomu bude zapotřebí - a snižování soukromých úspor, na které po zdanění nezbude? Jak si nově příchozí státy poradí s povinnou Schengenskou dohodou, která jim nařídí otevřít své hranice a svůj systém sociální podpory stále sílícímu a nekontrolovatelnému přílivu neevropských přistěhovalců a jejich právu volného přesunu a sociální podpory ve všech členských zemích? Odhady počtu Asiatů stojících frontu na vstup do Evropy se pohybují od 20 do 50 milionů. A hlavně, jak v tom všem bude možné udržet alespoň zdání té pracně piplané demokracie, když všechna nařízení budou přicházet z eurocentra a na jejich ovlivnění budou nové země mít vliv tak nanejvýš desetiprocentní? Člověk by si myslel, že je nejvyšší čas, aby se o těchto a podobných otázkách konečně v Česku vedla podrobná, otevřená, předem nezaujatá a dobře informovaná debata. Místo toho se chasnicky plká, jako by šlo jen o hrstku nespokojených a nevděčných zemědělců, kteří tvoří jen pár procent národa. Benjamin Kuras, Londýn. Psáno pro MfDnes; na AAAWebPages přidáno 8.1.2003, se svolením autora, http://www.aaawebpages.cz/EU_3.htm - V Evropě naostro Jak se informuje v Evropské unii Všichni chtějí demokracii... … Tony Blair zdůrazňuje, že kdykoliv dostanou šanci, lidé po celém světě přijímají hodnoty, které my sdílíme na Západě. I nyní, v tuto chvíli, existují v Iráku lidé, kteří doufají, že jim přestanou padat na hlavu bomby, aby si mohli vyběhnout ze svých příbytků a zakoupit si akcie v podniku British Petroleum. Takže jací jsou tito noví bojovníci za demokratické ideály? A jaké hodnoty přinášejí? No, hodnoty nové Ameriky: demokracii ve stylu George Bushe: už se neusiluje o stoprocentní vítězství, ale je to nový systém: v něm jsou dva kandidáti a ten, kdo získá nejvíce hlasů, prohrává. (Smích) Je to svoboda podle principů zákonnosti: šíří ji vláda, která odmítá anebo ignoruje celou řadu mezinárodních dohod. Spravedlnost od lidí, kteří vám přinesli záliv Guantánamo. A hospodářská moc od lidí, kteří vám přinesli - Enron. (Smích) (Zvuky amerických fanfár pokračují po celou následující sekvenci) Americký hlas: Všichni známe ty významné lidi. Jsou to lidé, kteří způsobují, že se věci uskutečňují. Ale za každým významným mužem stojí ještě někdo jiný. Někdo ještě důležitější. Někdo opravdu významný. To jsou lidé, kteří způsobují, že se v této naší slavné zemi Spojených států skutečně točí kola. Velký Thomas White. Bývalý náměstek ředitele firmy Enron Energy Services. Když zastával tuto svou funkci, Enron zkresloval a vykořisťoval trh elektřiny v Kalifornii, vyvolával chaos, výpadky elektřiny a nezaměstnanost a to, co charakterizoval vyšetřovatel amerického Senátu jako "mafiánské ochranářské spiknutí". Už v podniku Enron nepracuje. Je nyní tajemníkem americké armády... (Smích) Seznamte se s Larrym Thomsonem. Jeho pojišťovna, Providian, byla donucena zaplatit 400 milionů dolarů na pokutách a na odškodném poté, co podvodně připravila své zákazníky, nemocné a staré lidi, o většinu jejich úspor. Larry posléze čelil obvinění z podnikání na základě výlučných informací, insider trading, poté, co prodal akcie firmy Providian za 4 miliony dolarů těsně před tím, než jejich hodnota poklesla. Ale on už tam také nepracuje. Je nyní činitelem vlády George Bushe pro potírání podnikatelských podvodů. Jeho úkolem je obnovit víru amerických občanů v americkou podnikatelskou etiku. (Smích) A seznamte se s Dickem Cheneym. Když dostal za úkol od Republikánské strany, aby nalezl kandidáta na amerického viceprezidenta, nalezl – sama sebe! Jako ředitel ropné firmy Halliburton prodal své akcie v hodnotě 30 milionů dolarů a po účetnických změnách údajně nadhodnotil cenu svých akcií o 234 milionů dolarů. Tyto akcie se posléze rozložily a firmu Halliburton nyní vyšetřuje státní inspekce pro dohled nad kapitálovým trhem, Securities and Exchange Commission. (Smích) Tomu, Dickovi a Larrymu vděčíme za mnohé, ale hlavně tomu, že náš velký vůdce George W. Bush se může nyní hrdě postavit a říci: (dokumentární záběr George Bushe): Bush: "Budeme schopni potrestat ty podnikatele, kteří v minulosti zneužili důvěru veřejnosti tím, že jim zakážeme, aby kdy znovu pracovali jako zaměstnanci anebo ředitelé každé veřejné společnosti." George Bush, muž, který by to všechno měl dobře znát. Protože on sám byl třikrát zatčen za různé trestné činy a vyšetřování bylo zastaveno poté, co zaplatil 800 000 dolarů za prodej ropných akcií a poté, co vyšetřovatel, po naléhání od Bushova otce, konstatoval, že neexistují dostatečné důkazy k pokračování v trestním stíhání. Bože, žehnej Americe a Bože, žehnej takovýmto mužům, kteří učinili tolik, aby udělali Ameriku tím, čím dnes je. (Konec fanfár, potlesk) Překvapení u videa (na videozáznamu špatné kvality se snaží Osama bin Laden v přítomnosti Mully Omara cosi říkat arabsky, musejí začínat natřikrát; jednou jim spadne islámská ikona v pozadí, podruhé zastíní bin Ladenův obličej před kamerou nohy jakéhosi vojáka v khaki kalhotách. Záznam sleduje u televizního přijímače George Bush.) Bush: Je tahle nahrávka autentická, anebo jsme to natočili my? (Smích) Condoleezza Rice: Je to autentické. Bush. Co si počneme s tím chlapem? Nenávidí nás tak strašně, že na nás zase zaútočí, že jo? Condoleezza Rice: Ano, pane. Avšak je tady rozdíl. Bush: Jaký? Condoleezza Rice: Na tom videozáznamu nemluvil o nás. Bush: O kom mluvil? Condoleezza Rice: O Saddámu Husajnovi. Bush: Osama nenávidí Saddáma Husajna? Jakto? Condoleezza Rice: Pane prezidente, Saddám Husajn je světský vládce. Bin Laden chce islámský stát, řízený podle zákona šaria. Jsou to nepřátelé. Bush: Vědí to lidé? Condoleezza Rice: Pane prezidente, lidi vědí, co jim řekneme my. A právě teď, když mluvíme o válce proti terorismu, hodí se nám zaměřit se na to, že Saddám a Al Qaeda spolupracují. Bush: Je to ten nejlepší argument, jaký máme, Condy. Condoleezza Rice: Je to jediný argument, jaký máme. Bush: Takže Osama nenávidí Saddáma? Do háje! Měl by být na naší straně, mohl by tu práci udělat za nás. Condoleezza Rice: To Osama taky udělat chtěl, pane. Když Saddám zaútočil na Kuvajt, Osama chtěl proti němu se svými lidmi zaútočit a zlikvidovat ho. Bush: Dokázal by to býval? Condoleezza Rice: No, výcvik k tomu měl vynikající. Bush: Aha, ha! Vy chcete říct, že jsme Osamu vycvičili my! Condoleezza Rice: Přesně tak. V osmdesátých letech byl Osama jedním z nejlepších bojovníků, jaké jsme měli, bojoval proti Rusům v Afghánistánu. Bush: No jó, Rusáci. To byl pořádný nepřítel. Alespoň člověk věděl, kde je. Takže jak to, že Osama před dvanácti lety Saddáma Husajna nezlikvidoval? Condoleezza Rice: Saúdská Arábie mu to nedovolila. Bush: Saúdská Arábie mu to nedovolila? Condoleezza Rice: Ne, pane. Sehnali si na toho někoho jiného. Bush: No, ať už to byl kdokoliv, moc dobře si s tím neporadil, žejo. Co to bylo za člověka? Condoleezza Rice: Byl to váš otec, pane. (Smích) Za vším hledej ropu... Lidé říkají, že je to všechno o ropě. Ale tak tomu přece není. O ropě to není. G.W. Bush zdůrazňuje, že to není o ropě. Dick Cheney říká, že to není o ropě. A tihle lidé to přece musejí vědět. (Dramatická hudba, bombastický hlas s americkým přízvukem, titulky jmen osob a firem na obrazovce) BUSH, G.W. Zakladatel ropné společnosti Orbasto Energy, bývalý akcionář ropné společnosti Spectrum 7, bývalý ředitel ropné společnosti Harken Oil and Gas CHENEY, RICHARD (DICK). Bývalý ředitel olejářské firmy Halliburton Industries. Mezi jejími zákazníky byli Unicoil, Exxon, Shell a Chevron, dále Saddám Husajn, plukovník Kaddáfí, ajatolláh Ali Khameneí. RICE, CONDOLEEZZA. Bývalá ředitelka ropné společnosti Chevron, Caspian Oil Venture. Byl po ní pojmenován ropný tanker na 125 000 tun ropy. Saddám není jediný na světě, kdo vyvíjí ilegálně zbraně. Podobně je vyvíjí Indie a Pákistán a je se nikdo napadnout nechystá. Aha, řeknete na to. Ale Saddám má ilegální zbraně hromadného ničení a zaútočil na jiné země a byla proti němu vydána celá řada rezolucí OSN. To je pravda. Jenže proti Izraeli byla také vydána řada rezolucí OSN, a na ten se zaútočit nechystáme, ani se nechystáme k útoku na Severní Koreu či Írán nebo Libyii, anebo na Saúdskou Arábii, což je konec konců země, odkud pochází Saddám Husajn. Saúdská Arábie drastickým způsobem porušuje lidská práva a je to diktatura. No, ale někde se s těmi útoky začít musí. Tak proč ne v Iráku? (Smích) Interview Ale naštěstí, se mohou Američané spolehnout na britskou armádu. Ta funguje dobře. · Georgi Parre, vy jste vysoký úředník britského ministerstva obrany a plánujete tam vojenské akce. George Parr: To jsem. Ano. · A máte jistě nyní mnoho práce s přípravou možné války proti Iráku. Jsme nadšeni. Těšíme se na to nesmírně moc. Obrana, vojenství, to je naše povolání a útočíme rádi. · Takže teď jistě jako ďáblové připravujete vojenské akce. Ano, je to naším úkolem, zajistit, aby naši vojáci měli co nejlepší možnou vojenskou výzbroj a výstroj. Naším úkolem je dosáhnout dokonalosti a pracujeme v té věci opravdu na sto procent. Například loni jsme uspořádali krátké vojenské cvičení. · Aha, to byl ten největší výsadek britského vojska od války v Perském zálivu. To cvičení bylo v Perském zálivu, v Ománu, že? Ano, byla to operace Rychlý meč. · Vybrali jste si Omán, protože jsou tam terén a podnebí velmi podobné Iráku? Ano, přesně tak. Je to velmi blízko Iráku. · A byla ta operace úspěšná? Ano, byla nesmírně úspěšná. Naučili jsme se strašně moc. · Jako například? Například jsme zjistili, že nikdy nesmíme nastoupit do žádného z našich vrtulníků. (Salva smíchu.) Naše vrtulníky jsou samozřejmě konstruovány pro vojenské akce v severní Evropě. · Samozřejmě. Ano. A za normálních okolností, za normálních severoevropských okolností, vrtule vrtulníku, víte, to, jak se to točí a udržuje to tu helikoptéru ve vzduchu, vydrží v provozu asi 500 hodin. No a zjistili jsme, že v Ománu, v pouštních podmínkách, se ta životnost těch vrtulí mírně snižuje. · Snižuje se na kolik? Na 27 hodin. · Bylo to překvapení? Ano, pro piloty. (Salva smíchu. Pískot) Také – také jsme měli podobné problémy s tanky typu Challenger. To je hlavní bojový tank britské armády. Je to nesmírně mocná zbraň. Zejména tehdy, když se dokáže pohybovat. (Salva smíchu.) · A ony se ty tanky nedokázaly pohybovat? Jednou z nejzajímavějších věcí, které jsme tam v Ománu zjistili, že na Blízkém východě se občas vyskytuje spousta písku. (Smích.) Všechny naše zkušenosti odtamtud tuto teorii potvrzují. A jde o to, že ten písek, se jaksi dost dostává do vzduchových filtrů u tanků typu Challenger. Zacpává je. Víte, ten tank Challenger je zkonstruován pro operace v severní Evropě. A za těch severoevropských podmínek vydrží vzduchový filtr v tom tanku asi rok. No a v té poušti zase se stalo to, že jeho životnost se velmi mírně snížila. · Na jakou dobu? Na čtyři hodiny. (Smích, potlesk) · Takže jste ty tanky nemohli používat? No, tak, nemohli jsme je používat k střílení na lidi a k ježdění sem a tam. Uspořádali jsme ale v nich malou koktajlovou párty. · Kromě toho písku, v tom Ománu je asi horko...? To je fakt, to tam je. Motory u některých našich starších vozidel se tak přehřívaly, že je bylo možno udržet v provozu jen tak, že se v řidičově kabině pustilo naplno topení, ale pak bylo řidičům takové vedro, že museli každých několik minut vystupovat. · To nezní příliš efektivně. Musíte si uvědomit, že tato vozidla byla zkonstruována pro operace v severní Evropě. (Smích) · No, ale vy jste měli také problémy s britskou útočnou puškou, že, o tom se v médiích hodně hovořilo, že její mechanismus se zadíral pískem a prachem. Bohužel došlo v této věci k velmi záporné publicitě. Ta zbraň ATA2 je součástí standardní výzbroje, je to opravdu nebezpečná zbraň, zejména pro toho, kdo se z ní rozhodne vystřelit... (Smích) Je prostě nutno činit elementární bezpečnostní opatření. Pokaždé, než z té zbraně vystřelíte, je potřeba ji rozebrat, vyčistit a naolejovat. · No, ale uprostřed bitvy by asi na to nebyl zrovna čas...? Ale to si čas holt budete muset najít. (Smích) Ale musím vám říct, že vojákům se ta poušť moc nelíbila. Byl tam ten písek a bylo tam strašné horko. I uniformy byly příliš těžké. Ve stanech bylo strašné horko, a víte, vojákům se roztavily boty. (Smích) · Co jste si počali s tím? No, my jsme s tím nic nedělali. My jsme byli doma a plánovali jsme. (Smích) Někteří vojáci si pak koupili na místě vlastní boty. · Ale vy si to všechno vymýšlíte...? Ne, všechno, co vám říkám, jsou přesná, ověřená fakta. · Promiňte, pane generále, ale zdá se mi, že britská armáda jaksi není zrovna příliš dobře vybavena k boji na Blízkém východě. Protože se také v Ománu rozložil váš bojový komunikační systém, Ptarmigan, že? To by bylo zavádějící říct něco takového. Velmi zavádějící. Je pravda, že ten bojový komunikační systém Ptarmigan v poušti nefunguje, ale je také pravda, že on nefunguje ani nikde jinde.(Smích, potlesk, pískot) · Vím, že v Kosovu museli britští vojáci spoléhat na vlastní, osobní mobilní telefony, když se potřebovali spojit s jinými jednotkami. Ano, to je pravda, to byli nuceni. V Ománu bychom to nemohli dělat, protože tam není signál. (Smich) · Ale to v Iráku také nebude signál? Ale to nevíme, to nevíme. Je možné, že když Saddám Husajn vyvíjí chemické, biologické a jaderné zbraně, že taky vyvíjí mobilní telefonní síť. Takže bude možné, že velitel tanku bude z toho tanku moci vystoupit, vytočit číslo na svém mobilu a říct: "Tank se mi zadřel, vrtule od vrtulníku upadla, samopal mám zaseklý, a roztekly se mi boty. Očekávám další rozkazy. Jo a taky bude moci tím mobilem poslat svou fotku." (Smích) · To je pravda. To je absolutně pravda. Takže co byste řekl, že pro vás bylo z toho cvičení v Ománu nejdůležitějším poučením? Je to naprosto jasné. Jestliže máme vést úspěšnou velkou válku proti Saddámu Husajnovi, musíme, za každou cenu, ho přimět, aby proti nám bojovat v Severní Evropě. (Smích) Protože tam bude fungovat naše výstroj a výzbroj a bude to taky politicky strašně dobré, protože jakmile Saddám zaútočí na Polsko, všichni budou souhlasit, že je nutné na něho skočit. · To je pravda, ale co když z nějakého důvodu nebude možno Saddáma přesvědčit, aby zaútočil na Polsko? To by opravdu byl ten nejkatastrofičtější scénář. · A kdyby k válce skutečně došlo v Iráku a budeme to jenom my, Britové, a Američani, jakoupak vojenskou podporu vlastně Británie Americe poskytne? Abych to řekl upřímně, nemyslím, že Američané nějakou naši vojenskou podporu potřebují. Víte, oni si to mohou udělat všechno sami. · A tak co od nás chtějí? Co od nás chtějí? Mrtvoly. (Smích) Chtějí od nás mrtvoly. Víte, jestliže dojde k válce proti Iráku, pro Washington je velmi důležité, aby nebyli všichni mrtví vojáci jen Američani. · Takže to je ta krevní oběť. Ano, o tom právě hovoří Tony Blair. Důležité je, abychom povstali a podpořili Ameriku. · Nebo, přesněji, myslíte, abychom naopak padli. Ano, padli. · Pane generále, děkuji vám mnohokrát za rozhovor. Z http://www.blisty.cz/txt.php?id=12377&iid=1202, mezititulky Zpravodaj Jana Dědečková: Novoroční nářez Z ospalé sváteční pohody (a u některých jedinců i doznívající silvestrovské kocoviny) nás zcela vyvedlo mimořádné vydání Sedmičky na Nově, kde ve žhavých křeslech usedli nový předseda ODS Mirek Topolánek a premiér ČR Vladimír Špidla. Očekáváné hlavní událostí roku 2003 , volba prezidenta a referendum občanů ke vstupu do EU, byly nosnými tématy pořadu, ale moderátorka Jana Bobošíková nezapomněla ani na velice důležitou otázku reformy veřejných financí, která se přes všechny sliby sociálních demokratů, dotkne především sociálně slabších občanů ČR , protože vláda nehodlá snižovat vlastní rozhazovačnost a plýtvání, ale připravuje především zvýšení příjmové části rozpočtu. To, co nazývá reformou veřejných financí totiž obsahuje především rázné škrty v oblasti sociálních výdajů a zvyšováním daňové zátěže obyvatelstva, což je v naprostém rozporu s předvolebními sliby vládní ČSSD, jak správně připomenul předseda ODS Topolánek. Ten předvolební chování sociálních demokratů označil za fanfarónství a Špidlu přímo nařkl z toho, že před volbami obalamutil občany, když jezdil po regionech a sliboval miliardy, takže se dnes podobně jako německý kancléř Schroder dostává do volební pasti i on sám. Ve chvíli, kdy Topolánek zpomalení tempa růstu HDP a očekáváné prolomení 10% hranice nezaměstnanosti začal dokládat grafy, zmohl se Špidla jen na posměšnou reakci o vyrovnaném rozpočtu, který byl vždy prioritou ODS a na poznámku, že Topolánek předvádí pouze to, co už kdysi předváděl Klaus. Tímto roztrpčeným srovnáním jen potvrdil své znechucení z předchozí Topolánkovy odpověďi na otázku Jany Bobošíkové, zda může být Klaus dobrým prezidentem, když podle Topolánkových slov ztratil šťávu a tah na branku. Otázka při které mu okouzlující mediální úsměv roztáhl koutky úst od ucha k uchu tak rychle, jak rychle mizel s Topolánkovou odpovědí. Samozřejmě, že může, považuji ho za nejlepšího kandidáta na prezidenta a pro jeho zvolení udělám vše, odpověděl Topolánek a dodal, že Klausovy krystalicky čisté názory neztrácejí nic na své váze a platnosti a jeho slova se týkala daleko více prosazování těchto názorů formou srozumitelnou pro občany. O tom, že Topolánkově formě prezentace Klausových názorů mnohem lépe rozumí i jednoduchý premiér Špidla, jsme se mohli přesvědčit vzápětí. Ten se dostal do takového varu, že jeho větná skladba připomínala věrný překlad z angličtiny pořízený internetovým překladačem, a ve své výmluvnosti nerespektoval ani moderátorku Bobošíkovou, která s noblesou ukončila diskusi a uváděla nové téma.Do jejího projevu však poštěkával vzteklý premiér Špidla, který si naprosto jasně uvědomoval, že mu s tímto výřečným a dobře připraveným oponentem, doslova ujíždí vlak s argumenty. Pokud však , jak sám s jistotou tvrdil, bude u vlády i další volební období a mnoho dalších, tak má dost času si reputaci napravit. To však proti němu ani v budoucnu nesmí sedět předseda Topolánek. Ten mu jasně připomenul, že neuznává jeho distancování se od minulých čtyř let, kdy všichni protagonisté současné vlády zastávali vysoké ústavní funkce a neudělali nic pro reformu veřejných financí , jen se již pátým rokem vymlouvají na Klausovou vládu a jejich neustále zdůrazňovaná stabilizace ekonomiky vedla prozatím jen k 10% nezaměstnanosti a nebezpečnému zadlužování státu. „Nejen reformy, ale vy nejste schopni zvládat ani běžné provozní záležitosti“, řekl Topolánek, „a nezbývá vám než rezignovat na reformy nebo odejít“. Vzhledem k tomu, že Špidla chce naplnit státní kasu pouze tím, že zatočí s daňovými úniky a konečně zruší Free shopy, mělo by k odchodu této vlády dojít mnohem dříve než je napadne, že jednodušší pro ně by bylo s podnikatelskými zloději definitivně skoncovat tím, že rovnou občanům ČR zakážou soukromé podnikání. Nebylo by to v historii této země poprvé. K otázce nastávající volby prezidenta premiér Špidla s klidem zalhal když tvrdil, že ČSSD vždy tvrdila, že prezident bude volen starým způsobem. Sociální demokraté se takto jasně nikdy nevyslovili a naopak vždy se snažili vyvolat dojem, že jejich souhlas s přímou volbou se vztahuje již na tyto volby. Prezident je součástí moci výkonné a své rozhodnutí v souvislosti se jmenováním do různých vysokých funkcí, nebo při udělování milostí musí v budoucnosti podléhat kontrasignací příslušného ústavního činitele, řekl Špidla, který si nepřeje v této funkci Zemana ani Klause, protože doba těchto symbolických figur skončila. Z jeho veřejných vyjádření je jeho náhlý odpor k Zemanovi dostatečně znám, a domnívám se , že občané pro jeho chování nehledali vysvětlení ani pojmenování dlouho, proto měl raději vysvětlit, proč zrovna on touží po budoucnosti v čele s bývalým komunistou Pithartem. Topolánek řekl, že v souvislosti s přímou volbou prezidenta bude muset dojít ke změně ústavy a tyto uměny musí projít řádnou diskusí. K osobě budoucího prezidenta řekl, že nový prezident nepříchází z jiné planety a hlavní je, abychom se za něho nemuseli stydět. Při této příležitosti se zaradoval ze skutečnosti, že Klaus podobně jako Miloš Zeman neukázal na svého nástupce, takže byl ve Františkových Lázních zvolen předsedou ODS v tvrdé demokratické soutěži, a nebyl podobně jako Špidla prohlasován poslušnou stranickou hlasovací mašinérií, takže se dnes vůči bývalému předsedovi nemusí hanebným způsobem vymezovat, jako to činí Špidla vůči Zemanovi. Ano, velice trefná poznámka, ačkoli se domnívám, že mandát Mirka Topolánka je silnější i z toho důvodu, že ODS není stranou, která svou politiku staví na záležitostech personálních, ale je díky Václavu Klausovi a jeho tolik vysmívanému „ myšlenkovému schématu ODS“ stranou postavenou na idejích. Nikoli tedy stranou jednoho muže, ale stranou mnoha mužů, kteří se za jedno desetiletí od svého „taťky“ naučili dost, aby to dnes byli schopni prosazovat na mnoha politických úrovních. To zjištění muselo být pro Špidlu a mnohé politické nihilisty, či politické turisty , kteří si rozpad ODS toužebně přejí již velmi dlouhou dobu, zdrcující. Krásný rok 2003. Opravdu nezačíná tak špatně. 2.ledna 2003, převzato z http://www.virtually.cz/clanky2/0508.html Karlík na Hrad! aneb O jedné nátlakové skupině Dr. Gustáv Husák mrtev jest, duch jeho normalizace však u nás straší dál. 30.12.2002 v odpoledních hodinách odvysílal Český rozhlas Ostrava komentář jak vystřižený z normalizačního slovníku: máme tu (už zase) nátlakové skupiny, které se (marně) snaží protlačit své kamarády, u našeho lidu však neprojdou! Tou nátlakovou skupinou bylo míněno občanské sdružení Jednota národa a Milo Komínek z Frýdku Místku, který se snaží protlačit svého přítele Prof. Lubora Karlíka na post českého prezidenta. Milo Komínek však se svým návrhem nemá šanci ani v případném lidovém hlasování, zdůraznil rozhlasový zpravodajec, Milo Komínkovi ani jinému signatáři návrhu slovo nedal. V duchu tradic těchto stránek je nyní na nás, abychom mediální pohádku normalizačního střihu uvedli na pravou míru. Milo Komínek má neochotu k hanbě v krvi. Jako mladík se postavil se zbraní v ruce proti německým okupačním vojákům. Pak pomáhal českým vojákům, kteří nehodlali respektovat výsledky Února 1948. Nikomu neublížil, jen vystrašil jednoho udavače, přesto za to strávil 17 let v bolševických žalářích. Žil v nelidských podmínkách v době, kdy stoupal na vrchol kariéry Alexandr Dubček, znalý situace, a soudruh Pithart začal budovat svou kariéru komunisty. Po propuštění z vězení emigroval, a v Kanadě organizoval desítky demonstrací proti sovětské vojenské okupaci ČSR či návštěvě představitelů socialistického Československa „s rukama potřísněnýma krví nevinných“. Zvěrstva, která zde páchali komunisté, byla horší než ta, která zde páchali němečtí okupanti. Jak asi tedy bylo Milo Komínkovi, když po návratu do vlasti zjistil, že s Václavem Havlem nepřišel (jako v Německu) zákon, ale že Václav Havel sametový politický zvrat Vítězného listopadu 1989 páchal spolu s nepotrestanými bývalými organizátory politického zvratu Vítězného února 1948? Václav Havel minulosti nadhazoval nespokojeným občanům, ať se aktivně zapojí do politiky. To tedy nyní udělal Milo Komínek, nespokojený s tím, že naše vlast ještě neměla prezidenta, který by nepodpořil komunisty (to platí i o prezidentu Osvoboditeli T.G.Masarykovi, který si nenechal poradit od M.R.Štefánika, vyzývajícího k neúprosnému boji proti komunismu, nepříteli svobody a důstojnosti člověka a celého lidstva). Milo Komínek v době, kdy uvažovanými kandidáty na prezidenta republiky jsou osoby, které se dříve v menší či větší míře angažovaly na podporu zločinného komunistického režimu a zjevně nyní nemají šanci získat důvěru většiny stran ani občanů, se spojil s přáteli a namísto malých politických stran, které se zviditelňují snad jen před volbami, hledali sami významnou českou osobnost, nezdiskretovanou kolaborací s bolševismem, ochotnou kandidovat na českého prezidenta. Takovou osobnost našli – Prof.Dr. Lubora Karlíka. Lid je sice zdrojem veškeré státní moci; v tomto případě ji vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné; proto se Milo Komínek spojil s dalšími přáteli, a společně požádali poslance a senátory, aby navrhli i Prof.Dr. Lubora Karlíka jako kandidáta na prezidenta. Požádali i o stručné vysvětlení, pokud poslanec či senátor jejich žádosti nevyhoví. Odpověď na tuto žádost zatím nepřišla žádná, podle médií se poslanci a senátoři nyní chystají vyhovět požadavkům homosexuálů. Tak vznikla skupina, která se prý „snaží protlačit Komínkova přítele na post prezidenta“. Skupina občanů, do níž patřím i já, která si na rozdíl od „zpravodajce“ Českého rozhlasu myslí, že budou-li poslanci a senátoři volit podle profesionální kvalifikace, zkušeností a politické bezúhonnosti, pak Prof. Dr. Lubor Karlík je dobrým kandidátem na prezidenta České republiky. Pokud s tím čtenáři těchto řádek souhlasí, mohou se obrátit na svého poslance či senátora a požádat jej, aby i on Prof. Dr. Karlíka navrhl... František Rozhoň, Ostrava, 2.1.2003, na www.svedomi.cz Zpracoval: František Rozhoň Evropská unie bez růžových brýlí : Euroobjektiv - www.unie.sf.cz EU? podstránka www.svedomi.cz Kašubové: Jen málokdo dnes vůbec tuší kdo jsou Kašubové. Nezřídka jsou považování za křovácký kmen z Afrických plání. Jsou dnes nejmenším svébytným slovanským národem. I oni navzdory Evropské Unii (která dnes národy spíše potlačuje) prožívají své obrození. Více informací o Kašubech naleznete v českém jazyce (stránka V. Knolla), http://sweb.cz/tyras/kasz/czesczi.html .Dále si můžete pročíst kašubský časopis v kašubštině na http://www.zk-p.pl/odroda/ Byla uvedena do provozu internetová stránka Asociace pro domácí vzdělávání na adrese: http://www.domaciskola.cz/, která chce informovat o všem, co souvisí s domácím vzděláváním dětí v České republice. Joseph D. Douglass Jr., PhDr: Báječný nový (tajný) svět Drogy nejsou jen problémem jednotlivců, kteří chtějí být IN, ale nakonec jsou dlouho OUT. Po pouhé jediné cigaretě marihuany se její hulička musela začít znovu učit mluvit, pravidelné užívání módní "neškodné" extáze dělá z člověka dementa. V době, kdy ze všech stran slyšíme, jak "netvor Saddám" určitě má biologické zbraně, je třeba připomenout, že již více než půl století ovládají lidi i lidstvo KGB a CIA pomocí drog. Ovlivnily tyto pokusy i politické procesy a dovedly svět k k éře "terorismu"? text zde.. Dodatek překladatele: Joseph D. Douglass Jr., PhD., je autorem knihy Betrayed: America´s Missing POWs (Podvedeni: Nezvěstní američtí váleční zajatci), která je v elektronické i tištěné verzi v originále k dostání na 1stbooks.com/bookview/9840. Tato kniha by neměla chybět v knihovně žádného Čechoslováka, který se chce podívat pravdě do oči, který chce poznat temnou skvrnu v nedávné historii Československa či probudit svědomí, jež předstírá, že usnulo… Pokud by měl některý s českých či slovenských nakladatelů zájem knihu pro informování veřejnosti vydat, autor je ochoten zpracovat její zkrácenou verzi – originál má 472 stranRašín by jim nafackoval: Rozhovor z ekonomem Karlem Křížem, spolumajitelem firmy na restrukturalizaci podniků. Zde je ukázka: Ekonom Karel Kříž je mužem nekompromisních názorů na ekonomiku a společnost. Povídání jsme začali o současné vládě a její finanční politice. Po stránce rozpočtové disciplíny je to bezpochyby nejhorší vláda od vzniku našeho státu v roce 1918. Premiér Špidla dokáže bez mrknutí oka obhajovat stodeseti nebo dokonce téměř stošedesátimiliardový schodek státních financí a poukazovat přitom na "nezbytné potřeby". Takové "nezbytné potřeby" by si ovšem mohla vysnít každá rodina. Ve skutečnosti musí vyjít s tím co má. Vláda ne. Pro srovnání, kolika korunami by vládou navrhovaný dluh zatížil každou českou rodinu? Nepohybujeme se v řádu korun, ani tisíců. Každý z nás, včetně starců a nemluvňat, bude příští rok péčí této vlády zadlužen deseti a více tisíci korunami. Na průměrnou rodinu si tak vláda půjčí za pouhý rok kolem padesáti tisíc. Státní pokladna přitom teče jako děravý sud. Výdaje rostou skoro všemi směry. Některé skupiny státních zaměstnanců dostanou při nynější, takřka nulové, inflaci přidáno o více než deset procent! Jak fungovaly státní finance za první republiky? Tehdy si ministři financí nedovolili deficitní rozpočet ani navrhovat. A státní hospodaření pak každý rok zpravidla končilo mírným přebytkem. A že stát tehdy měl POTŘEBY! Budování institucí a celé své infrastruktury přes Slovensko až na Podkarpatskou Rus. Hitlera za humny. Vypjaté zbrojení. Budování tisíců pohraničních pevností. Být tady dnes Rašín,asi by všem ministrům rovnou nafackoval. Engliš jakbysmet. A v Protektorátu? Za války rozpočtová kázeň povolila, protektorátní vláda si vylepšovala svou bilanci rostoucí inflací. Ta ale tehdy byla v celé Evropě. Ministr financí Kalfus si rozhodně nechodil půjčovat do Berlína. Německo tehdy stanovilo takový směnný kurs, že tomu bylo právě naopak. Bohatství odplývalo ven. Často se spekuluje, že jsme tehdy patřili mezi deset nejvyspělejších zemí na světě… Ono se to špatně měří i teď, natož ve třicátých letech, kdy byly ekonomiky méně propojeny. Dá se však spolehnout na kvalifikované propočty a odhady, ze kterých vyplývá, že české země byly bohatší než třeba Japonsko, Rakousko nebo Itálie, o Španělsku ani nemluvě. Jak by dopadlo srovnání se zeměmi, které dnes tvoří jádro Evropské unie? Německo jako celek bylo bohatší už tehdy, třeba Bavorsko však nikoli. Francie a Benelux byly pravděpodobně také o chloupek vpředu, nesmíme však zapomínat, že srovnáváme české země. Československo v průměru pochopitelně ztrácelo víc. No a Anglie ta tehdy ještě čněla nade všemi, s výjimkou Spojených států. Důležité bylo, že podniky jako Baťa, Škoda Plzeň nebo ČKD byly světovými pojmy. jako dnes Nokia nebo třeba Addidas. To všechno komunisti zničili. Kdybychom měli vybrat dvě země, které za posledních padesát let relativně nejvíce upadly, bylo by to Česko a Argentina. A u nás, po čtyřiceti letech komunismu, to nyní vypadá na Perronismus. Myslíte, že premiér Špidla je Perronista? Pan Špidla je archeolog. Nesnáší ekonomy, proto nechtěl ve vládě pro jistotu žádného. Zaplať pámbu, že mu nakonec na poslední chvíli vnutili alespoň jednoho, Jiřího Rusnoka. Ten je ovšem zjevně v těžké defenzívě. Přitom deset miliónů lidí v této zemi většinu dne tráví prací, nakupováním a dalšími věcmi, které bezprostředně souvisí s ekonomikou. Nikoli s archeologií, nebo filozofováním. Jak chcete takto řídit stát? Máte ale pravdu, že i silné perronistické prvky by se v dnešním českém vládnutí daly dobře najít. Rostoucí zvůle odborů, například. Poživačná, krátkozraká, upatlaná a nekompetentní vládní politika. Sociální populismus. Po nás potopa. Absence vládní vůle někam tu zemi posunout. Že bychom se nyní mohli stát novým Irskem, jakousi lokomotivou střední Evropy, to bohužel rozhodně není na pořadu dne. Avšak socialisté všude na světě mají tendenci soustředit svou pozornost spíš na utrácení a přerozdělování, přičemž proces tvorby hodnot je jaksi mimo sféru jejich zájmu. Dnes už to tak úplně neplatí. Nynější západní sociálnědemokratické vlády se vyznačují poměrně silnou kompetencí a speciálně v hospodářské politice se příliš neliší od vlád liberálních a pravicových. Pochopitelně i zde jsou rozdíly. Třeba Schroderova vláda "údržbářů" evidentně neví kam s Německem. Ale s naší momentální realitou se to vůbec nedá srovnat. Nikde v Evropě už dávno nevidíme žádné nadšené zadlužování, politika, která podporuje průměrnost, demotivuje a přivyká národ k parazitismu. Dokonce I vládní propaganda za přistoupení k Evropské unii je vedena tak, že je dobré vstoupit, protože ti, či oni budou z Bruselu pobírat dotace. Tedy nikoli širší prostor pro podnikání a seberealizaci,souvislý proud liberalizačních opatření, jednoduchá a pevná pravidla, malý, ale ve svých kompetencích silný stát. Zase se nám nabízí jen kus žvance od panského stolu! Evropská unie se z tohoto pohledu stále více lidem v Česku jeví jako jakýsi žlab s dotacemi. Stačí vstoupit, nechat se tam přivázat a v poklidu přežvykovat koblihy zabalené v igelitu. To nás spolehlivě zabije. Takto se v evropské, natož světové, konkurenci nedá obstát... celý text zde... Ze stránek Národní myšlenky : Milan Špinka: K článku Extrémní pravice na vzestupu?!? (odpověď na článek z již zaniklé Jednoty) Chápu, že nemůžeme chtít po novinářích, aby rozuměli dokonale všemu, o čem píší. Jak se ale zdá, nemůžeme po nich chtít ani to, aby ke své práci přistupovali zodpovědně a svá tvrzení o rasistech a xenofobech dokládali konkrétními argumenty, například rozbory politických programů a oficiálních prohlášení. Opravdu ne - místo toho se dočkáme ohraných výroků J. Haidera, ve vlastní straně mimochodem známého svým neústupným postojem vůči radikálnímu německému nacionalismu, jež byly různě vytrženy z kontextu a zkresleny. Prostá vysvětlení a objasnění takových nejapných záštiplných kliček nalezneme v odborných publikacích, jež u nás běžně vycházejí, jenomže v nákladech stovek kusů a jednou za čas; a novináři na nás chrlí své smyšlenky každý den a ve stovkách tisíc exemplářů. Pak se nelze divit, že někdo podlehne mediální masáží a začne prohlašovat cosi o jasném populismu pravicových hnutí. celý text zde... Problémy českého nacionalismu (J. Janovec) - polemický článek, jehož záměrem je vyvolání diskuse nad současným nacionalismem. Zapojit se můžete přímo na stránkách! Z papírové NM: Hanojská Jana (Z. Koreywo) - Jane Fondová - mírová aktivistka či zrádkyně vlasti? Konzervativní nacionalismus? (M. Špinka) - co to vlastně v českém prostředí znamená? Vlastenecký klub : Pozvánky: Přednášky - Ostrava-Poruba - každé druhé úterý v měsíci, v 18:00 (restaurace Parlament) - přijďte si poslechnout naše přednášející. Turistika - Beskydy: Přibližně každých 50 dnů pořádáme jednu turistickou akci v Beskydech - pojďte s námi na hory. Reportáže: 24.12.2002 - Přidány informace o turistických akcích V-klubu (V. ročník Samhain(tradiční dušičkový výstup na Radhošť) / II. ročník vánoční výstup) Aktualizace www stránek: Zpracovali František Rozhoň , Milan Špinka a Petr Tryščuk |
|
Zaujala Vás fakta? Šiřte je, prosíme, dál !!! Redakčně zpracovali k 10.lednu 2003 : František Rozhoň, Milan Špinka a Petr Tryščuk . Přispěl Milo Komínek. Další Zpravodaj pro Vás připravíme k 24.lednu 2003. Adresa pro Vaše připomínky a příspěvky : informace@svedomi.cz |
zpět na hlavní stranu zpět na archiv aktualit